Podcast

Dobrý den, tady Karl Šmánek.
A Michal Hráček, ahoj. Vítáme vás u dalšího dílu Data Tolku.

Náš dnešní host je Vítek Fadrohons z ČPP. Vítek je AI ambasador.
Ahoj, zdravím všechny.

Vítku, mohl bys nám na úvod o sobě něco říct?
Co bych vám o sobě ideálně řekl? Já se věnuji AI a strašně mě to baví. Z mého pohledu AI změní celý svět a je to ten game changer, na který jsme všichni čekali. A myslím, že o tom se budeme dnes víc bavit. Řekl bych, že se podíváme i do detailu.

Možná ještě na úvod – řekl bys nám něco o svém lehkém backgroundu? Kde jsi působil předtím, ať tě neznáme jen z ČPP?
Dobře, asi moje první větší štace byla v personalistice, kde jsem pracoval pro americký korporát Manpower tady v Česku. Začínal jsem na projektu Škodovky, kde jsem se věnoval především lidem a lidským zdrojům. Postupně jsem přešel do projektového řízení – návrhy systémů, stavbu nových systémů a projektový management.

Potom jsem šel do MOLu – internet MOL dnes už pomalu neexistuje, to je historie. Tam jsem jako projekťák pracoval hlavně na transformacích větších projektů. Pak přišlo Generali a moje profesní změna, díky které jsem se dostal do ČPP, kde jsem se AI začal naplno věnovat.

To jsi tu transformaci velmi rychle shrnul. Už jsi tam tehdy cítil potenciál pro něco chytřejšího než jen pravidla?
Až tak krásné to nebylo. Transformace probíhala spíš na úrovni změny organizace, přesunů. Nicméně už tehdy se uvažovalo o technologickém posunu, i když to byl dlouhý vývoj.

Jak ses dostal k AI s backgroundem projekťáka a člověka orientovaného na lidi? Věnoval ses předtím datům? Protože já mám AI hodně spojenou s daty. Byla tam nějaká práce s daty, nebo to vůbec nepotřebuješ?
Za mě vůbec ne. S daty jsem se sice setkal v průběhu projektů, ale vždy to bylo jen jako součást většího celku. Nikdy to nebyla moje specializace.

K AI jsem se dostal tak, že jsem si prostě sedl na gauč, otevřel ranou verzi ChatGPT a říkal si – to je super. Zkusím to. Když jsem položil první dotaz, nevstal jsem týden z gauče. Začal jsem si s jazykovým modelem povídat jako s Platonem o filozofii, o vesmíru. Mohl jsem si vytvořit „roli“, se kterou jsem si povídal. To mě úplně chytilo.

Po týdnu hraní jsem si říkal – můžu to použít i v práci? A první věc, kterou jsem jako pracovní…

Tady je opravený text s lepší gramatikou, interpunkcí a stylistikou:

Položil jsem to jazykovému modelu, měl jsem tady projekt, tenhle scénář, a potřeboval bych, aby se mi vytvořil projektový plán. Dal jsem mu pár základních vstupů a najednou jsem měl hotový projektový plán. V tu chvíli to pro mě byla úplná změna, otevřelo mi to oči, protože to, co jsem do té doby třeba dělal týden s pěti lidmi, jsem měl během pár vteřin. Vlastně úplně sám a ještě jsem si to doladil. Říkal jsem si: „Sakra.“ Moje první reakce byla, že projekťák asi skončil, protože jako projekťák už nebudu mít žádnou práci, protože se to všechno udělá za mě — tohleto. Nicméně, tím, jak jsem dlouho dělal projekty a nové věci, začal jsem se tomu věnovat víc z byznysového pohledu, nejen technologického, ale i byznysového.

Díky tomu jsem začal vnímat, kde jsou slabiny a naopak silné stránky. Vlastně ta omezení a zároveň příležitosti, což mě provází dodnes a s úžasem sleduju, kam se to posouvá. Ta změna spočívala v tom, že jsem si uvědomil, jak se to dá transformovat do byznysové části. Myslím si, že AI dnes není jen o datech, ale hlavně o byznysu. Začíná se stírat rozdíl mezi IT a byznysem a dnes může byznys počítat, že věci dokáže řešit přirozeně. Musí vidět jak a musí mu to být ukázáno.

Ty jsi hodně mluvil o tom, jak jsi zefektivnil vlastní práci nebo práci svých kolegů, ale jsi v korporaci, což je typicky problém, protože tam bývá spousta omezení. Naopak to pro většinu lidí bývá výzva. Ty jsi to vlastně dostal na starost, pokud se nepletu. Jak jsi k tomu přistupoval, jak jsi začínal? Byl tam nějaký prvotní odpor, nebo spíš nadšení, že máme člověka, který nám pomůže? Jak to fungovalo?

Hele, trošku to souvisí s mým backgroundem, protože i ten mall nebyl úplně korporátní, už byl velký, takže se k tomu směřovalo. Díky tomu, že jsem zároveň průběžně pomáhal s různými startupy, mám nastavený takový mindset, který je trochu jiný, než je v korporátu obvyklé — tam buď neradi vidí změny, nebo mají jinou kulturu. Na druhou stranu propojuju zkušenosti ze sedmi let v americkém korporátu s přístupem startupu, takže jsem jako ryba, která plave v divoké řece a umí si cestu najít.

Nicméně to není jen o mně. Musím říct, že třeba v rámci ČPP je vedení velmi progresivní a inovativní v tomhle směru, problematice dalo volný průchod, což považuji za správnou cestu. Ono ještě dnes spousta firem neví, jak k AI přistoupit, protože se o ni vlastně vůbec nezajímaly. Ale vnímám, že finanční sektor na to velice rychle naskakuje a snaží se přizpůsobit nové technologii.

Pokud bys chtěl, mohu text dále upravit podle konkrétního stylu nebo formální úrovně.

Jistě, zde je opravený a upravený text:

Avím, zmiňovali jste, že to bylo tlačené z vedení. Odkud konkrétně z vedení? Jak vysoko to bylo tlačené? Z nejvyššího – úplně z nejvyššího vedení tady v Česku. A jak vlastně zněla ta úloha pro tebe? Pro mě to bylo vlastně tak, že jsem si v tom hledal vlastní cestu. Spíš to bylo o tom, jaké AI máme, jaké jsou příležitosti, a pojďme se přednastavit, kde nám to může pomoct. A ve finále, když jsme definovali první příklad, ihned jsme dostali zelenou. Místo dlouhých schvalovacích procesů jsme rovnou dostali pokyn, ať to uděláme.

