Podcast

Dobrý den, moje jméno je Jirka Vešerek.
Dobrý den všem, moje jméno je Hinek Velner.
Ahoj, moje jméno je Barbara Hinerová.
A vítáme vás u speciálního, stého dílu Datatolku.

Při stém díle jsme objevili zvukové efekty. Já jsem je objevila, Hinek o nich věděl, Jirka mi o tom neřekl, takže je možné, že je budeme nadužívat v tomto jubilejním dílu. Schválně jsme to před Barčou zatajili. A věděli jsme proč.

Každopádně tenhle jubilejní díl je super speciální, chceme rekapitulovat, podívat se do minulosti a zároveň do budoucnosti Datatolku a dalších našich aktivit.

Je to tak, ale myslím, že nejdřív bychom si měli, Jirko, ujasnit, kdo je hostem a kdo moderátorem v tomhle dílu.

Podle mě tady nejsou žádní hosté, jenom hosté. Takže jsme si všichni rovni, i v trapných vtípcích.
Nemáte zač.

Každopádně asi se dostaneme úplně na začátek, ne?
No jasně. Řekni nám, Jirko, jak to všechno začalo a proč vůbec vznikl Datatolk podcast.

Je to tak, Jirko, tuhle otázku můžeš zodpovědět jenom ty, protože my tady z pozice „levů“ tohoto média nejsme vybaveni takovou historickou zkušeností.

Tak je to tak, Jirko. Já dám kontext. Myšlenka Datatolk podcastu nebyla tak revoluční a nová, jak by se mohlo zdát. V podstatě všechny ty aktivity navazovaly na nějaké projekty, u kterých jsem byl předtím.

V jednom jsme se potkali s Hinkem, a to když Vojta Reček a já jsme chtěli rozjíždět Dataflow.

Myslíš, když byl Vojta Reček smutný na střeše výkupu Prague AI, že smutkal v podcastu?
To je o něco později, ale na začátku bylo Dataflow, kdy jsme chtěli udělat opravdu médium typu Lupa nebo Check Crunch, které by se zabývalo tématy datové analytiky.

Dataflow je název a doména, kterou doteď má Vojta a vlastně se jí nechce vzdát. Myslím si, že nikdo ji ani nechce koupit, spíš. Tak těch domén máme asi každý více, otázka je, jak se na nich bude pracovat.

Tehdy si pamatuju „Pavouka“, kde jsme si rozdělovali, co vlastně jsou data a jaké různé věci do toho patří. Byla tam právě umělá inteligence jako jedna taková malinká podmnožina BI, malinká noha stonožky Pavouka.

Tohledle Pavouka bych chtěla v Data Talk newsletteru. Podívám se, jestli to někde najdu v historii.

Tehdy jsme si s Peplou Šlérkou, Jirkou Matternou říkali, že každá doména bude mít svého opravdu pokročilého garanta – například webová analytika.

A vznikla z toho vlastně skupina Data Analysis, Data Engineers, Data Scientists CZSK, která doteď funguje a kterou v budoucnu chceme třeba rozhýbat.

Je to facebooková skupina, má přes 4 tisíce lidí a najdete ji na Facebooku pod názvem Dataflow.

Takže vlastně celé tohle úsilí bylo tam. Já jsem potom měl to štěstí, že jsem měl klienta Kebula, a jeden z projektů, které jsme s nimi rozjeli, byl Datacast.

To byl vlastně podcast od Kebuly, který točil Kuba Turner. Kuba potom Kebulu opustil a s tím vlastně skončil i Datacast. Mně to bylo líto, protože to byla docela hezká věc.

O něco později jsme začali s Karlem Šimánkem dělat datamež meetupy.

My nepotřebujeme zvukové efekty. Omlouvám se za padání.

Opravený text:

Mikrofon narušilo… No, takže s Karlem Šimánkem jsme začali dělat Datamež meetup, protože po covidu vlastně umřely machine learning meetupy v Praze a celkově to tady bylo takové smutné. Tak jsme odstartovali první Datamež meetup a ten byl a je doteď postavený na superkrátkých prezentacích, a proto je to taková inspirace a ochutnávka. Mě mrzelo, že ti řečníci nemohou jít do hloubky, do know-how. Přirozená náhrada proti tomu byl podcast, kde měli větší čas a prostor. No, záleží na tom, kdo prezentuje, že? Přesně, tři desetiminutové prezentace na hodinu a půl – bylo to vždycky tak.

Když teď začal vznikat Datamesh, tak tohle bude taková ochutnávka, výkop tématu, a chtěl jsi to nějak uchovat, konzervovat v podobě podcastu. Po první a druhé akci Datamesh jsi říkal, že je škoda, že to někde neděláme ve větším rozsahu. Datamesh opravdu byl výkop. Když jsme dělali akci, viděl jsem, že to je první formát a že u toho nezůstaneme. Dokonce i teď to mám tak, že pokud by spousta našich posluchačů a aktivních lidí na datové scéně začala pořádat spoustu skvělých meetupů, Datamesh končí, protože už pro něj třeba nebude prostor. Ale bylo to nejrychlejší – ta zpětná vazba live akce, prostě rovnou chytneš proaktivní lidi, rovnou oznámíš, že něco děláš, takže bylo jasné, že vždycky začínám akcí. Už tehdy jsem viděl, že tady není prostor na to, abychom mluvili například o Kebule; ve všech médiích, podcastech, formátech bude téma spíš nástroj na data, a to je ta úroveň detailů. Na téhle úrovni detailů vlastně není rozdíl mezi jednotlivými firmami nebo nástroji. Všechno je to něco s daty. Jo, všechny nástroje pomáhají firmám pracovat s daty, ale o úroveň níž už nic nebylo. Na druhou stranu jsem viděl, jak roste datová scéna, hlavně ta skupina 40 tisíc členů je dobrá. Spíš bylo vidět, že rostou zajímavé firmy, že je tady spousta lidí, kteří se považují za datové profesionály. Tehdy, když jsem se koukal zpátky 10 let, to bylo jiné – z IT světa se to rozčlenilo na jednotlivé podmnožiny, vzniklo spousta dobrých podcastů a specializovaných meetupů, ale pro datel skoro nic nebylo. Takže takhle to celé vzniklo – to byl začátek.

