Data Talk #38: Luboš Bednář (intecs)
epizoda #38 | vyšlo | délka | poslechů | permalink | mp3
Tentokrát k nám do studia zavítal Luboš Bednář, partner a executive director v brněnské poradenské společnosti intecs, aby spolu s Jirkou Vicherkem a Hynkem Walnerem prošli Lubošovu mnoholetou zkušenost z BI. Probereme spolu mimo jiné toho, že implementace BI je lepší chápat jako produkt a ne projekt, proč se intecs vyhýbá body-shoppingu a jak se Lubošova válečná zranění propisují do hodnot, které se ve firmě snaží budovat.
Strojový přepis
Jirka Vicherek (00:00:03): Dobrý den, moje jméno je Jirka Vicherek
Hynek Walner (00:00:05): Zdravím všechny, moje jméno je Hynek Walner A vítáme vás u dalšího dílu
Jirka Vicherek (00:00:09): DataTalku
Hynek Walner (00:00:10): Dneska naše pozvání přijal executive director Intexu Luboš Bednář Ahoj Luboši Ahoj pánové
Jirka Vicherek (00:00:33): Luboš k nám zavítal z dalekého Brna a dneska se budeme bavit hlavně o BIQ a projektech v BIQ. Luboš totiž vede, jak jsme říkali, konzultačně technologickou společnost intecs. Říkám to správně? Říkáte si konzultačně technologická nebo jenom konzultační? Jenom konzultační.
Každopádně konzultujete datový technologie a většinou řešíte BIQ. A než se dostaneme k tomu nějakému našemu tématu, jak vypadají BI projekty dneska a proč jste velcí odpůrcí Fixed Price a prosazujete, že Bicon není projekt, tak jaká byla tvoje cesta do dát technologií do Intexu?
Luboš Bednář (00:01:17): Jo, tak ještě na škole. Někdy ve čtvrtáku jsem se dostal do konsultační firmy IPS, pořád existuje, nedělají jenom BI, ale já jsem se tam dostal na pozici BI testra. No a necelý rok jsem tam testoval reporty, ETLK a dostal jsem se tady k té oblasti datum. A pak přišla ekonomická krize, rok 2009, 8-9, takže byl nějaký květen 2009 a náš brněnský tým rozpustili. Pražský tým si nechali, tak trošku.
A ten brněnský tým rozpustili, jsme tam byli jako tři kluci. No a já jsem teda úplně nebyl smutnej, protože já jsem byl plnohodnotnej student, tak nebylo špatný na léto mít Jako nějaký volno a tak, takže jsem potom šel na Erasmus a začal jsem jako víc jako se věnovat té škole a nějakému studiu a už jsem věděl, že jako data mě baví a pojď, jo, chtěl jsem se tomu jako věnovat. No a s klukama, když jsme se jako loučili, tak jsme si jako říkali, mohli bychom zkusit něco dát jako dohromady. No a já jsem jednou objevil Inzerat Parfums.cz. na jako člověka, který jim prostě bude vyvíjet datový sklady.
No a tak jsem tam zavolal, nebo možná kolega, už si nepamatuji, Petr, jestli jako by teda uvažovali třeba i o firmě, že by jim to dělal. No a a oni říkali, že jeď přijím na schůzku a za hodinu na schůzce s Michalem Zámcem jsme odcházeli s jejich backupem databáze Vária a začal dobrý projekt.
Jirka Vicherek (00:03:02): A čím jste ho přesvědčili takhle?
Luboš Bednář (00:03:05): nějakým možná zapálením, protože jako zkušenosti jsme tak nějak každej trochu měl, ale možná jsme měli takový ten jako biznisovej pohled, takže jsme se s ním bavili jako ne jako ITáci, ale jako jako konzultanti. Takže nám jako důvěroval, dal nám tu šanci. No a postupem času jsme vytvářeli takovej, oni tomu říkali daťák, tak jsme ho vytvářeli, já jsem ho dělal na Erasmus, tak to bylo fajn, že jsem to dělal jako přitom, takže jsem měl nějaký peníze z toho, takže jsem si to mohl i užít trošku víc a pak jsem se vrátil, dodělal jsem školu a najednou... A co jsi dělal za školu?
Jirka Vicherek (00:03:48): To znám, zatajil.
Luboš Bednář (00:03:49): Jo, já jsem dělal takový jako hybridní obor ekonomická informatika na tenkrát Zemědělské univerzitě v Brně, dneska Mendlově univerzitě, ale jako super obor právě třeba pro BI nebo pro data, protože tam kombinuješ takovou tu jako biznisovou stránku s tou technickou. Takže jsem v roce 2011 někdy v lednu dokončil školu No a akorát my jsme jako s tím Petrem a Honzou jako žádný jiný projekt, kromě parfumu, jsme prostě neměli. A fakt jsme se jako snažili, že jsme si vyjeli databázy třeba Albertiny a obtelefonovávali jsme firmy, které nám přišly jako zajímavý. Ale nula, nic prostě. Potom už ten poslední zoufalej pokus byl, kdy jsme si vytiskli plánek Olympie v Brně a rozdělili jsme si Olympii jako na tři sektory a obešli jsme jako jeden obchod po druhým a šli jsme s těma prodavačkama, jestli by nás jako nějak nemohli skontaktovat s nikým, kdo rozhoduje u nich ve firmě.
Jirka Vicherek (00:04:57): A to je hodně zezdola. Tam už vaše zapálení nestačilo.