K těm jiskrám se ještě dostaneme. A teď zpátky k té otázce, co byla předtím: Jak to ti lidé vnímali, když jsi tam přišel? Chápu, že jsi tam plaval jako ryba ve vodě, ale lidi obecně to slyší ze všech stran. Ačkoliv je to už nějaký pátek zpátky, pořád to platí. Částečně tam byl hype mezi lidmi, vyvolaný médii, a taky strašný strach. Takže v lidech se tohle dost prolínalo a soupeřilo.

Druhá věc je, že jsou lidé, kteří nemají potřebu měnit své přístupy k práci. Já jsem zastánce toho, že je to o debatě, vysvětlování a ukazování těm lidem. Proto jsem oslovil všechny – začal jsem od nejvyšších pozic a postupně jsem přešel i k školením pro ostatní. Vysvětloval jsem jim jednoduše, jak jim to může pomoct. Že to není jako hledání na Googlu, ale že je to jejich osobní asistent. A tímhle se jim začaly otevírat oči. Takže naše cesta vedla tímto směrem.

Teď tady hodně řešíme, jak ČPP používá AI, a říkal jsi, jak to osobně používá Vítek. Jak tedy Vítek používá AI? Používám ji tam, kde mám rutinu – nebo možná i jindy, už nevím přesně, protože příklady jsou různé. AI používám jako osobního asistenta. Pro mě AI není jen jazykový model, ale něco, co mi umožňuje vytvářet jakoukoliv postavu na jakékoliv téma, se kterou mohu debatovat a zadávat jí úkoly.

Za tu dobu, co se AI rozvíjí, jsem dospěl k tomu, že s ní už ze 80 % jenom komunikuji. Proč? Protože pro mě je přirozenější vyhodit všechny nestrukturované myšlenky právě takhle, do chatu GPT, který považuji za jeden z nejlepších uživatelských nástrojů. On se mnou komunikuje úplně normálně.

Třeba když jedu autem, minule jsem řešil něco do produktu a potřeboval vymyslet novou cestu pro klienty. Fungovalo to tak, že jsem mu řekl, jaký mám problém. Řekl jsem si, že by mohl být business analytik – a on se jím stal. Pak jsem mu popsal, že mám klienty, kteří mají projít určitým přihlašovacím procesem, a potřebuji, aby se v tom cítili dobře. Požádal jsem ho o analýzu. On mi během jízdy dal analýzu a já se ho zeptal, jestli vidí nějaké potenciální chyby. On navrhl, co bych mohl změnit, a upravil to podle toho. Pak jsem řekl: „Super, a teď mi…“

Pokud chceš, mohu ti dál text upravovat nebo shrnout.

Jasně, tady je opravený text:

Hraj tu aplikaci a já budu ten klient, který prochází tím průchodem. A to jsme si vlastně tak vyzkoušeli – on hrál tu aplikaci, já jsem s ním prošel ten průchod. No a ve finále jsme odladili všechny chyby. Trvalo to asi 30 minut, než jsem dojel pro děti do školky. Pak jsem mu dal, ať mi to sesumarizuje, a měl jsem vlastně hotovou práci, kterou bys normálně vymýšlel několik hodin, a prostě jsi schopen to fakt namodelovat. Takže já s tím fakt funguju. Když potřebuji mluvit s nějakou osobou v rámci práce, prostě si ji vyvolám, bavím se s ní a případně je i směruju mezi sebou.

Když jsme ještě u té osobní roviny – ukazuješ to třeba doma, jako: „Podívej se, není to jen o tom, že edukuju lidi v práci, ale i lidi v mém okolí.“ Hele, naprosto! Mám malé děti, 5 a 7 let, a myslím si, že tam, kde my jsme dneska, jsme teprve na úplném začátku, a děti budou fungovat úplně jinak. Od malička je chci naučit, že to není žádný strašák, že to není black box, ale něco, co jsou schopné ovládat. Takže je učím postupně.

Například mám pohádkáře, který vypráví pohádky jako Jan Werich, a nechám děti, aby si s ním povídaly. Ony si ho vedou samy, řeknou mu téma, chtějí pohádku. Já ho mám přednastaveného, a ještě jsem to chtěl tak, že protože děti jsou malé, občas se hádají – když se jim něco nelíbí, pohádají se o hračku – potřebuju, aby tam měly nějaký příměr. Ony vypráví pohádku, do toho má daný prompt, aby jim zároveň vysvětloval třeba sdílení, ale nechávám to na nich. Takže si vymyslely, že budou rytíř, princezna, že půjdou do lesa zachraňovat někoho před drakem. Model jim to vypráví jako pohádku v advanced módu, nově super, přidá tam i trochu emocí. A vždycky po nějaké části se zeptá: „Kam chcete pokračovat?“ Takže děti se učí, že mají být kreativní, že si musí samy vymyslet příběh a pověřit chatbota, aby jim ho vyprávěl. Tímhle směrem učím děti, že to je jazykový model, že si stavějí svoje persony, jakým způsobem a že musí být kreativní a umět zadávat úkoly.

A co přítelkyně a manželka? Přiznám se, jednou jsem řešil nějakou úlohu s otevřenou otázkou, dal jsem ji do GPT, které mi dalo špatnou odpověď, a od té doby slyším jenom: „Na to tvoje GPT prostě!“ Ale moje milá žena je v tom úžasná, protože už má ze mě asi takovou hlavu, že jí praskne, protože ji všechno kolem toho sdílím jako první. A našla si v tom taky cestu, takže pracuje s tím. Když jsme třeba dělali příspěvky na sociální sítě kolem projektu Kevzdělávání, za půl hodiny nebo hodinu si byla schopná s GPT napsat padesát příspěvků, které pak naházela do Kanvy a udělala…

Pokud chceš, mohu pomoci i s dalším pokračováním nebo úpravou.

Opravený text:

Měla za další půl hodiny schůzku jako grafiku na půl roku dopředu naplánovanou a byla z toho úplně nadšená. Takže i takhle si umí najít svou cestu k tomu, prostě super. Díky za ten příklad s těma děma, tím real-time promptingem, jak naučit děti, jak učíš prompting v práci. Protože to je opravdu super těžké téma. A právě když mluvíme o insurance jako o hodně tradičním odvětví, nechci tady pejorativně říkat, že se všechno píše na papíry, ale je to pro mě pořád trochu blíž tomu, že se to píše na papíry, než tomu, že se to v reálném čase diktuje. Jak to taky učíš lidi v práci?