Co byla vaše motivace? Jak jste se k tomu dostali? Jak jste se dostali k moderování Datatalku? No, na to bys možná mohl odpovídat spíš ty. No, tak možná můžeme ctít chronologii a můžu začít já. Dostali jsme se k tomu samozřejmě spolu. Moje motivace byla upřímně sobecká – mně totiž chybělo potkávání lidí a povídání si s nimi. Vzpomínal jsem na část své kariéry, kdy jsme s Vojtou spolupracovali úplně na začátku, když ještě fungoval Trologik. Byla s námi minimalistická konzultačka, implementace Kudaty a Kebuly. Měl jsem pocit, že každý týden jsme potkávali nové lidi, novou firmu, a trochu jsem se cítil zapojený do té datové sítě lokální scény. Od té doby, co pracuji ve Workday, tak jsem méně… (text pokračuje)

Jasně, tady je opravený text s lepší gramatikou a interpunkcí:

O tohle jsem přišel. Všechny moje pracovní kontakty jsou vnitrofiremní a bylo mi to líto. Tak jsem přemýšlel, jaký bude ten nejlepší nástroj, co by mi pomohl zase trochu se rozvědět, co je novýho. A vůbec jsem neměl v hlavě odpověď na tohle. Ale potom, co mě Jirka pozval na jeden Datamash, jestli právě nemůžu pozdílet, co teď děláme, nebo nad čím pracujeme. To byl ten stejný Datamash, na kterém jsme mluvili oba poprvé. Je to možný? Tak to máme naše poprvé odhaleno. Pardon, to je špatný vtip. Těch bude víc. Těch bude mnoho.

No, ale pak to byla taková jednoduchá nabídka, nebo možná jako mezi pivy výkop od Jirky, jestli nechci někdy přijít popovídat do podcastu. A klasicky jsem nad tím vlastně nepřemýšlel, nebo jsem to v tu chvíli hned zazdil, ale pak se mi to pár dnů spojilo. A říkal jsem si: super, tak možná můžu něco popovídat. Myslím si, že když jsme skončili natáčení, tak tam byla další trochu pobítka, jestli nechci občas něco odmoderovat. A vlastně jsem to asi nepochopil v tu chvíli, protože jsem to bral jako čistě zdvořilostní vtípek – takové to, jak řekneš někomu něco, aby mu to udělalo radost: „Tak dej vědět a někdy musíme zajít na kafé.“ A samozřejmě člověk hned začal ignorovat zprávy. Ale to máte s Bárou společný – když jsem potkal Báru, tak jsem jí takhle balil a ona to taky takhle nepochopila.

No a pak to ve mně nějak uzrálo a říkal jsem si, že to napíšu Jirkovi, že bych někde šel odmoderovat, a uvidíme, jak se z toho bude vykrucovat. Ale nevykrucoval se, a tak to začalo. Tak jsem se tu objevil.

No a co ty, Báro, jak to bylo u tebe?

No, s Jirkou se známe už dlouho, tak já nevím…

Mě k tomu asi trochu pobrušuji, ale Jirka se tady už trochu propálil – balil mě na Barcampu tenkrát v Plzni. To je vlastně to místo, kde se známe úplně nejdřív, když jsme se tak nějak potkali poprvé, nebo možná ani nevím přesně.

Já tady dám vsuvku, že naši posluchači si to můžou vyhledat na YouTube. Ježišmarja, to vůbec ne… No, můžete. Je to Barcamp Plzeň a je to záznam s názvem „Sex, cigarety a štěňátka“. Takže takhle se znám s Jirkou, prosím vás. A to už je opravdu víc než deset let.

Pak jsme se dlouho víceméně neviděli, protože jsem nepochopila to balení, že jo, a tak. Ale potom jsme se začali víc bavit, asi když jsem začala dělat s daty, nebo na WebExpu, nebo já nevím, něco takového. No a zase to všechno nějak svedlo dohromady.

Nyní jsem mimo jiné jedna z nejlepších kamarádek jeho ženy, Jirkovy. Jenom pro doplnění – je to čistě náhodné. A tohle určitě nebylo gramaticky správně, protože se mi to generovalo pozdě, nebo jak. No, to je jedno.

Potom taky přišla nabídka, jestli nechci mluvit na Datamashi, jestli nechci moderovat DataTalk. Takže u mě to taky začalo tím, že jsem nejdřív mluvila na Datamashi. Potom jsem byla s Ondřejem jako hostka podcastu. A moje motivace je hodně podobná jako u Hinka, protože to, co děláme my, je hodně datová nika, tím, že pracujeme hodně s lokálními daty…

Pokud chceš, klidně můžu ještě text zkrátit, přehledněji rozdělit nebo jinak upravit!

a řešíme takové věci, ve kterých se cítím komfortně. Vím, že tomu rozumím. Vím, o čem mluvím. Takže pro mě je trochu důležité se dozdělávat i v dalších oblastech, to je velmi cenné. A protože mám pozornost z houpačího koníka, tak vlastně to vzdělávání jde vždycky nejlíp přes rozhovor s lidmi. Zároveň se také ráda poslouchám. Když to všechno spojíme dohromady, začala jsem moderovat Datatalk.

Jsem za to opravdu ráda. Moje nejhorší noční můra byla, že Weekly Podcast budu dělat do nekonečna já. Nejen kvůli časové náročnosti, ale hlavně proto, že v oblasti dat jsem z vás rozhodně nejjuniornější. Vím toho nejméně, mám nejméně hands-on zkušeností. Vždycky jsem chtěla, aby to bylo odborné, takže jsem moc ráda, že mám tři skvělé kolegy.

Hinka vnímám tak, že tvoje motivace je více soft, zaměřená na lidi, na to, jak je vést a s nimi pracovat. Máš manažerskou zkušenost a do toho přinášíš lidskou, manažerskou a kariérní rovinu. Bara naopak přináší produktovou a byznysovou stránku, jak s klienty pracovat, implementovat řešení, tedy byznysově, konzultačně a v profesionálních službách a produktové rovně. A u Karla vidím hluboké znalosti v machine learningu, data science a hands-on software engineering.

Mám radost, že mě doplňujete — spíše než doplňujete, dalece mě převyšujete v těchto hard skills.

Tento efekt byl navíc vygenerován mnou.