Luboš Bednář (00:05:02): A jako fakt jsme si s každým hrozně fajn popovídali a myslím si, že bychom udělali hezký námět na reporty tam zezdola, ale nikdy jsme se k nikomu nedostali. No a tak kluci, jelikož už v té době byli trošku dál starší, měli nějaké jiné aktivity a já jsem zrovna dokončil tu školu a měl jsem jenom to a parfum spořád fungoval, rozjíždělo se nebo rozvíjalo se dál, ale to bylo tak jako k té škole, ale pořád jsem měl víc času. No a tak mě Petr, který teda dělá pořád tom parfum Slomeno Notinu s náma, tak mě seznámil s Radimem. Já jsem v tu dobu zjistil, že Radim taky dělal v IPS, teda asi půl roku před tím, když jsem tam přišel, tak on odešel. Taky na tom úplně stejným projektu a s tím Petrem se tam jako setkali a tak mě seznámil a Radim byl v té době v situaci, kdy měl firmu Intelligent Technologies, kterou založil někdy v roce 2007, No a měl jako docela dost práce a zrovna mu jako vyšel jeden deal, což byl Marks & Spencer, jo, velký datovej sklád a reporting, 100 reportů, prostě, jo, reporting services, tak mu vyšel jeden deal a tak jako hledal, kdo mu s tím jako pomůže, tak jsem zrovna šel kolem, tak se to potkal.
Luboš Bednář (00:06:36): Tak jsme se domluvili a já jsem teda začal dělat jako takovej subkontraktor pro Radimano. A to byl začátek naší spolupráce.
Jirka Vicherek (00:06:47): Začátek Intexu, protože s Intelligent Technology se sestal potom
Luboš Bednář (00:06:51): intecs. K tomu se možná ještě dostaneme.
Jirka Vicherek (00:06:54): No, ještě, ty jsi nám tady vyprávil, že IPS je legendární firma, Incubator BI firm, jsi to ve vtipu označil.
Luboš Bednář (00:07:06): Jo, jo, no protože v tom jednom týmu, jak jsem říkal, IPS se věnovalo jako výcerou, jako věcem, odvětvím, ale v jednom týmu, který byl teda v Praze a v Brně, tak z toho brněnskýho se vznikl intecs a z toho pražskýho Joyful Craftsman.
Jirka Vicherek (00:07:26): Tak děkujeme IPS.
Hynek Walner (00:07:29): Luboši, ty jsi tady naznačil Marka Spencera a před natáčením jsme se bavili, že vlastně to byla nějakým způsobem zásadní zkušenost pro tebe i pro intecs. Tak jaký to bylo? Co v tom bylo?
Luboš Bednář (00:07:43): No, já jsem přišel do situace, kdy byla podepsaná smlouva a rozřížděl se projekt, který teda radím vyhrál a Já než jsem se zorientoval, tak to chvilku trvalo a začali jsme už přípravou toho projektu, ale postupem jsem zjišťoval, že je to mnohem komplexnější, než se to zdálo asi být v té nabídce. A já to tak někdy říkám, že to radím trošku podstřelil, podcenil, podstřelil. Dneska, když se na to díváme a zrovna jsme se o tom bavili, tak on říkal, ale já jsem to chtěl vyhrát prostě. A dopadlo to nakonec dobře, je to pořád náš současný zákazník a nebyl to fail. Ale byly tam jako těžký období, teda hlavně, když se střetávalo prostě takový to, co se má doručit a co bylo schváleno v rámci nějakého budžetu.
Jirka Vicherek (00:08:47): No a tak co tě to naučilo? Jasně, tendrujete, jste konzultačka, tak do tohohle je to vždycky. Dám tam drahý hodiny nebo levný hodiny, kolik jich tam napíšu a Jak moc se budou tvářit na více práce za rok. Tak je to takový... Já to moc nemám rád.
Myslím si, že to je trochu porouchaný ten systém. Tak jak k tomu přistupujete teď? Co vás ten Marks & Spencer tehdy naučil?
Luboš Bednář (00:09:19): Já bych se vrátil do té situace té malé firmy na začátku. My jsme moc na výběr neměli. My jsme byli rádi, že nám vůbec nějaká poptávka přišla. To znamená, že jsme prostě do toho šli, chtěli jsme to vyhrát, nebo radím to chtěl vyhrát, tak to nacenil prostě na 80 Mendejů. Mělo to být 300 třeba nebo 200 a prostě to bylo jako složitý v tom teda jako to dokončit a udržet si prostě jako to renomé, že teda jako nebudu hnedka jako porudit s nějakýma víceprácema, že nebudu prostě se tvářit jako otráveně, že něco jako nejde tak, jak by jako mělo a že jo, jsou tam více připomínek.
Tak co nás to naučilo je, že prostě pokud něco jako Na něco přistoupíme, na něco prostě přistoupíme obě strany, no tak to musíme prostě jako udělat, tak to musíme dodržet, jo, a nemá smysl se jako vymlouvat, jo, takže to nás, to si myslím, že sformuloval určitou jako kulturu, že prostě bylo to naše svobodné rozhodnutí, my jsme do toho s tím jako šli a takhle jsme jako to potom, takhle jsme k tomu přistupovali. No a jako dneska samozřejmě, když už si trochu můžeme jako vybírat, no tak do těch jako fix price projektů nechodíme. A proč? Protože prostě jako BI se jako nedá dělat jako projektově, podle mě. Ty na začátku nedostaneš dostatečně dobrý zadání.