Mám trochu výhodu v tom, že se technologie rozvíjí tak rychle, že mi postupně dává to, co jsem si představoval před rokem. Ale to, jak je učím už nějaký čas zpátky, a teď…

Vlastně jsem přišel na to, jak komunikovat, a snažím se to těm lidem vysvětlit na jednoduchých příkladech. Vysvětluju jim, že když jsme začali ten projekt, brzo jsme si uvědomili, že můžu dát lidem do ruky ten nástroj, ale lidi fungují jako Google vyhledávač. Což je problém, protože jazykový model nefunguje takto, nikdy takto fungovat nebude. Proto jsme rozjeli školení mezi zaměstnanci a začali jsme jim vysvětlovat základy. Nebavili jsme se o tom, proč je AI důležitá a jak vznikla, to jsme úplně vynechali. Místo toho jsme se vrhli na to, že jsme jim řekli: napiš si, nechci nakreslit obrázek, napiš si vtip, napiš si fejeton. Zaměř se na to, co tě baví, co je tvůj koníček, a ptej se na to ChatGPT nebo Copilota v rámci Microsoftu, protože to jsme měli nejdostupnější. A takhle jsme jim ukázali, jak AI funguje v jejich osobním životě.

Pak přišlo to další – během školení jsme jim nechali půl hodiny si s tím hrát, a pak jsme jim řekli: podívej se, napiš si, jaké máš úkoly na příští týden. Tak si napsali pracovní úkoly. A pak jsme řekli: zamysli se, kde ti s nimi může AI pomoct. Samozřejmě 95 % reakcí bylo, že nevědí. Tak jsme je nechali minutu přemýšlet a pak jsme jim řekli: vlož ty úkoly do Copilota nebo ChatGPT a pokus se je tam zpracovat. Najednou byl vidět obrovský posun – i lidé, kteří dříve k tomu neměli přístup, začali objevovat, že jim AI může pomoct v různých situacích.

Nakonec jsme vybrali dva tři úkoly, které lidé během školení zpracovávali, a ukázalo se, že na začátku měli lidi ochotu využívat AI na škále od 2 do 10 kolem dvojky. Po měsíci po školení to bylo okolo 8 z 10. Díky tomu, že viděli AI fungovat na svých vlastních případech – třeba napsat recept, vytvořit obrázek –, dokázali přepnout myšlení a začali přemýšlet o tom, jak AI využít i v práci.

Jasně, tady je opravený text, upravený pro lepší srozumitelnost a plynulost:

Skrz ty úkoly to strašně pomohlo lidem. To je super. A teď, když budeme mluvit o něčem, co není úplně pracovní efektivita nebo pracovní produktivita, ale třeba o něčem, co ztransformuje firmu jako takovou — což předpokládám, že máš také na starosti — tak se to prosazuje hůř. Nebo spíš — jak to tam rozhodují a jak si to vlastně prosadit?

Já si myslím, že základem je jít tam, kde mají lidi největší problém. Nemá smysl přijít s tím, že tady máš postavený barák, který ti plně funguje, ale musíš se zaměřit na rutinní záležitosti, na věci, kde firma skutečně trpí. To bývají třeba na začátku drobné use cases, které se můžou zdát bezvýznamné z pohledu celku, ale mají obrovský dopad a efekt v rozvoji firmy.

Takže jsme začali přes stakeholdery řešit, kde nejvíce pálí bota na jednotlivých odděleních, a zaměřili jsme se na to. Ať už se jednalo třeba jen o chatbot — už ten obyčejný chatbot, který odpovídá z uložených dokumentů — má obrovský pozitivní efekt. Lidé si nejdřív osahají nástroje AI, učí se s nimi komunikovat a už to, že nemusí čekat den na odpověď, ale dostanou ji hned, je skvělý příklad. Takže jdeme po těch menších věcech, ale postupně se zaměřujeme i na větší celky.

Jasně, já se jenom bál, aby se nám zase nezasekly use casey. Ale ještě předtím jsme si tady řekli, že se pobavíme o té industriji. Michal to tu už nastínil. Jak vnímáš tu industriji z pohledu AI? Protože já se na firmy dívám sektorově — vždycky byly nějaké progresivnější sektory a nějaké méně progresivní. Z pohledu AIka to ale možná funguje jinak. Jak to vnímáš ty?

Hele, přesně jak říkáš. Já jsem přecházel z e-commerce do finančnictví a zpočátku to byl docela šok. E-commerce na české scéně je totiž extrémně konkurenční. Pokud jako malá firma neinnovuješ nebo nemáš něco, co nikdo jiný nemá, nemáš šanci přežít. Když jsem přišel do finančnictví, připadalo mi to jako návrat o pár let zpátky. Spousta věcí, které bys v e-commerce považoval za normální, tam prostě nejsou. Firmy jsou často pozadu.

Na druhou stranu, a tady vidím právě ten velký game changer u AI, je, že AI je pro lidi v tomto odvětví daleko přístupnější. Pro ně je uchopitelnější, protože AI je pro ně vlastně srozumitelná. Není to nic jako nějaký cizí svět IT. AI najednou mluví jejich jazykem a myslím si, že díky tomu se technologie v rámci finančnictví rozvíjí rychleji, a proto se jim lépe daří transformovat.

Takže jsou k tomu přístupnější. A když už mluvíme o transformaci odvětví — je podle tebe nějaký region, který je v tom opravdu napřed? Protože třeba v e-commerce je to typicky Čína, kde je to úplně crazy. A co v industry, FSI atd.?

Kdybys chtěl upravit ještě něco dalšího, dej vědět!

Zde je opravený text:

Imárně třeba i toho insurance jako něco, kde se inspirujete, kam koukáte, říkáte si, že tohle sem třeba taky doteče, tohle třeba lidi taky budou chtít? Hele, já bych řekl, že se snažíme koukat všude a obecně říkáme, že Amerika je prostě nejdál. Na druhou stranu je problém, že i když je ta technologie tak dostupná, pořád jsou to jen drobné části a nikdo pořádně nepřišel na to, jak to komplexně využít. A to si myslím, že přichází právě těmi drobnými kroky. Zároveň si myslím, a ne že bych chtěl přihřát polívčičku, ale myslím si, že tady v Česku v rámci rozvoje, když to vidím napříč i dalšími zeměmi, patříme přece jenom k té evropské špičce.