My jsme si ale, Báro, nepřipravili žádnou pochvalu na Jirku, kterou bychom mu mohli vrátit. Ani se nemusím připravovat, protože jsem o něm nedávno psala na LinkedInu, kde jsem Jirku nazvala superhrdinou české datové scény. On samozřejmě svojí falešnou… to je můj naprosto pravý impostor syndrom. Přesně tak, vůbec…

Ale na jednu stranu si myslím, že je to pravda, protože to, že někdo dokáže sám o sobě — není to jen o podcastu, není to jen o Datamesh a Datatalk newsletteru, ale ten, kdo dokáže propojit a stmelit datovou komunitu, mi přijde super. A že to právě Jirka vzal na sebe, je pro mě ještě více inspirující, protože jeho přirozeností je spojovat lidi, bavit se s nimi, být networker king, jak říká na barcampové přednášce Sex, cigarety a štěňátka. Takže prostě svou přirozenost uplatnil v jiném oboru. Myslím, že všichni, kdo poslouchají Datatalk, chodí na Datamesh a odebírají newslettery, mohou být rádi, že Jirka si vybral zrovna data.

Já za to moc děkuji.

Kdybych chtěla být LinkedIn influencer, považovala bych se spíše za insidera, ale když jsem o tom přemýšlela, můj archetyp je fanoušek. Baví mě to a je pro mě velkým privilegiem být s těmi skvělými lidmi, kteří tvoří budoucnost, být s nimi v jednom studiu.

Tady je opravený text:

Moci se ty věci dozvídat, být u toho, byla vždycky moje motivace, a hrozně mě to baví. Těm lidem, co tady máme, fakt hrozně fandím a jsem rád, že jim můžu nějak pomoct. Takže tam mám tuhle linku, že jsem first follower, biggest fan české datové scény. No, fanoušek, ale hlavně si myslím, že jsi sebe sám nazval kronikářem, že jo? Myslím, že je to hrozně důležitý dovětek, nebo důležitá druhá součást, protože být jen fanouškem, ale nezaznamenávat, nespojovat do nějaké permanentnější struktury, neposílat dál – to je jedna věc. Ale tvoje touha dělat kroniku, něco za sebou mapovat ten prostor a uchovat ho pro další konzumaci, dělat něco víc než jen fandit, je super.

Když prohrajou, je to blbý, a když vyhrajou, je jasné. Ne, pro mě je to vlastně formalizace mého FOMO. To je hrozná sranda. Spousta lidí, co mě potkala, mě znají z trička WebExpo 2015, a teď, v roce 2024, je tričko WebExpo 2015 už takový retro kousek. Byl jsem u toho… sběratelský kousek. Přesně tak, to je ono. Ale já jsem myslel, že k takovým věcem jsem přišel pozdě, že mě to minulo, že už to nikdy nedoženu. Přitom pro mě byli všichni Vojtové Ročkové, Davidové Grůlové legendy z Twitteru, které jsem znal jen z internetu, a najednou jsem mohl být s nimi v jedné místnosti. To bylo úplné wow, cítil jsem se jako „co tady dělám?“ Takže to tak mám – je mi líto, že z té doby vlastně není víc záznamů, a jsem rád za každé vzpomínání, jak vznikaly velké české startupy, protože to většinou vzniká v takových malých, civilních, srandovných a neviditelných začátcích.

Kebula, co se za poslední dobu stalo s Kebulou? A tak to je právě skvělé, jak to normálně začíná. Takže je to zase ta má kronikářská role – že mě mrzí, že to nikdo předtím nezaznamenal, a mám pocit, že teď vzniká nová vlna, a za deset let se někdo bude chtít podívat, jak to tady bylo, a doufám, že najde náš podcast.

No, tím se dostáváme k druhému našemu tématu. Máme za sebou sto dílů. Uff. Vlastně Jirka má za sebou sto dílů, my ostatní asi tak čtvrtinu. Čtvrtinu, no. Báro, ty máš kolik? Tady se řeší dílkaunt, že jo. Taky natočené minuty. Já bych řekla, že jich je někde mezi deseti až padesáti. Taková středně velká firma. Podívej se, bavíme se. Já vím. Dobře.

Jaký byl pro vás z těch zhruba sta dílů ten top? Jestli nás někdo poslouchá a přemýšlí, který minulý díl si pustit, co byla pro vás epizoda, kterou by si měl dát do playlistu, pokud ji neslyšel?

Takže já mám začít, jo? Pro mě jsou to díly, u kterých jsem byla, to znamená, které jsem natáčela. Nikdy nezapomenu na svůj první díl, ten byl s klukama z Bizmešínu. Ale zároveň si nemyslím, že to byl ten nejlepší, protože to bylo moje poprvé, takže… Ale rozhodně je to dobrý díl, kluci jsou super, měli co říct a nabídnout. Ale čistě sobecky je to můj pocit. Dál bych u…

Pokud chceš, doplním opravu i pokračování.

Opravený text:

Určitě vyzdvihnu, kolik dílů můžu dát? Pět? Dávej. Dávám. Dobře. Potom pro mě jsou strašně super díly s lidmi, které znám, a že si potom můžeme popovídat trošku jinak, že se skutečně víceméně soustředíme na to téma, které máme domluvené, a že neodbíháme, že se zkrátka soustředíme na diskuzi. A z těchto dílů…

To byl určitě Fíša, což si myslím, že byl hodně dobrý díl, Martin Fischer z Keboli, a myslím si, že to bylo super. K tomu se určitě vraťte. Dal za mě vede ještě Johnny z Cupneticsu, protože Johnny je neuvěřitelný a já bych ho fascinovaně dokázala poslouchat hodiny. Neuvěřitelný člověk jak v tom, co dělá, tak i tím, jak mluví, a navíc se známe, takže určitě tenhle díl. A dal bych ještě vyzdvihnout Honzu Kadlečka, protože ten je pro mě podobně jako Johnny – známe se a má to v hlavě neuvěřitelně srovnané, přemýšlí o věcech na deseti úrovních, nejenom technických, ale má i kontext a hlavně i tu historii, jak se k tomu všemu dostal. Takže tohle byly pro mě super díly. A potom mě ještě hodně bavily Data ve zdravotnictví s Petrem Bartošem, to za mě taky bylo skvělé. Bylo to velmi zajímavé, dozvědět se něco o tom, jak to funguje, nebo nefunguje. Takže tohle jsou za mě takové top tipy a možná už končím, protože já bych mohla vyjmenovávat každý díl, který jsem natočila, protože byl něčím super. Minimálně tebou.