Ty jako na prvních dvou, třech schůzkách se nedostaneš k tomu, co je teda ten úspěch toho projektu ročního a jak si to přesně nadefinovat a potaž mu, jak to nacenit. To je prostě hlavně těžký. Nezávidím komu kolik, kdo dělá fakt v tom fix price režimu v jakýchkoliv odvětvích, protože je to stres, je to... A jako vždycky je někdo smutnej nebo nešťastnej z toho. Jedna nebo druhá strana ji spíš bude taková, která je na tom bytá.
Takže dneska se tomu vyhýbáme a spíš učíme firmy dívat se na BIA jako produkt. Dívat se na to, že na začátku mám nějakou... strategii, firmní, nějakou vizi, buduji nějakou roadmapu, z toho to dekomponuju na nějaké krátkodobější cíle, doručení a tím agilnějším způsobem potom doručuju a mám z toho materiální výsledky a zároveň vytvářím robustní produkt s dobrými základy, takže na tohle se na to díváme dneska.
Hynek Walner (00:11:58): Kdybyš možná teďka se hrál trochu na Ďáblová advokáta a zeptal se tě, proč ne, tak vlastně, tak to jde jenom o to se ptát dobrý otázky během těch prvních třech schůzek, nebo je to o tom si to dobře naplánovat. Jako chápu ten tvůj point a vlastně myslím si, že celý jako softwareový vývoj opouští to, že Člověk dokáže plánovat dopředu, protože vlastně spíš nedokáže, lidi to nemůžou, tak pojďme jako neplánovat a spíš jako být flexibilní, když přichází změny. Ale v čem ty vidíš, že ta komplexita toho jajka, že to nejde udělat projektově pod nějaký šablovy?
Luboš Bednář (00:12:37): Možná to tak jako dobře neumíme, nebo nám to tady tohle jako tak jako nejde, ale myslím si, že je to hrozně ztráta času dlouho dělat nějaký analýzy, jo, třeba tři, čtyři měsíce, to jsme dělali jako bez té tříměsíční analýzy, jsme později, kdy jsme dělali třeba další fix price projekty, tak jsme to nevykopli, protože prostě jsme chtěli mít aspoň jakousi trošku jistotu obryse jako toho, k čemu se jako zavazujeme. A stejně to dopadlo vždycky jako nakonec jako jinak, jo. Takže mně jako přijde ty tři, čtyři měsíce ztratit nějakou analýzou, kterou prostě za další měsíc, co začneš jako vyvíjet a dostaneš je k těm datům a k těm reálným jako problémům, můžeš jako roztrhat a vyhodit. Jo, tak prostě to je škoda, jo, tak pojďme udělat tu analýzu jako... v rámci prvního sprintu na 14 dní udělat si nějaké obrysy, jako kam to chceme směřovat tu loď a potom za další 14 dní nebo měsíc něco doručit a pak zase dá.
Tak mně to dává větší smysl.
Hynek Walner (00:13:40): Vímáš tam nějaký rozdíl v přístupu firm? Nebo jak moc se změnila kultura vašich klientů, když vy tam jdete s tou MSG, ale my neděláme fix price, prostě neděláme to takhle.
Luboš Bednář (00:13:52): A to je relativně krátko. My jsme fakt dlouho byli velmi rádi za to, že nám přišla jakákoliv poptávka. To znamená, že to je teďka poslední... Pár let, tady dva, tři roky, kdy už umíme víc říkat ne, umíme víc říkat naše nějaké představy a ten trh, tak jsou firmy, které mají ten budget na to, mají přesně definované zadání a těm to už prostě nemůžeš vysvětlit, protože tam to ani nevýbírají třeba ti, kteří o tom potom rozhodují, je to nějaký procurement a tak, tak tam Tam si jenom musí říct, dobře, tak to není pro nás a jenom jako teda tak se nezaťužíme jako vypracováváním jako nabídky na Fixed Price Project, protože to prostě nezměníme, jo, jako to myšlení. Ale pak jsou firmy, které jako přijdou s tím, že mají takovou jako představu, jo, chtěli bychom vědět, kolik to bude stát a co za to jako dostaneme.
Jako já to taky chci vědět, když nevím, jo, rekonstruji koupelnu. A my jim se snažíme říct, že budget je hrozně důležitý, co za to dostanete je taky hrozně důležitý, ale pojďme si to rozfázovat, pojďme si udělat nějakou, pojďme si říct, kolik to bude stát ta první iterace, třeba dvou, tříměsíční a kolik vás to bude stát zhruba ročně, když budeme každý rok v nějakém rychlosti, v nějakém tempu přidávat a kam se za to můžeme dostat. a zjistili jsme, že ty firmy jsou schopní to myšlení změnit hned na tom začátku, že jim to přijde, že to dává smysl a že na to přistoupí.
Jirka Vicherek (00:15:45): Je tam nějaký argument nebo něco, co ses naučil přesvědčováním těch klientů, nějaké vysvětlení nebo příměr, něco, co ti funguje?
Luboš Bednář (00:15:55): To bych upíral kredit Radimovi, protože tohle je, tohle umí on. Jako já ho obdivuju tady v tomhle, on prostě na té první schůzce to umí. On prostě z něho, jako díky tomu klidu a díky tomu jeho vystupování, jak to umí, jako říct hezky, tak on to umí. Já nevím, jak to dělá, jak to udělá někdy, ale funguje to.