Super. Já si myslím, že to je téma, na které jsem se chtěl zeptat, protože já osobně jsem vnímal insurance jako odvětví, které jde pomalu, nepotřebuje to, peníze mají. Tohle se vlastně říká, ale naopak v tom AI vidím právě ten potenciál – ten paperwork, přesně jak zmiňoval Michal, je to přesně to, co AI dokáže vyléčit. Díky tomu je šance něco ztransformovat s nějakou pozitivní návratností opravdu enormní. Myslím si, že to ale není jen o finančnictví, ale obecně ve všech odvětvích. Revoluce s AI začíná přímo u lidí – AI je dnes nástroj, který si můžeš zvednout z chodníku a použít pro sebe, tím si zlepšíš svůj život i práci. Když AI začneš aplikovat v práci na věci, které tě nebaví, které jsou rutinní, pak si můžeš lépe dýchat a věnovat se tomu, co tě baví.

Toto také říkám lidem: Nepoužívejte AI na věci, které vás baví nebo máte rádi, začněte ji používat na věci, které vás nebaví a kde chcete ušetřit čas.

Zmínil jsi, že se v Česku snažíme hrát prim. Jak je to v rámci skupiny? Sdílíte nápady? Máte AI leada ve skupině, který určuje směr – ne technologický, ale myšlenkový a byznysový? Ano, sdílíme hodně, snažíme se předávat zkušenosti mezi sebou. Máme k tomu určitou skupinu, která se nedávno scházela tady v Praze, kde jsme představili naše projekty a ukazovali je. Celkově se to nastavuje a vyvíjí.

To hodně souvisí i s AI Actem, který byl schválený. V Česku jsme možná papeštější než papež, protože máme dva úřady, které to budou regulovat: ČNB, která regulujefinanční sektor, a druhý je telekomunikační úřad, který bude regulovat všechny ostatní oblasti. Nicméně finančnictví je hodně silně regulovaný sektor, který vyžaduje opravdu přísný dohled, a proto…

Pokud chceš, mohu text ještě upravit stylisticky nebo rozdělit do jednotlivých odstavců.

Jasně, tady je upravený a stylisticky uhlazený text:

A ten směr je vedený tak, že je částečně řízený skupinami. Pojďme se podívat na ty lidské aspekty zoomu. Ještě než skočíme do konkrétních případů, kde sbíráte témata? Je to spíš centralizované, nebo vám vedení říká, že chcete řešit konkrétní oblast, anebo se ptáte lidí, kde jim můžete pomoci?

Já bych řekl, že je to kombinace. Samozřejmě vedení ví nejlépe, kde má větší problém nebo kterou oblast je potřeba posunout. Zadání bývá takto: jdeme se soustředit na nějaký sektor, ale konkrétní příklady přicházejí od lidí. Je pro mě hodně náročné přijít za lidmi a říct: „Vy jste odborníci, já vlastně nerozumím tomu, co děláte. Potřebuju, abyste mi řekli, kde máte problém, a ten pak společně z jiného úhlu pohledu vyřešíme.“

Takže sběr informací probíhá jednak z vedení, ale primárně jsou to reálné podněty od těch, kteří problém opravdu pociťují.

Když jsme u těch lidí, tak u každé revoluce – a toto je opravdu revoluce – často dochází k tomu, že v úvodzovkách dělníci rozbíjejí stroje, protože se bojí, že přijdou o práci. Tady ale řadoví zaměstnanci takový strach nemají. Nebojí se, že když bude všechno hodně chytré a automatizované, už nebudou potřeba? Neházejí klacky pod nohy? Neházejí. Hned na začátku jsme totiž napsali etický kodex. Jedním z principů tohoto kodexu je, že AI je pouze nástroj. Nemá odpovědnost a ta zůstává na lidech. Veškeré systémy a snaha dodat správné hodnoty jsou postavené na lidech. To znamená, že i když vytvoříš nějakého autonomního agenta nebo směr, vždy na konci je člověk, který to schválí, nebo ne.

Předpokládám, že i etický kodex psala částečně AI a pomáhala i s grafikou. A ten, kdo ho schvaluje, je ta konečná osoba, která má odpovědnost – tedy konkrétní člověk, ne jen nějaké pozice. Musíme rozlišovat, ale vždy je to někdo s odpovědností. Stejně tak když vezmeme chatbota, který jsme postavili jako helpdesk – první linka, která může rychle odpovědět a pomoci, aby nebylo potřeba volat. Ale odpovědnost za to, co klientovi řeknete, zůstává na vás. Berte to, že je to jen nástroj, který vám pomůže.

Snažíme se v systémech zajistit maximum možností, aby si lidé mohli informace ověřit, například zobrazujeme dokumenty a další zdroje. Ale odpovědnost je na nich.

Já to chápu, ale možná to nezajímá úplně všechny. Board se bude dívat hlavně na čísla a samozřejmě bude mít ambice, aby v budoucnu nebylo potřeba tolik lidí. Předpokládám, že je to taková skrytá věc, která se nemusí úplně komunikovat, ale je tam. A já se na to ptám… je to těžké téma.

Ano, je to těžké téma, ale…

Pokud chceš, můžu ještě text více rozčlenit, nebo upravit do neformálnější či formálnější podoby.

Hle, s tím se potýká každý a je potřeba to nějak vyřešit. Ale musíš se na to podívat trochu z jiného úhlu pohledu. Samozřejmě, kdybys chtěl být velmi progresivní a dal do toho dost peněz, máš šanci jít cestou velkého snižování. Ale kdyby tohle udělali všichni, jak by vypadala česká ekonomika? Stav by byl takový, že by to prostě nebyla schopná utáhnout. To je obecná diskuze o tom, kam směřuje AI, kam budou odcházet peníze, které dnes dáváme do jazykových modelů za tokenizaci a podobné věci, o tom, jak zde bude vypadat placení lidí. Myslím si, že tohle se má řešit úplně někde jinde a má to být složitější.

Dlouhodobě totiž objem práce roste, což vede k tomu, že máš přirozený odliv lidí do důchodu a podobně, kdy lidé odcházejí. Můžeš jít cestou, že nebudeš nabírat nové zaměstnance, ale budeš pokračovat se stávajícím týmem a automatizací jeho práce. Takže není cesta přímého řezání do jádra, ale cesta postupného nenavyšování a automatizace.

Tímto bych se rád dostal k těm use case. Zmínil jsi, že děláte chatbota pro helpdesk. Mohl bys nám k tomu říct víc a případně představit další?

