Podcast

Tady je opravený text:

Ahoj všem, moje jméno je Barbara Hinerová a vítám vás u dalšího dílu podcastu Data Talk. Dneska tady mám Honzu Čurna z Epify a Pavla Chocholouše z Kebuly. Ahoj kluci.
Ahoj, nazdar, nazdar.

Dnešní díl bude o americkém snu, protože obě firmy a oba kluci, pánové, datoví veteráni, kteří tady dneska jsou... Já jsem se domluvil, že to nepoužiju tohle slovo, ne?
No tak už se to nestane, toto bylo poprvé a naposled.

V nedávné době se pokusili dobýt USA, a o tom se dneska trochu pobavíme. Ale než se k tomu dostaneme, představíme se, protože pořád nechápu, jak tady jste každý poprvé po třech letech Data Talku. Chocho je tady poprvé, Honza je tady poprvé. Takže pojďme na představení, začneme Chochem, protože on vyhrál kámen-nůžky-papír.

Tak Chocho, jak ses dostal k datům?
Já jsem si vždycky hrál s kompama a pak jsem začal nějak programovat. To mě moc nebavilo – bavilo mě to trochu, ale málo.

A kdy jsi s tím začal?
Asi sedmdesát let zpátky.
Vypadáš na to.
Jo, jo, jo, nevypadám, víš. Pak jsem se potkal s relačními databázemi a ty mi připomínaly, jak funguje moje hlava – jak jsou tam pospojovaný ty věci těmi klíči a tak. A je v tom bordel. To jsem zjistil až později, že tam je bordel. Tak jsem začal dělat ty relační databáze a nad tím furt nějaký programování.

Pak jsem hledal, kde by toho bylo víc, protože to, co jsem dělal, například appku na recepty pro cukrárnu, nebyla úplně datově moc těžká. Tak jsem si našel call centrum, kde jsem dělal, pak druhý call centrum. Tam bylo těch dat podstatně víc, ale vstupních bylo málo. Hlavně jsem objevil, že v nich je ten bordel. Tak jsem si snil o tom, jak krásně čistá data musí být v bankách, když tam v databázích jsou přece ty peníze.

Tak jsem šel do banky – do jaké banky?
Do G.E. Money Banky, nevím přesný rok, možná kolem roku 2005. A tam to nebylo o nic čistší než kdekoliv jinde, ale dostal jsem se k ještě většímu call centru a odtud jsem teď utekl do Avastu, kde těch dat bylo opravdu hodně. Tam už se tomu dalo možná tehdy říkat fakt big data. A byla to hezká data. A bylo jich hodně, takže i když byla někdy špinavá, když jich je hodně, tak ty problémy jsou tak zajímavé, že na to, že jsou data ne úplně čistá, tolik nevadí.

Z Avastu jsem pak odešel do Kebuly, tam už jsem nebyl potřeba, a nastoupil jsem do Kebuly jako S.A.R.I. (Site Availability and Reliability Engineer).
Ale Kebulu už znáš, když jsi tam nastoupil, ne?
Jo, to už byla doba COVIDu, asi pět let zpátky. Rok 2020.
Jo, no 2020, mohlo by to být.

A tam jsem nastoupil jako S.A.R.I., jak říkal Vicherek – jak jsi mohl dělat něco, kde je napsáno reliability v názvu? Ale zároveň jsem u toho laškoval s produktem, vzal si asi 20 % úvazku ze svých 140 % na produkt a do toho jsem se úplně zamiloval. Takže jsem dělal čtyři roky product managera a poslední tři měsíce od listopadu jsem product mark…

Pokud chcete, můžu pokračovat v opravě zbývající části textu.

Opravený text:

Marketing guy, product marketing inženýr. No tak skvělý, to zní krásně. A mimo to tvoje působení v Avastu a Kebuli se věnuješ hodně i Čekitě s holkama. Jo, já jsem feminista, tak proto. Učil jsem holky SQL a data, to už je asi 10 let. Oni jsou taky stejně jako já o 10 let starší, než když jsem s tím začal. Tak to funguje všem s časem. Pak mi přišlo dobrý učit ty lidi, co učí, protože to bude mít větší efekt. Tak jsem začal učit ty lidi, co učí, a udělal jsem kurzy, které běží dodnes, i když mi přijdou trochu zastaralé. Ale vypadá to, že přes léto se zase trochu refrešnou. Těším se na piknik s Terezou, kde budeme vymýšlet, jak to udělat trochu víc agentický, trochu víc AI, nebo vlastně nevím co. Ale určitě to nepůjde učit jako dřív, to si myslím, že je jasný. No tak to je asi hodně jasný. Ale máš tam hodně aktivit.

Když je vibe coding, vnímám tě jako takovou hlasitou personu alespoň na našem rybníčku. Jo, vibe coding mě chytil, no, ono je to pro nás boomery skvělý. To, že se člověk vrátí do svých 20, 25 let a zase kóduje. A nemusí se moc snažit. No, trochu se snažit musí, ale klidně si můžeš sáhnout na nové frameworky, nové technologie, které sis mezi tím úplně vypustil. AI ti s tím moc hezky pomůže, když máš dobré přemýšlení o tom, co chceš, tak z toho dokážeš vydolovat strašně moc. A jak jsem v Product Tanku, AI kolektivu a Vibe Coders, jsem komunitní typ, a na těch eventech, kde se vibe codí, se podle mě scházejí noví lidi. Nebo jiná skupina lidí, než kteří chodí na Data Mesh nebo na jiné meetupy, které znám. Jsou to různý produktáci, designéři, lidi s nápadem, buildři. A baví mě potkávat tu novou skupinu, která mi doposud byla neznámá. Chápu. No tak dobře, tím jsme hotoví s Chochem, aspoň pro teď. Určitě se k těm tématům ještě vrátíme, ale musíme se teď vrátit k Honzovi, který prohrál kámen- nůžky-papír, a proto je až druhý. Tak Honzo, jak ses dostal k datům? Tak já bych to přenechal starším, že jo. No přesně tak, tak prosím, mladší pane. Jo, jo, no ne tak o tolik. Ale já jsem se k datům dostal postupně. Programuju už asi 12 let. Pak jsem studoval, vlastně na nevysokou jsem šel na Matfyz, informatiku. Myslím, že asi už někdy jako druhák nebo třeták jsem si říkal s kamarádama: „Tyjo, tady je spousta programovacích jazyků, ale pořád neumím SQL, to se ještě musí naučit.“ Pak jsme měli kurz, jako by byl z algebry, o normálních formách a tak. Najednou z něčeho, co se mi zdálo jako black magic – ten název SQL – začalo dávat smysl, že je to jazyk na dotazování relačních dat. A tenkrát jsem nastoupil do první práce, a to bylo na VŠCHT, Vysoké škole chemicko-technologické…

Tady je opravený text:

Když jsem začal ve výpočetním centru... A co to bylo za rok? No, to bude asi kolem roku 2003, něco takového. Někde v druháku nebo třetáku na škole. Nejprve jsem tam chodil po budově, opravoval jsem tiskárny a řešil problémy s e-mailem. Pak jsem se dostal dál... Takže to bylo takové "vypni a zapni" a podobně? Přesně, přesně jako v IT Crowd. Ale pak jsem se dostal jinam... Byl jsi ve sklepě? Ne, bylo to v prvním patře. Byla to docela zajímavá práce. Pak jsem se dostal i k programování aplikací. Takže jsi začal stoupat po "mrakodrapu"? Přesně, posunul jsem se o patro výš a začal programovat. Celý systém byl postavený na Microsoftích technologiích, používali jsme Microsoft SQL jako hlavní datovou skladovací platformu. Měli tam další systémy napojené, jako IBM databáze, Oracle a podobně. Z těchto databází jsme data importovali do Microsoft SQL Serveru. Nad tím jsme stavěli na .NETu, který tehdy byl úplná novinka. SQL Server byl verze 2000, což byla základní verze. Moje první aplikace byly v .NETu. Začal jsem psát uložené procedury, reporty, dotazy, indexy – všechno. Bylo to opravdu zajímavé. Postupně jsem se dostal i k aplikacím v PHP nad MySQL a dokonce jsem jednou dělal contracting pro Oracle. Vyvíjeli jsme systém, který se jmenoval Oracle Application Express – dělaly se v něm webové aplikace přímo v PL/SQL. Bylo to trochu neobvyklé, ale fungovalo to přímo v databázi. Šlo s tím dělat poměrně pokročilé věci. Pro Oracle jsme dodávali systémy na správu kontaktů a CRM, což bylo docela pokročilé. Pak jsem odjel do Irska, dělal postgraduální studium a práce s daty na chvíli ustala. Ale jen na chvilku, ne? Ano, na chvilku. Po návratu do Prahy, asi kolem roku 2014, jsme s Jakubem, zakladatelem, začali pracovat na projektu, který později vznikl jako Apify. Apify je platforma pro web scraping, tedy získávání dat z webu. Takže jsme se vrátili k práci s daty, ale ne tak, jak je využíváš, ale jak je získáváš. Od toho jsme zůstali dodnes. V roce 2015 jsme spustili Apify – nebo tehdy ještě Epifire. Na zdraví! Epifire, ano.

Jak se vám od té doby změnilo podnikání? Změnilo se toho hodně. Když jsme s Jakubem spouštěli Apify v roce 2015, dostali jsme se do programu Y Combinator Fellowship, což byla jejich verze programu pro startupy v ranější fázi. Byl to experiment, protože v té době Mal Atman přebíral YC od Paula Grahama a přemýšlel, jak program posunout dál a škálovat, aby podpořil více firem. Jeden z nápadů byl YC Fellowship, který měl rozšířit počet firem z 100 v hlavním programu na tisíc firem v ranějších fázích – jen s nápadem a menším financováním.