Jirka Vicherek (00:16:23): Že to jde o důvěru a o to, že mu věří jako o sobě, že to, co říkáme.
Luboš Bednář (00:16:28): Ono totiž taky samozřejmě, jako my jsme tady v trhu, kdy pořád za náma spíš přichází zákazníci na nějakých referencí, doporučení, tak ty máš jako tendenci věřit víc někomu, na kterou máš jako doporučení, než když si ho jenom jako nějak vygooglíš. Takže ono to je jedno s druhým asi.
Jirka Vicherek (00:16:49): Jak vypadají ty vaše projekty, které řešíte, nebo firmy, s kterýma se potkáváte, ať si to taky zase, asi něco je jinýho, když někdo dělá ne už BI, ale opravdu Advanced Analytics pro Enterprise, tak tam asi všechny projekty budou tendrovaný. Co vy, jak velkou část projektů jdete do nějakých soutěží a kolik je napřímo?
Luboš Bednář (00:17:12): V soutěží, jako jasně nějaké výběrové řízení bývá často, ale neřekl bych, že to jsou tendry ani nějaké velké soutěže, prostě tam dáme hodinovou sazbu a nějakou naši ideu, jak k tomu přistoupíme a to je všechno. Takže naše nabídka je jedna a čtvrka nebo prostě pár slajdů a to je všechno.
Jirka Vicherek (00:17:38): A klienty a projekty, tím bádem, co si máme představit?
Luboš Bednář (00:17:41): Jo, jo, jo, a ta práce a ty klienty, projekty, co děláme, jo, tak já když poslouchám ty vaše díly, tak často jako koukám, co se všechno jako v datech dá jako vymyslet a vytvořit a je to jako neuvěřitelný. My jsme víc jako při zemi, my nejčastěji pomáháme těm firmám vůbec se v těch datech jako vyznat, Dáte jako do pořádku, do nějaké struktury, jo, nějaké jako, aby ten člověk, který pak jako analytik, jako k ním přijde, tak se v nich jako vyznal, tak z nich ten report mohl udělat ne za týden, ale třeba za pár hodin nebo minut. Jo, to znamená, že naše služba je, jsou takový ty tradiční datový sklady nebo data huby nebo jo, tak ať už se tomu dneska jako říká jako jakkoliv, ta evoluce jako je pořád pokračující, DataMeshe a další. A tak prostě to jako ta data dát jako do pořádku, to je to A, no a potom jako z toho něco jako získat. No a my teda nejdeme až tak jako do nějakých jako velkých jako chytristik, i když okrajově to s zákazníkama řešit musíme a baví nás jako přichází nějakými jako strojovými učeními a podobně.
Ale my začínáme víc jako fakt jako od podlahy, jo, jako vytvořit report, který... Když tomu člověku v té rozhodovací pravomoci pomůže dostat na to jedno místo ty informace, který v tu chvíli potřebuje. A to tady asi nemusím vysvětlovat, protože to všichni asi ví, k čemu jsou reporty, ale my často říkáme, jasně, vy máte nějakou vizi dostat tu firmu někam, kde bude řízená daty, kde možná bude řízená AI nebo ML. Ale my musíme napřed udělat ten první, druhej a třetí stupeň a to děláme prosím my.
Jirka Vicherek (00:19:41): Teď je tam Maruška a to píše tu školu do sešitu.
Luboš Bednář (00:19:44): Jo, jo, Excel je náš kamarád na začátku, protože z něho vyčteme, jak ta firma funguje, co ta firma prostě, jak se do teďka rozhodovala, a my to z toho dokážeme celkem elegantně přepracovat do něčeho automatizovanýho a škálovatelný.
Jirka Vicherek (00:20:03): Já si dívám tady, že máte velký retailový brandy, doktora Maxe a Kofolu, ale k tomu děláte spoustu výrobních firm. Máš pocit, že ten mainstream, ty ne, co potkáváme v Čekranči a Forbesu a co tady CTOs se objevují v našem podcastu, ale ty tradiční český firmy, ne technologický, že se to posouvá, že tam je data-driven trend, že už se nebojí cloudu, že tak, jak vidíme, to velký posun do budoucnosti v té technologické scéně, tak celá ta společnost se trošku jde tím směrem?
Luboš Bednář (00:20:45): Podle toho, co vidíme my, nebo náš úzký pohled na trh, na svět, nemůžu to zobecnit úplně, ale myslím si, Že ano a je to jako možná jako jeden z těch důvodů, proč se nám nevím, daří růst, proč těch poptávek je víc, protože toho je obecně na tom trhu víc, té poptávky, protože firmy se dostávají častěji do situace, kdy už ta data jim jako přelízají přes hlavu. Kdy ta pracovní síla je drahá a nechat kontrolera na plný úvazek dělat vélukapy a potom to poslat finančnímu řediteli je drahý, tak možná to všechno dohromady vede k tomu, že máme víc práce.
Hynek Walner (00:21:30): Kdybychom se zpátky vrátili, teďme podle slovní spojení a historii tvého vývoje, ale to zní, jak kdybych si byl nějaký software, ale v žádku tvojí životní cestě, tak po, zmínil si Mark Spencer, co se dělo potom?
Luboš Bednář (00:21:45): No, Podařilo se úspěšně dokončit, předat projekt Marzen Spenceru, což se nám ulevilo a byli jsme fakt na to jako pišní, protože...
Jirka Vicherek (00:22:00): Tak si prodali jste 80, nakonec tam byla těch 300, jo?