Přesně tak. Já chci potvrdit Johnnyho a Honzu. Podle mě jsou to firmy, o kterých, jako Cupnetics i Marketing BI, jste nejspíš neslyšeli, a přitom jsou to globální byznysy. A ti lidi jsou neuvěřitelní. Tak a Fíšu také. Fíša pro mě byl totálně top díl, kdy jsme se dlouho točili kolem témat jako „Modern Data Stack is dead“. Fíša přišel a rozřízl to. Přesně. A taky je to neuvěřitelný člověk, jaký má přehled a jak na věci přemýšlí. Taky bych ho dokázala poslouchat hrozně dlouho.

Hinku, co jsou tvoje top picks?
No, moje oblíbené díly… Já vlastně o tom přemýšlím podobně jako Bára, trošku sobecky. Mě hodně bavilo spíš víc natáčení než poslouchání těch dílů, což je možná zvláštní tvrzení, ale vyskakují mi do hlavy jen ty díly, u kterých jsem byl jako moderátor. Nebudu si to brát osobně.
Tak natáčíme nějaké společně, že jo? Třeba tam bude překryv?
Nebo ne, to uvidíme. Nebo ne.
Určitě zmíním díl, který možná – spoiler alert – se o něm ještě budeme dneska bavit. A to je s Padákem a Vojtou. Myslím, že to rozhodně není díl, který bych doporučil, pokud někdo chce vědět, co je Data Talk, tak poslouchejte raději něco jiného. A tyhle jsi hlavně nemoderoval, že? Ten moderovali Vojta s Padákem.
Právě, a to je můj hlavní důvod, proč si myslím, že je to asi můj nejoblíbenější a nejdivnější díl, protože zpětně mě hodně baví, úplně jako kdyby to bylo včera, kdy jsme tam seděli, stáli ve čtyřech a snažili se o nějakou dramaturgii, nebo aspoň začít nějakou rozumnou otázkou, a ani…

Opravený text:

To přes tu hradbu Padáka a Vojty neprošlo. Ne, ten díl začíná hentai pornem. Taková dramaturgie. No a pak mě zpětně hodně přikopilo, vyděsilo a úplně jsem byl v šoku, když to poslouchala moje žena a já jsem to chvilku poslouchal taky. Počkej, ale teď tohle, to jsme měli vypnuté nahrávání, ne? Teď tohle tam vůbec nemělo být, to přece mělo všechno být zestříhané, ale byl to nějaký hodně freeflow díl, který se možná nedal zestříhat. Kde tam bylo všechno, no, takže to mě hodně bavilo.

A pak taky hrozně vzpomínám na díl s Iliou Wolfem, a nejen proto, že je to můj kamarád, a jako vždycky, v jakýchkoliv situacích ho potkám, tak mě baví si s ním povídat, ale myslím si, že to byl informačně strašně dobře zkomprimovaný díl. Všechny Iliovy pohledy na to, jak pracovat s daty, jak řídit lidi nebo v podstatě dělat byznys, byly podle mě hrozně svěží a zajímavé. Kdo zná Iliho, ví, že o těchto věcech přemýšlí možná chvílemi nekonvenčně, ale je to člověk, který se nad věcmi hodně zamýšlí, proč se dělá tak, jak se dělá.

Ještě jeden díl, který bych chtěl speciálně vyzdvihnout, je s Martinou Gelderovou — doufám, že jsem jí nepopletl jméno. Gjeldnerová, omlouvám se — která mi přišla strašně netypická pro náš formát, hlavně díky její osobní cestě. Popisovala, jak asi patnáct, možná dvacet let dělala v cestovní kanceláři, úplně bez datového zázemí, a po téhle kariéře, po covidu, začala přemýšlet, co dál. Vrhla se do Čekýta a absolvovala pár budcampů a podobných kurzů. Teď pracuje v Apify, tuším, a bylo hrozně svěží poslouchat někoho, kdo má tak nekonvenční a netypickou cestu, není nasáklý tím, jak to má být, a jak se o tom běžně mluví — třeba jak je potřeba „nejdropovat“ technologie. Je to takový outsider, který přišel do naší skupiny, a bylo to super osvěžující, takže to bych taky doporučil.

Pak mám ještě pár dalších tipů, ale o tom možná až v dalším tématu, kterému se zatím nevěnujeme, protože Jirko, chceš za sebe ten nejlepší díl? Já si myslím, že jeden z dalších, které bys zmínil, kdybys měl víc prostoru, pro mě byl důležitý a to byla Lucka Pezlarová. Je to tak. Pro mě to byl podobně jako u Martiny takový HLP, fakt lidský příběh se vším všudy — s pády, vzestupy, emocemi — a mám pocit, že se nám to podařilo dobře zachytit a že to je fakt díl, který nezestárne a bude relevantní ještě velmi dlouho. To mě na něm hodně baví.

Hlavně v tomhle díle, ale i mimo něj, byly dva momenty, které se často nestávají. První moment byl, když jsme dostali dárek od Lucky. Přesně. To se občas stává a máme to fakt rádi, když nám někdo dá dárek — to je super, dělejte to! Máme radost, když dostáváme věci, tak nám je klidně dejte. A co jste dostali za dárek od Lucky? Dostali jsme lahvinku, tuším. Od té doby jsem ji neviděl v přímé blízkosti, ale věřím, že někomu udělala radost. Já si myslím Hrýs, určitě. A dostali jsme od Trvyla knih…

Jasně, opravím text a upravím ho na plynulejší a gramaticky správnou podobu:

Už, že jo? Jinak jsme toho moc nedostali. Proč nám nedáváte dárky? Nevím, asi jsme to nedali do pokynů. Asi ne. Musíme si to víc říkat. Přesně, musíš vesmíru říct, co chceš. Tak od teď dárky budou.

Druhý moment, který bych rád vypíchnul z dílu s Luckou, byl, když se ona zeptala nás, co si myslíme o tématu. Myslím, že v ten moment došlo k zajímavému proboření čtvrté zdi, a chvíli jsme nevěděli, jak na to reagovat. Já jsem tady moderátor. Otázky klademe my. My tady nemáme názory. Ale hrozně mě to potěšilo. Vlastně mi to zpětně pomohlo uvědomit si, že tady netvoříme jen rozhovor, ale můžeme se i bavit o věcech na obou stranách. Tak to bylo opravdu fajn. Díl s Luckou doporučuji.

