Podcast

Jirka Vicherek (00:00:03): Dobrý den, moje jméno je Jirka Vicherek a vítám vás u dalšího dílu Datatolog podcastu. Dnes tady mám dva vzácné hosty, Nina Formánek Jaganjacovou a Michala Trse, kteří jsou zakladatelé Auris One a zároveň CEO a CTO. A o Auris One se dneska budeme bavit. se dneska budem bavit. Auris One je startup, původně projekt, dneska už technologický startup, který se zaměřuje na zdravotnictví, na medicínu a řeší pro praktiky lékařské poznámky a záznam pro zhovoru s pacientem.

Takže dneska se podíváme, jak se staví AI startup ve zdravotnictví, jak to vlastně ve zdravotnictví vypadá s daty a technologickou připraveností a jak vlastně stavě digitální projekt v tomhle prostředí. Než se dostaneme k Auris One, ale tak není náhoda, že jste se dali dohromady a ta vaše předchozí kariéra dává tušit, že Auris One bude becká, tak začněme u Vás. Nino, jak se z Tebe stala founderka MedTech Startupu?

Nina Formánek Jaganjacová (00:01:24): Tak díky za pozvání před mě. Mě to tak jako formovalo od mala, já jsem dítě dvou doktorů, takže zdravotnictví mě táhlo chtěj nechtěj. A vlastně první takovej můj krok k tomu, že je potřeba něco upravovat a měnit v tom, jak to dneska funguje, byl už na výšce, kde jsem studovala na LSE v Londýně mezinárodní rozvoj. A v rámci toho mezinárodního rozvoja jsem se stejně vždycky našla to zdravotnictví a vlastně jsem tam řešila reprodukční zdraví a jak vlastně, jaký má dopad nefunkční zdravotnický systém na reprodukční zdraví a tam už mi to začalo tak jako hlodat, jaký věci by se daly upravy, co už by mohly možná řešit nějaký technologie, co ne, takže tam se to začalo všechno vyvíjet. No a potom, jak to tak bývá na těch mezinárodních školách, tak tě to jako posílá do různých mezinárodních organizací, takže pak jsem jako měla jsem různý kratší stáže po světě, všechny kolem zdravotnictví zase a pro mě byla důležitá Evropská komise, kde jsem vlastně byla ve zdravotních determinantech.

A tam mě úplně rozčilovalo, kolik informací vlastně je ve světě, kolik jich je skvěle dohledatelných, ale vlastně nikdo neřeší. Pak jsem viděla vždycky ty politické kampaně, které využívaly nějaké zdravotní strašení a tak a přitom ty data tam byly a akorát je nikdo nečet správně nebo je prostě nečet vůbec. Tak na to konto jsem, pak když jsem se vrátila do Prahy, tak jsem založila SIFTY, takovou světovou organizaci, která vlastně ty zdravotní informace nějakým způsobem podává tak, aby tomu lidi rozuměli velmi laicky a tam už se to tak jako vyvíjelo postupně do geoprojektu Příběhy o rakovině, kde už jsme i napsali knížku a to pak je v nemocnicích různě na onkologických odděleních. No a to bylo všechno vlastně, celý to sifty bylo v době, kdy jsem měla tři děti, takže jsem si to tak jako dělala na kolení a vlastně, když mi končil rodíčák, tak jsem říkala, tak jo, je čas. Hodila jsem to na LinkedIn, že jsem připravená jít vlastně už dělat nějaké jako větší věci s nějakou větší časovou dotací a na to konto se mi mimo jiné ozval Ondra Vlček a to byl jako můj první střed s tím, že by mohl být nějaký Auris One.

Jirka Vicherek (00:03:46): Co tvoje cesta do té chvíle, než se ozývá Ondra Vlček k Nině?

Michal Trs (00:03:52): Jo, tak to byla taky docela dlouhá a asi netak zajímavá jako Niny. Já jsem studoval ČVUT a tam vlastně během bylo to v roce 2006, kdy jsem dodělal předměst studově orientované jazyky a váš vyučící jmena být práci Favastu, to už jsem nejdřív odmít, ale Že chceš do něčeho pořádný. No já jsem v té době dělal nějaké další věci, tak jsem rád, jako nerad utíkám od rozdělaných věcí, ale pak se to nějak vyvrbylo, že aby začal dávat velký smysl. Nastoupil jsem jako brigádník do Vyruslavu, kde jsme vlastně vícemé ručně analyzovali počítačový věc. Co je to za rok?

Byl 2006. Aha, 2006.

Jirka Vicherek (00:04:35): No tam jsem...

Michal Trs (00:04:41): No jinak jsem se naučil, jak se to dělá. Do té doby jsem dokázal v Assemblieru psát, ale jako jenom ho jako číst a učit se, jak to funguje, tak to bylo pro mě nový. A v roce 2012 pak Ondra Vlček se rozhodl, že Vyruslá Buš je dost velký, že ho roztřetí a mě dal tu možnost víc můj první tým. Já jsem neměl žádný mážerský vzdělání, ale pamatuju si ten moment, kdy jsem si říkal Vlastně jako sám, když vím, co mám dělat, tak to jsem pořád já, ale ještě jako tím na očku správně ty ostatní lidi, tak to uděláme mnohem víc. A tady s tou myšlenkou se říkal, tak jo, tak já to jdu zkusit, do toho půjdu.

No a od té doby vlastně jsem dostával každých jako několik let jako další příležitosti, že vlastně jsme vyřešili viruslab, nebo jak to fungovalo, tak jsem dostal na starosti řešit vlastně naši jako část e-commerce platformy. To, co doručuje vlastně sales a marketing obsah vlastně do těch instalací těch rotových antivirů, co bylo vlastně pak jako hlavní monetizační kanál. Pak jsem dostal příležitost kolem roku 2015, 2016, když Avast kupoval firmu AVG, tak jsem vedl vlastně vývoj pro naše firmní zákazníky. Podělal jim zpravovaný instalace Avastu, tak abyste mohli vývoj firmy ovládat. Tam jsem myslím, že byl dva, tři roky a dostal jsem další příležitosti, že jsem se staral o interní systémy Licensing Billing jsem řešil, jeden čas jsem měl na starosti BI Engineering, což byl skvělý, protože já jsem v hodatech popravdě toho moc neuměl, mě jako chodili Záplava počítačových virů do začátku a já jsem z toho vyráběl nějak detekce nebo s mýma kolegama, takže to bylo hrozně zajímavé.

Tam se potkalo to moje inženýrské srdíčko s tím datovým, jak to dělat správně, jak opisovat pipeliny, ale kolegové dodávali ty data, to bylo hrozně zajímavé. A ke konci, nebo ke konci, V Avastu jsem se rozhodl skončit v roce 23, nebo na podzim, aby dal nějaká reorganizace. V té době jsem měl na starosti, jsem byl site lead pro projezkou klobočku, nebo asi 600 lidí. Bylo to vlastně po covidu, takže to bylo relativně jako těžký, nebo nějak jako dát lidem motivaci chodit do té kanceláře. A vždycky to dělám tak, aby to pak jako nenásil.

Vždycky říkám, ty lidi musí chtít, prostě k tomu a je nedonutím, ale to musím to dává smysl, musím si to bavit. Takže to se nějak povedlo. Pak myslím, že na podzim jsem dostal otázku, že bude organizace, co bys chtěl dělat. Já jsem o tom kronku přemejšel, protože říkal vlastně už asi něco jiného. Já už si chci po osmnácti letech prostě odpočinout.

Jirka Vicherek (00:07:33): To je důležité toho spočítat a říct, že osmnáct let v jedné organizaci, tak neznám moc takových lidí, takže špatný svědomí z toho asi mít úplně nemusíš.

Michal Trs (00:07:44): Jsme pak nějaký časme vymýšleli, jak to říct lidem, jak to udělat, aby to fungovalo. A vás, firmu mám hrozně rád, zakladateli, úžasný lidi, vážím si. Mám tam spousta přátel, že jsem chtěl, aby můj odchod byl co nejvíc hladkej. A od ledna pak už jsem nepracoval. A chtěl jsem si odpočinout.

Takže...

Jirka Vicherek (00:08:12): Takže tady vidíme, takže spojení s Ondrou Vilčkem, tak ty jsi vykopala LinkedInový post a Myšák po 18 letech skončil v Avastu, teda.

Michal Trs (00:08:23): No, my jsme se i bavili, že bychom mohli něco dělat. Ondra měl... On je úžasný člověk, ale který přináší spousta nápadů a vlastně i jako rovnou někdy řešení, že bavili jsme se o jeho security projektu, což mě jako nejistý míry mě to lákalo. Na druhou stranu si říkal, už jsem to dělal 18 let, byl by vlastně skvělý si zkusit něco jinýho. a když právě přišel s nápadem, říkal, pojď já tě s někým seznámím, to jsem ještě nevěděl, že to je někdo se jmenuje Nina a je úplně úžasný člověk ze spousta skvělejma nápadů a zkušenostma.

Tak chtěl jsem dělat sondrou, prostě je to opravdu inspirativní člověk a nějak jsme s tím konkretovali, že pojďme něco dělat, ale když přišel jsem, že je to zdravotnictví, Jirka Vyřeši, tak se mi to najednou pojilo. A ten důvod vlastně, proč se mi zase propojili úplně ze Srandy během, to byl rok asi 2012, začali jezdit po Praze tramvaje s Movemrem. A jsme říkali, co to je? Jaký nechal ruský dobře Sranda? Pak jsme zjistili, že zatím jsou nějaké vybírání financí.