Luboš Bednář (00:22:03): Asi jo, nebo 250 třeba, jo? A jako to bylo takový... Já jsem proradíma, tak můžu říct, já jsem proradíma dělal normálně jako osobeč, prostě kontraktor, time and material a on měl fix five projekt. Tak já jsem byl v relativně dobré situaci, on byl v relativně blbé situaci. Ale kdo ho zná, tak ví, že se s tím moc z hlavu nelámal až do doby, kdy říkal, že teda mi nemůže zaplatit tu fakturu, protože nemá z čeho.
Tak jsem dva měsíce ji neposlal, protože snesu taky určitou odpovědnost, tak se mně to vůbec nepřišlo divný. A naštěstí po těch dvou měsících jsme to předali a došli ty peníze na ten účet a bylo zase líp. Tak to jenom tak dokresluje, ale z dnešního pohledu Jako se nám to desetkrát vrátilo, že jo, když jsme to nejspíš jako neudělali ten blbej dojem, nejspíš a podle všeho, co jsme tak jako slyšeli a co nám jako říkali, tak s tím jsou a byli vždycky hrozně spokojení. Tak ono se ti to za těch deset let jako vrátí na té službě a na tom rozvoji a dalších těch věcech, takže ono je to už dneska jako super ziskový, jo, a to rozhodnutí bylo jako Výborný, jo, jako jít do toho, protože my jsme dostali jako do reference brand, který nám jako pomohl získat další zákazníky a nakonec jako finančně to za pár let bylo jako taky v černých číslech, takže super. A jenom té otázce teda kam dál, tak ono těch poptávek moc jako nebylo.
potom nějak, jakože by... Zase o jakém se bavíme roce?
Jirka Vicherek (00:23:48): Takže to bylo tak
Luboš Bednář (00:23:49): 2013, řekněme. A těch poptávek nebylo tolik, že bych toho mohl dělat víc. Dodělal jsem ten velký projekt, dělal jsem tu udržbu, ještě se dělal jeden projekt, to byl pro DB Schenker, taky taková hezká zvučná jméno, ale tedy pro tu českou pobočku tady. A taky Fixed Price, ale ten už je dobrý, ten už jsme zvládli. No a potom jako jsme to udržovali, nebo zejména já jsem udržoval ty projekty Marcel Spencer a Schenker, radím dělal Rossmann, Sandvik a tady tyhle.
No a teď jako pořád jsme tam, už jsme tam měli nějakou kapacitu volnou, tak se nám podařilo dostat se do Avastu. Jenomže v tom roce 2012-2013 oni už byla velká zavedená firma a úplně outsourcovat by já nechtěli. Takže jsem si tam šel sednout. Body shop povali mě. Takže jsem tam začal první Bíhaj Vývojář, jako dělat jejich jako nějaký olapy nebo předělávat.
Někdo jim tam kdysi něco jako udělal v nějakým SQL Serveru 2010 a moje úloha byla to zmigrovat do podle mě SQL Serveru 2015 nebo 2018, už nevím. No a teď já jsem tam seděl s tím Pavelem Chocholoušem a Kterýho zdravím a teď jako on byl ten databázista, já jsem byl teda ten BI z Brna, oni byli v Praze, takže já jsem tam jako každej týden jako přijel, na dva dny jsem tam si sedl, jeden den jsem vyvíjel, druhý den jsem to dokončoval a releaseoval a A tenkrát jako bez VPNky, bez ničeho, prostě tam jsem nestonil počítač a monitor, jo. Takže spoustu jako stresových jako situací, kde jako to relisuješ a pak ve vlaku doufáš prostě, že to bude fungovat. A nemáš tam žádnej backup, nic, jo. Ale zase jako jsem byl jako svobodnej.
Jo, já jsem odjel a já už vám s tím jako nemůžu pomoct. A tak to svým způsobem není také špatné. A když náhodou, a to se moc naštěstí nedělo, že něco nefungovalo nebo že nějak to padalo, tak přes telefon jsem toho Pavla navedla a on to fixnul. Pavel v pohodě tehdy, jo? Jo, jo, jo.
A on byl... Já jsem byl o dvě lekce před ním. To zase nebylo tak, že by to neuměl. Ale on dělal jiné věci. Favastu víc do toho databázového fungování platformy.
A pak byly takové... Já nevím, jestli vás zajímují takové...
Jirka Vicherek (00:26:38): Mě teda... Já jsem u toho nebyl, takže pro mě tohle jsou legendární historky české BI scény. Mě to fascinuje dost. Budeme určitě, bude mě určitě zajímat, jestli se vytnou sám, nebo nějací spoustu sluchači se taky chtějí hrabat v tomhle, jak to bylo v roce 2012, ale jak možná jste mě někdy potkali v triku WebExpo 2015, tak... To byl tvůj začátek.
Takže všechno předtím jsou pro mě legendy, mýty a báje.
Luboš Bednář (00:27:13): Ale tak buď to vystříhnete, anebo to přetočte. A tak jedna taková příhoda. No tak tam zrovna byl takový den, kdy jsem zároveň s Radímem přednášená ke konferenci. a teď si tenkrát přenášel na konference normálně jako v obleku a jako v šolně. To znamená, že tak jsme, víte, co je šolna?
V kravatě.
Hynek Walner (00:27:39): Mně to došlo z vizuální pomůcky.