Pak tam mám dva další. První je nedávný díl s Honzou Romportlem, osobností par excellence. Na začátku říkáme, že je legendou české EF-CRN a bez zbytečných nadsázek je to tak. Z dílu to plyne. Co mě ale tam baví nejvíc, je ta futuristická linka, pohled na budoucnost a varování, které přináší. Dost mi to připomíná metakempy, které jsme jednou dělali s Filipem Douškem a Vojtou Vročkem — takové rozmělnění techno-optimismu, že technologie všechno vyřeší a jsou jen k dobru, protože tam je i určitý vykřičník.

Druhý díl, v podobném duchu, byl o pohřebních průvodcích. Proč není úplně dobrý nápad zesnulé digitalizovat a dál s nimi komunikovat, a jaká je úloha pohřbu, loučení a smrti. Ten díl měl skvělou zpětnou vazbu – na žádný jiný díl jsme nedostali tolik reakcí jako na tenhle, a to počítám i díly s Vojtou.

A teď se trochu obnažím před mikrofonem. Ty jsi ten díl neslyšel. Já jsem ho natáčel, byl jsem moderátor – slyšel jsem ho i během tvorby, ale vůbec jsem nečekal, že dostaneme tolik pozitivní zpětné vazby. Po natáčení jsem byl vlastně trošku neuchopitelný a vůbec jsem nevěděl, co s tím, co se během předchozích hodin odehrálo, mám dělat v hlavě. Kolegie je opravdu osobností. Jsem rád, že se díl líbil, protože ukazuje, že i nekonvenční témata mají u Datové scény své místo.

Jirko, proč jsme mezi tvými oblíbenými díly neslyšeli Dataizmus?
Protože kdybych měl vyjmenovat své nejméně oblíbené díly, Dataizmus mezi ně určitě patří. Pro ty, kteří nás nesledují tak dlouho – Dataizmus je díl, který má myslím asi 25 minut, ale nahrával jsem ho přes 4,5 hodiny. Nejprve po větách, pak druhou polovinu na jeden zátah. Byl to plánovaný rezervní díl, který jsem doufal, že nikdy nebudeme muset použít. Pak jsme ho vydali a přemýšleli, jestli ho nemáme stáhnout. Ale měl jsi na něj přece i dobrou zpětnou vazbu, ne?
Pojďme se nesoudit ohledně tohoto dílu. Dobře. Možná se ale teď podíváme, které díly byly nejpopulárnější mezi sam…

Pokud chceš, můžu text ještě více upravit, zkrátit nebo rozdělit do odstavců.

Jistě, tady je opravený text:

otnými posluchači. Tady vyhrávají tu cenu, tak řekni si ten první. Ne, začneme od spodu. Ne, ne, ne, od pátého. Top 5 vyhlašujeme. Top 5. Tak pátý nejpopulárnější díl v dosavadní historii DataTolku je právě s Lucií Pezlarovou. A cenu za páté místo Lucii Pezlarové přichází převzít Edka Vyhřek. Gratulujeme. Tak, za mě velmi překvapivé čtvrté místo je Lukáš Uhl. To je hned první díl a za to, že Lukáš byl v prvním díle, jsem se trošku styděl, protože byl i v prvním díle DataCastu. Tak mi tam přišlo, že už tam trošku moc kopíruje. Moc prokopávač prostě. No, ale je skvělý a i po 100 dílech jde vidět, že jsem vybral dobře. Tak. Podlesky pro tebe, Jirko. Tak. Dostáváme se na bednu. Na bednu, přesně. Bronzová medaile z prvních 100 dílů DataTolku je pro Michala Rychnavského. Tak já můžu taky sdílet osobní dojem, který jsem říkal tady zbytku týmu před natáčením. Já jsem si natáčení Michala strašně užil, protože možná hlavně z toho pohledu, že jsem u toho neměl skoro žádnou práci, ale užil jsem si to z toho důvodu, že Michal je strašně inspirativní, skvělý vypravěč a v podstatě mám pocit, že naše role byla jenom, že jsme vykopli začátek. Tak Michale, tak jak to vlastně všechno bylo? A pak jsme mu viseli na rtech, zatímco Michal sdílel svůj životní příběh, názory na práci, technologie, na lidi a hlavně to byla super jízda. Já musím poděkovat za záznam Adamovi, Jirkovi, který tehdy ještě za Nanoenergys nám Michala doporučil a tady poslal. A vlastně celé to téma vykopl a s námi řešil. No, tak to je takový fakt příběh.

A stránky Forbesu nebo Wired nebo tak, to je prostě… Jel jsem do Číny stavět banku a pak jsem si řekl, že půjdu do důchodu a budu si řešit jenom tady nemovitosti a pak mi zavolali, že mám zachránit planetu, tak jsem si řekl, že jo, to je skvělý, skvělý. Tak, číslo dva. Druhý nejposlouchanější díl Data Talk podcastu je Michal Bláha, hlídač státu. My potřebujeme i hlídače Báry. Tam jsem čekal, že to bude populární. Michal taky je showman a umí o těch věcech velmi poutavě vyprávět a umí to prodat. A to téma je super důležité a je skvělé mít možnost podívat se, jak vlastně funguje tady stát, úřednictvo a kde je ta páka. Řeknu, že i pro mě, nikoho, kdo studoval a nedostudoval právo a politologii, bylo hodně zajímavé dozvědět se, jakou roli v celé státní aparatuře mají tajemníci, že tajemník je fakt tak důležitá pozice úřednická. Tak to je Michal Bláha. A tam teda dám drumroll. Přesně, všem hostům zakazujeme se dotýkat spolku. Konečně si to můžeme užít tady, že hosté nejsou. Bylo to skvělé. Tak je padák a Vojta Roček. Co to bylo, tomu se nedivím. Možná jenom to, že… Že hentai porno lidi zajímá. A hlavně, že během toho, co jsme natáčeli, padák udělal příspěvek na Facebook, kde je asi pětisekundový výstřižek z natáčení, kde zazní mimo jiné věty typu: „No kluci, vás obdivuju, že si takhle necháte dělat podcast přímo přinesu.“ To bylo skvělé, kluci rozebrali studio. Vojta si tady hrál s naším nastavením mikrofonu, co jsme…

Pokud chcete, mohu pokračovat nebo text ještě více upravit.