Určitě. Chatbot je spíš jeden z pilířů, jak vůbec ve firmě začít komunikovat s AI. Moje představa je něco jako Jarvis, kterého postupně dáváš lidem k dispozici. Začali jsme úplně jednoduchým use case: postavit chatbota na produktové řady, protože je to nejjednodušší. Tyto informace jsou veřejně dostupné, dokumentované a lidé je potřebují získat, protože si všechno nezapamatují.

Dále, jak AI postupuje, dnes jsou chatboty spíše agenty. Ty systémy by měly fungovat formou platformy, podobně jako chat GPT, kde si člověk může vytvořit mnoho agentů na konkrétní témata. V rámci interních chatbotů lze stavět agenty, kteří mohou třeba pomáhat jen s psaním dopisů. Pro mnoho lidí je totiž problém napsat plně asertivní a příjemný dopis, protože píší strojově a nejsou z toho spokojení. AI může v tom pomoci.

Komunikace s AI je pro lidi těžká, a proto je potřeba specializovaných agentů, kteří za ně vykonají úkol. Lidé musí přejít z myšlení „vyhledávače Google“ do konverzačního módu, kde agenti pomáhají pochopit jejich požadavky a vypracovat na ně odpovídající řešení. Naším cílem je, aby lidé používali Google dál, ale aby agent rozuměl, co potřebují, a zvládl úkol vyřešit za ně.

Jak dlouho to máte nasazené a jak dlouhou dobu s tím spolupracujete?

Zde je opravený text:

Bylo to velice rychlé, což byl velký úspěch. Za tři týdny jsme měli spuštěnou první verzi, a schopnost odpovědi byla na 80 %. Samozřejmě jsme se logicky zastavili u toho, že ačkoliv všichni říkají, jak máme krásně vyladěný dataset, tak prostě nemáme. Ty firmy na to nejsou připravené, takže jsme další dobu ladili organizaci datasetu. Hledali jsme chyby v datasetu, co nám chybí, až jsme se dostali na to, že odpovídá na 90 %, a těch zbývajících 5 % jsou příklady, které prostě musí člověk už přemýšlet.

To byl ten moment, kdy se začal někdo zajímat o data? Předpokládám. Ano, tam začal ten moment, ale bylo to víc. Jednak to byla data, jednak to byla schopnost těch lidí komunikovat s nástrojem. Pro mě bylo otevřením očí, že když jsem lidem dal s velkým nadšením tohoto chatbot, říkám: „Tady máte, klidně se ho ptejte,“ zjistil jsem, že po prvních 50 otázkách v jednom vlákně lidé říkali: „On to říká úplně blbě.“ A já jsem jim říkal, že to jsme testovali, ale pak jsem zjistil, že oni začali míchat jablka, hrušky, pomeranče, všechno dohromady v jednom vlákně. A protože chatbot si pamatoval předchozí konverzaci, začal se velmi cyklit. Ukázalo se, že je potřeba pracovat hlavně s lidmi.

Jak na to reagovali, když se objevil tento zásadní problém? Když chatbot dával špatné výsledky, nemohli se na něj spolehnout. Neztratili motivaci ho dál používat? Ladili jste to? Máte vůbec přehled, co lidé řeší?

Ano, jasně. My sledujeme, co se v systému děje, jak lidé komunikují. Kromě toho, že jsou otázky, které nejsou reálné, například se ptají na dovolenou, na kterou chatbot nemá odpověď, vidíme, že lidé mají progres. Snažíme se zlepšovat konverzaci a hodně se to změnilo. První reakcí bylo, že si lidé musí zvyknout. Našli jsme vzorek testovacích lidí, kteří nám pomáhali chatbot dotrénovat a odpovídat na otázky. Pro mnoho lidí byla zpočátku práce s chatbotem problém, protože to částečně kopírovalo jejich práci. Nakonec ale pochopili, že chatbot je nástroj, který je nemá nahrazovat, a více se zapojili do jeho trénování, což nám umožnilo ho opravdu doladit a spustit.

Vy tady máte tisíce zaměstnanců, dokážete procentuálně říct, kolik jich už třeba zkouší používat tohoto IT chatbota nebo service helpdesk chatbota? Jestli jsme pořád v jednotkách, nebo už to jsou stovky?

Ne, už hovoříme o stovkách lidí, kterým jsme tento chatbot dali k dispozici a kteří ho začali používat. Při prvním nasazení jsme to zacílovali na zhruba 250 lidí, protože to byla skupina, která nás nejvíce zajímala. Během prvního měsíce ho začalo používat 150 lidí, protože jsme to dávkovali, nedali jsme to všem najednou.

Pokud chcete, mohu text ještě uhladit a zkrátit.

Opravený text:

Na nás — my jsme jim vlastně spustili jenom jednu část a teď jsme pustili zbytek dalších, takže to začalo velice rychle stoupat nahoru. Super. Ty jsi tam zmínil, a to je taková moje oblíbená oblast, že ti to otevřelo oči, teda ten první use case. Mě by zajímalo, jestli tam byl ještě nějaký jiný aha moment. Zase se vrátím zpátky k těm datům.

Ty jsi totiž hezky řekl, že my data, stejně jako každá jiná firma, nemáme úplně v top stavu. Když se podívám na oblast pojišťovnictví, představuju si tuny a tuny smluv. Předpokládám, že i když jsou určitě zabezpečené, tak to, že by byly hezky pěkně na jednom místě, aby byly pro AI přístupné, tak tam asi ještě nejsme. Tak jestli jsme už v té fázi, že „tyjo, hele, servisní helpdesk chatbot dokázal udělat tohle“, tak produktový helpdesk… No, ale abychom se dostali k tomu, že to fakt budeme používat k tomu, co bude chtít management — to znamená, že to bude za mě psát smlouvy, bude to za mě editovat smlouvy, připravovat nebo cokoli se smlouvami, což pro mě je ten core business — tak budeme potřebovat 50 % lidí, co hned začnou nasazovat na datové uložiště, aby bylo v top shape.

A jestli něco takového probíhá na pozadí — teda že „hele, příklad dobrý, ale velký byznys nás čeká a musíme udělat tohle“. Hele, aha momentů mám pořád. Aha momenty mám pořád, když vidím, jak s těmi lidmi pracují. Ono je možná potřeba vysvětlit, že pohled byznysu je takový, že data má vlastně v pořádku. On z jeho úhlu pohledu má data srovnaná, protože dokáže najít informace, které potřebuje. Problém ale je, že z pohledu AI a z pohledu IT jsou data nesrovnaná, nestrukturovaná. Ty se snažíš toto postupně narovnávat.