A my jsme pak několik let po sobě byli nejštědřejší firma. Takže zase bylo to díky, jak nás vychovávali naši základatele, kteří sami jsou hodně štědří a Tak to dělali tak, že vždycky, co vyberete, tak my zdvojnásobíme. Že díky tomu je to šlo pak vlastně jako snadno. Že my jsme v Valestě za několik let vybrali 6 milionů korun. A teď jsem rád, že vlastně Faurisu s tím pokračujeme.

Teď to násobí

Nina Formánek Jaganjacová (00:10:01): Myšák. Jo, jo, teď je to.

Michal Trs (00:10:03): Říkala, jak naše zakladá famostu nám dal takovýhle příklad, tak prostě jdu to dělat stejně.

Jirka Vicherek (00:10:11): No, takže Movember.

Michal Trs (00:10:12): Takže Movember a líbilo se mi, že vlastně toho Aurisu nebo že najednou jako technologie a pomáhat jako reálným lidem prostě v reálným fyzickým životě se to najednou spoluje a prostě strašně mě to naplňuje. Každej den jako mě to fakt baví prostě ráno stát a jít pracovat a prostě řešit ty problémy nebo výzvy prostě.

Nina Formánek Jaganjacová (00:10:32): No přesně výzvy. Problém je příležitost.

Jirka Vicherek (00:10:36): Přesně problém je příležitost. No tak si pojďme podívat ještě na ten moment. Takže Bylo to founderské rande na slepo, dohodnuté třetím founderem Ondrou Vlčkem. Tak píše se rok 2024 teda.

Nina Formánek Jaganjacová (00:10:52): Jo, to byl konec roku, to bylo možná září, říjen, kdy jsme se potkali poprvé a já jsem popravdě, takhle, já jsem, nejsem technologický člověk, motám se kolem zdravotnictví, nějakou startupovou krátkou zkušenost jsem měla předtím, zároveň z toho, jak žije můj manžel, startupista, věčný a podnikatel, tak nějak to mám jako načuchaný, řekněme. A já jsem vlastně nepochybovala v tom, že mi Ondra přivede někoho, kdo je technicky skvělej. Mně šlo jenom o to, abychom si rozuměli a abych viděla, že ta motivace je taková, jakou mám já, jakou má Ondra a to, že vlastně my jsme na začátku i přemýšleli, jak moc startupově to vzít, jak moc, jak tu firmu pojmout. a přišel mišák, který rozrazil dveře, že čau, sorry, že jdu později a rovnou mi tykal, mě tam huběl, představil se a říkám, tak jo, to je dobrý, tak jo. A vlastně hned...

To bude. A já mám ráda energický lidi, to jo. A ještě on je hrozně pozitivní, furt veselý, když se jako řeší něco nepříjemného, tak... Tak on je furt s úsměvem a jde to vyřešit a není to takový to. Takže jako já jako teď můžu říct, že vím, že to je super, ale tam jsem to tak jako cítila, no.

My jsme podle mě oba dost intuitivní, takže když jsme oba cítili, že to bude dobrý, tak je. Bych to zaťukala, nesmíte je ťukat, že jo. Ale... Takže on když přišel a takhle tam jako nakráčil, tak jeho dotazy nebyly o tom, jaká bude struktura firmy a jaký, jak a kdy si na tom co nejvíc viděla, ale byla přesně, to téma jsme řešili, komu a jak můžem pomoct a jak rychle a co vlastně potřebujou a co chceme, aby ta firma jako, jaká by byla, jaký, aby měla hodnoty a vlastně pro mě je hrozně důležitá hodnota i... Kterou jsme si tam jako vlastně dali dohromady mi tři.

Sondrou Vlčkem je Impact Over Profit a to je pro mě úplně zásadní a musím říct, že často, když děláme nějaké rozhodnutí, tak to připomínám. Protože v tom jako startupovém světě a v tom, jak je na to tlak a jak prostě všichni chtějí svýho unikorna co nejdřív a aby o tom byly ty velký články a rychle si něco nahrabat, tak my to takhle jako nemáme. My prostě chceme, aby to bylo dobré, aby to bylo od začátku kvalitně udělané, proto nám některé věci třeba trvají díl, ale pak z toho budeme žít mnohem díl. A musíme si to připomenout, když nás to jako strhává, to prostředí a naštěstí teda zatím nás nestrhlo.

Jirka Vicherek (00:13:21): No, to je velmi specifický zase, velmi specifický je i to, že jeden jako founder je investor advisor vlastně, že na jednu stranu máte founder, který není fully committed, na druhou stranu se můžete fokusovat a neřešit roundy nějakou dobu, takže to je to. Možná zase kontext, který jste mi říkali před natáčením, takže na začátku to jako nebylo jistý, že to bude startup startup, že to mohl být víc CSR projekt nějaká jako malá věc a až o postaze jste řekli, hele změna cílovky a tak.

Nina Formánek Jaganjacová (00:14:07): No na začátku Ondra vlastně chtěl vyřešit psaní zpráv svojí ženy, která je paliativní lékařka, má toho strašně moc a oni dělají nejenom tu práci svojí, ty paliativní lékařky v cestě domů, ale zároveň mají spoustu projektů, mají nadaci, budují nádherný věci, který prostě plošně pomáhají a každý ten čas, který mají spolu doma, bych si tak představila, tráví ona tím, že píše, ty zprávy a to to jako... Nechce Ondra, nechce ona, nechce asi žádnej lékař, ani jejich rodina. A já to vidím u našich, naši taky prostě kolikrát něco dopisují doma nebo sedí v té práci mnohem díl, než by měli, jenom protože musí udělat nějakou dokumentaci. Takže vlastně na začátku to bylo, hele, ta paliativa funguje takhle a Ondra do toho samozřejmě vidí, protože v tom jsou jako dlouho, tak ta paliativa je něco, kde prostě ty mobilní hospice obzvlášť. Přijede lékař, nebo sestra potom už, ale přijede lékař, je tam hodinu dvě v té rodině, než prostě zjistí o tom pacientovi.

A to není jenom jako zdravotní stav, to jsou nějaké sociální možnosti, které mají, jestli tam mají lehatka, kdo o ní bude pečovat, je tam toho strašně moc. Takže i ta zpráva, i to, co pak oni píšou, je hodně komplexní a není to běžná lékařská zpráva, prostě za 10 minut to praktika. Tak to bylo něco, čím jsme jako začali a to, co Ondra chtěl od nás vyřešit. My jsme nedostali úkol, hele, my dva foundři jdem prosit o peníze, abychom tady vybudovali nějaký náš skvělej nápal, ale bylo to, hele, já mám problém a potřebuji, abyste ho vyřešili. A tím pádem náš fokus byl, hele, musíme se naučit paliativu, musíme vidět, jak to tam funguje, co to vlastně znamená paliativa, co všechno řeší, co píšou, kdo tam chodí, jak tam chodí, co ty sestry.

Takže to bylo hodně specifický i tím, že, i on ří To se musíme domluvit my vlastně. Co o toho chceme a já jsem v tom, a Ondra určitě taky, to je jasný, ale já jsem v tom viděla velký potenciál, protože táta je traumatolog v Motole, máma má svoji ordináci, kde já jsem s ní roka půl pracovala a byla jsem trošku její skrajp. Taky jsem tam toho se snažila spoustu psát, že mám ještě old school s tím svým papírovým diářem, který nedá dopustit a nikdo to nepřečte. Zdravím Lenku její sestřičku, která jediná přečte její rukopis a to je teda jako síla. Ale viděla jsem jako tu potřebu jako i jinde a říkala jsem, hele pojďme to nedělat jenom pro ně, pojďme tam začít, ale ten potenciál je obrovský.

Značí jsme se jako učili o těch dalších konkurentech, jak to je jako ve světě, to byly teprve nějaký první v Americe a tak. Ale ten příběh tam byl, pojďte vyřešit paliativu a na to konto, jak se ozývali vlastně i další lékaři, jak jsme to zveřejnili, že vlastně něco takového je, tak se to začalo šířit i dál.

Michal Trs (00:16:48): Přesně tak, no tam byl ten moment, kdy jsme jako šli z kůží na to, kdy jsme se přiznali k tomu, že hele, tady je nějaký aurisovan a najednou nám začalo psát relativně jako velký množství lékařů mimo paliativu říkají, my to chceme taky, to je jako jedno, že to pro nás není, ale my to prostě chceme.

Nina Formánek Jaganjacová (00:17:02): No, to jsme říkali, ale ono to nemí vaši zprávu, jako třeba nen kardiolog z nějaké nemocnice. A hlavně, já si to chci vyzkoušet. A my, no dobře, ale ono to bude psát o tom, jaký pomůcky potřebujete, to je prostě nějaká šablona. To nevadí, já si to chci stejně vyzkoušet. Tak jsme říkali, aha, tak dobře, tak co s tím?

Michal Trs (00:17:21): Jsem to vyřešit taky.

Jirka Vicherek (00:17:23): No, z tvýho pohledu, Michale, co byla ta příležitost, nebo proč zase z toho technologického, tak s čím už můžeš pracovat a víš, že je to vyřešitelný. Když se spodíval na ten problém, trochu jste ho dostali nějaký vhled, nějaký research, nejednou si tam začal vidět patterns, tak co ti z toho produktového pohledu vyskakovalo?