Pokud byste chtěl, mohu text ještě více upravit stylisticky nebo formátovat dle potřeby.

Jistě, tady je opravený text:

Jakoby to bylo dávno a tak dále, a když jsme vyhráli první kolo, přihlásili jsme se, vzali nás, asi jako jeden ze 30 startupů.
A kolik vás tenkrát bylo? Byli jste pořád jenom dva foundři?
No, byli jsme jenom dva. A já jsem je vodil do Mountain View. Tam jsme vlastně spustili první verzi Apifieru, nebo Apify, a letos je tomu vlastně 10 let.
No tak gratulujeme k výročí.
Máme výročí na podzim.

No a ještě můžeš vysvětlit, jaký byl rozdíl mezi YC fellowshipem, takže nejste vyloženě YC founders, ale...
My jsme YC alumni a oficiálně jsme YC fellows, takže si musíme dávat pozor, jak to prezentujeme, abychom byli korektní. Oni dělali tři běhy tohoto programu, ale pak ho zrušili, protože zjistili, že je příliš podobný hlavnímu programu. My jsme tak byli jedni z unikátních, ale teď už přijímají víc firem, dělají čtyři běhy ročně, ne jen dva, a těch firem berou víc, takže to naškálovali organicky, řekněme.

Byla to pro nás úžasná zkušenost, protože jsme byli úplní zelenáči a měli jsme office hours se samým Altmanem. Opravdu nám to pomohlo spustit firmu, takže bez toho si myslím, že Apify dneska neexistovalo. A vtipné je, že potom YC fellowship zrušili, ale Altman tam pak spustil druhý program v rámci YC, jako svůj pokus, jak to zlepšit, nazývaný YC Research. Prvním projektem YC Research byl OpenAI, který vznikl jako výzkumný projekt ve YC a pak se stal samostatnou neziskovou entitou. No a historie…

To bylo trochu lepší než ten fellowship, ale byli jsme tam prostě na začátku, vařili jsme to tam společně v podstatě. A kdo to může říct, že jo?

Potom jsme se vrátili do Prahy koncem roku 2015 a budovali jsme firmu zde v Praze posledních 10 let. Minulý rok jsme si uvědomili, že nám tady uniká nějaká příležitost, protože v Americe, když přišla AI revoluce a evropská AI vlna, tak po covidu bylo San Francisco mrtvé, povídalo se, že vše je zavřené, downtown byl prázdný, zůstali tam jen bezdomovci a firmy odcházely. Všichni proklamovali, že San Francisco je "over" a že teď se bude jezdit do Miami, New Yorku nebo jinam.

Ale pak přišla AI revoluce a San Francisco opět ožilo. Pro AI totiž potřebujete data, velké jazykové modely trénované na datech z webu, takže to nám doslova fouklo do plachet.

Zjistili jsme, že potřebujeme lepší prezenci v San Franciscu a být víc vidět v AI vývojové komunitě, tak jsme letos rozjeli naši americkou misi a po deseti letech jsme se vrátili do Ameriky.

Takže pro vás to byl návrat – začínali jste tam, ale měli jste zákazníky z USA, nebylo to tak, že jste jeli úplně naslepo?
Takhle, většina našich zákazníků…

Pokud budete chtít, mohu pokračovat nebo text ještě podrobněji upravit.

Jistě, zde je opravený a stylisticky upravený text:

Je to z USA, ale my bychom tam nejeli primárně dělat new business nebo business development, ale spíš pracovat s vývojářskou komunitou. Máme vlastně marketplace cloudových nástrojů na extrakci dat, ale také různých automatizací a dokonce agentů. Tyto nástroje typicky integrují vývojáři do svých produktů a služeb, a tedy je využívají právě vývojáři. A čím dál více těchto nástrojů, zejména AI nástrojů, se používá, proto jsme cítili, že ta komunita, která tyto věci vyvíjí, tam je, nebo pokud tam není, tak tam pravidelně jezdí. Proto je to pro nás nejlepší místo být vidět, pořádat meetupy, chodit na meetupy a prezentovat Apify, ukazovat naše řešení. Byla to úžasná zkušenost. Prostě místo, kde to žije.

Ve San Franciscu máte třeba 100 AI meetupů měsíčně, a to bylo ještě před půl rokem, teď jich bude možná 150. Tempo je neskutečné a možnosti, jak se tam zviditelnit, je hodně. Zároveň je snadné tam ale i zaniknout.

Vlastně z tohohle Davu člověk musí aktivně vstoupit, aby byl vidět – to znamená mít super dema a opravdu kvalitní kontaktní marketing. K tomu se možná ještě dostaneme.

Ráda bych se vrátila k Chochovi a Kybule, protože vaše mise do San Francisca nebyla úplně jen tak z dobré vůle, že? Teď třeba pojedeme sem, ale také už to je několikrát opakovaný pokus, nebo máte tam i nějakou historii? Motivace byla podobná – my nejsme tolik orientovaní na vývojáře, ale některé části našeho produktu, tak jak jsme o něm tehdy přemýšleli a jak se kluci za Apify přesunuli do San Francisca, to pro nás přišlo jako super příležitost.

Kluci to vymysleli poměrně rychle. Jak dlouho jste to plánovali vy? My jsme se mrkli na Honzu Flinkyna a řekli si: „Tak my jedeme taky.“ Používali jsme Waterfall, kluci to navybajovali.

Náš odjezd byl tedy poměrně rychlý a jeli jsme tam se čtyřmi různými produktovými linkami – agentickým runtime, skill registry pro agenty, vrstvou pro agenty nad klasickou databází a naším M-Cipkem. První tři věci jsme zkoušeli v praxi během prvních tří týdnů a naším cílem bylo zjistit, co na trhu rezonuje, co je tam konkurenceschopné, protože spousta věcí tam teprve vzniká – v Americe, v San Franciscu.

Na agentickou platformu tam vyvíjí dva lidé prakticky v každé ulici, takže je podle mě hloupé stavět další agentickou platformu.

Zároveň je důležité být vidět a dostat se k větším firmám, které v tom něco znamenají, třeba z kamarádů jako Kurzor, Antropik, Windsurf nebo Sam, a integrovat se s ostatními platformami. Myslíme si totiž, že když si vezmeš make, Zapier nebo 8n8n – což jsou AI workflow nástroje –, tak...

Pokud chcete, mohu pokračovat v opravě i zbytku textu.

Opravený text:

Rašně frčí, takže všechny jsou postavené na tom, že jedou jako jednoduchý workflow, které si volá nějaký APIčka. A je to pro lidi, kteří to nemusí umět dělat, že jo? Prostě naklikáš si to a jsi hotový. Ale to je dost jednoduché a za druhé to nemá přístup k firemní historii, ani k nějaké sezonnalitě nebo segmentům zákazníků. Může se to sice ukládat do databáze, ale tam často není. Když začneš používat AI workflows, tak ti tam prostě chybí nějaký warehouse, jednoduše řečeno.

My chceme být tím warehouse pro ty vibecodery a pro lidi, kteří staví ten nový svět. Takže takhle zjednodušeně řečeno: validace, navázání kontaktu a integrace s těmi lidmi a firmami okolo.

Můžete mi ještě říct, nebo našim posluchačům hlavně, protože já to vím, kdy jste tam jeli? Samozřejmě váš pobyt se tam nějakým způsobem protnul, ale zároveň…

Já jsem se tam přestěhoval s rodinou v únoru letošního roku 2025 a byl jsem tam tři měsíce, protože jsme ještě neměli víza, takže jsme byli omezeni ESTou, což je 90 dní. Pak během roku začali lidé z našeho týmu tam rotovat, takže teď se snažíme udržet zhruba tři čtyři lidi paralelně, kteří od nás tam jezdí. Někdo třeba na 14 dní, někdo na měsíc, někdo na dva.

Takže pořád rotujete na ESTou?
Na ten krátkodobý pobyt na ESTou to je v pohodě, ale na ty delší už moc ne. Chápu.

My jsme začali začátkem dubna, přiletěli jsme tam v malé skupince asi čtyř až pěti lidí a byli jsme tam tři měsíce. Dva z nás tam byli celou dobu – já a Honza, jiný Honza, já vím. A změnilo se nás tam asi 13, 14 nebo 15, snažil jsem se to spočítat, ale už to nevím přesně.

Podmínka pro ty, co se chtěli přidat, byla, že tam musí opravdu chtít a musí tam vydržet. Museli napsat motivační dopis. Většina lidí tam byla alespoň tři týdny, většina spíš čtyři, tak odhadem. Na podzim to plánujeme trochu jinak, ale k tomu se ještě dostaneme.

K tomu se dostaneme, nepřibíhejme předběžně, na to nejsem zvyklý.

Každopádně bylo docela vtipné, že první lidé, co mohli jet, byli mladší kolegové bez rodin – Alpha, Chocho v Americe, Chocho. A bylo to docela vtipné. Já jsem na amerických univerzitách nikdy nebyl, takže mi to připomínalo právě takový ty fraternitní akce – lednice plná piva, politicky nekorektní humor a volná zábava.

Vlastně jsem byl jedinej, kdo pil, protože naši mladí prostě nepijou, jsou to Gen Z, takže dokud nepřijeli starší někdy ve druhé polovině těch tří měsíců, tak jsem byl jedinej, kdo to pivo pil. To byl jeho vlastní pivní prostor.

Návštěvy – rozhodli jsme se dělat pravidelné grilovačky. Když byla nějaká návštěva, minimálně kluci a pifájci si dali pivo, stejně tak i náhodní návštěvníci, co za námi přišli. Bylo to tam fakt dobrý.

Takže samozřejmě jste se vzájemně nějak potkávali za…

Pokud chcete, mohu pokračovat s opravou i zbytku textu.