Myslím, že na tom postupně pracujeme, ale je to vývoj. Jednak jak učíš lidi, jak se s tím učí pracovat, tak zároveň na pozadí data postupně narovnáváš podle potřeby. Není to tak, že bys nasadil teď 50 lidí, aby to srovnali — i když to uděláš, tak ve finále ten přínos nebude fungovat, pokud to nezapadne do procesu. Takže to jde postupnými kroky.

Co se týče dalších use cases — zatím jsme zmínili jen jeden. Máme rozběhnutých několik dalších. I na call centrech se věnujeme samozřejmě voiceům a podobným věcem. Hodně jsme se teď zaměřili na vzdělávání a propojení VR s AI právě v oblasti vzdělávání. Vytvořili jsme platformu ve VR zaměřenou na prezentační dovednosti. Můžeš si nasadit brýle a ocitneš se v prostředí, kde můžeš prezentovat vlastní prezentaci. Jsou tam avatary, které reagují, a právě propojení s AI spočívá v tom, že ti to následně dává vyhodnocení. Funguje to skvěle, protože si myslím, že VR a AI — ať už to bude rozšířená realita nebo něco podobného — je oblast, kte…

Jasně, tady je opravený text:

Rád bych mluvil o tom, jakou roli bude AI hrát v následujících letech. Dále jsou tady věci kolem vytěžování dokumentů. I když už dlouhodobě máme OCR, problém ve vytěžování byl dost velký. Každý dokument si musel člověk přesně namodelovat a nějakým způsobem jej dotáhnout. Najednou jsou ale modely schopné dělat to mnohem rychleji a levněji. Takže dalšími use cases jsou vytěžování dokumentů a propojení systémů dohromady.

Vytěžujete ty dokumenty pomocí machine learningu?
Ano, používáme kombinaci různých modelů. Nemyslím si ale, že používat velké modely na všechno je správná cesta. Naopak, měly by se používat jak malé, tak velké modely – třeba jen jako orchestrátorky konkrétních částí nebo na doladění tam, kde chybí. Obecně se mi líbí přístup „nie je potřeba univerzitní profesor, aby ses naučil zavázat tkaničky“.

Zmínila jsi ještě call centrum, můžeš být tam konkrétnější?
Samozřejmě máme i chatboty a snažíme se v tomhle směru posouvat. Dneska si ale myslím, že ještě nejsme ve stavu, kdy bychom mohli plně automatizovat komunikaci s klienty. Komunikace firmy směrem ke klientům musí být velmi opatrná, postupná a jasně řízená. Proto je lepší mít stále nějaký strom rozhodování a postupné zapojování automatizace. Prozatím je podle mě efektivnější využít AI na interní procesy než směrem ke klientům.

A co plány do budoucna?
Vždycky jsem říkal, že plány máme, a pak na nás doběhnou technologie. Primárně se plány týkají autonomních agentů a podobně – pomoci řídit platformu, kterou máme, zejména v oblasti práce s no-code nástroji a mezi lidmi během transformačního procesu. Myslím si totiž, že AI dokáže úplně transformovat způsob práce – i lidé, kteří nikdy neprogramovali a nerozuměli kódování, budou schopní velmi rychle stavět vlastní systémy. Přijdou s nápadem, využijí AI, a ten nápad posunou dál. To je vlastně i cíl, kam bychom chtěli posunout naše vnitřní platformy.

Lidé budou tedy samostatnější?
Ano, když narazí na proces, který chtějí odstranit nebo zlepšit, budou schopni to udělat sami pomocí interních nástrojů.

Bavíme se tu hodně o pozitivech, ale co obavy? Čeho se lidi nebo ty osobně v práci s AI bojíte?
Od začátku mě oslovil citát Alexa Cho, jednoho z ředitelů Hewlett Packard, se kterým se ztotožňuji: Lidé často mají strach, že přijdou o práci kvůli AI, ale pravda je jinde. Lidé a firmy, které AI neadaptují, budou nahrazeny těmi, kteří ji adaptují. To je něco, co se snažím lidem vysvětlovat.

Pokud chceš, mohu ještě více upravit nebo zkrátit.

Jasně, tady je opravený a plynulejší text:

A vlastně jim to i říkat. Ono to bude mít i přirozený charakter, vlastně přirozeně to bude nastávat, protože dneska už na školách – od základních po vysoké školy – AI jede ve velkém. Studenti s tím pracují od malička ke studiu, a to je něco, díky čemuž se naučí naprosto začlenit AI do svého života. A tihle studenti se velmi rychle stanou kandidáty na trhu práce a začnou chodit do firem. Pokud přijdou do firmy, kde AI vůbec nefunguje a od nich se nic nevyžaduje, tak tam ty lidi nezůstanou. Naopak, když přijdou do firmy, kde budou lidé, kteří AI nepoužívají, vznikne obrovský rozdíl v efektivitě. Ano, těm studentům bude chybět třeba dvacet let zkušeností ve skills, komunikaci s lidmi, networkingu a tak podobně. Ale pracovně začnou být efektivnější než lidé, kteří mají zkušenosti, ale AI nepoužívají. Takže ti „stávající“ se to potřebují naučit, je to jenom nový soft skill.

Vítko, doteď to bylo strašně pozitivní a já jsem za to moc rád, ale my jsme přece jen komunitní podcast a naše posluchače určitě zajímají i nějaké „fuckupy“. Stalo se ti někdy, že jsi něco udělal, vypadalo to skvěle, ale pak jsi toho litoval? Máte vy něco takového?

Myslel jsem, že chatbota pustíme do produkce po měsíci a půl, ale nakonec jsme ho pustili až po třičtvrtě roce. Jinak nějaký větší fuckup zatím nebyl.

No, asi ne. U mě je to hodně spojené s bezpečností. Vím, že hodně točím kolem dat a nechci být vnímán jen jako někdo ultra data, protože tím nejsem. Ale AI spousta lidí kolem mě vnímá tak, že ti otevírá dveře, což podle mě není pravda. Spíš to je tak, že když víš, které dveře jsou otevřené, AI tě k nim dobře donaviguje. Ale ty ty dveře samotné neotevře – ten klíč musíš mít ty sám.

A právě by mě zajímalo, jak to vidíš ty? Moje předchozí otázka byla hodně navázaná na obavu, tedy bezpečnost dat, protože, obzvlášť v regulovaném průmyslu, ta obava určitě má své opodstatnění.