Michal Trs (00:17:51): Ale my vlastně ještě než jsme napsali první čárku kódu, tak jsme říkali super, AI boom, toho musíme využít, jako prostě to vypadá všechno, to vypadá řežitelně, otázka je jenom prostě potřebujeme se dostat jako na co nejnežší kvalitu, těch jednotlivých jako dělčích kroků, jak se to poskládat. Vlastně s Ondorou jsme si na začátku říkali, musíme to udělat tak, musíme využít všech těch miliard, co tečou do AI, co prostě investuje Microsoft, Google, další firmy a svý se tady na tom, prostě my nejdeme trénovat vlastní modely, to už jako to udělá jiný a my chceme využít prostě této know-how, ty peníze, což tu toho natekli, jak je chceme jenom V Avastu jsem byl zodpovědný ke konci za projit resmého cloudifikace. My jsme veškerý náš on-prem hardware, velký datacentr, já jsme přesouvali právě do Google. Díky tomu jsem se seznával prostě teďma z Google. Když jsem pak hledal řešení pro nás, tak bylo vlastně jednoduché se s nima nějak domluvit a bylo to vlastně hodně snadné.

My jak jsme byli trochu nespeci, trošku jsme se vymykali tím, že tu první investici a relativně velkou do nás dal Ondra Vlček, tak my jsme tam jako nějak nezapadli do těch tabulek, jestli jsme presí, cít a teď kolik máme a teď to jako nešlo. Ale díky tady vlastně lidem, kteří mi tady s tím pomohli, tak to bylo prostě pak jako smut. Bylo jako prostě tady napiš tohle, tady se děl prostě tímhle, super. A pokud chcete nějaký společný akce, během rádi a prostě už to jako fungovalo.

Jirka Vicherek (00:19:26): Aha, takže na GCQ to si věděl, že budu stavět díky tý zkušenosti a nějakým incentivám, no.

Michal Trs (00:19:33): Přesně, věděl jsem, že to bude fungovat, že už jsme to jako nějak dokázali. Věděl jsem vlastně v začátku, jsem se ke mi přidali čtyři lidi Savastu vlastně do toho produkt technologického týmu. Věděl jsem v začátku člověka na NLP, tady to máme studovat na Karlovce a o produktě, jak ho už je. Ne, ne vždycky to dělal, ale prostě je to něco, co se fakt jako baví. Měl jsem tam back-end listu o jmeno takový prostě univerzál, který mi přežiju mít vřešek jakýkoliv problém.

A

Nina Formánek Jaganjacová (00:20:03): to si myslím o všech, musím říct.

Michal Trs (00:20:05): Jako fůst, jasně fůst, ale prostě od vloženě jako kvalitně, jako architeknecky rozmyslí prostě, jak to má vypadat, tak to naimplementuje ten backend, udělat to, monitory, nějaký datový pipeline, prostě Super jo, to sakli člověkem. Pak podobného, ale ten má mnohem radši fronten, tak ten vlastně za chvilku udělal nějaký prototyp aplikace a viděli jsme, že to jde. Co byl vlastně velký problém, tak jakoby v té době nebyly moc multimodální jazykový modely. A vlastně jediný Google to měl, že jmenaj už vlastně ta verze 1.5, to už nějak jako uměla. A my jsme My jsme teda stavili tak, že jsme udělali nějaké vrsty, jsme se nastudovali, že prostě technologie, která se jmenuje STT, je spíš tu text, a která nám prostě z toho mluveného slova uděláme ten transkret a na to pak prostě řeknu bez jednuše, prostě pustí nějaké promty a vypadnou nám stoty potkaly pro tu zprávu.

ale je to přesně jako fungovalo a teď jsme začali koukat, pak jsme začali zařešit kvalitu, tak jsme řekli už to nějak máme, ale potřeba by ta zpráva nebo prostě ty podklady budou zpráva byly co nejkovalitnější, tak jsme začali měřit, nebo ještě jinak, když jsme začali měřit, tak jsme říkali je, jsou nové modely, vyšel 9.0, tak to subdatujeme a nám to prostě přestalo fungovat, prostě najednou ty prompty, které byly vyladěné pro něco tak jsme říkali, že tady musí existovat něco, co jsou jako testy pro AI. Tak jsme si nastudovali, jak fungují Evals a poslední dobou jsme to stavili právě okolo tady toho. Díky Evalum, jednak jsme teda dokázali zajistit jako výšší kvalitu, jednak jsme to dokázali, to měříme, vlastně každou změnu, každou upravu prostě měříme a testujeme. A podobný nástroj jsme udělali pro to STT, kde jsme porovnávali různý verze STT a právě i multimodální modely, které překvapivě vyšly nejlíp. Takže s každým dalším updatem máme nástroj, jak to testovat.

A teď v poslední době jsme pomoci toho nástroje testovali jednotlivé zařízení nebo mikrofony. Prostě je to stejné, máme nějaký Google dataset, proti kterému můžeme cokoliv pak pustit.

Jirka Vicherek (00:22:32): No, já než skočím do těch jednotlivých věcí, tak tady mám víc poznámek. To první je expert na NLP, tak je to potřeba, ptám se obecně, protože NLP byla vlastně, to byla ta magie v tom celým. A to mám pocit, že právě modely a multimodální a vlastně ta AI vlna, tak za mě NLP přilesený jazyk dostal největší randal, protože najednou máš out of the box nový modely, které to umí v nějaký úrovni.

Michal Trs (00:23:07): To je jako výborná otázka. Já si myslím, že jako mít člověka, který do toho interně vidí, je to dnes když mě to pomáhá. Jinak je to takový, že máš nějaký zvířátko, nějakou četnou krabičku a učíš se, jak na to mluvit, co s tím jako dělá, co z toho padá. A tenhle člověk prostě ví. On prostě ví, jak to jako zatím prostě funguje, jak tam funguje ta matematika zatím.

Takže je to jako ohromná zkrátka. Pro takových lidí jako moc není.

Jirka Vicherek (00:23:34): Takže je to vhled ne vlastní IP na NLP vlastně, že tuhle krabičku stavit nemusíte. To je jedna z těch věcí, kde využíváte té investice těch velkých výsíček.

Michal Trs (00:23:47): Přesně tak. A my si tam poprvé, co my se snažíme dělat, nebo co ještě nezaznělo, my jako v žádným případě nechceme nahradit lékaře. My chceme být jejich pravá ruka. Jsem pomocník, že nemusí řešit administrativu. Prostě vedeme jakhle rozhovor, jak my si teda pěkně povídáme, takhle si povídá doktor se svým pacientem a ono si to nějak stane.

A ono teda musí být hlavně přesný, nesmí si to vůbec vymýšlet. Prostě my jsme tomu v úhozovkách jako zakázali dělat jakýkoliv závěry, jakýkoliv hodnocení, jakýkoliv prostě jako dedukce. My vlastně z těch jako velkých jazykových modelů používáme jenom tu strukturu jazyka, prostě nebo vlastně transformery, potřebujeme nějaký hovorový řeči to převít do lékařtiny, nebo česky nebo latinsky v nějakých případech, mít správně léky, takže jako tam jsou pak nějaký jako další věci prostě co s tím děláme, ale no bezkratce to tady to, takže my tam jako Opravdu nepotřebujeme z těch jazykových modelů dostávat, co je nejpravděpodobnější, když ti bolí ruka, tak jako, já nevím, přes ní narazil nebo zlobil nebo něco, no. Opravdu potřebuji to.

Jirka Vicherek (00:24:58): Že jde vlastně čistě o technický přepis vlastně a to je ta doména. Moje otázka je ještě tak, jak to, že to není vyřešený, jak to řeší teď a... Lékaři jak to řeší? Proč je tahle, zase... Člověk nemusí být dítě lékařů, aby viděl, jak administrativa a jako úroveň digitalizace ve zdravotnictví je dost špatná.

Tak zase pověc mi, Nina, nebo i ty myšáků o tom landscape, o tom, jak to vlastně vypadá.

Nina Formánek Jaganjacová (00:25:39): Ale tak v praxi lékaři mají čím dál větší, řekněme, zátěž toho, co mají a jak psát. A ta dokumentace musí bejt. A přesně jak jsi říkal, že to není jako digitalizovaný, tak prostě sedí a píšou si to. Spousta z nich má svoje vlastní šablony, které si prostě po večerech napsali sami těch nejčastějších situací, který nebo pacientů případů prostě co tam choděj, ty maj někde vyplněný a kopírujou to a pak to tam přepisujou. To je jako jejich, jak v tom najít tu největší efektivitu.

Potom jsou tady různý nástroje, kde přímo diktuješ doslovnej přepis. Tak některý ty systémy tam nějakou integraci má, některý ne, takže si to někde nadiktujou, aby to nemuseli teda psát. To je obzvlášť třeba u těch, to je buď v nemocnicích, kde byly nějaké, já nevím, rengeny, nějaké popisování a tak, tak tam už toho je i dneska vlastně taky spousta firm, který tohle to jako zjednodušujou, ale než byly. Tak to bylo nějaké, řekněme, jednoduché diktování, nebo někdo má jako lidský skrajby, jako jsem byla přesně já u mámy, že sedí prostě sestřička nebo někdo, mladý medic, některý třeba v Anglii taky často dělají, že vlastně máš lékaře a pak máš ty mladý lékaře, který všechno píšou za toho hlavního lékaře, aby se to naučili vůbec psat, protože prostě oni musí umět to psat tak, jak to chce. nejenom ta dokumentace, ale i ta konkrétní nemocnice.