Tu dobu, co jsi tam byl, Honzo. Kluci se pifájky dávali každý zvlášť nebo po takových různých skupinkách jako B&B. A my jsme měli jeden velký barák se čtyřmi ložnicemi. No a to je dané tím, že Honza tam vodil celou rodinu. No jasně, tak my jsme si v té fázi nepronajímali žádný velký dům. Na to šlo jednodušší řešení, právě kvůli tomu, že tam jezdí lidi s rodinami. Levný není ani jedno, si nevybereš. Ale potkávali jsme se taky v coworku, v Shakfi 15, takže tam jsme měli takovou základnu, vždycky tam někdo byl. Jo, to je skvělý pocit, když jdeš po San Franciscu a potkáš týpka, co jde taky do práce, do toho samého baráku. To je tak boostující pocit, když jsme se potkali tvůj poslední nebo předposlední den. No jasně, no. A říkám si, ty vstejky, že potkáš někoho před Kanzlem. Dobře, takže tady máme nějaké historky z natáčení, respektive potom nějaké vaše osobní interakce, kterým samozřejmě docházelo, což jsme všichni rádi, že jste se takhle kamarádili. Ale zároveň pojďme se vrátit ještě k těm hlavním motivacím pro vás. Honzo, říkal jsi, že to bylo hlavně o tom marketplace. Přesně, tedy být více vidět ve vývojářské AI komunitě. To znamená hledat uživatele. A druhá velká motivace bylo budování partnerství, primárně integrací. Protože naše ambice je, aby bylo API FISE integrované do co nejvíce různých nástrojů, agentických platforem, datanástrojů a tak dále, třeba jako Keboola. No a taky ty věci se domlouvají nejlíp tam, kde tyhle firmy jsou. To znamená, že třeba jsme řešili integraci do Crew AI. Měli jsme tam nějaký pull request poslaný, ale tři týdny se na něj nikdo nepodíval. Ale když už pak párkrát potkáte lidi s Crew AI na nějakém eventu, tak to berou víc vážně. A přijdete za nimi s notebookem a říkáte: "Kluci, tady to musíte mergnout prostě." Tak oni říkají: "OK, tak to mergneme." A ono to pak opravdu bylo mergnutý. Pak jsem tam potkal CEO přímo v coworku a říkám: "Hele, co myslíš, uděláme nějaký komarketing kvůli naší integraci?" On na to jasně: "Tady máš kontakt na Toního," a všechno najednou šlo. Protože ty osobní kontakty prostě fungujou. Ten kontakt přes oceán, když přijde náhodný e-mail do přeplněné schránky nějakého fandera, tak je to bez šance. Takže opravdu osobní kontakt stále funguje i v dnešní digitální době. Já mám podobnou historku. Změnil jsem se tam trošku v namyšleného idiota, protože komunikace jejich člověka byla namachrovaná na maximum. A povedlo se mi potkat lidi z Windsurfu, s kterými bych strašně rád rozvíjel nějaké integrace. Pak se u nich teď stala celá ta věc, že si je koupil jeden, druhý, třetí, a nakonec je rozdělili na části. A těsně když se tohle stalo, dostal jsem se s nimi do kontaktu. Náhodou jsme se potkali na nějakém eventu a oni mi navrhli, že bychom si zavolali. A já říkám, nebude lepší setkat se někde v kanceláři? Chtěli mě vidět, takže jsem řekl, že jsem tady, Bayer E, můžu tam přijet. Oni odpověděli: "No jasně, já chodím úterky do kanceláře," a pokračovalo to dál.

Opravený text:

Ji v úterý. A jednou jsme se zašli ve třech místo na jednom callu, a má to úplně jiný dopad než, když si s někým napíšeš na Linkář nebo zavoláš po mýtu. Takže na to se nedá rozporovat, to je jasný. Teda Chocho už nám řekl, že se jim tam vystřídalo 14 nebo ani nedokáže spočítat, kolik lidí. Já to možná můžu spočítat v hlavě, pak to řeknu. Ne, v pohodě, stačí nám orientační číslo. A co u vás, Honzo, jak to probíhalo?

Já myslím, že u nás to bylo nějakých 10–12 lidí, co se tam taky bylo protočilo. A taky prostě rotace lidí, minimální pobyt tři týdny. No, některý lidi třeba nemůžou být takhle dlouho, třeba kvůli rodině nebo prostě nechat rodinu takhle dlouho samotnou, takže i na kratší dobu, ale myslím, že je lepší to dělat na delší dobu prostě. Protože když tam přijde člověk jen na první týden, tak se rozkouká... Začne něco dělat a pak jede domů, takže to není úplně ideální. No, první týden jet lag. No, tak na to je mít jet lag a ten šok z toho, do čeho jsi přijel. Je to fakt velký rozdíl oproti tomu, jak to vypadá tady.

Začali jsme se hodně bavit o tom networku, nebo zkrátka o těch kontaktech, které je potřeba tam udržovat nebo vůbec navazovat. A celkově o životě a o tom, jak komunita tam, když se s nimi chceš bavit, scházet, chceš s nimi budovat partnerství nebo nějakým způsobem s nimi pracovat, tak asi to taky není úplně ze strachu, že zaklepeš na dveře někam. Přesně tak, no, je to vlastně běh na dlouhou trať. Dokonce jsem od Lenky Kučerové, která tam byla jako CheckInNest ambasadorka, slyšel radu, že ten člověk by neměl lidem vůbec říkat, že je tady na omezenou dobu, protože oni pak nemají důvod investovat do toho vztahu prostě. Takže říct prostě: Teď jsme tady, samozřejmě nelhat, ale teď jsme tady a uvidíme, jak dlouho tu budeme. A oni potom, když nás párkrát někde vidí, tak vidí, že nejsme člověk, který přijel na týden, protože jako proč bych tady budoval vztah s někým, koho pak neuvidím nikdy. Jo, to jsou taky jenom lidi.

Takže je dobré tam prostě jednat na delší dobu a neříkat, že jste tam jen dočasně. Tomu rozumím, no, já taky nemám náladu investovat do vztahu, který vydrží dva dny, takže... Tak to samozřejmě. Rozumím. No, a co dál? Já jsem si myslel, že to bude takový Karlín, akorát že tam bude nula navíc ve všem. A říkal jsem si, že jsem stejně tak jako tady v Praze — komunita těch lidí je vlastně docela malá, nebo těch, co jsou aktivní a povídají si mezi sebou, a kteří něco řeší po práci, že jo, nebo... Jo, jo, přesně tak. Takoví ti lidi, co do toho jdou a jsou do toho zapálení, je docela malá skupina, ale tam je, řekl bych, desetkrát větší. Odhaduju tam patnáct až dvacet lidí, kteří organizují ty eventy, možná jich je dohromady čtyřicet, protože některé skupinky jsou větší, ale je to vidět, když přijdeš na ten meetup potřetí, že se lidi tam opakují a mluví s těma podobnýma a na...

Opravený text:

Dnou se z toho stáváš součástí, že je to jako vratné, to, co říkáš, že tam musíš vidět. Ale teď se bavíme hlavně o těch kolektivech a podobných organizacích, které organizují ty meetupy, ale pak jsou tam i firmy, které organizují svoje meetupy. Je to hodně promíchané mezi sebou, a mně to v tomhle stavu připadá dost podobné jako tady. Nepovedlo se mi infiltrovat až na jednu nebo dvě výjimky na žádný byznysový event, kdyby to bylo čistě jako prostě, já nevím, Oracle Breakfast nebo něco takového. Ale mezi lidmi, kteří jsou aktivní, chodí na hackathony, něco vyrábějí, nebo jsou to foundři, kteří něco zakládají, nebo jsou to studenti, kteří chtějí práci nebo internship, tak to je prostě komunita, která je jenom větší než tady, a je tam těžší sehnat nějaký event space nebo místo, kde to udělat. Není vůbec zvykem dělat to ve firmách, skoro vůbec, jen pár firem ten svůj prostor nabízí, a ty se pak dělají pravidelně každý měsíc a střídají se tam, takže se s nimi dá dohodnout. A tohle přesně je to, co hledáš. Když potřebuješ vidět, s kým se dá dohodnout, protože normální nájem tam byl úplně nesmyslný. Pokud chceš něco dělat komerčně, tam se dá pozbírat prachama. Je to Amerika, takže když chceš udělat event zítra a mít tam pozváno 500 lidí, tak zavoláš třem lidem, co dělají drahý eventy, oni ti přivedou nějaký lidi a bude to stát prostě 25 tisíc dolarů. Ale máš to, když jsi to chtěla, tak to máš. Ale když si chceš udělat event, který tě přijde na nějaký rozumný peníze, což podle mě je u nich něco okolo 5 tisíc dolarů jako low costová varianta, tak do toho už musíš jít s tím, že někoho znáš, kdo ti pomůže, zapromuješ si to sama a tak dále. Takže teď už jsme přeskočili ten krok, kdy chodíme na cizí meetupy a potkáváme ty lidi. Přesně, ale když jdeš na ten meetup, tak je typicky dobré mít nějakou agendu, protože máme takovou interní knowledge base okolo těch meetupů. Těch meetupů je třeba 150, takže se člověk za tím ztratí a může chodit na meetup od rána do večera a vlastně nic nezíská. Takže je dobré mít nějakou konkrétní agendu, a třeba když chceš za měsíc uspořádat meetup a potřebuješ prostor, no tak za kým jdeš? Jdeš na meetup, kde můžeš potkat někoho, kdo ty prostory zná. Tam je hodně meetupů, které se opakují třeba v měsíční frekvenci, takže to typicky dělá někdo, kdo prostě organizuje tu komunitu a má vlastní komunitu, takže si s ním můžeš třeba domluvit, že dostaneš sponzorovaný talk do jeho programu...