Tady je opravený text:

Potom museli zprávu opravovat. No tak to je klasický Vojta Štígl, nevím, jestli ho znáte, ale v každém nahrávání podcastu nastaví hloubku svého hlasu, aby sebe uměl více povzbudit. A já jsem myslel, že jsme speciální a výjimeční. Tak nic.

To bylo top 5 z prvních 100 epizod. Děkujeme všem hostům, ale samozřejmě i těm, kteří se neumístili, které jsme tady nevzpomněli. Já bych jich mohl jmenovat hodně, ale konkrétně v tomto případě opravdu platí, že důležité je se zúčastnit.

A děkujeme všem posluchačům hlavně za to, že nám nadělali dostatek dat, abychom mohli mít žebříček. Moc děkujeme našim posluchačům zase.

Bára trvala na tom, abychom měli k těm Datatolk (datovým talkům) nějaká data, tak se na ně teď jdeme podívat. Máme v tuto chvíli 66 tisíc — 61 tisíc, 141 stažení. Tohle byl potlesk pro vás.

No, tak se pojďme podívat do budoucnosti. A mě tam ještě na těch datech zaujalo, že samozřejmě nejvíc stažení je z Prahy, a že nám tam dost zaostává Brno — z Brna bylo třeba jenom 3 tisíce stažení. Takže bych řekla, že Brno by se mělo polepšit.

Mě ještě zaujalo, že moje vlastně tak nějak rodné město, České Budějovice, je úplně na chvostu žebříčku měst, dokonce i za Vídní. Tyto města by se měly polepšit. Škoda, že nás tam tolik neposlouchají. No jo, tak nic. Já jim to řeknu dneska večer, až tam přijedu.

Udělej kampaň, vytiskni letáky, dej to do každé rodiny, do každého pikadaru (pozn. možná pikárny nebo jiného místa).

Tak co je pro vás nějaké těšeníčko? Vize? Co byste si přáli do pokračování Datatolku, kromě více posluchačů v Brně a Českých Budějovicích? Máte nějakou představu, kam to dále rozvíjet osobně vy? Co by měl být Datatolk za dalších 100 dílů?

Určitě aby s námi posluchači vydrželi, aby jich bylo víc, nejenom ve zmíněných lokalitách, ale i jinde.

Chceš pořád vyhrát ten podcast roku?

Já ti říkám…

Tailová soutěž. Jo, nechci ani vyhrát, to nemusím, ale chtěla bych prostě, aby mě tam pozvali, že jo. A já nepotřebuji cenu, mně by stačilo, kdyby nás tam pozvali, aby nás uznávali jako podcast. To by mi stačilo.

Takže samozřejmě, ať nás pořád posloucháte, ať vás bavíme, ať se dozvídáte dobré věci, to bych si moc přála.

A co se týče nějakého formátu nebo věcí, které by mě bavily, tak jedna z nich je přenést meetup, který dělal právě Karel s Chochem, nevím s kým, Clash of Data Stars.

Se Aničkou.

Se Aničkou.

Kde byli reprezentanti vlastně tří řešení — byl to Snowflake, Databricks a Synapse, nebo něco nepodstatného.

A zkrátka měli diskutovat o tom, co je z toho lepší. Takovéhle věci, i srovnávání různých technologií v nějakém takovém „fightu“ — nebo ne „fightu“, ale prostě to nějakým způsobem racionálně srovnat, by mi přišlo zajímavé.

Dále by mě zajímaly víc case studies — protože my většinou tady z těch hostů tak nějak dolujeme… no, u koho jste to dělali, kdo je ten zákazník a tak. Těm tématům nedáváme tolik prostoru.

Ale myslím, že by to mohlo být zajímavé, kdyby se opravdu řešily do detailu vyloženě případovky, co a jak, proč, co to udělalo, jak se to udělalo — prostě case study.

Pokud chceš, můžu ještě pomoci s úpravou stylistickou nebo přepsáním do plynulejší podoby.

Jasně, tady je opravený text:

Takže tohle by mi asi přišlo zajímavé. No, v tomhle mě hrozně bavili Krokodajl a Bystriti, tak zase to, že to bylo no bullshit, že tam vzdíleli i neúspěchy a celou tu spolupráci v čase. To mi přišlo zase jako hrozně dobré a inspirativní pro všechny.

A co ty, Jirko, jaká je tvoje vize?

Mám spoustu nápadů, spíš mi jde o prioritizaci, vybírat z nich to důležité. Začnu hodně obecně – fakt bych chtěl stvořit jedno místo, platformu, one stop shop, nevím, jaký další buzzword použít. Single platform, to rule them all.

Přesně, single point of contact, single source of truth, nebo něco takového.

Opravdu být tím místem, kde je všechno podstatné, a když budete sledovat Data Talk, newsletter a být s námi, tak nepřijdete o nic důležitého, a budete mít tu jistotu.

To je jedna věc, která s tím souvisí – mám pocit, že scéna neskutečně vyrostla. Je pravda, že naše posluchačstvo je dost segmentované a to, co zajímá lidi na manažerských pozicích – jak organizovat tým nebo dělat implementaci – nemusí zajímat absolventku Check it jako datovou akademii, nebo hardcore machine learning inženýra či data inženýra.

Mám vizi, že bych to chtěl víc personalizovat, víc ukazovat, pro koho je obsah určený.

Ta nejvíc krátkodobá věc, na které už teď pracuju a co bych chtěl do podcastu dostat, je více odbornosti. Zatím tomu rozumím spíš obecně, v nějaké abstrakci, lidsky, ale nemám reálnou hands-on zkušenost a hlavně technické znalosti jako Hinek nebo Karel. Myslím, že by si podcast zasloužil jít o pár úrovní níž a zabývat se fakt technickými věcmi, mít víc dílů věnovaných technologiím jako takovým.

To je něco, co by mohlo přijít třeba s dalším moderátorem nebo něčím podobným. Hajrujeme, už to máme rozjeté. Myslím, že Data Talk by měl být i o datových…

A přestože říkám ty futuristické díly, které jsou pro každého a jsou zajímavé, rád bych je doplnil těmi fakt odbornými, kterým já nebudu rozumět. Už nebudou pro mě, protože já nejsem primární cílovka, a proto někdy mám pocit, že v tomhle to úplně nedoručujeme.

Co ty, Hinku, jak to máš ty? Jaké jsou tvoje vize? Co by ses přál?