Přece jenom se to trochu liší i co oddělení na to, co zařízení, ale musí to být samozřejmě vykodovaný a všechny tady ty věci správně. Takže jsou věci, které my samozřejmě nevyřešíme, pokud se tam kóduje v nějakém speciálním systému pro pojišťovnu OK, ale tady to psaní, kdy ten lékař třeba provádí nějaké vyšetření na lehátku vedle, a u toho se s tím pacientem baví a často mu třeba něco řekne, tak tam už nám to přišlo úplně zbytečný. Ale všichni si hledají nějaké zkratky, protože je toho prostě strašně moc. A aby po každý to psali celý znova, pacient, muž a celý to tam přepisovali, tak to ne. Ale viděli jsme teda stovky šablon, který si ve Wordu někde vedle vyrobili, prostě lékaři za ty svoje roky praxe.

A to je taková, řekla bych, asi největší zkratka, co má jenom teďka.

Jirka Vicherek (00:27:54): No a zase ta nízká úroveň digitalizace se často přikládá ty legislativě, tím jak je to velmi sledovaný obor a zase který obor by měl být víc sledovaný než zdraví lidí, takže je to pochopitelný. Na druhou stranu, když vy v tom děláte, tak... Může jakýkoliv praktik od zítřka používat Auris One nebo byla k tomu nějaká vaše cesta nebo jak vypadá ten landscape, když dneska vymyslím startup, tak zítra to může praktik používat anebo je tak svázaný, že vlastně ne?

Nina Formánek Jaganjacová (00:28:30): Hele, když to řeknu, z naší zkušenosti, my jsme měli dřív základ produktu než vyřešený smlouvy. Byla to jako dlouhá cesta, protože pacient z toho, jak je to nastavený, a ono je to na jednu stranu asi jako dobře pro nějaký práva toho pacienta, ale... Já jako pacient vlastním svoje pacientské data. Přijdu do nějakého zařízení a ten lékař, který by chtěl používat Auris, tak musí mít, my musíme mít smlouvu, nebo to zařízení musí mít smlouvu. S Aurisem musíme být nějak jako s tím zařízením zpětý, protože ten pacient nejde za tím lékařem, ale do toho zařízení.

A jestli tam sedíš ty jako lékař, já nebo Myšák je úplně jedno. Takže nemůže ten lékař přijít a jen tak si to jako, on si to může vyzkoušet, ale nesmí to použít s pacientem. Takže to jsou věci, kterými pak se snažíme nějak jako urychlit, zautomatizovat, kde je s kým se jak domluvit, ale je to vlastně složitý a je to zbytečně složitý na to, že se všichni snažíme jako něco digitalizovat. Všichni o tom víme, tohle prostě... My neděláme něco, kde se snažíme lidi přesvědčit, že to je dobrý.

Všichni vědí, že je potřeba něco takového mít, že prostě cokoliv usnadní, ať už čekání v čekárně. Každý to z nějaké strany zná. Ale tady to je prostě něco, co nás brzdí a samozřejmě pak V menších ordinacích je to rozhodování jednodušší, že jo, protože tam máš vše dva, tři lidi, ale zároveň ty nemocnice to taky štve, že jo, takže mně přijde, že kolikrát se s nás a rychleji domluvím s nemocnicí, kde je proaktivní prostě vedení, který chce jako i těm lékařům, oni to mají trošku, některý to mají třeba i jako konkurenční výhodu, jako oproti jiným zaměstnovatelům, že prostě těm lékařům chtějí dávat ty nový nástroje. Ale jako na to, jak je to pain a na to, jak vlastně je to proces, proto třeba někde se nemůžeme hejbat tak rychle, jak bychom chtěli, protože prostě tohle trvá, teď to projde tamhle jejich právníkama, našimi právníkama, tamhle GDPR někdo, tady něco, pak chtějí, abychom byli zdravotnické zařízení, což my nemůžeme bejt ani z toho, jak je to postavené, už na to máme razítko od cuklu, my jsme říkali, my budeme cokoliv, co je potřeba, hlavně ať prostě to můžeme těm lidem dát, ale to nejsme, takže máme i razítko na to, že nemůžeme být zdravotnický zařízení, tak dobrý, to máme vyřešený, je to snaží cesta asi pro nás, ale musím říct, že jako ta náročnost toho se tam dostat je velká a ta náročnost toho používání nám ovlivňuje celý sales proces, my nemůžeme prostě udělat rychlej onboarding, prostě přestřikliknutí na webu, protože to prostě nejde, musí to jít přes někoho, kdo to někde schválí. Ale zároveň teďka s novou vládou, která nastoupila, když jsem se koukla na ty poradce, které teďka u toho ministerstva jsou a kolem něj jsou, vlastně ten tým byl, základ ten tým, který tam byl původně, byl taky super, to myslím si, že byly kolem digitalizace hodně jako otevřených témat a teďka i ty nový poradci jsou přesně lidi, který do toho hodně šlapou, takže já doufám, že se to zlepší, že se to zjednoduší, protože, jak jsi říkal, na tohle narážíme úplně všichni a všichni chceme něco změnit a teď jako jak...

Jirka Vicherek (00:31:33): Možná zase nějaký vlet, který mám z jiných medtech startupů, tak... Ta urgence toho celého systému a zase na té společenské úrovni asi tušíme, že sestřičky odcházejí do Německa a takový a jak dobře je, že máme ukrajinské sestřičky a doktory a takový, protože zrovna ti praktici Tak to vždycky, když nárazím, že v mělníku pět let bez nájmu a 20 tisíc k platu, pokud budete u nás praktik a tak, že ta situace je úplně tristní. To zase je, tahám to z paty, ale průměrný věk praktického lékaře v Česku je 55+, neměl nic takovýho.

Nina Formánek Jaganjacová (00:32:24): Stárnou nám lékaři, stárnou nám sestřičky a stárne nám celá populace a do toho těch nových zdravotníků. Teď jsem zrovna četla nedávno, že je víc mediců vyšlo letos než za poslední roky, tak jsem si říkala, ty malý. Malá naděje, ale hodně sestřiček půjde do důchodu v těchto letech a bude jich obrovských nedostatek. A já mám pocit, že prostě pokud, a možná s tím pomohl i ten COVID, že najednou šly věci dělat online, najednou šly telefonické konzultace, najednou ta pojišťovna taky se trošku otevřela tomu, že to jde nadálku. Takže i v těch letech se začalo víc rodit těch startupů a víc peněz do toho celého světa začalo plout.

Takže já si myslím, že jako teď jasně, vždycky u nás z nějakého důvodu ta legislativa trvá o něco díl, než to všechno kolem jsme všichni ready, ale prostě vždycky je potřeba tomu dát jako... Nějakou asi fazónu řekněme, nebo nějaký proces prostě legislativní, ale já věřím, že to jako půjde. Já furt jsem asi už jak nakažená myšákem, věčnej optimista a jako já když vidím, kdo tam je teďka. kdo dělá ty rozhodnutí a mohl by na to mít vliv, tak si fakt myslím, že jsou to lidi, který chtějí, aby se to dělo, aby se to usnadnilo a aby prostě i pro ty mladý lékaře vlastně tam je, že jo, i teďka Martin Palička, že jo, tak ten... Vyloženě dělá prostě, jak jen pipo medině, pracuje s těma mladýma lékařema, chce jim prostě dát ty nástroje, chce jim jako usnadnit ten vstup do té praxe, i jak si otevřít ordinaci, jo od začátku do konce, tak to jsou super lidi, který dělají skvělý věci a já veřím, že nám to pomůže jako všem, no.

Jirka Vicherek (00:34:06): Možná ještě promiň, proč jste chtěli od suku, že nejste zdravotnické zařízení, jaký je tam rozdíl? Zdravotnické zařízení a pomocky můžeš z pojištění platit asi, ne?

Nina Formánek Jaganjacová (00:34:19): Taky, ale některé nemocnice nebo některé zařízení mají interní pravidla, že pokud to není zdravotnické zařízení, tak to nemůžou vůbec nabízet. Nebo mají některé ty nemocniční informační systémy a mají své pravidla, že nemůžou integrovat něco, co není Už certifikovaný zdravotnický prostředek a ono to má několik úrovní a my nespadáme do žádný.

Jirka Vicherek (00:34:41): Super a potřebali jste nějak řešit GDPR a zdravotnická data tím, že jste u nejintimnějších dat vlastně.

Michal Trs (00:34:50): Tady to, kdybych jsi změnila právníky a ty tam se hráli klíčovou roli. My jsme jako hledali tým, který my jsme nechtěli, tedy ní právníky. Ale chtěli jsme prostě zkušený tým, který dokáže dělat AI a zdravotnictví. Našli jsme právě jako jeden Čechák. A ty nás tady tím vlastně ceny provedly, což bylo úžasné.

Jinou zmiňovala, že nás jsme měli dřív produkt, než pak jako smlouvy. Ale byl to tak nějak jako proces vlastně, který tak nějak společně vznikal. Říkali, tak my jsme se nastali. A jak to chcete? Jak to chcete?

Říkám, to nevíme. No vy nám řekněte a nějak na to pomoháli navrhovat. Teď to nějak jako dále revidujeme. Ale tady jako osobně pro mě bylo tady jako největší účení. Já jako právě nejsem políbený, zdravotně jsem taky moc ne.