Luboš Bednář (00:27:43): Takže a teď zrovna do toho, jako procházel kanceláří a zastavoval se tam Eda Kučera, jako starší. A říká, jako... Tak tam jako, co děláte tady vy, co děláte to a takové jako, která je ráznější a zastavilo se jako u mě a tak jako, co tady děláš ty a já, no a já tady dělám nějaký jako datový sklel nebo bíjá jako kostku a no a, ale jako, tady můžeš chodit normálně obličený, za to tě neplatím. Tak to bylo takové, že se člověk cítil. Ale spíš zpátky k té práci jako takové.
Byla třeba situace, kdy jsem něco releaseoval ze dne na den, kdy jsem v té práce spal. My jsme tam měli být s radímem. Jak jsme byli body shopovaní, on tenkrát do Filip Morrise, já do Avastu a u toho jsme, jak říkám někde o přestávkách, u toho zákazníka reagovali na ty incidenty těch zákazníků. Tak jsme tam jako byt. Tak tam jsme chodili jako spát a nebo občas přes den si tam jako sednout.
No a tak jsem něco nasadil a měl jsem tam nějaký alerty, SMS, že mi přijde, když by něco jako spadlo. No a teď ve dvě ráno to spadlo. A tak mě jako si říkal, tyjo, tak když už jsem tady, tak ať mají ráno ta data, že jo, tak tam pojedu. No tak jsem jel jako přes tu Prahu, jako do toho Avastu, tam na mě koukal na té recepci, jako co tam dělám, tak jsem šel nahoru, tak jsem to fixnul za deset minut, pustil jsem to, šel jsem zase spát, ráno jsem přišel a Pavel se na mě tak jako koukal, říkal, tyjo, tomu neuvěříš, co se tady stalo tu nic?
Luboš Bednář (00:29:25): Takže takové situace tam byly. Ale už mě to potom samozřejmě, to tě nebaví dlouho.
Jirka Vicherek (00:29:31): Hlavně já si nejsem schopný představit, že dělám firmou biznis a do toho jsem fulltime body shopovaný v superkomplexním projektu a že děláme biznis s mým partiákem, který je fulltime taky někde. Znám spoustu projektů, mimo jiné story,
Jirka Vicherek (00:29:53): ten jako první výkop, ale dlouhodobě to musel být hodně služitý a náročný, ne?
Luboš Bednář (00:29:58): Jako nás to bavilo a my jsme nedělali business, takže nás to bavilo a my jsme dělali prostě to, co jako zrovna taky jako přišlo a my jsme jako úplně netěžili z těch poptávek, nebo že nešli jsme naproti nějakým poptávkám, co přišlo, to jsme odbavovali, takže my jsme měli čas jenom na tu práci a to jsme tak jako zvládali, jako občas to bylo náročný, že člověk občas, že musel v sobotu, v neděli Jako vstát a to etelko prostě opravit nebo na dovolené mít pořád ten počítač a tak to už je zase ten důvod, proč jsme to chtěli posunout dál.
Jirka Vicherek (00:30:30): No a to by se pak povedlo, ať se prostě dostaneme dál, to je moje oblíbená část, že si so to speak dělal pro Pepsi i Coca-Cola naraz.
Luboš Bednář (00:30:41): Jo, jo, a to jsem ani vám neříkal, nikomu neříkal. Já jsem v době, kdy jsem jako po roce a půl, nevím, každého týdenního dojíždění do Prahy, tak jsem si říkal, jak to jako změnit. No a... Tak mě napadlo zavolat do AVG, jsem si říkal, tak mám dobrou referenci, teda Favosto jsem to neříkal a dostal jsem kontakt na Mirka Umlaufa, tenkrát BI manažera v AVG a zkusil jsem zavolat, jestli by nepotřebali pomoct. No a oni teda, že jo, a že bych mohl chodit do Brna na Holandsku, což jsem měl zrovna přes cestu tenkrát, takže dvě minuty do kanceláře.
Takže dva dny jsem chodil tam a tři dny jsem chodil do intecs a to bylo super. A takže jsem trošku přesedla a občas jsem jel do Prahy, do Avastu. Jak jsem jim potom řekl, že už nebudu jezdit tak často, tak i ta VPNka nakonec byla. Takže ono to potom fungovalo paralelně. Sice jsem Favek je nemohl dělat na finančních datech, protože ještě tenkrát nevěděli, že se spojí.
Takže nechtěli, aby tam byl nějaký potenciální nebezpečí. Ale to bylo zajímavé, že v té době jsem byl na obou z těch stranách a pak jsem sledoval i to spojení a bylo to zajímavé.
Jirka Vicherek (00:32:03): No a v tom AVGčku jsi taky řešil o lab kostky, protože to je jako podobné období, podobné řešení, custom data.
Luboš Bednář (00:32:09): Jo, jo, já jsem tam měl takový jako velký projekt na začátku, což byl jich nepopulární jako toolbar, jako systém, kde jsem pomáhal vytvořit nějaký jako nástroj, systém na to, abych jim dokázal jako dostatečně jako včas říct, jestli ta kampáň a ta kohorta jako se vyvíjí jako dobře, a jestli tohle, jako jestli dotovat ty instalace těch toolbarů za ten dolar, nebo za kolik to platili, jestli se to vyplatí, jestli ty lidi potom přesto vyhledávají, tak to byla možná jedna z mých největších advance datových věcí. Tak jsme tě měli uvést, dělal predikční modely v
Jirka Vicherek (00:32:55): AVG.