Máš pravdu. My se vlastně snažíme zajistit maximální bezpečnost. Proto taky nejdeme cestou, kdy hnedka všechno napálíme tam, kde vidíme příležitost, ale snažíme se to převést do vlastního prostředí. Asi nejjednodušší cesta je dneska využít Microsoft Azure, nakoupit si tokeny tam a mít to na serverech, které běží tady v Evropě. Tím splníš hodně podmínek z hlediska regulace. A zároveň vysvětluješ ten přístup, jak to je – že data držíš u sebe a AI je vlastně zpracovává pro tebe. Je to hodně o komunikaci a vysvětlování.

Nasazení chatbota sice zvenčí může vypadat jako zábava, ale ve finále, zejména v pojišťovnictví, musíš splnit spoustu podmínek. Jenom samotné nasazení takového systému znamenalo vyplnit Excel, kdy jsem se na něj podíval a říkal si, že jdu pod stůl. Ale má to svoji logiku, nechci to kritizovat.

Vítko, nemyslel jsem to tak, že…

Pokud chceš, můžu ti s tím pomoct víc, třeba rozdělit na odstavce, nebo upravit styl na více formální či neformální. Stačí říct.

Zde je opravený text s úpravami pravopisu, interpunkce a stylistiky pro srozumitelnost:

Vyplnění toho Excelu chatem GPT? Ne, tam jsem ho nepoužil. Ne že bych nechtěl, ale fakt to nešlo. Víš, světej říct něco nad Excelem, to je pravda. Ale mě to zatím zajímalo zase u toho zpátku, u toho chatbota, takhle: jak se vám daří stanovovat ty hranice? Nemůžu se tohohle produkčního chatbota zeptat, kolik teda jaký je plat Vítka, kolik měl dovolený a kde byl Vítek naposledy na dovolené?

Každou funkci, kterou mu předáme, začínáme úplně jednoduše. Dali jsme dataset, dokumenty veřejně dostupné, řekli jsme: „Budeš odpovídat jako pomocník tady z ČPP“ a přidali jsme podmínku, že pokud ty informace nenajdeš v tom dokumentu, tak prostě odpovíš „nevím“. Což byla obrovská změna, protože mělo řešit ten stres, strach z halucinací atd.

Zároveň ale všechny nové funkcionality, které přidáme, což je vlastně i napojení na data o klientech atd., procházejí procesem, kdy opravdu ověřujeme přístup. Začínáme vždycky na menším vzorku a postupně rozšiřujeme, až když máme zajištěnou sekurity.

Tím se dostáváme k dvěma tématům, na která se vždycky naráží: technologie a architektura. O architektuře Vítek mluvit úplně nechce. Já na to koukám ze svého byznysového pohledu, ne z technologického, vím, že jsou jiní odborníci.

Ale o technologii by ses mohl pobavit, protože předpokládám, že to, jak edukuješ ty lidi, vychází z toho, co jsi někde přečetl, nastudoval, vyzkoušel a podobně. Co ti přijde zajímavé, co používáte nebo co chcete používat?

Já vždycky, když lidem o něčem říkám, tak je to po tom, co jsem si to sám osobně vyzkoušel, prošel tím peklem, jak se to používá. Pro mě je úžasné, kam ten svět kolem tohohle strašně směřuje.

Před nějakou dobou jsem se koukal na to, že se začaly objevovat první autonomní agenti. Mě osobně mrzí, že je jich strašně málo. Říkal jsem si, že už v téhle době jich bude daleko víc.

Na druhou stranu to, kam směřuje, je orchestrace těch agentů a ten nový svět. Nedávno přišlo něco od Anthropic — za mě úplně jednoduchý způsob, jak vyřešit ovládání počítače. Zadáš úkol a ono to začne samo pracovat v počítači.

Jen tím, že snímá obrazovku a má přístup ke klávesnici i myši, je schopné s tím počítačem najednou pracovat. A to si myslím, že je směr, kterým to celé má správně směřovat. Nepracovat na počítači, ale pracovat s počítačem.

A to je ta hlavní myšlenka. Těším se, jak se teď začnou objevovat tyhle ovladače přímo počítačů, a my budeme schopní ovládat úkoly jen hlasem, což posune byznys strašně dopředu.

Ale je tu i „B“, a to je, že zároveň se musíme nějakým způsobem naučit předat těm strojům důvěru. To si myslím, že bude velké téma, které bude v následujících měsících hodně rezonovat.

Když jsme u toho…

Pokud chceš, můžu pomoci ještě s další korekturou nebo stylizací.

Zde je opravený text:

Velké filozofické téma — jaký máš vztah k regulaci AI? Jak vnímáš, jestli by měla být regulována lokálně, třeba tady, jak jsi zmiňoval ČNB nebo Radiokomunikačním úřadem, nebo někým podobným? Nebo by to měla regulovat společnost jako ultimate provider, ať už je to kdokoliv?

Je to dobrá filozofická otázka. Když jsem poprvé slyšel o regulaci AI, byl jsem v tom hype a říkal jsem si, že se v Evropě střílíme do pravé i levé nohy a samou hloupostí nevíme, co vlastně děláme. Na druhou stranu si myslím, že regulace má své místo.

Nicméně ten problém je dneska podle mě trochu jinde. Je to v tom, že technologie překročila schopnost lidstva ji adekvátně adaptovat. To je vlastně ten problém – nikdo neví, jak AI správně regulovat. Na jednu stranu, když budeš mít příliš velkou míru regulace, zastavíš se. Co si budeme říkat – Amerika, Čína a ta geopolitická hra je někde jinde a ty nemůžeš jen tak přestat.

Na druhou stranu ale nemůžeš AI nechat úplně volnou ruku, protože přesně dojde k tomu, že tě to může převálcovat. Myslím, že AI sama o sobě nás nezničí, my se zničíme sami pomocí AI. To je můj základní pohled.

Myslím, že v Evropě je to nastavené dobře. Zatímco vidím, jak je AI vlastně nastavená, není to nic strašného. Myslím, že se dá v mnoha oblastech dál rozvíjet. Evropa však musí mnohem více investovat do rozvoje. Na druhou stranu si to jako společnost musíme hlídat, abychom se nepřepálili a aby nepřišel někdo, kdo řekne: „Tady to končí.“ Zároveň ale to začalo přicházet geopoliticky z jiných stran, a my jsme byli tím hodně limitovaní.