Takový meetup je daleko jednodušší než mít vlastní meetup. Takže třeba to stojí nějakých 15 dolarů za účast, což je super. Nebo ti poradí, kde jsou event spaces. Takže pak máš seznam event space. My jsme třeba dělali meetup a obesílali jsme komerční prostory. Říkali jsme, že potřebujeme meetup pro 70 lidí. Oni říkali, že to stojí 14 tisíc dolarů, tedy 200 dolarů na osobu. A my na to, aha, tak na shledanou. Ale potom se s něk...

Tady je opravený text:

Úplně to tak není, jak se tam seznámíte. Jsou tam právě firmy, které svůj prostor poskytují právě na ty meetupy. Prostě, protože si dělají vlastní promo. To je třeba typické. GitHub má super event space, Cloudflare, GenAI Loft od AWS a třeba i Intercom. A my jsme se právě seznámili takhle na nějakém meetupu s lidmi z Intercomu. A vy už dlouho děláte nějakou spolupráci s Intercomem, ne? Máte tam nějaké integrace?

No, takhle. Oni používají náš scraping pro svůj AI chatbot Fin. Ale nejsou oni náš zákazník a my jejich zákazník zároveň. Tam je úplně jiný tým, takže to není tak, že jsme bráchové. Takže možná to trochu pomůže, že nejsme úplně cizí, ale je to zase o těch osobních kontaktech. Potkali jsme lidi z Intercomu, párkrát jsme se viděli na nějakém dalším meetupu nebo eventu, a pak jsem mu řekl: „Uděláme u vás meetup, co říkáš?“ A on: „Tak jo.“ A bylo to.

Vlastně bez toho osobního kontaktu, který trval, já nevím, tak dva měsíce, by to nebylo. Navíc měli úžasný prostor na Codrapu na Market Street, což je kousek odsud. Dokonce tam dodali vlastní pití, my jsme platili jenom pizzu a měli jsme super prostor za hubičku – opravdu za pizzu. A to jsou prostě věci, které na dálku, jen přes email, neuděláte. Takže je to hlavně o kontaktech, o prezenci v AI, v té šílenosti, v meetup scéně a tak.

Přesně.

Ještě bych chtěl říct jednu poslední věc. Hodně mě zaujalo, jak málo holek na ty meetupy chodí. A když to srovnám rovnou s Prahou, říkám si „Ty vole, tak mě to je špatně.“ Myslel jsem si, že oni jsou před námi v diverzitě daleko víc. A tak jsem se nenápadně vyptával a nakonec jsem od pár holek dostal vysvětlení. To vysvětlení je, že holky chodí hlavně na women hackathony, které jsou čistě „holčičí“, a mezi ty „predátory“ nechodí. A to mě dostalo. Vlastně si myslím, že je to extrém, kdy máš diverzitu natolik dobrou, že se lidi úplně nemusí potkávat – a očekávám, že se to zase vrátí zpátky. Ale pro mě je tenhle extrém fakt přehnaný. Chápu to, ale zároveň si nedokážu představit, že bych chodila jenom na holčičí akce.

Samozřejmě tam je ten tlak na korektnost, aby nebylo nic, za co by někoho někdo mohl napadnout, což je mnohem větší než... Mně třeba přišlo, že ten meetup byl primárně pánský, ale nebyl moc jiný než IT meetup tady v Praze. Poměr pánů a holek tam byl vlastně podobný, ale nějak jsem to moc nesledoval, takže možná mám špatnou bublinu nebo chodím na špatné meetupy.

Seš od nás, tak máš možná trochu jiný pohled. Tam to tak rozhodně nebylo.

Když třeba srovnávám DataMesh nebo něco takového, na DataMeshích rozhodně máme víc holek.

Pokud chceš, můžu ještě text upravit více podle stylu – dej vědět!

Opravený text:

Vaše komunita je celkem, řekněme, diverzitní, takže možná je to trochu nevhodný benchmark. Ale já s tím souhlasím. Když jsem byla na nějakém meetupu, co to bylo? Já jsem tam byla na to hrdá, jenom jsem to říkala, že mi to přijde jako… přehnané, no. Ne že by to bylo špatné nebo nedobré, ale já jsem hrdá na to, co máme tady. To jsem chtěla říct. Že se buduje víc emancipovaná komunita, víc dam pracuje v IT? Ano, jsme prostě dobří. Asi to tak je, nevím. Ale když jsme byli na tom meetupu, nevím, co to bylo, nějaký ten Oracle, něco. Ten Oracle, ano. Tak nás tam moc nebylo, ale byla tam jedna… Byly tam jenom ty a ještě jedna a organizátorka, že jo. A to je masakr, že i na těch meetupech jsou holky často v recepčních rolích. Jasně, že jsou holky součástí organizačního týmu, ale nepřijdou tam jinak. To je prostě… Já jsem rád, jsem hrdý na to, jak to funguje tady, to je celé. Dobře, tak to jsme rádi, doufám, že v tom budeme i nadále pokračovat.

Doufám, že se to rozšíří i všude jinde, ale pojďme se vrátit. Nevím, jestli máme ještě něco k networkingu, co byste rádi dodali ohledně eventů, pořádání, chození na různé akce, a také ohledně toho, že byste rádi viděli více holek všude. Ještě bych všem radil, když je nějaký meetup v Silicon Valley, což znamená ne přímo ve městě, ale třeba trochu dál a je třeba na něj jet hodinu a půl, tak většinou to za moc nestojí. Myslím, že každý, kdo nějaký tým založil, si tu lekci prošel sám, že jít na meetup do Palo Alto a dál a říct si „už nikdy víc“. Dvě hodiny na cestě. Já jsem tam byl třikrát, máš pravdu, dvakrát to stálo úplně za nic, jednou bylo docela dobré, ale asi jo. Bay Area není jenom San Francisco, je to celá Bay Area. Ale pravda je, že všechno zajímavé se reálně děje v San Franciscu. Takže když tě pozve třeba Atlassian do Mountain View, tak tam nejezdíte. Ale když tě pozve Atlassian, asi jo, ale záleží na agendě, jestli tam je někdo z Atlassianu, s kým se chceš potkat, seznámit, zkonzultovat integraci. Pak jednoznačně ano. Jít na blind do Mountain View na meetup, že uvidíme, jak to dopadne, to většinou skončí katastrofou. Jasně. Prostě americké vzdálenosti, ale k tomu se asi ještě dostaneme – není to jako Karlín a Holešovice, je to dál, trošku dál. To zhoršuje cestu, ale dobře.

Když se podíváme na lidi a vůbec na tým, který něco takového má udržovat nebo zajišťovat, aby ten kontakt byl, chceš asi kontinuitu, že ano? Není to tak, že tam pojedeš na tři měsíce, něco se stane a pak už se znovu nesejdete. Takže jaké máte plány s tou udržovací linkou? Jednoznačně. My třeba teď přes léto nikoho nemáme, prostě přes prázdniny a dovolené. Všichni mají prázdniny, navíc je během léta meetupů nějak míň. Na nich sto, ale opravdu jenom asi 80. Ano. Ale od září zase začínáme…

Nová. Vlastně první půlrok jsme brali jako takový experiment a myslím, že to skvěle zafungovalo. A jak to tedy zafungovalo? Máš nějaká čísla? No, čísla úplně ne, to se blbě měří, ale je to jako s měřením brand marketingu. No jasně. Blbě, prostě. Takže na dopady teprve čekáte. Ale třeba ty integrace, jako způsob integrací, jsme měli jen díky osobnímu kontaktu, takže tam byl viditelný dopad okamžitý. A cítíme, že musíme pokračovat dál, že to dává smysl, takže od září rozjíždíme další kolo. Plánujeme na příští půlrok tři nebo čtyři lidi. Já už taky doma lobuji za další výjezd a budeme pokračovat. Jasně, aby vám to tam nevyšlo nastejno. Přesně. Vždycky s fory. Vždycky první kvality. A co vy, Chocho? My se také chystáme zpět. Náš plán je tentokrát s menším týmem, představím tři, čtyři lidi. Takže teď tam nikoho nemáte, prostě prázdniny? Teď přes prázdniny tam máme Radka, který bydlí v Portlandu a organizuje tam meetupy. Portland? Jo, řekli jsme si, že zkusíme udělat nějaké eventy v Portlandu, kde on bydlí, pro ně je to super snadné. Je to blízko Seattle, kde komunita funguje, což je zajímavé porovnávat s obyčejným americkým městem a San Franciscem. Tam je to vlastně jako prázdnořák v Praze a je tam parta, kterou to taky zajímá. Proto on tam dělá eventy, dělal je před dvěma měsíci nebo kdy. Chystá další ještě do konce léta a pak s nimi udělá něco v Seattle, což je jedno ze tří měst, kde se vůbec něco děje, jak jsem pochopil. Jediná města, kde se tam něco děje. Jasně, na West Coastu, že? San Francisco, New York a Seattle. Jinak prý ne. Portland nic moc, jo? Tak to alespoň většina lidí vnímá — existuje Seattle Tech Week, New York Tech Week a San Francisco Tech Week a kolem toho jsou komunity, v ostatních městech se tím nežije. Takže on si tady oskoušíme udělat vlastní event, kde se pravděpodobně přidají i kluci ze Spotify, možná máme ještě jednoho rozjednaného partnera, takže to nebude jenom naše. A co je asi na tom step-u, že budeme mít natrénováno, jak dělat event úplně jinde než doma. Tím pádem pak uspořádat něco v San Franciscu bude pro nás jednodušší. Udržujeme kontakty s lidmi, které jsme potkali.