Luboš Bednář (00:32:56): Dělal jsem v OLAPu, v MDXku, projekční, ne predikční, projekční, prostě to mělo jako ten vzorec, to bych mohl prostě, nevím, jo, psát někde na cvikách na matice, ale, nebo na statistice, ale takže to se mi podařilo dostat do OLAPu, takže na Fekcelu existovala možnost jim jako se podívat třeba po třech dnech. Jaký bude LTV prostě v 90 dnech a podobně. A tenkrát, protože jsem byl externista, tak Tomáš Tremko, ahoj Tome, tak za to získal nějakou zaměstnance roku. Tak až ne, ale v mých očích to bylo dobré. Tak to jsem tam třeba dělal a pak nějaké další věci, ale potom už jsem se snažil, protože už té práce potom jako bylo víc a už jsme začali budovat tu firmu, tak už jsem jako, už to bylo, tak jak jsi to říkal před chvílí, už to bylo moc a už jsem se tam necítil jako dobře a už jsem měl pocit, že jako tomu nedávám nebo že nedávám té firmě tolik, když tam budu teda dva dny sedět a už jsem se snažil jako o tam jako dostat, to bylo nějaký rok 2014.
Jirka Vicherek (00:34:04): Ale v té době jsi byl vlastně možná neřadový, ale jako zaměstnanec nebo jako součást týmu, anebo už jsi byl v té roli spoluvlastníka jako dneska s Radimem?
Luboš Bednář (00:34:18): To bylo tak, že já jsem byl pořád jako ten nosoveč do roku 2013, takže to tak jako byl ten přelom, kdy začalo to AVG a tak jsem jako přinesl ten deal, jo, dobrý, tak jsem se cítil jako fajn, že jsem teda i něco jako něčím přispěl, že to není jenom, že radím jako získávat ty zakázky a v kombinaci s tím, že jako jsme té práce měli nějak jako víc a jako to body shopování už nás jako tak nebavilo jako osobně, nebo už to nešlo prostě dál udržet, Tak jsme si říkali, že bychom mohli vybudovat nebo začít jako budovat firmu a radím sám od sebe, jako opravdu mi jako řeklo, tak by bylo fér, abys měl tady podíl. Tak mi za korunu dal 40% jako podílu a teďka před ty dvěmi lety za další korunu ten těch 10%, tak abychom byli jako 50-50.
Jirka Vicherek (00:35:09): To já kvituju a je to z mýho pohledu hrozně hezký. Udělal jsem něco podobného a všichni, co mě měli rádi, říkali, že to je velmi hloupý nápad, že ta firma má mít lichý počet společníků nižší než tři. a dělit firmu napůl, že je nejhorší nápad ze všech nápadů. Já jsem teď už, to je jinak, ale za něho rád, taky mi to fungovalo krásně a nedokážu si to představit jinak.
Luboš Bednář (00:35:40): A to se pak zeptejte Radima, jak dobře spí?
Hynek Walner (00:35:45): To tak asi spalo dobře, že v poslední deset let ještě přijedil další deset procent.
Jirka Vicherek (00:35:50): Máš toho nějaké ponaučení? Bylo to chemie mezi tebou a Radimem? Nebo teď, když se díváte na další vaše lidi, tak přemýšlíte, jak jim předat podíl? Bylo to pro tebe důležité? Je tam něco takového?
Přece není to standardní. Je to velmi otevřený, velmi zajímavý.
Luboš Bednář (00:36:09): Tak v tom roce 2013 jsem to vnímal jako takový motivující gesto Radima, že má zájem vybudovat firmu. Do té doby to byl on jako z kořápka Intelligent Technologies a pár osobní, které mu občas pomáhalo a já jsem byl ten nejhlavnější, řekněme, nebo který dělal to na full time. a tak mi dal to jako možnost teda budovat ten tým a opravdu zaměstnávat první lidi a já jsem a mně tohle bylo jako blízký jo tady ty lidský vztahy a jo jako a rád jako věci nějak Buduju, prostě, jo, pečovávám, tak mě to bylo jako blízký a on to asi ve mně viděl, tak a on je, jo, jiný tady v tomhle, to znamená, že si myslím, že to měl promyšlený nejspíš, jo, a tak to udělal a zpětně si říkám, jako, že to je, jako, že se hrozně dobře jako doplňujeme, jako, přesto jak jsme rozdílní, tak se jako hrozně dobře jako doplňujeme, jo, že Že on jako z mého pohledu technický guru, prostě člověk, který jako zná na všechno odpověď, když nevím jako na Google, nebo kdokoliv ve firmě neví na Google, tak prostě to zaradím a on mu to prostě vygooglí a prostě to funguje. A tak tohle pro mě jako, jo, radím s takovým tím suchým humorem a s obchodním skvělým jako přístupem. a já jsem víc takový ten organizátor, pečovatel a my se tak moc míjíme v těch našich věcech, v čem kdo je dobrý, že když to dáš dohromady, že se to hrozně dobře asi doplňuje, možná je to i ten důvod, proč nám to nějak funguje.
A zároveň, ale máme ty společné hodnoty, takové té tomu říkáme normálnosti, lidskosti, otevřenosti, takovýchto věcí, co pořád takhle se snažíme předávat dál, i když už nás je víc a máme, už ty projekty dělají jiní lidé a tak, tak pořád se snažíme tam, aby tohle tam bylo. A k té poslední otázce, k tomu, jestli uvažujeme o tom to nějak dílet, tak to zatím o tom jsme až tak hluboce nepřemýšleli, že bych to tady nějak více rozebral.