Když už jsme nakousli AI, jak k tomu přistupujete vy jako firma? My jsme teď vytvořili kompetenční centrum, které není jen o kontrole regulace — i když samozřejmě se musí dodržovat podmínky, které na nás jsou kladeny — ale pomáháme i v rozvoji, sledování trendů a celkové organizaci kolem AI včetně strategie.

Napsali jsme první směrnici, v níž se snažíme přesně podchytit všechny aktivity kolem AI, včetně přístupu lidí a vzdělávání. Takže jsme do regulace šli aktivně.

Mám takovou oblíbenou otázku: Na co jsi vlastně nejvíc hrdý? Co se ti povedlo za poslední měsíc, ne za poslední rok, ale prostě něco skutečně signifikantního, na co bys chtěl poukázat? Něco, co tě opravdu posunulo dál.

Já mám fakt radost, že se mi podařilo propojit VR s AI, hlavně v té firmě Top Cinex. Bylo to občas na úrovni sci-fi, když jsme to vysvětlovali lidem, ale nakonec, když jsme to skutečně udělali a ukázali, měli lidé ten „aha“ moment. To mě baví a to není za poslední měsíc, ale prostě mě to pořád baví, když vidím…

Pokud chceš, mohu text ještě více upravit stylisticky nebo zkrátit.

Jasně, tady je opravený text s lepší gramatikou, interpunkcí a plynulostí:

Jak se těm lidem otevřou oči a začnou v tom vidět něco pozitivního, co jsem i já zažil, tak pro mě je VR něco hodně pozitivního, co se stalo. Vítko, ale ty jsi to předtím hodně rychle přešel, teď, když jsi na to takhle strašně „pišnej“, můžeš nám o tom říct víc? Já mám pocit, že jsem o tom už mluvil, ale pro mě se VR stává spíš něčím jako rozšířenou realitou než úplnou virtuální realitou. Je to něco jako AI, co nám začíná fakt reálně zasahovat do života, protože v tom vlastně už žijeme průběžně. Jen nám zatím chybí ty správné nástroje, které se ale už začínají objevovat. Myslím si, že propojení technologie, rozšířené reality a AI se stane naší přirozenou součástí. Dneska máme mobily a myslím, že velmi rychle budeme mít rozšířenou realitu dostupnou všude. Dokonce si myslím, že mobily se stanou spíš jen nějakým nosičem a všechno se přesune do té rozšířené reality.

A obecně mám z toho radost hlavně v oblasti vzdělávání, protože to vidím denně. Můžeš stát před lidmi a předávat jim informace, ale to funguje tak na 50 %. Buď si to vezmou, nebo ne. Když jim ale dáš vzdělávání ve virtuální realitě, je to pro lidi úplně jiné – dokážou se vcítit do situace a začít ji skutečně prožívat, což je učí úplně jiným způsobem.

Super, to jsem chtěl slyšet. Máme tu ještě dvě poslední témata. První, a to podle mě bude zajímat všechny: říkáš, že to studuješ, že jsi pořád v obraze a sleduješ nové technologie. Odkud to čerpáš? Hele, z různých zdrojů, sleduju… Tomu nevěřím! Musím říct, že mi hodně pomáhají známí, kteří mají různé startupy, jezdí do Ameriky a vidí, co je tam nového. Debaty s nimi, sdílení představy o tom, jak to může vypadat, jak to reálně funguje ve světě, jsou hodně cenné. Dále sleduju různé lidi na LinkedInu, kde se objevují informace o robotizaci a dalších trendech. Je to vlastně kompilace všech těch informací do mých představ o tom, jak to může vypadat.

Jaké oblíbené podcasty, newslettery, blogy nebo něco podobného sleduješ? Nic, všechno je stejné.

Co bys doporučil člověku, který si řekne: „Hele, chci u nás ve firmě něco posunout, ale problém je, že mě ostatní neposlouchají.“ Jak k tomu přistoupit? Protože předpokládám, že v každé firmě je nějaký ambasador, ale ty na mě působíš dojmem, že jsi ambasador, kterého ostatní poslouchají, nebo alespoň následují. Jak tohle vybudovat?

Myslím si, že lidi musí začít u sebe. Pokud k tomu nemáš skutečně kladný vztah a neumíš k tomu přistoupit s nadšením, budeš mít problém. Když chceš něco zavádět ve firmě, nebo jsi šéf a chceš to prosadit, je potřeba najít správného…

Pokud chceš pokračovat nebo upravit i další části, dej vědět!

Tady je opravený a upravený text:

Člověk, který bude mluvit se všemi lidmi a bude se snažit mluvit jejich jazykem. Nebude je přesvědčovat, že mají něco použít, ale ukáže jim na těch i osobních věcech, kde to má pro ně užitek. A ta cesta, podle mě, vede právě u těch lidí tím, že si najdou třeba recepty, budou se bavit o hláškách, nebo si vygenerují písničku, což je super. A až potom s nimi, když jim otevřeš oči, že to není žádný strašák, co je nahradí, můžou začít řešit další věci.

A přesto musíš vnitřně být přesvědčený o tom, jaký to má přínos.

Jaké jsou tvoje plány na následující dva týdny až rok?

Blíží se Vánoce, tak si chci Vánoce užít se svýma dětmi, nicméně pokračovat v transformaci a v příštím roce to zase přinést dál. Jednak aby se rozšířilo více kompetenčních center a aby technologie, které teď vyvíjíme, přešly z drobných use case do většího celku.

Super, Vítku. My ti moc děkujeme, že jsi k nám přišel a že jsi sdílel podle mě docela cennou věc, která řeší spousta lidí, i v naší komunitě. Doufáme, že přijdeš znovu a řekneš nám, jak to dopadlo za rok.

Tak jo, děkuju za pozvání. Díky moc. Ahoj.

Ahoj.

Děkujeme, že jste to doposlouchali až sem, a díky také našim partnerům a členům Data Talk klubu, kterými jsou: Intex, Zaska, Bystreet, Colors of Data, Revolt BI, GoodData, Keboola, Emark, Carl Data Company, Data Mind, Notino a A FLO.

Pokud chcete zůstat v obraze, co se české datové scény a globálních datových technologií týče, nezapomeňte se zaregistrovat k odběru našeho týdenního newsletteru na datatalk.cz.

Nechť vás provází data.

Přeju hodně štěstí! Pokud chceš, mohu text ještě více upravit do formálnější či běžně mluvené podoby.