Moje jediná ambice je konečně to přeřadit na Data Talks.

No to je takový interní vtípek, který používám od prvního moderování s Jirkou. Ono to nevychází – jsou to čtyři písmena a čtyři písmena – a hezky to vypadá vizuálně.

No ale zároveň to umožňuje škálování. Data Talks – hned tam máte implikaci více témat. A Data Talks je jako money talks, prostě data jsou to, o čem je řeč.

Aha, Data Talks. No právě. To jsem tam vůbec neviděl.

Tak mám nefalšovanou radost, že to slyším od tak osvěženého marketéra. Budu o tom muset přemýšlet. Jsem teďka doká…

Pokud chceš, můžu ještě text upravit stylisticky nebo ho přepsat do formálnější podoby.

Jasně, tady je upravený a lépe čitelný text:

Za větší drag. No, kromě tohohle, což je něco, na čem tady usilovně pracujeme – snad, wink wink. Ne, teď vážně, asi je to nějaká persistence toho, co děláme, protože si myslím, že audioformát je do určité míry pomíjející ve smyslu toho, že se v něm hrozně špatně hledá. Když by si člověk chtěl říct: „Jo, co vlastně známe, jaké znalosti jsme pokryli těmi studii,“ tak asi nejsnazší způsob, jak to zjistit, je buď to všechno naposlouchat, což zabere hezkých pár týdnů, nebo si zkusit vyhledat mezi řádky v popiscích. Jenže popisky taky možná nezachytí všechno – slyšíte to přímo od lidí, co ty popisky píšou, a většinou je připravujeme tak pět minut před vydáním podcastu, týden poté, co jsme už zapomněli, co jsme vůbec natočili. Po vydání… to nevím, jestli slibovat, ale nejvíc by pomohlo dělat úvody k epizodám. Protože zpětná vazba od posluchačů je často, že se pomalu rozjíždíme a zajímavý momenty přicházejí až třeba ve druhé třetině. Proto rovnou říct, na co se mohou těšit a jaké jsou ty dobré momenty, na tom teď pracujeme.

No, to asi… To bychom ale taky museli vědět, co? To je vyšší dívčí. To se většinou nahraje potom. Takže to asi pomůže, ale potřebuji to převést spíš do nějaké textové podoby, abychom uchovali to, co tady zaznívá. A já to nechci prezentovat jako knowledge graf nebo Wikipedii, to by znělo možná divně, ale přesně ten obsah, který tady zaznívá. Ten povouk vlastně už máme, teď ho jen musíme vyplnit, vybarvit, dát do akvária, oštítkovat a někam vyvěsit, aby byl všem volně přístupný.

To je i můj sen, který rád odkládám, protože ho mám spojený spíš s datamešama. Typicky i důvod, proč je tu podcast a proč jsem chtěl newsletter, byla kronikářská věc. Myslím si, že tady máme skvělý know-how, skvělé lidi, ale než byl Datatalk, tak jediným místem, kde se to know-how sdílelo, kde jste zjistili, kdo na čem dělá a co se naučil, byly živé akce.

Takže když mluvíte o tom převodu audio obsahu do textu, už si představuju, že máme třeba prezentace ze všech datových akcí v Česku, že máme ten katalog, a že si člověk nemusí jezdit do Prahy nebo Brna, ale že přístup k vědomostem bude mít i v Krnově, Šumperku, či ještě horších místech v ČR. Zdravíme posluchače! Přesně, zdravíme ty z Mostu, Karlových Varů a z ještě víc ostrakizovaných částí republiky.

Takže budou mít přístup ke všemu tomu vědění a know-how, které podle mě má velkou hodnotu a je škoda, že se víc nezdílí a že není k němu větší přístup. Tohle mám taky jako výzvu – kdyby někdo chtěl pomoct, budu jen rád.

Cítím, že tady je spoustu znalostí, a pokud je dokážeme otevřít a dát lidem, bylo by to super. Je to tak? Myslím, že nezbývá než veřejně slíbit, že do dalších 100 dílů…

Pokud chceš, mohu text ještě formálněji upravit nebo zkrátit. Stačí říct!

Tady je opravený text:

Data Talks podcast. Z toho vznikne něco nového. Sliby chyby, to neříkám, z toho už jsem vyrostl. Iris říká, že jsem „yes man“, tak na tohle neřeknu ne. Ale vlastně můžeme udělat takový soft launch. Takže pokud děláte nějakou datovou akci nebo máte nějakou presku, pošlete nám ji. Rádi ji zařadíme minimálně do Data Talk newsletteru, který posíláme každý týden a který momentálně má 1150 odběratelů. A až přijdu na legální způsob, jak tam přidat dalších 400 mailů, které máme, ale nikdy jsme se jich neptali, jestli chtějí newsletter, tak bude mít ještě víc odběratelů. Můžeme se jich na těch mailech zeptat. Rád ti zapůjčím svůj počítač a můžeme to udělat hned po nahrávání.

No, tak tohle je. Zase trošku bojuji s tím, že na Datameších říkáme, že jsou více intimní a chceme, aby do prezentací dávali i věci, které nejsou úplně veřejně sdíletelné. Jinak bych ty prezentace z Datamešů vyhodil ven. Možná to uděláme tak, že se jich zeptáme, některé studie odebereme nebo anonymizujeme, a to bude první balík know-how a věcí, které zveřejníme. A tím se možná dostáváme k tomu, jak to všechno funguje dohromady — ty různé formáty, které vytváříme, ať už je to DataTalk podcast, newsletter, Datameš a potom i Datadej.

Jirko, chtěl bys k tomu něco říct? K jednotlivým částem?

No, vlastně Datamešem to začalo a pořád vnímám jeho roli. Čekal jsem, že to bude víc grassroots, že se toho chytí komunita. Zdravím do Ostravy, kde teď, když tohle posloucháte, proběhl datovej meetup, který jsme inspirovali tím, že jsme jednou pořádali Datameš v Ostravě. Takže pokud máte pocit, že tu není prostor, protože je tady Datameš, opak je pravdou — jakoukoliv akci, kterou děláte pro datové profesionály, rádi podpoříme, dáme ji do newsletteru a případně do kalendáře akcí, pokud bude aktualizovaný. To je něco, co mám připravené v šuplíku.