A teď jsem toho třeba dát nějak dohromady.

Jirka Vicherek (00:35:38): No a co bys jsi poslal zpátky v čase? Co byly aha momenty ohledně prav a medicíny, co jsi jako uživatel. Já vím časně.

Michal Trs (00:35:49): Já si myslím, že jsme jako začali včas, jako rozhodně začít včas, jako nestlažit se postavit jako tu technologii bez vědomí toho, jak funguje ten právní systém. To je prostě, je to důležité, chceme to dělat správně, vůbec jako ty věci nechceme obcházet a prostě je tam, ty lidi jsou tam potřeba, prostě, aby děti nějak provedly, pokud tu znalost nemáš sám.

Nina Formánek Jaganjacová (00:36:09): Já bych jim dala lepší zadání.

Michal Trs (00:36:11): To je ono, to jsme zpětně za nás.

Nina Formánek Jaganjacová (00:36:15): Protože oni se s tím taky docela jako prali, že jo, protože teď nevěděli přesně, jak to budeme používat, jak to budeme prodávat, jak to bude vypadat. Takže jsme měli fakt hodně široký, dlouhý smlouvy, který prostě potřebali jako ochránit všechno a zabezpečit všechny ty potenciální vztahy mezi náma a těma zařízeníma a těma pacientama a teď... Jako co jsme věděli je, že ty data nechcem držet, nechcem je mít u sebe, to je myšákův průtokáč, jo, my nechcem prostě mít nic, co nepotřebujeme, my chceme, aby to rychle zapsalo ať si to tyhle kaři dají kam potřebujou, kde mají prostě ty svoje systémy, kde to musí mít a my ideálně ne, ale myslím si, že kdybychom Jim to asi uměli líp zadat na začátku, že by jsme ušetřili spoustu peněz a času.

Jirka Vicherek (00:37:02): No, co to znamená průtokáč? Nebo jako, chápu to, je to asi jako CCTV kamery, že co nejvíc chceš dělat na AJ, co nejakoby právě, nedržet žádná osobní data a tak, tak to chápu, dá se to vůbec? Nebo co to znamenalo to tak udělat?

Michal Trs (00:37:25): Jo, hra tam určitě bych se na to rád kouknul z té technické stránky a pak vlastně i té právní. My jsme jako moje představy byla taková prostě protečou, uděláme z rozhovoru, uděláme transkryt, případně tam uměr dodávat nějaké poznámky, liktovat, nahrávat fotky, ale prostě vždycky dostala se do nějakého mezivýstupu, vyzobeme z toho nějaké fakty, které si nějakou oskorujeme a vznikne z toho podklad pro tu lékařskou zprávu. Ten ideálně Lékařo autorizuje, řekne, jasně, to je přesně to, co se tady jako zaznělo, super. A vezmu si to a skopíruji si to do svýho ambulantního hormonemocničního informáčního systému, který eviduje lékařský zprávy. To je už prostě jméno, rodný číslo pacienta.

a má to všechny náležitost, který má mít. My vůbec jako jméno a rodný číslo s něčím takovéhle tam jako nepracujeme. A ideálně tady v ten okamžik bych chtěl, aby ta zpráva prostě u nás jako zmizela. Prostě ji smažeme a zmizí. Z toho právního hlediska tam bylo, že nám jako zase právní, jsme dostali rady, že hele držte, ty data byste chvíli nějak jako držet měli, pokud se na ně potřebuje zpětně kouknout, pokud prostě Vás někdo zažaluje, že prostě, ale tady se objevilo něco nemělo, tak vy prostě ty informace někde jakoby mít musíte.

My se snažíme jakoby anonymizovat všechno, co jde, co nejdřív, jak to jde, po různých zkušenostech, ale třeba jakoby, takže teď třeba jako držíme nahrávky, ale držíme tak, že kdyby jako došlo prostě průseru a líkliby, tak aby si, jsou toma jako nějaké jako malinkaté kousky, nej to prostě celé Celá nahrávka toho rozhovoru, ale jsou to malý kousky, kterým potřeším nějakou databáze, aby si ho vlastně podskádat zpátky. Takže to jsou tam věcí, které myslím, že ho snažím minimalizovat, ale bylo to požádavé právě od právníků, že hele, tady to také držte, nastavte letenci třeba na rok, ale je to udělaný tak, že ji dokáže víc mě stáhnout na nul, že prostě jakmile to tam projede, tak to může klidně zmizet. Je taky dvousečný tady v tom, že my se z něčeho potřebujeme učit.

Jirka Vicherek (00:39:33): To byla moje další otázka, že tohle jsou ty učící data nejcennější.

Michal Trs (00:39:39): Je to tak, řečíme to jako různě. Jako svatý grál, a teďka co byl a menej bůs, kteří mi se, omnibus k GDPR, co bude přicházet v platnost na 7. měsících, tak ten tam hodně, nebo hodně tam vylepšuje právě co jsou osobní data, jak jsou definovaný. a umožní mnohem jednodušší, dělat mnohem jednodušší anonymizaci. Od té doby, co jsou data anonymní, si s něm můžeš vlastně dělat, co chceš.

To není jako osobní údaj a jsi prostě vysmátej. Takže tady na to nějak spoleháme, děláme nějaké první prototypy, bez nějakých anonymizečních pipeline. Tam vždycky pak je otázka říct, jestli už je to anonymizovaný nebo ne. By to bylo tak jednoduchý, aby to asi dělal každej, ale nějak na tom pracujeme. A to, jak se teda učíme.

My bylo, že máme teďka dva typy smluv a jsme s nimi naprosto transparentní, že máme prostě partnery, jak nemocnice, nebo lékaře, kteří mají s námi podepsanou tu testovací smluvu. Vlastně je to pro ně bohužel trochu zátěž v tom, že vlastně s každým pacientem oni musí podepsat souhlad, že jim ty data dává. Překvapivě máme takových nazbíraných štost prostě opravdu jako papíru.

Jirka Vicherek (00:40:59): A musí to byť ešte

Michal Trs (00:41:00): papír. Tohle musí byť...

Nina Formánek Jaganjacová (00:41:02): Nemusí, ale musí to

Michal Trs (00:41:04): byť nejak, takže to je papír, mohlo by to byť nejak v té aplikácii, ale ten pacient nebo ten, ktorý ten souhlas dal, musí mi právě ho odvolat. Bylo to nejednodušší doložení u těchto papírově. Protože náš use case byl ten, že prostě paní lajkařská přijde do rodiny, kde někdo vážně nebo s nena umírá a nechá toho podepisa někde na tabletu nebo něco, nám přišel jako nesmysl. A když jsme se bavili s nima, jak to funguje, říkal, my ten na začátku stejně podepisujeme sedm našich papírů, co se bude dělat, oživovat, neoživovat něco, tak prostě jeden další, prostě tady GDPR a komu patří data. tak je jako v pohodě, takže proto jsme šli tady tou cestou.

Tak to jsou ty testovací a my vlastně sami fungujíme ve stejným režimu. Nevím, jestli ho někdo zmiňovalo, už máme interně, spolupracujeme s pěti lékaří, vlastně fungují úplně stejně. Vlastně to děláme tak, že si řekneme, že je poptávka tady po té lékařské zprávy, na to je po tom typu, prostě pod klub pro lékařskou zprávu. Potřebujeme ideálně mít ty doktory interně a prostě se píšeme pravidla, jak to musí vypadat, jak to má vypadat, napíšu se k tomu evaly, uděláme nějaký testovací dataset, testujeme to interně, pokud jsme spokojení, že dosáhneme nějaký kvality, tak to vypouštíme nějaký, říkáme jim teď Auris One Pioneers, který vlastně to dostanou jako první a nějak to testují a dávají nám právě feedback. A máme tam přímo v aplikaci, máme dvě možnosti.

Jedna je nějaký anonymizovaný feedback, že to jenom jako já hodnotím tu zprávu a můžu to napsat jednoduchou poznámkou. A druhé bylo, že je jako strukturovaný, že prostě každou sekci můžu tam měnit konkrétní věci a jak to kolosifikovat ten feedback. A tam pak jako nejdůležitější na naší straně uvět triáž. Tady těch vlastně všech těch feedbacků, co darazí.

Jirka Vicherek (00:42:56): Je to nějakou produktovou mapu.

Michal Trs (00:42:58): Přesně tak to je říct, jako validní, nevalidní, jak je závažný.

Jirka Vicherek (00:43:01): Mě se líbí, poprvé slyším v product developmentu triáž, tak jde vidět, že už vás to, přesně, uděláme triáž produktových feature a potom chirurgickou operaci nasazení nového modelu.

Nina Formánek Jaganjacová (00:43:17): Je to strašně důležitý, bez tý triáže my se nikam neposuneme, protože tam sedí vždycky i lékař, i jeden techničtější člověk, facilitátor, nebo jak tomu říkáme, tak tam je potřeba, jako my když vidíme, nebo laicky, kdybych viděla nějaký změny, tak u něčeho si třeba typnu, hele to je asi důležitý, tohle ne. Ale když u toho sedí ta doktorka, tak řekne, tohle je úplně stěžení, takhle se to psát musí všude. Tohle je její kosmetická nějaká preference, to není potřeba. A pro nás je to úplně klíčové, co to pak udělá s tou zprávou. Ono to zní jako nějaká triáž tady požadavku nebo feedbacku, ale je to fakt důležité pro ten rozhoj.