Je to po LinkedInu přes oceán, ale lepší než nic. Chystáme se tam na podzim, asi jinak než předtím. Chceme mít menší tým a pořád si myslíme, že tam bude potřeba někdo technický z inženýrů nebo alespoň sales inženýrů. A máme po naučení s agendou, taky jsme si udělali CRM, kde měříme meetupy a kontakty s těmi lidmi. Já z toho byl strašně smutný, jak jsem to nakonec měřil. Dával jsem to do nějakého Google Sheetu, protože jsme nenašli nic lepšího, a vlastně vymyslíme, jak si ten networking, který je mix — někdo se píše přes LinkedIn, s někým po WhatsAppu, s někým e-mailem, jiného potká naživo — lépe zorganizovat. Pro mě, který ne...

Jsem v salesách, je to úplně jako novej svět – jak si všechny tyhle kontakty někam dávat. Nepotkám se s ním jenom já, s tím člověkem, ale ještě někdo jiný. A to nemáte také nahraný hovory? Nemáme to v tom nahraný. Tak to je chyba, samozřejmě. Můj původní plán byl, že si udělám, že to budu šít s CRM a v něm budu dávat MC na LinkedIn, MC na tamto, MC na tamto. A to teda nezafungovalo tak dobře, jak jsem si představoval. Takže jsem to v tom CRM upravil, protože prostě na něm lze stavět nějaké věci. Vyzkoušel jsem asi čtyři trialy různých CRM, které se tváří, že jsou LinkedIn-friendly, nebo že jsou spíš na komunikaci než na sales proces. Mám jednoho favorita, to asi budu používat. Ale přijde mi to strašně důležitá věc a nechci to mít jen tak podchycené. Zatím jsem na to nenašel pořádný nástroj, kde bych to mohl dobře trackovat. A to je jedna ze změn – mít lepší back-office celého toho procesu.

Z toho, co říkáte, mi zní, že pořád chcete mít lidi z dovozu, nebo rotovat ty lidi, které už tady máte – tedy kmenové zaměstnance, řekněme. Ale co nějaký lokální tým přímo tam, který třeba chodil do školy se Sam Altmanem a podobně? On už z tý školy dlouho není, takže by se s ním nepotkal. Ale víte, že bychom tam chtěli najímat lidi na konkrétní role, které jsou třeba složité? Nějakého ambasadora třeba? Developer Relations je věc, která funguje poměrně autonomně, a v Čechách těch lidí je absolutní minimum. Takže jo, ale nemáme nějaký kapacitní plán na nábor teď hned. Což souvisí s tím, jak tam stavíš komunitu – nakonec potkáš někoho, kdo ti padne chemicky do firmy. A nejde zatím jen tak někoho rovnou najímat.

Asi podle mojí zkušenosti, bavil jsem se s lidma, že bych tam někoho najímal. Ale když chceš někoho najmout, přihlásí se ti x lidí a za tři měsíce zjistíš, že to není ten pravý. Stálo tě to spoustu energie a ty toho člověka nemůžeš pořádně hlídat. Takže potřebuješ přes to, jak si tam vytvoříš síť, někoho najít, komu budeš věřit. A taky, abys s ním dokázal dobře komunikovat v týmu – když třeba firma je tady v Praze nebo v té časové zóně, většina lidí je u nás v Praze nebo v Česku, někde v Polsku, ale většinou v Evropě. A pak najednou je tu táhlý tým v Americe – kdyby měl být tým na půlku v Evropě a na půlku v Americe, to je katastrofa. To jsme si vyzkoušeli.

K tomu se taky dostaneme – jaký tým postavit v Americe, aby mohl fungovat samostatně. Pro nás je to třeba Developer Relations, nebo nějaká oblast marketingu či sales. Produktový tým tam stavět nedává úplně smysl, když inženýry máme v Praze. Cítíme, že rotace funguje – pak si lidi předávají zkušenosti...

Zde je opravený text:

Pátky do Prahy. Takže to je důležitý transfer. No a otázka – už jsme se k tomu dostali, nějaký časový posun a tak. Jak je řídit firmu s takovýmhle časovým posunem? No, musím říct, že je to docela náročné, těžké. Protože ráno vstaneš, nevím, prostě normální čas. Já jsem úplně ranní ptáče. Ale chybělo by to, když tam přiletíš, tak se musíš aklimatizovat asi 14 dní. Tak to prostě dlouho nevydržíš. No, ale tak dobře, třeba v sedm. Takže vlastně ráno během prvních dvou, tří hodin musíte odbavit pár těch callů, kde máte překrytí.

Třeba jako s Prahou – vypravit děti do školky, zabalit věci, přenést toho brečícího tam, ještě se nasnídat a vyrazit do práce, takže ráno se na vás vylije celý ten Slack a e-mail. Takže ráno je stres level tisíc. Kortizol. Nastoupíte do dne a pak se to během dne trochu uvolní, ale pak zas přijde večer, nebo odpoledne nějaký meet-up, takže práci pak doděláváte večer. A pak to jede znovu – do půlnoci, do jedné v noci, a v sedm zas vstáváte, a vlastně takhle pořád. Takže třeba tři měsíce to šlo zvládnout, ale dlouhodobě se to udržet nedá, tohle tempo. Takže pak si člověk musí říct, jestli pracovat večer nebo ráno, což znamená ráno, protože tým je v Evropě. Ti chodí spát opravdu brzo a vstávají brzo, což znamená, že musíte snížit intenzitu těch meet-upů a eventů. Takže potom je neděláte, jestli jste tam přijel nebo ne. Přesně tak. Takže třeba tři měsíce to šlo zvládnout, ale půl roku si takové tempo neudržíte. Takže tenhle setup není dlouhodobě udržitelný na to, že si sbalím batůžek, ostěhuju celou rodinu do San Francisca a budeme žít „happily ever after“ – náš americký sen. No, dá se, ale ráno budou víc kortizolu.

Náš plán je ten, že tým, co je v Americe, musí být co nejvíc nezávislý. Stejně jako říkáš ty – buď je to devrel, nebo marketing – musí mít svou agendu, svoje cíle, KPIs, OKRka, všechno. A zároveň je jedním z cílů, když se povede s někým spojit, aby ty důležité meetingy, hackathony, workshopy s nějakým prospektem probíhaly v jednom týdnu a aby se přitáhl například Baď Pádák nebo Pavla z Prahy, aby na té straně opravdu byli. Chci udělat písáček, teď vás potřebuji. Řídit firmu tímhle způsobem nejde. To je klobouk dolů – myslím, že to nejde, nebo to musí strašně drhnout. Díky tomu, že to byla mezní doba, to šlo, protože setrvačnost firmy je docela značná, plus máme seniorní tým, který ty věci táhne. Takže to funguje trochu samo bez mého přímého zásahu. To ale nechci. Pak to samozřejmě začne divergovat někam jinam a pak je potřeba korigovat kurz.

Takový ten dlouhodobý management...

Pokud chcete, mohu pokračovat nebo upravit text ještě více pro konkrétní užití.

Jasně, tady je opravený a upravený text:

Dlouhodobější spíš. Ale právě například tohle šlo. Kdybych tam jel třeba na delší dobu, myslím, že by to byl problém. Muselo by se nastavit těch věcí trošku jinak.

Byl to pro tebe tak trochu experiment? Tak jako „já pojedu na tři měsíce a uvidíme, co se stane“?
Určitě. Vlastně to taky pomohlo se otrhnout od té každodenní agendy a mít na věci jiný pohled. Je to vlastně docela dobré cvičení pro CEO – vidět, že firma běží dál, i když tam fyzicky není. Takže to můžu všem doporučit.

Chápu, že to může být osvobozující, vyzkoušet, co se stane, a ono to funguje. Kromě těch ranních hodin…
No tak to chápu, to osvobozující moc nebylo.

Tak bychom tady probrali vaše „proč“. Proč jste měli potřebu takovou expedici podstoupit? Měli byste nějaká doporučení pro ostatní zakladatele nebo firmy? Proč by vlastně něco takového měli udělat, a v jaké fázi?

Myslím si, že to dává smysl pro firmy, které tam mají buď zákazníky – například v San Franciscu –, kde chci prodávat. V oblasti například developer tools je tam hodně potenciálu, je to světové centrum vývojářů, takže tam se fakt vyplatí makat. Klukům to říkám pořád – tam jít maknout.

Nebo pokud potřebujete uživatele, pokud jste například open source platforma nebo nástroj pro vývojáře, musíte být součástí té developer komunity, aby vás používali, dávali hvězdičky na GitHubu, psali o vás na Twitteru apod.

Nebo zjistit, kdo vám může nahradit produkt – vlastně tam zjistíte, jestli už někdo nevyrábí něco podobného mnohem lépe.

Nebo tam jednoduše být, protože řídit firmu na dálku v tomto rozsahu opravdu nejde. Klobouk dolů těm, kteří to zvládnou. Myslím, že to prostě není možné, nebo to musí hodně drhnout.

Já si také myslím, že to nejde. Díky tomu, že to byla mezní doba, to šlo – a také proto, že ta setrvačnost firmy je dost velká a máme tam seniorní tým, který ty věci táhne, takže to fungovalo trochu samo. To samozřejmě nechci – pak se ale postupně může začít situace vychylovat a je potřeba korigovat kurz. To spíš dlouhodobější věc.

Ale právě například to šlo. Kdybych jel na delší dobu, myslím, že by to byl problém a muselo by se nastavit všechno jinak.

Byl to pro tebe takový experiment?
Jo, já jel na tři měsíce a uvidíme, co se stane.

Určitě. Pomohlo to taky se trochu otrhnout od každodenní rutiny, vidět věci z jiného úhlu. Je to podle mě dobré cvičení pro CEO – vidět, že firma běží i bez něj. Takže to můžu všem doporučit.

Chápu, že je to osvobozující – vyzkoušet, co se stane, a zjistit, že to funguje. Kromě těch ranních hodin.
To už chápu, to osvobozující moc nebylo.

Pokud chceš, můžu ti s textem ještě víc pomoci, třeba ho zjednodušit nebo přepsat do formálnější, či naopak neformální podoby. Stačí říct!