Datamešů jsme zatím měli 22 v Praze, naposledy ve Workday na střeše na Masaryčce. Tam to bylo moc hezké, opravdu krásná kancelář. Děkujeme, víme o tom a vážíme si toho. Čtyři byly v Brně, proto bych čekal z Brna víc poslechů, takže musíme jezdit častěji. Chystáme pátý, ještě s Klešema, takže to je celkem 30 akcí.

To je super, protože tam je zpětná vazba. Teď musím říct jednu věc, kterou jsem si slíbil, že zmíním — pište nám, co si o tom myslíte. Fakt se nebojte, je překvapující, jak málo nám lidé píšou. Klidně pište i naštvané komentáře nebo kritiku. Tím, že nám píše málo lidí, máte velkou páku a možnost ovlivnit nás i směřování projektu. Jsem opravdu rád, když někdo napíše „tenhle díl byl na houby“. To jsme hned slyšeli a třeba Padák udělal skvěle. Myslím, že posunuli naše otázky na hosty, takže za to jsem moc rád.

Celá struktura je postavená na tom, že bych si přál, aby tady vznikla komunita. V tuhle chvíli to je trochu médium — máme tady akce, máme podcast, newsletter, máme konferenci…

Kdybys chtěl, můžu text ještě více stylisticky upravit nebo zkrátit.

Tady je opravený text s úpravami pro lepší plynulost a srozumitelnost:

Enci a máme nějakou facebookovou skupinu. Já doufám, že tohle bude fakt platforma, médium, kde budou lidi participovat, kde uvidí, že mají otevřené dveře, a kde budou mluvit o tom, co dělají, sdílet svoje zkušenosti a akce, a třeba dělat vlastní podcasty specializované na data science.

Ty podcasty budou vycházet méně často, protože ten týdenní rytmus nedá každý. Nebo se s námi domluví a budeme je vydávat normálně jako součást Datatolku. Datatolk se pak promění v datatolk.tv a budeme tam mít různé pořady. Vždycky jsem o tom přemýšlel jako o něčem víc – než jen tohle je moje late night show. Tohle bude taková „telka“, kde může být víc formátů, ve kterých budeme sdílet záznamy z konferencí a vše, co se kolem data science děje – jen to jedno místo, kde se to bude sdílet.

Takže to je moje vize a s prosbou – chtěl bych, aby to fungovalo mnohem víc komunitně. Všem říkám: nejsme pay-to-play. Když máte dobré hosty, co říct, nebo chcete moderovat, tak tady jste vítaní. Nemá to být one-man show, nemá to být jen pár privilegovaných lidí, kteří určují scénu a říkají, co je důležité, ale chci, aby komunitní prvek fungoval mnohem víc.

Je to moc hezká vize a doufáme, že se naplní, protože i pro mě by bylo skvělé, kdyby to takhle fungovalo. Je to tak, pojďte s námi dělat věci, my to chceme!

Ještě možná, Jirko, kam nám mohou lidé psát?
No, na info@data.talk.cz – klasický e-mail, snad nevíš?
Mára: Jak jsou ty neodpovídající? Já vůbec nevím. Máme nějaký data mail?
Nemáme jedno místo, ale třeba na LinkedIn, nebo odpovědět na newsletter, nebo tam reply – kamkoliv, klidně LinkedIn, Facebook.
No-reply@airbag, no-reply@newsletter, komentáře v Spotify pod epizodami.

A ještě nás čeká jedna velká akce do konce roku, která je taky pod záštitou Data Talk a Data Mesh věcí.
Ano. A to je?
Já mám na sobě tričko z loňského prvního ročníku Data Day, a i letos chystáme, nevím, jestli to můžu nazývat konferencí, ale je to takový svátek datové scény – naškálovaný Data Mesh.
Naškálovaný Data Mesh?
Jo, Data Mesh v velmi neformálním, na networking zaměřeném a nekonferenčním, nebullshitovém stylu. Takže budeme dělat další Data Day. Už máme termín i místo: termín je 20. listopadu, místo je divadlo X10, kousek od Národní na Národní třídě. Na to se moc těším, bude to takové završení další velké sezóny a dalšího školního roku.

Jak se bude jmenovat letošní Data Day?
Data Day.

A jak budeš odlišovat trička z různých ročníků?
To mi nahráváš na něco jiného (smích). Lidi, co mě znají, vědí – jsem velký příznivce merche. Moc jiných věcí si nekupuju, život mi nedělá radost tolik jako kvalitní merch.
Přesně, nic mi neudělá větší radost než kvalitní merch. A vlastně jediná trička, která si nekupuju, ale dostávám, jsou trička Never Enough. A s Never Enough se bavíme, a snad letos, nejpozději na Data Day, bychom chtěli přinést Data Talk trička v nové kolekci. A dostanou modrou pod…

Pokud chcete, můžu pokračovat v opravě i dalších částí textu – dejte vědět!

Zde je opravený text s menšími úpravami pro plynulost a správnost:

Je to taky, nebo musí přijít na Data Day? A nebo se to musí koupit. Nebo zaplatit. Myslím si, že pokud udržíme počet moderátorů v jednotkách, ne desítkách, tak se můžete těšit na vaše trička. Tak to je slovo muže. A tím to ukončím. Slovem muže. Tím to ukončíme. Nebo to ukončím já. Každopádně vám děkujeme za vaši přízeň, za vaše stažení, poslechy, odběry newsletterů, zpětnou vazbu, že chodíte na Data Messe a tak dále. Moc si toho vážíme a těšíme se na dalších nadcházejících 100 dílů. A běda, jestli tenhle díl nebude na bedně, až budeme dělat vyhodnocení dalších 100 dílů. Jestli nebude, tak se divit nebudu.

Já skončím vedle Deltaismu.
Ale tak nevadí, zkusili jsme.
Děkujeme moc a ať vás provází data.
Děkujeme moc.
Děkujeme.
Děkujeme, že jste doposlouchali až sem.
A díky také našim partnerům, členům Data Talk klubu.
Těmi jsou Intex, Saska, Bistreet, Colors of Data,
Revolt BI, GoodData, Keboola, Emark, Carl Data Company, Data Mind, Notino a Flow.
A pokud chcete zůstat v obraze, co se české datové scény a globálních datových technologií týče,
nezapomeňte se registrovat k odběru našeho týdenního newsletteru na datatalk.cz.
Nechť vás provází data.

Pokud máte zájem, text mohu ještě stylově upravit nebo zkrátit.