Jirka Vicherek (00:43:53): Jo, s tím já souhlasím. Zase jste ve velmi nestandardní situaci, co by platilo pro jakýkoliv startup, jít co nejbliž tomu klientovi a dívat se mu pod ruce. a mě se hrozně líbilo, jak jsi začínala, že Ondra přišel a chtěla ať vyřešit je problém, tak to je zase nejčastější chyba všech startupů je, že jsou zamilovaní do produktu a který nemá Product Market Fit, neřeší žádný problém, nikdo za něho nechce zaplatit. Takže být zamilovaný do toho problému, jako tak nějaké řešení, i když třeba nebyly škalovatelné nebo něco, tak z toho vypadne. Takže to kvitu, to se mi líbí moc na té legislativní straně, takže to šlo prostě mít bulletproof smlouvy a máte vlastně dva módy spolupráce s těma zařízeníma nebo s samotnýma lékařema.

a jednu, kde berete data, kde jako zařídí, že máte smlouvu s pacientem a můžete využívat jeho data a druhou anonymizovanou podle AI

Michal Trs (00:45:05): Actu. První, to je budoucnost, ta anonymizace podle AI Actu, ale ten druhý typ smlouby je ten, že data patří prostě pacientovi, zprávuje data a my jsme prostě zprávce. a může si s něma nakládat jak chce a prostě my nej máme právo do nich kouknout a vloženě to máme jako na back-endu a prostě zakázaní, když my si k tým datům nedostaneme.

Jirka Vicherek (00:45:27): Kolik teď lidí používá, jak jste daleko v Auris One, když se na to podíváme jako na startup, na kolik vás je, jak je to velký, v jaké jste fázi?

Nina Formánek Jaganjacová (00:45:38): Tak nás je teď třináct, z toho pět nebo tři lékaři, dva medici, kde jeden je vyloženě jako programující medik, který obě ty témata jako táhnou a pálí a druhá medička už vlastně oba budou končit, teďka už z ní budou lékaři, že za pár měsíců, tak ty jsou zase aktivně tady víc jako i kontentová, takže je to vlastně hrozná sranda, jako že jsou zapojený do všech těch... částí toho startupu a i pro ně je to vlastně super, že jsou zvyklí na tu medicínu, ale zároveň, hele, tohle je super něco novýho. Takže pak tam máme ty tři lékařky, které jsou každá z jiného oboru. Máme tam ten vývojovej tým, kolik vás je teďka? Pět vlastně?

Pět. Tak jsem tam já, to je ráno. Já, clověk na marketing, kdo mi chybí? Sales. P10, 11 a sales.

No a to je všechno, ne? Takže to je takový jako klasický setup asi, bych řekla.

Jirka Vicherek (00:46:36): Z pohledu marketu?

Nina Formánek Jaganjacová (00:46:38): Z pohledu marketu, no tak teďka máme... Tím, že jsme vlastně se přehodili do těch obecnějších poznámek, který já jsem to asi možná neuvedla úplně, co to teda je pro ty ostatní, že mluvili jsme hodně o té paliativě, tam je nějaká příjmová zpráva, tam se to došířilo pro sestřičky, takže sesterský zápisy jsou trošku jiný, tak tam jsme se museli naučit dělat víc různých výstupů. Tak máme nějaké hospice, máme někde jenom sestričky, někde jenom lékaře, někde obojí podle toho, jak kdo je jako otevřený těm technologiím, to je taky mimochodem k tomu se možná ještě dostaneme, ale velký téma změny návyků těch lékařů, jak jsou zvyklí pracovat. A vlastně pak jsme někdy v létě začali to přetvářet do těch obecnějších poznámek a to jsou vlastně takový, řekněme, ambulantní zprávy, nebo ambulantní navštěvy. Protože to má jasně specifikovaný části sekce toho zápisu, který jsou vlastně napříč stejný.

A tam jsme se začali bavit s těma praktikama, začali jsme se bavit s nemocnicema. Teď tam máme přes 200 aktivních uživatelů s tím, že už vlastně jsme začali v několika nemocnicích. Tady musím vyzdvihnout nemocnici Havířov, protože to byla naše pilotní nemocnice, která nám otevřela dveře. A vlastně pan ředitel Šelong je jako velký nadšenec a fakt o nás mluví, kudy chodí, takže nám se ozývají pak i ty nemocnice sami. My jsme si řekli, pojďme to nejdřív dotáhnout pro ty praktiky, ale už máme několik podepsaných a několik před podpisem nemocnic, protože...

Havířov, no ty se smějíš a smějí se všichni, vždycky řeknou ty Havířov, že tady z

Jirka Vicherek (00:48:17): Prahy. Jsou ti z Ostravy, víš? No ty jeď se smějí. Jakože když řekneš v Praze Havířov, tak jako asi to dáš.

Nina Formánek Jaganjacová (00:48:25): Ale můj najlepší kamarád má ženu z Havířova a já prostě na ně nedám dopustit, jo? Takže opatrně. Ale... Ale Havířov nám opravdu otevřel dveře a Havířov je nemocnice, kde třeba i Skrkonoš nám řekli, hele my chceme za nima jet, my se o nich často necháváme inspirovat v tom, co dělají, protože jsou hodně inovativní a není to jenom Havířov celá ta oblast, jako musím říct, že když se podívám na to, co se děje kolem nějaký digitalizace, kolem nějakého posunu a inovací ve zdravotnictví, tak je to vždycky tam, jo.

Jirka Vicherek (00:48:57): Moravskosleský kraj.

Nina Formánek Jaganjacová (00:48:58): Přesně jede. Jako, jen se směj, počkej, až tam pojedeš.

Jirka Vicherek (00:49:02): Nej, já jsem z Ostraví. Ty máš radost. Já mám radost. Jakože z Moravskosleského kraje mám radost. Ten Havířov má samozřejmě ten příznak, že...

Že to je malá poruba, takže pro... Pro Ostraváky to má trochu jiný, to je, kdybyste řekla, nevím, Kolín. To, co je pro Pražáka Kolín, tak pro Ostraváka...

Nina Formánek Jaganjacová (00:49:27): Ale abych jako nekřivdila, Ostrava taky jedete. Ale pro nás byl...

Jirka Vicherek (00:49:32): Stává se z toho můj oblíbený díl.

Nina Formánek Jaganjacová (00:49:35): Pro nás byl první Havířev, to jsem chtěla jenom říct.

Jirka Vicherek (00:49:37): A v Ostravě byla první MHD, kde se dalo platit s kreditní kartou. A v Ostravě si pamatuju, že byly i

Nina Formánek Jaganjacová (00:49:43): ty exoskelety tehdy tam jako začínaly a že vlastně spousta zdravotnických inovací fakt jsou v morskoslavském kraji.

Jirka Vicherek (00:49:51): Pokud chcete inovace, stěhujte se doma z kostarského kraje.

Nina Formánek Jaganjacová (00:49:54): No víš co, ale my jsme tady z Prahy, jako známe lidi, nebo já aspoň teda znám spoustu lidí z Krsten, svůj život toho doktorského dítěte v různých nemocnicích. A až poté, co pan ředitel Zavířova začal mluvit na konferenci, já jsem to vlastně ani nečekala, oni řekli, nechcete se přijít podívat, my tam zmíníme, že jako... něco zkouším a měli jsme tam pět slajdů jenom po nás a říkal, a vy z tohohle IHR systému, co my používáme, tamhle sedí CEO Aurisu a běžte si s ní bavit, protože my to chceme, my to chceme spolu takhle a já, aha, tak jo, tak jo, dobře, tak jsem se v těch sedm večer teda zase jako nadechla a šla jsem si povídat se zbytkem a musím říct, že i na to konto se nám ozývají pražské nemocnice, že vlastně nám to fakt jako hodně, hodně pomohlo.

Jirka Vicherek (00:50:39): Hele, boží, z toho mám velkou radost a zdavíme do Havířova. No, ale vlastně udělali jste nějaký pivot z velmi specifického paliativního řešení na obecnější pro praktiky. Teď 200 plus lidí a uživatelů a vás je 10 plus. Takže... Takže tak, co je to teď, když se podíváme na ten stack, jakoby ten produkt, tak předpokládám, že to má nějaký frontend, už si říkal, že jste na GCPčku, takže seš ze zhora nebo ze zdola.

Michal Trs (00:51:14): To vezme tak z boku.

Michal Trs (00:51:18): Udělali jsme jako několik rozhodnutí na začátku, které jsme zatím jako neměnili a vlastně ten stack, celý jsme to napsali v JavaScriptu. Uvažovali jsme na začátku Python pro backend a prostě JavaScript frontend, ale právě kluk, co přišel tady se zkušenostma z frontendu, říkal, že když jsem to psal všechno v jednou, mi jde to mnohem rychleji.

Jirka Vicherek (00:51:43): Poznavíc čím dál tím větší logiku, jako doručuje vlastně nějaký API endpoint a nepotřeš tam dopočítat všechno.

Michal Trs (00:51:51): Přesně, je to tak. To je jako nějaký serv. Jo, a těch těch hoven, vlastně je tam, jako ten ekosystém je opravdu už velkej. Takže jakoby na frontendu a tam máme React, běží nám tam kvůli tomu zvuku ve WebAssembly. Můžeš použít ty binárku, jak to tam máme, to jsme Voice Activity Detection, co se ukázalo, že je klíčová věc, aby to celé fungovalo.