Jistě, tady je opravený a upravený text:

a. Tak bychom tady probrali vaše „proč“. Proč byste tam měli být, proč jste vlastně takovouhle expedici podstoupili? Měli byste nějaká doporučení pro ostatní foundry nebo firmy? Proč by vlastně něco takového měli udělat a v jaké fázi třeba?

No, já si myslím, že to dává smysl pro firmy, které tam mají buď zákazníky – třeba já přímo v San Franciscu, kde chci prodávat. V oblasti developer tools je tam spousta lidí, je to světové centrum vývojářů, takže tam je jich hodně. Takže makat tam podle mě má smysl. Já to klukům říkám furt: tam je třeba jít makat.

A nebo právě pokud potřebujete uživatele, pokud jste nějaká open source platforma nebo nějaký nástroj pro vývojáře, tak potřebujete být vidět v té developer community, aby to používali, hvězdičkovali na GitHubu, psali o tom na Twitteru a tak dále. A taky zjistit, kdo vám může nahradit produkt, který vyrábíte – zjistíte, že už to má někdo připravené.

Co se týká inženýringu a vývoje, jak to změnilo jejich pohled na věc – mindset a přístup k práci. Takže místo polepšovny pro vývojáře, ne – naopak, když jsi vývojář a jsi součástí semknutého týmu tady v Praze, dost často máš například i DevOps odpovědnost, že ta věc skutečně funguje. Když se ale dostaneš do toho „vibe“ světa v San Franciscu, kde stavíš MVP, prototypy, demáčka – quick and dirty –, dostaneš spoustu svobody, můžeš si začít zase hrát a nemáš tu velkou zodpovědnost.

Takže ne polepšovna, ale převýchova. Prostě se ti uleví a najednou ti lidi všichni rozkvetou. Viděl jsem, jak najednou všechno šlo. Samozřejmě jsme zjistili i to, že některé věci třeba nejdou. Jasně, rozjeli jsme náš kanáristek, který se ukázal, že vlastně moc „kanárový“ není, jak jsme si mysleli, když jsme s ním začínali. Ale prostě to pomůže pro research & development část inženýringu.

Ty jsi říkal „kluci“, ale pro korektnost by bylo dobré říct i „holky“ – byli tam kluci i holky. Přesně, lidi. Byly tam kluci i holky… nebo „oni“ – ježiš, já jsem strašný (smích).

A kolik by tam bylo holek na vašem baráčku, pokud nepočítám tvou dceru a tvou manželku? Dvě. No, nic moc, ale… Jo, no (smích). Feminista, pardon, jsem tě rozhodil.

Já jsem úplně rozhodzený, ale přijde mi super, že i když jsi zažitý v inženýringu, používáš nějaké nástroje, postupy a tak dále, najednou si můžeš vyzkoušet něco úplně jiného. Nebrzdí tě nutnost, že musíš věci dělat spolehlivě.

Zároveň chodíš na meetupy, kde vidíš, jak lidi prezentují něco, co ani z dálky není funkční. To bylo velké prozření pro spoustu lidí z našeho týmu, kteří přijeli, s jakými nesmysly nebo nefunkčními věcmi jsou lidé schopní vystoupit na pódium, ukazovat, jak je to skvělé, a jak jsou přitom sebevědomí a mají ten pitch perfektně vymazlený.

Pokud chceš, můžu text ještě stylisticky vylepšit nebo zkrátit.

Opravený text:

do konce. A že to píše, sype errory a vlastně to nic neudělá. To je přesně ono – ten kontaktní marketing. Ten hands-on, prostě ukázat nějaký demo, i zlámaný. Cokoliv, ale jenom s tím vlízt ven. To je jeden rozdíl. A druhý, že to pro mě bylo velké ponaučení, ale každý si z toho odnesl svůj kousek. Byl tam ten ejekovej meetup v Rohlíku. Pavlík to tam dělal, David taky. A tam mluvilo pět lidí deset minut. Trvalo to nakonec hodinu a půl. A on říká, že je to inspirované tím, jak to dělají v těch státech, kde přijdeš v San Franciscu na meetup a na konci je 12 lidí, každý má minutu a půl nebo dvě. A to se stane prostě, a za 40 minut je to hotové. Každý tam něco dvě minuty předváděl, buď to stihne, nebo to nestihne – jeho boj. A tady ten rozdíl je v tom, jak se lidi dokážou dobře prezentovat za krátkou dobu. Jedno je, jestli ta věc funguje nebo ne. To si všichni, co to viděli, odnesli jako další takový, já nevím, prostě dokud to nevidíš, nezačneš to zkoušet ani. Já určitě myslím, že to posune laťku development marketingu výš, protože najednou vidíte, že mají celé nějaké super demo, opravdu – koukáte na to a pár minut si říkáte: „Wow, to je super, to jsem chtěl vyzkoušet.“ A už potom o tom mluvíte dalším lidem. A když je to dobré demo, tak to jde. Když je to nějaké špatné demo, nebo se dlouho instaluje, tak najednou to není zajímavé. Takže myslím, že pro development experience nebo development marketing je to velká lekce. Jo. No, určitě změna oproti našemu evropskému, nebo možná východoevropskému přístupu, kdy všechno musí být perfektní – hlavně datově. Dokud to není perfektní, nebudeme to launčovat ani neukazovat, ani neuděláme privátní betu. Radši to budeme vyvíjet dva roky a pak… A pak zjistíme, že už není zájem, že už vlakujou. No jo. O tom bychom se asi mohli bavit dlouho, ale co tam pro vás byly ještě nějaké další takeaway, kromě toho, že můžu něco navajpkódovat za tři hodiny a potom to ukázat na meetupu, což je asi ten případ, že… Mně přišlo zajímavé mít dva, tři příklady, vzpomenu si zatím na dva. Jeden je…

Těsně poté, co jsme přijeli, vyšla Lama 4 od Meta a já jsem byl na dvou meetupech hned ten den, co to vyšlo, a ten druhý den taky. A na obou jsem se mezi lidmi, mezi rumama, dozvěděl, že si všichni myslí, že je to overfitované, že tam prostě nasypali všechny benchmarkové data, a proto to má tak dobré výsledky, a že to nedopadne dobře. A za čtrnáct dní se ukázalo, že to opravdu nedopadlo dobře. Tam se takovouhle věc dozvíš strašně brzo, takže to vychytáš. To je jeden zážitek. Takže i mezi těmi lidmi, kteří nic nerozhodují, se dostávají informace, které jsou super důležité, pokud něco stavíš, myslím. A druhý zážitek, dost podobný, když Anthropic zavedl nebo naučil ty svoje…

Jasně, tady je opravená verze textu:

MCP servery vlastně přímo v cloudu. A v cloudu cloud. Tak to udělali společně s Cloudflare a měli za partnery Asanu, Linear, Jiru, Google Drive a nevím kolik, asi 12 těchto integrací. A druhý den jsem to viděl ve třech demech na nějakém meetupu u někoho už zaintegrované, ukazovalo to, že s tím počítají, jako by to tam vždycky existovalo. Takže obecně to tempo je prostě bláznivé. My jsme zrovna dělali na našem MCP serveru, vy asi taky, podle mě jste měli možná blíž, nevím, kdo byl dál. Ale my jsme si s tím prostě hráli, teď to máme nějakým způsobem připravené, například nějaké autorizace. Je to i technicky trošku složitější věc. Pak to někdo naučí a ty máš půlku práce hotovou, jdeš dořešit druhou půlku. A ještě večer už vidíš někoho jiného, kdo to udělal. Tohle tempo tady v létě v Evropě prostě nepotkáš. No to ne, ani v zimě ne. Ani na podzim. Máme to někdy, no. Jako časové období asi úplně nehraje roli. Já bych řekl, že je to taky tím, že se do toho dali lidi, kteří jsou víc motivovaní než průměr na světě. Jedou tam s nějakým startupovým snem, americkým snem, což byl název dnešní epizody. Prostě tam jdou makat. Dost často to jsou lidi po škole nebo mladí, bez rodiny, takže tomu můžou dát maximum. Je tam hodně firem, které jedou tzv. mód 9.9.6. To znamená od 9 ráno do 9 večer, 6 dní v týdnu. A jede se. Někteří jedou fakt non-stop. Zavést to tady ve firmě? To už nejde. Ale můžete to udělat, pokud začínáte nový startup. Nemůžete měnit firmu. Ale hodně je to dané i tím, že vy jste tam taky přijeli na omezené období. A jak jste tam makali, tak tady už takhle makáte méně. Jo, ale oni tam opravdu makají furt. Někteří teda. A třeba je tam i nějaká rotace. Strašně záleží, když je to startup s 10 lidmi, co vyšli z garáže, studenti, co tam pořád dělají nebo odešli. Je tam skupina lidí, kteří se jednou za měsíc scházejí na pivo a pracují spolu. Myslím, že každý měsíc je na Stanfordu nějaké grilování. Takže se tam dá zapojit, potkat lidi. A československá komunita... Skupina existuje, funguje pěkně, lidi jsou fajn, rádi pomůžou, dají tipy, jak si vybrat coworking. A nejsi tam sám. To si myslím, že se ještě zlepší. My jsme teď trochu nabitější, protože čekali, až se vrátíme, trochu jsme jim chyběli. Samozřejmě, že nám všichni píší. Vy už tam budete. Takže teď... Ty jsi zpátky jak dlouho? Dva měsíce? Tři?
Jo, vrátil jsem se koncem dubna.
Takže už jsi úplně nervózní?
Ale od té doby jsem tam už dvakrát byl zase na otočku, vždycky jen na krátkou dobu. Plánujeme na podzim, že tam pojedu zase na pár měsíců.

Pokud chceš, můžu pomoci ještě s větším zpřehledněním nebo stylistikou.