Jsme zjistili, že ty modální modely, když do nich pošleš ticho nebo jako větší mluvství ticha, tak strašně hlucinoví. Řeknou z toho šumu jako cokoliv. Takže to jsem ukázalo právě, když jsme měřili kvalitu toho, jak jsme schopli převádět hlas nebo zvuk na transcript, na text, tak se tady to ukázalo, že je klíčový.

Jirka Vicherek (00:52:34): Aha, to je super insight, že ve chvíli, když z inputu odstraníš nějakou část ticha nebo ticho, tak vlastně dostáváš lepší odput.

Michal Trs (00:52:43): Přesně tak, hodně to jako drastického zvyšší kvalitu a plus to řeší nějaký, že vlastně ten stream to si posíláme, takže má to správný hlavička a pokud se s tím prostě jednoduše pracuje, pak jsme, takže to je to doručujeme, vlastně my jsme pak zkoušeli i v rámci té kvality, jsme koukali jak velký ty čanky, ty zvukový zázej musí být. Dostali jsme se k tomu, že nejkvalitnější je to kolem minuty, nebo od 30 sekund do 50 vteřin, takže tam pokud my jak se bavíme, tak pokud ježdý, když uděláme pauzu, tak vlastně by se odesahli ten chunk. My je tam nějak spolujeme na to frontendu a cacheujeme. Máme jenom webovou aplikaci, která byla jako...

Jirka Vicherek (00:53:25): Jasně, nechceš nic poinstalovat na Windows 95?

Michal Trs (00:53:30): To nechci a zatím jsem nechtěl ani do telefonů. Pořád ta možnost je, ale prostě jsem si říkal, jsme malý tým, chci se soustředit prostě na jednu codebase, nechci to jako rozstříštit. Je jasný, že asi bude to muset někdy přijít. Ale zatím, vlastně některý věci by nám ty aplikace vyřešili. My třeba můžeme s tím, nebo museli jsme vyřešit to, že když běží to nahrávání, tak mi potřeba bys nám ta aplikace neuspala.

Jak to zajistit je, že necháš zapnutej display a to zase vybíjí telefon. Hodně organizacích to používají normálně prostě na handbooku, na počítači, kde ten problém není. Ale je to bylo něco třeba jako specifické, co jsme potřeba nějak vyřešit.

Jirka Vicherek (00:54:09): Takový work arounds.

Michal Trs (00:54:10): Jo, přesně tak. Takže transportujeme prostě nějak tady ty.

Jirka Vicherek (00:54:17): Takže berete audio v nějakých minutových čancích.

Michal Trs (00:54:21): Přesně tak. Máme nějakou asynchronní pipeline, máme Papsa od Google, kde prostě odbavujeme, voláme prostě API, teďka voláme Gemini. Který nám tady z toho sype už ty jednotlivý přepisy, ty si nějak jako na to pouštíme jakoby nějaký testy, jestli jsou prostě kolik.

Jirka Vicherek (00:54:39): Super, a zase, když tady zastavím, tak používáte teda ten multimodální Gemini, který rovnou dělá. Ano, jo.

Michal Trs (00:54:48): Zkoušeli jsme Google, anebo i jiný, jo, prostě, ale ten Google měl, to jsme ho čirp. který je zvukový model, který umí tam vyspávky.

Jirka Vicherek (00:54:58): Jako VIT, jako VISPR.

Michal Trs (00:54:59): Přesně tak, přesně jako VISPR, nebo jsou prostě několik jsme jich testovali. A náš USKIS byl prostě medicínský prostředí Česky. A pak jsme dostali nápad zkusit prostě multimodální model od Gemini. Google byl jedinej, který to uměl. Nevím, jak teďka vypadá situace.

A překvapujeme, že z toho pary lepší výsledky ne z těch zvukových modelů. Teď ještě uvidíme, dostali jsme možnost od Newton Technologies, což je jako úžasná firma tím, co dělá, tak jsme dostali přístup k tomu jejich modelu a ještě se přiznám, že nevím, jestli jsme se dostali k tomu toho atestovat, ale tam to vypadalo jako velice slibně, ale když jsme koukali pak jakoby do budoucna, jak to dělá, tak my jsme potřebovali i z těch, i z češtiny se posunout někam dal, protože nevím, že umí, ale už jsme to měli od toho Google, fungovalo to dobře, funguje to dobře, takže zatím jsme u toho.

Jirka Vicherek (00:55:51): No, a teda to, proč to nefungovalo out of the box, ale musí tam být další práce, je ta doména a čeština, anebo čeština už jako ztrácí?

Michal Trs (00:56:04): Je to takové zase těch dvou, co jsi zmiňovala. Jako není to ještě, prostě není to 100%. Takže by to v

Jirka Vicherek (00:56:10): angličtině vlastně bylo lehčí, nebo čistý přepis do češtiny byl lehčí? Ano.

Nina Formánek Jaganjacová (00:56:15): Občas se nám tam objeví hrubka nebo špatný jí, protože se to přeloží latina angličtina a tam je třeba tvrdý nebo měký a jako je to fakt málo kde jo, ale když se to objeví, tak jsme na to koukali a říkali aha, tak ono to musí vlastně v angličtině to stvrdit a tady je to... Takže ono si to tam pak ještě hraje s tím jazykem. Ale pro mě je úplně, jako když se kouknu pak na to, jak to používají ty lékaři, tak já jsem z Bosny, k našim chodí hodně cizinců, ať už jsou to jako ze zemí bývalé Jugoslávy, ale jako Ukrajinci, Rusové, všichni, co mají tady ty slovanský jazyky, tak se tam nějak rukama, nohama s našima domluví. A... Moje máma nemá gramatiku, jako já, která jsem tady chodila do školy, takže to, že to je pro ní vlastně obrovský benefit, že jí je vlastně jednou, v jakým jazyce se baví, baví se tam anglicky pořád s někým a vyplivne jí to český zápis, že nemusí ještě přemýslet v těch vícejazycích a myslím si, že pak tam strašně padá ta kognitivní zátěž pro ty lékaře, že to je vlastně pro mě skvělý, že to je vícejazyčný.

Michal Trs (00:57:19): Tohle odbočka tady je v pohodě. Já bych se vrátil možná k tomu back-endu, protože Fronten si myslím, že poslal. Takže nějak by asi někdo to posíláváme a zpracováváme. To se ukládá jednak pak na Google Storage ty notlivý jako ty zvukový čanky a v zbytek dáváme do databáze. Tam používáme od Google Cloud SQL, to je jednoduchý.

Nějakou analitiku, co nad tím stavíme, potřebujeme vědět, jak to funguje, kolik tokenů a potřebujeme nějaké statistické údaje z těch jednotlivých čánků, kolik je tam slov a vlastně další. Tak to jednak to posláváme do BigQuery, kde se to počíváme jako agregace a vlastně většinu těch věcí pak vizualizujeme v grafaně. Tak jako stack, na který jsme byli s Avastou a prostě Ten se Vám líbí. Celý vlastně pak nějakou tu extrakci těch dát a skládání těch podkladů pro tu zprávu. To se dělají Jiminy modely a máme to odstíněný za Vertex AI, což je od Google nebo Enterprise Edition.

A předtím jsme to začali, takže jsme si to prostě poskádali sami. Minulý týden jsme releaseovali verzi, která, kde používáme, a to si jmeneme z Master AI, prostě framework na orchestraci AI nástrojů. A to funguje, vlastně to funguje, no. Sposta věcí nám to jako ušetřilo, který jsme si dřív museli napsat sami.

Jirka Vicherek (00:58:46): No a pro mě dvě věci tam, ta jedna mluvil si o změně modelů a co to znamená, jakoby nějakou prompt library verzování jako git pro prompty a ty verze Je jedna část a druhá je sizing těch jako jobů, těch automatizací. Kde zase vidím, že se to těžko určuje, že best practice na začátku bylo co nejmenší jednostránkový a klidně to dávat jako prostě microservices za sebe. Teď, jak se zlepšili modely, zvětšil se kontextový, tak jsou to víc jako agenti a jakože mají nějaký job description. a udělají klidně tři kroky, protože je to efektivnější a méně chybový. Tak jaký je Váš přístup k té architektuře těch LLM?

Michal Trs (00:59:37): Jo, začali jsme tak, že to bylo ideálně, prostě na jeden pruchu udělali všechno, protože jsme zjistili, že upadativně toho nevadí, rychlost. Prostě tam, když ten rozhovor trvá dvě hodiny a minutu si, minutu trvovala, nech si udělal podklad, budu tu zprávat, to bylo v pohodě. a když u praktika jsi na aštěvě 5 minut a minutu by si načekal na zprávu, tak to je prostě ten nepoměr je strašně velký. Ale jak říkáš, prostě všechno to zrychluje, je to lepší a levnější a jdeme teďka tím agentním způsobem. Že máme třeba agenta, který validuje léčiva.

My nějak jako detrikujeme, že tady to vypadá jako léčivo a v oproti databázi porovnáváme a zase si nějak jako scourujeme, že hele, tady ten prostě byl změněný i Balgin a je tam. a funguje to jako rychle, dokážete jako do několika vtéřen prostě udělat tu zprávu. Tam, kde jsme jako vlastně ušetřili čas, tak je v tom, že my vlastně jakoby on, jako near real time překládáme to mluvené slovo na ten transcript. To nám vlastně je, že my, když už

Jirka Vicherek (01:00:42): ten input vlastně, hodně si dáváš pozor na kvalitu dat, které je toto a potom o tom míním jako nějakých schémat, automatizaci, čištění musíš dělat.

Michal Trs (01:00:52): Shit in, shit out. Takže to chceme odfiltrovat co nejvíc, že opravit, pokud jsou nějak rozbitý ty vstupní data, třeba skvěl malý název léku, tak ho prostě opravit co nejdřív, ať pak dál už pracujeme s tou správnou verzií. A ta druhá otázka, doufám, jestli byla to dobře, tak celý to vlastně držíme jako databází evalů a obecně jako promptů. Tam jsme se rozhodovali, my když jsme začali někdy třeba před tím rokem zkoušeli jsme od Ariseu nějaké nástroje a byly zajímavé, ale přesně to neplnilo úplně ty naše potřeby. Tím, jak jsme neměli nějaký vlastně framework na orchestraci těch LLM promptů a měli jsme to nějak sami prostě v aplikaci a teď se to ještě lišilo nastavením té aplikace, tak jsme si to vlastně napsali sami.

a nějaký jako UI a vůbec jako databázi teďka pro ty prompty, tak používáme Notion, což je taky možná trochu kuriozní. Zatím se za to rozhodnutí nějak nestydím, ale prostě bylo to vlastně, ta integrace byla hrozně jako jednoduchá a my jsme potřebali otevřít ty prompty našim lékařům ideálně, aby jsme mohli kouknout, co tam je a mohli tak kvalidovat a s tím Notionem už uměli, protože to je naše nějaké jako knowledge base. Takže to funguje, protože když jsme jako vzali nějaký specializovaný nástroj, tak byl hodně technický. Takže vlastně verzujeme tam, plus jako produční promty máme pak prostě v Gitu.

Jirka Vicherek (01:02:23): Super, no a jak jsi stavil Evali teda? Protože to taky není absolutně jednoznačný právě nejsou vznikají nové frameworky a v hrozně specifické doméně zase máš za sebou hymn in the loop, experty, kteří jsou ti schopni oznámkovat a říct tohle nikdy neprojde a to a tak na druhou stranu víš, že pět, tak pokud s paní doktorkou 30% jejich kolegů nesouhlasí, tak tam můžeš si naběhnout na vidle. No, jak jste stavili, Jivali? Mám pocit, že jste to vzali za správný konec a že z toho teď těžíte, že to je feedback loop, který vás zrychluje.

Michal Trs (01:03:06): Technicky jsme to postavili, takže jsme si napstavili. Udělali něco, říkáme tomu Eval Svátor, jako vlastní technologie.

Jirka Vicherek (01:03:17): Spinoff, který...

Michal Trs (01:03:19): Všechno superná zvají. Prostě do toho vstupuje nějaký jakoby dataset, nějaký golden dataset, kde jsme si řekli, ale takhle vypadají prostě ty přepisy, ty nadlivý čanky, takhle k tomu mají vypadat ty správný správy. To, jak vznikly, to je asi jedna další povídání. Musel to zvalidovat několik lékařů, říct si jasně, takhle to má být.

Jirka Vicherek (01:03:42): Ale vytvořili jste si validační úplně čistou.

Michal Trs (01:03:46): A ten valiátor funguje tak, že tam vlastně pustí koorty naší aplikace a pustí na to a pak máme nějakou jednoduchou vrstvu, která bere eval po evalu nebo už to dáme chytřejí a která řekne je splněný, nesplněný nebo v tom evalu může být cokoliv.

Michal Trs (01:04:05): a tady se nám vypadne prostě nějaká matice a pak vlastně jakoby nějaký transformace a vypadne prostě nějaký číslo a my můžeme porovnat jestli je to lepší nebo hodší a vlastně ideálně jakoby s každým feedbakem co nám přijde jakoby zvenku to bychom tady trochu popisoval Tak my vlastně na to pustíme jednak ty stávající evaly a hledáme jako kde byl ten prostě problém. Jestli na vstupních datech, nebo jestli prostě je tam něco špatně, nebo prostě ten fakt nám nepřišel prostě tak významnej, proto jsme ho v té správě nevedli. Takže tam máme možnost prostě dopřiřazovat existující evaly, zvedat jim prostě nějakou severitu, nebo dopisovat prostě nový. A tady je to vlastně, to už zmiňovala Nina, tady vlastně tady na té triáži tam sedí někdo z lékařským vzděláním a někdo z technickým, prostě je to dokázala dohromady. Snažíme se to nějak dál optimalizovat.

Ideálně všechno, co nemusí vidět lidi a tě nevidí, protože to je drahý a je to náročný a chceme tu kvalitu zlepšat co nejdřív, nejrychleji. Ale opravdu tam jsou věci, které bez toho lékaře nedáš. Jestli ta zkratka je takhle nebo obráceně, jestli je to vůbec důležité, to já nevím.

Jirka Vicherek (01:05:18): No co se evaluací týče, tak mě dělá radost, že jste to na tom postavili, protože vidím, že to je ten trend, že vlastně ve chvíli, kdy zavřeš ten feedback loop, ve chvíli, kdy automatizuješ to učení a posouvání a uděláš tomu prostředky, tak o to rychleji se potom hýbeš, o to rychleji jede produkt a to je potom ten mout vlastně. To je potom, proč nemůžu vzít čet GPT a pustit ho v prohlížiči svojí doktorce a říct, teď diktujte a jenom mu na začátku říct, jsi lékař, děláš lékařskou zprávu, tak to know-how a ta práce potom jde do tohodle vlastně IP a do toho datasetu. Takže doporučuju mimochodem, škoda, že tady není se mnou Šimon Podhajský, který teď vykopává meetupy a hledně evaluací a jak vlastně k tomu přistoupit, protože nejsou generický, takže zdravíme Šimona. Mě se celkově líbí, jak tomu přistupujete, kromě toho, že fandím vaší misi, vizi a tomu, co děláte. A zase ten zakladatelský tým je skvělý.

Co je pro vás 2026? 2025 byla teda full on startup mode, trochu pivot z té paliativní péče do... do široké medicíny, ale jste pořád early stage, je to furt ve fázi nějakého product market fitu hledání a tak, tak až tedy budeme za rok, až budeme rekapitulovat 2026, co je ten plán, co je ten sen, co všechno letos chcete stihnout.

Nina Formánek Jaganjacová (01:07:03): Tak rok 2025 byl pro nás takový učící a teď mám pocit, že už jsme konečně ve fázi, kdy jako budem růst na různý strany, budem na to potřebat i nějaký kapital, takže teďka si projdem nějakým investičním kolečkem a já popravdě taková moje přání je, že někdo z nás konečně přijde k tomu svýmu lékaři, který mu řekne, hele já tady S dovolením zapnu nahrávání. A hrozně se na to těším na ten moment. Pro mě u mamky, kam chodíme všichni. Ale to je takové moje přání, že přijdu a budu překvapená u nějakého cizího lékaře, že už to používá. Ale mám pocit, že teď to bude opravdu velkej, rychlej skok do různých míst.

Protože ten zájem tam je. My už jsme na to připravení. Naučili jsme se hodně rychle... Měla jako vyhovovat těm potřebám těch různých lékařů z různých specializací, takže já to musím říct, kluci, já se omluvám, ale prostě rok ohnivýho koně a znamená to, že to bude prostě velmi dobrý letos, takže já se hrozně těšu.

Jirka Vicherek (01:08:15): Jaký budeš mít ty, Michal?

Michal Trs (01:08:17): Já to vezmu víc technicky, já tam jako vidím to, kam bychom se chtěli posunout, tak jsou integrace s těmi jednotlivými ambulantními systémi. Že jsme si vytečili to, že chceme zbavit lékaře, obecně zdravotní pracovníky a administrativy a teďka paní chceme, že to museli kopírovat tam zpátky, což může být asi zdroj nějaké chyba nebo prostě možná i nějaké frustrace. Takže já bych jako hrozně rád vyřešil

Jirka Vicherek (01:08:48): tady to.

Michal Trs (01:08:49): Zároveň bych chtěl zkázat, že nestavíme jejich konkurenci, ale budou chceme vyřešit jenom ten vznik těch podkladů pro tu lékařskou zprávu. Ideálně jako být pro všechny lékaře, ideálně pak jako expandovat za hranice České republiky, ale prostě to je něco, na co se chceme soustředit. Nechceme dělat další informační systém. Tady jsou určitě taky potřeba, taky tam prostě probíhá digitalizace. Ale naše říče jsme se vytyšili takhle a chci mnohem zůstat.

Jirka Vicherek (01:09:20): To se mi taky líbí, že na tom malým trhu HealthTechu nebo MedTechu, tak těch váštověk, kterým fandím je víc a líbí se mi, že jste fakt jiní, že je specializovaný jeden úkol a komplementární s ostatními. Tak Děkuji moc, že jste se tady zastavili a pověděli nám něco o tom, jak možná bude vypadat naše zdravotnictví za pár let. Posluchačům doporučujeme svým praktikům doporučit Aurizuan, aby měli víc času na ně. Děkuji moc, držím palce. Děkuji.

Michal Trs (01:09:59): Díky toho přímě rozhovoru.

Jirka Vicherek (01:10:03): Děkujeme, že jste doposlouchali až sem a díky taky našim stálým partnerům, členům DataTalk klubu. Těmi jsou Sazka, TV Nova, Direct Technologies, GoodData, Miton, Colours of Data, BizzTreat, FLO, Carl Data Company a intecs. Díky moc za podporu a nechtě vás provází data.