Zde je opravený a upravený text, aby byl srozumitelnější a plynulejší:

Tím měsíční team building vyloženě... Jak jste to měli nastavené s bydlením? Že jste všichni bydleli prostě na jedné hromádce? To je noční můra, viď? Skoro. Noční můra ne, ale je to strašně... náročné. Jako výstup z komfortní zóny od těch lidí, což já velmi oceňuji. A to je takový ten Fred House, prostě. Jo, jo. Je to jenom chochopěpivo, ale... Záleží na tom, ve kterém týdnu jsi, vidíš? Ono se to střídalo.

Měli jsme tam i Jordana, ten pije pěno. A měli jsme tam i jiné kluky a holky, které jsme taky zbyli. Ale nepijí víno. Takže tak. Ale to, když si představuju, že bychom to vzali stylem libovolné dospělé firmy, co tak říct blbě, tak nakonec každý bude mít svůj pokoj někde na aplyfafýr. Prostě. A bude to stát ranec.

Vy jste bydleli tak, že tam byli třeba čtyři lidi spolu? Byli tam například větší byty, kde bydleli dva, tři lidi společně na chvíli. Ale jak to vyšlo, prostě. Když jsi velká firma, tak neuděláš spolubydlení pro lidi v jednom baráku. Prostě neuděláš. Takže takový co-living, co-working. A tohle byl opravdu once in a lifetime. Ale i tohle určuje tempo celkové práce na nějaké věci. A hlavně ten konstantní flow, co z toho máš.

Mně se potom stýská. Mně se potom stýská po tomhle. Na něčem děláš spolu furt. A když někdo jiný dělá na něčem jiném, tak ty víš, co to je, a přemýšlíš s ním o tom. Nebo já nevím, jak to popsat. Ale ty víš, čím se ostatní trápí v ten samý den. A třeba jim pomůžeš ještě ten druhý den. Už to máš trošku promyšlený, protože nejdeš jenom ve svým úhlu, nepomůžeš jim za týden nebo za měsíc, ale má to rychlej dopad.

Tahle zkušenost je taková jako Y Combinator Experience, protože týmy tam často spolubydlí, aby ta intenzita byla maximální. Takže to funguje, no.

A pak jedeš na víkend. Dojel jsem do Yosemitů snad šestkrát. Je to super místo. Vždycky jiné. Ta příroda, roční období, ten čas – všechno se vyvíjí. Je tam hezky mnohokrát. Ale ty pak máš čtyři, pět, šest hodin v autě s těma lidma bez notebooků. Ale o čem se vůbec bavit? Stejně si nebudeš vyprávět nic osobního, viď? V osobním životě můžeš chvíli drbat, ale nakonec stejně skončíš u diskusí o M-CIPku nebo agentech, nebo jak dostat kebulu na lokální notebook a běžet jenom na jednom kompu. Nebo jestli zahodit ty PHAPovské věci všechny.

Dostaneš se stejným závěrům, protože jsi tam tak dlouho spolu, že si víceméně říkáte všechno otevřeně. Máš na ně spoustu času.

Takže máš nějaké soustředění, řekněme na tři měsíce, kdy můžeš řešit všechno takto intenzivně. Ale jak je to udržitelné? Jak můžeš v tom tempu dál reagovat rychle na změny a impulzy z trhu? Jak to udělat tak, aby sis nepodstupoval pořád stejnou zkušenost? Protože to prostě nejde, že jo? Pořád takhle. Takže necháš celý kód dělat ty agenty, ne?

Ne, to je samozřejmě jeden přístup. Ale já spíš myslím to, jak jsme se bavili...

Pokud chceš, mohu pomoci pokračovat v upravování nebo rozšíření textu.

Jasně, takže potřebujeme nějakým způsobem navnímat ten trh, hlavně tempo změn, jak se ty věci prezentují – prostě mám tady něco a jdu to představit. Podle mě se však ti lidi vrátí do svých zemí.

A netrvá to asi tak dlouho od návratu, že? Myslím, že ta zkušenost v lidech zůstane nějakým způsobem. Naopak, když ta rotace bude pokračovat a nepůjdou jen jednou za pět let, ale třeba jednou za rok, dá se to udržet a naučit se něco nového a převést si to sem. Jasně, takže to je asi váš cíl – jednou za rok tam ty lidi vyslat.

Nemám to úplně pevně dané, spíš záleží na tom, komu je to nejvíc relevantní, kdo tam má jet a co tam potřebujeme řešit za agendu. Teď už pojedeme třeba druhé kolo a spousta lidí tam pojede na podzim už podruhé. Přistupují i noví účastníci, takže to máme dost flexibilní.

Dokážu si představit, že to nejsou úplně agenti, kteří by to nakódili, ale umím si představit, že nad tou platformou se dají vyrábět další produkty, které nejsou tak komplexní a mohou je vyrábět menší týmy s nějakým webkódováním. Tempo v té firmě tak zůstane, nedotkne se jádra produktu, které chceš držet co nejstabilnější, ale otevírá ti to nové možnosti být rychlý.

Jak říká Honza, lidi nezapomínají a tok inspirace, ta americká rychlost a zkušenosti, jak se produkty prezentují a staví, nezmizí. Možná jsme se bavili o trochu jiných věcech, takže je třeba to nějak rekoncilovat. Pokud tam je kontinuita a lidé se střídají, tak tok informací, inspirace a rychlosti z Ameriky nepřestane.

Zároveň si myslím, že platforma umožňuje dělat kolem ní menší produktové linie, MVP, mini produkty nebo aktory – třeba chytřejší komponenty, aplikace – a využívat to, že za sebou máš silnou platformu.

Myslím, že žijeme v době, kdy se tempo změn bude akcelerovat – je to takzvaná cirkulární křivka a lidi se s tím můžou naučit fungovat, nebo jim stroje nahradí některé úkoly. Takže je potřeba iterovat.

Ne, nemyslel jsem to jako nahrazování strojů, ale buď budeme technologie používat, jak se vyvíjejí, nebo ne – a to je podle mě otázka.

Otázkou je, jak dlouho dokážeme v té zakonzervované Evropě žít. Nás se to tempo možná netýká tak jako jinde, nebo všechno tu funguje v trochu jiném časoprostoru.

Často se říká, že v Evropě se moc nepracuje, že lidi mají furt dovolenou, na rozdíl od Ameriky. To ale úplně neplatí. Když se podívám na lidi, se kterými jsem tam pracoval, připadalo mi, že půlku dne spíš kecají, než že by něco dělali. Měli ale nějakou agendu? Možná třeba…

Zde je opravený text:

By to vykecávání udělali déle za milion dolarů třeba, jo, to je možná možné. Ale nepřijde mi, že by tady v Evropě lidi jako nepracovali, a myslím, že tady lidi taky sledují vývoj té doby a tak dále. Spíš jde opravdu třeba z hlediska prezentace a marketingu, jak ty věci prodávat. V Evropě umíme vyvíjet software, myslím, ale v Americe umějí líp prodávat. A tam je ten gap, který můžeme dohnat. Já si myslím, že můžeme postavit na tom, že my jsme tady typicky schopní postavit kvalitnější nebo robustnější věci. Aspoň tak to na mě působí. Ale otázka je, kdo vlastně chce robustnější věci a kdo je bude chtít v budoucnosti, jasně. Ale ve chvíli, kdy k tomu přidáš tu schopnost dělat správný marketing a nebát se toho, tak to je podle mě ultimátní mix.

Jasně, další věc, která je možná v americkém snu vnímaná jinak, jsou ty vzdálenosti. Protože jak jsme už o tom mluvili – jasně, kam dopadnete.

A ta cesta normální, nebo když to samozřejmě odpovídá tomu, co tam potřebuješ dělat, tak je v pohodě, ale tady se cesta do Brna připravuje taky tři týdny pomalu nebo nějakou dlouhou dobu, a všichni na to mají jiný pohled než na to, že si zaletím do New Yorku a tam vyřeším nějaký díl, a přitom ta cesta trvá daleko déle.

Asi jo, asi že lidi z Ameriky jsou daleko víc zvyklí cestovat i za prací, přestěhovat se, nebo jet dlouho do zaměstnání autem. V Evropě, v Čechách, lidé jakmile musí opustit svoji rodinu, rodnou... 15 stran řeky, prostě. Tak je to prostě jako daleko, no. Tak prostě je to tak, no. „15 straná řeky“ je pro mě velké téma. Někdo prostě nechce jít na tu druhou stranu, ne? Do západní Prahy například zásadně nejezdím.

My jsme jeli se Sofčou, no, s dcerou, jsme jeli se houpat do Hamaka k vodě čtyři a půl hodiny autem, protože padák to měl po cestě, tak jsme se nechali svíst, pak jsme tam strávili půl dne, on se k nám přidal zpátky a tak. A to by se tady nikdy nestalo. A mě to jakože ve mně zůstalo i teď, když jsem zpátky v Praze. Jsem tu měsíc a kousek a byl jsem na meetupu v Berlíně, kde jsme se zásadně na Zapify potkali. Takže mě to taky zůstalo. Byl jsem na meetupu ve Vídni, chystám se teďka ve čtvrtek do Mnichova a přijde mi, že když se člověk trochu odevře cestování tady v Evropě, tak najednou je těch eventů víc než jenom těch pražských.

A ta komunita lidí, kteří pořádají ty eventy po Evropě, nemá problém přijít sem a udělat talk, nebo jak byste měli ten váš event. Prakticky takhle byli, že jo, Evropani, Američani. Takže když se do toho člověk nepustí a zase nezavře se na svůj gauč ke svému kompu, tak se tady s tou mobilitou po Evropě taky dají dělat zázraky. A těch eventů je docela hodně, jako koncové konference, Londýn, já nevím, hodinu a půl letadlem. Takže Paříž je kousek, Berlín čtyři hodiny vlakem. Vlastně můžeš být tady během hodiny. Jen je potřeba začít to opravdu dělat naplno. Je to tak, jak to máš v sobě.

Já jsem byl v kontaktu s těmi Windsur---

Pokud bys chtěl, mohu pokračovat nebo upravit část textu ještě víc pro lepší srozumitelnost.

Jasně, tady je opravený a jazykově uhlazený text:

S fákama – teď jsem se k nim dostal z dalšího úhlu, jak jsem o nich před chvílí mluvil. A podařilo se mi dohodnout, že jejich CTO se setká s naším CEO a já se potkám ještě s někým dalším. Původně to mělo být v Berlíně, ale nakonec to nevyšlo, protože oni pak řekli, že budou v Paříži na Airize, tak jsme se dohodli, že Pavel za něj tam přiletí a potkali se tam.

Mezitím ten jejich CEO to odřekl, protože mezitím uzavřeli deal, takže s nikým nemluvil, ale venku to nikdo nevěděl. Tohle hejbení po Evropě je vlastně potřeba – pokud chceš být v kontaktu s ostatními na trhu, kteří se tam pohybují, jinak to nepůjde. Je to tak.

Abychom to nějak shrnuli a dali do balíčku pro naše posluchače – message je jasná. Pokud máte v tom nějakou agendu, zájem, uživatele nebo celkově zájem o americký trh, nebo chcete být u samotného epicentra té AI šílenosti, tak prostě jeďte. Určitě bych apeloval, aby to lidi dlouho nerozvažovali. Pokud je to pro ně relevantní – třeba protože tam mají uživatele, zákazníky nebo partnery – tak ať tam prostě jedou na měsíc. Estu pořád máme, Američani ji nezrušili, takže se tam může jet úplně v pohodě bez víza.

Prostě si to vyzkoušíte, získáte lepší pocit, jestli je to pro vás ta správná cesta, a investovat měsíc času do toho se určitě vyplatí. Já jsem byl s rodinou. Honza tam měl celou... Jo, to ale úplně nedoporučuju. Všechno jde, ale třeba ten měsíc je dost krátký na to, aby se vyplatilo řešit přestupy s miminkem. Děti navíc mají jetlag docela dlouho, takže to pak prodlouží i vám. Takže na kratší dobu bych doporučil bez rodiny, na delší dobu klidně s ní. My jsme jeli s dvěma dětmi, jeden rok starý. Bylo to náročné, ale dalo se. Všechno jde.

Plánují se nějaké podpůrné věci na to, jak se tam dá jet lépe než teď? Takže...

Na základě těchto zkušeností jsme přišli s nápadem. Na karlovarském festivalu to někdo zmínil, ne? Ne, to vzniklo už dřív, na festivalu se moc nevymýšlí. Myšlenka vznikla v Americe – proč nemáme tady jako v jiných státech nebo komunitách nějaký „dům“, kam by startupy z Prahy, České republiky a Slovenska mohly jezdit? Třeba nějaký český dům.

My jsme si tam firmu spouštěli, máme docela dost kontaktů, ale nebylo jednoduché se tam pořádně integrovat. Po deseti letech aspoň máme nějaký zázemí a kontakty, takže tam nejsme úplně na prázdno. Ale i tak to bylo dost složité. Pro mladé startupy, které jsou tady čerstvě po škole a žádné kontakty nemají, je to velká výzva. Takže pro ně by takový dům mohl být skutečnou pomocí...

Chceš, abych pokračoval, nebo máš k opravování něco dalšího?

Opravený text:

Je to složitější, a možná pak se to dvakrát rozumíš, co tam budeme dělat takhle. A hlavně, že jo, ten kost, který na to padne. No jasně, no. Jako takhle, je to drahý prostě. Průměrně ve světě světového závodu je všechno třikrát až čtyřikrát dražší než v České republice, v Praze. Takže prostě nájem krát tři, školka krát tři, kafe krát čtyři, prostě všechno. Takže vlastně je to drahý, ano. Ale tak musí na to jít nějaké peníze a za něco je použít, ne? No ale chtěl jsem říct, že vlastně vznikla myšlenka, proč tady není nějaký takový jako československý dům, kam by vlastně ty startupy mohly prostě přijet, mít tam třeba hodně ubytování, coworkingový prostor a případně ještě event space, aby prostě mohly mít za rozumné peníze udělat event a je tam komunita lidí, kteří okolo toho prostoru chodí na ty eventy. No a bavili jsme se o tom s Petrem Šmídem a s klukama z Rokeveje. No a vlastně ten projekt nabývá takové nějaké obrysy. Pracovní jméno je European Startup Embassy. No a teď se tak finišují technické detaily a teda ještě se musí vybrat ten objekt. Vybrat ten objekt samozřejmě, ale už si myslím, že se to velice blíží. To znamená, že tu bude možnost mít nějaký prostor, kam vlastně startupy z Evropy můžou přijet a tak nějak je katapultovat do té komunity, aby to nemusely stavět od začátku. A zase je to o tom, že když to bude jmenovat European Startup Embassy, tak kdokoliv, kdo tam přijede, řekne, že pracuje v té European Startup Embassy a ty lidi už možná někoho jiného tam taky viděli. Protože ten network je super důležitý. A když to bude dobré místo, kam lidi rádi chodí, tak se tam komunita prostě vytvoří okolo toho. Takže bych řekl divákům, stay tuned. Ale to je skvělé, že to, co si z toho odnášíte, je to, že chcete pomoct ostatním, aby to měli jednodušší. Chápu, že v tom chcete pomoct i sobě, aby měli místo na ty eventy a tak. Potřebujeme tu venue, coworking a ubytování pro lidi z týmu, takže to samozřejmě bereme i pro nás, ale zase... Když už, tak proč nezapojit víc firem. I Kebula vlastně uvažuje o tom, že bude founding partner, aby se ten kost amortizoval mezi více firem. Že potom nájemné, když proměříme ten dům, bude třeba stát jako tři byty, ale je to větší prostor. Takže najednou tam jsou ekonomické úspory z rozsahu a může to fungovat. Tak uvidíme třeba příští epizodě tady. Držíme palce, aby to vyšlo. Bylo by skvělé, kdyby právě takové zázemí vzniklo. A potom ještě tady máme takové prohlášení na závěr, co jsme chtěli říct. Nebo ne, ještě úplně na závěr. Ale vlastně i celá organizace meetupů v San Franciscu nebo ta vlna kolem Lumy, která vlastně pohltěla ten prostor eventů a všechno takové, tak jsme tady měli takové proroctví: Kdo není na Lumě, jako by nebyl. Takže Datomeš už od teďka na Lumě je. Apelujeme na všechny ty evropské meetupy, na kterých jsem tady byl,

Pokud chcete, mohu také text ještě více uhladit a zestručnit.

Zde je opravená verze textu:

Také byly na Lumě. Luma je meetup pro ty mladší než jsem já. A hlavně je to strašně přátelský nástroj pro účastníky, kteří dostávají pozvánky na události od těch samých organizátorů. Když se něco změní, přijde zpráva přes WhatsApp, a ne někam do mailu. Je to opravdu velmi přívětivé k těm lidem, co na ty meetupy chodí. A tady náš Honza zapíchnul špendlík do mapy – špendlík do mapy Lumy. Praha tam už samozřejmě taky je. Založila se Evropa a je tam docela dost eventů. Myslím, že i tady.

Nabírá to na adopci, chvíli to trvalo na podpoře, než to tam prostě přidali. A třeba v San Franciscu 95 %, možná skoro 100 % meetupů je dělaných přes Lumu, protože meetup.com nebo Eventbrite prostě nedržely krok s dobou. Takže mladí hipsteři ze San Francisca udělali novou aplikaci, která je opravdu dobrá. Na vibe koužili tu za odpoledne. Já bych řekl, že začneme víc pracovat. Dobře. Funguje to velice dobře, takže my třeba teď české meetupy děláme přes Lumu, máme kalendář Luma, Lomino Apify, takže to je prostě pecka. Máme Lomino Apify, kde se můžete přihlásit k odběru, takže třeba když přijde náš další event, je to tam nejlepší místo, kde o něm vědět. Já taky mám Kabulu. Takové lůtečka má Kabula. Lůtečka má Kabula, jasně. Nebo Lomino Datameš, ten tam taky je. Ano, ano. Takže tak. Určitě tohle všechno, o čem jsme tady mluvili, se asi v současném stavu nedá dělat jinak.

Hledáte třeba lidi do týmu? No, my zrovna hledáme se sedou koňostí vedoucího našeho datového týmu. To je taková náhoda. Pokud o někom víte, nebo pokud je někdo zkušený z Kabuly, ideálně. Musí umět Kabulu a Snowflake, rozumět trochu byznysu a mít takový přesah. A hlavně mít čas na rotaci v San Franciscu. To je myslím taky možnost, určitě. Budeme rádi za jakýkoliv kontakt. My nabíráme agenty samozřejmě. A taky lidi, kteří si s tím chtějí hrát. Takže kdo by si chtěl vyzkoušet Kabulu MCP server nebo si pohrát s tím AIkem, který automatizuje data engineering a dělá zázraky, kterým jsem na začátku nevěřil, ale teď už věřím, ať se ozve.

Děkuju, že jste přišli. Taky díky moc. Ať se daří. Děkujeme, že jste doposlouchali až sem. A díky také našim partnerům, členům Data Talk klubu: Intex, Saska, Bistreet, Colors of Data, Revolt BI, GoodData, Kabula, Emark, Carl Data Company, Datamind, Notino a Flow.

A pokud chcete zůstat v obraze, co se české datové scény a globálních datových technologií týče, nezapomeňte se registrovat k odběru našeho týdenního newsletteru na datatalk.cz.

Nechť vás provází data.

Pokud chcete, můžu vám také pomoci s jazykovým stylem nebo další úpravou.