Jirka Vicherek (00:38:34): Hra v pohdě, spíš to byl ten zlom, ne? Jakoby začali jste stavět firma? Dneska je vás kolik? Padesát. Padesát vás je.
Body shop už neděláte vůbec ani, jakože vy dva neděláte. Sedí někdo v natělníku, Intexu a tričku někoho jiného někde?
Luboš Bednář (00:38:58): Takhle, neděláme body shop, už jako nový zákazníky na body shop nemáme už hrozně jako dlouho, jo, poslední byl někdy v roce 2003 až 15, 14, 15 a to bylo jako hrozně dobrý ponaučení z toho, protože jako všichni ti kolegové, kteří tam byli body shopovaní, tam v té firmě zůstali. Jo, se tak odosobnili a tak prostě to bylo, že tam prostě jako zůstali a nebo tam dostali lepší nabídku, protože tam mít prostředníka mezi tím, že jo. A takže to bylo jako dobrý ponaučení pro nás a my jak si vychovává, jo, nás jako baví, nás mám vlastní jako vychovávat si jako ten tým, tak ono to je hrozně pracný jako vychovat si někoho, koho potom tam někomu jako necháš, no. Takže ten body shop už jako ne, ale jako historicky třeba právě to Parfums, jak se změnilo na Notino, tak od toho outsourcingu, tak jak jsme to outsourcovali tenkrát, tak potom jak Notino jako hrozně jako vyrostlo a vzniklo vlastní BI oddělení, tak jo, tak ten Petr, který tam na tom začátku byl, tak je tam pořád a my ho tam jako body shopujeme ještě s jedním kolegou a a oni jsou tam tak rádi a spokojení, že to pořád funguje a všichni jsou spokojení, že to neměníme, ale nový projekt už bychom takhle nezačínali a žádného dalšího kolegu už bychom jim tam nepřidali. Takže to dožije prostě nějak.
Jirka Vicherek (00:40:24): No a proč zase? Možná já tam vidím tu paralelost s tou fixed price, že v nějaké maturitě na nějakém trhu Bereš, co se dá, chceš mít ty brandy, nemáš rodinu a hypotéku, tak ti nevadí to dělat do jedenácti a svůj čas jako nepočítají zas tak moc, nebo ta alternativa, ta není zas tak hodnotná. Není to tvé děti vidět výrůstat, ale je to, tak nepůjdu dneska do hospody a místo toho zamakám. Tak je tam něco takového? Je to jako maturita trhu a vás jako profesionálů?
A nebo je to body shop nefunguje, protože je to jako cut the middleman už vždycky? Já bych jako...
Luboš Bednář (00:41:13): Neřekl, že bodyshop nefunguje, protože je spousta firm, které se bodyshopem živí a řekl bych, že pořád v těch bankách a pojišťovnách ten bodyshop bude podle mě fungovat nejčastěji a i v té státní zprávě podle mě nějak funguje a tak, takže akorát tím, že my jsme se rozhodli už v té pozici, že už teda jsme si mohli začít trošku vybírat, tak jsme se udělali ten proposition na to, že bodyshop ne. A když nám někdo chce dát poptávku na body shop a nedokážeme ho přesvědčit, že je pro nás i pro něj nakonec lepší, že tam nebude mít toho jednoho člověka, který bude superman a bude umět datový sklad Power BI, já nevím co všechno. a bude tam sám a nejspíš jako když odejde, tak tam to nikomu nebude moc jako předat. Takže je možná jako lepší tam mít na danou část prostě v ten správnej okamžik toho správného člověka, který ještě zároveň fungují jako tým a zároveň jsou nějak zastupitelní a zároveň jako řešíme jich jako fluktuaci. Tak pokud tohle je nepřesvědčí, mě to dává naprostý smysl, že takhle je to lepší.
A nebo naopak třeba mají vlastní tým deseti lidí a chtějí tam jen jednoho člověka k ním, což zase chápu, to nemůžeme zase nějak měnit. Ale není to pak ten meč, to znamená, že to není pro nás. A jdeme a čekáme na další poptávku.
Jirka Vicherek (00:42:45): A pro Vás to není hlavně o tom, že ztrácíte ty kolegy, nebo že ztrácíte ten kontakt, že vlastně takhle nechcete fungovat s vaším týmem a kolegama?
Luboš Bednář (00:42:56): Jo, my hodně dáme na takovou souhru a takovou to, že se prostě Že si pomůžeme, že si sdílíme ty věci mezi sebou, že každý člověk u nás dělá vždycky na výceroprojektech. To znamená, že tam mám několik aspektů. Jeden je ten, že bych se odosobnil té firmy a z pragmatických důvodů bych toho člověka mohl ztratit. Tak to je jeden. Druhé je, že naše zase ta propozition těm uchazečům je taková, že u nás si šáhnou na výcero věcí za ráz.
a to u toho body shopu jako nejde. Ty jsi tam rok, dva a pak můžeš jít někam jinam. Ale u nás se prostě během tři, čtyř měsíců dostaneš ke třem různým projektům a můžeš dělat na Marcel Spenceru, Cofole i něčem jiným. A tak to je ten propozition, to je to, proč nám možná ty lidi, proč nemáme až takový problém s náborem, proč třeba není tak velká fluktuace, protože pořád Jako je tam něco. Tak to nám, a jako to není, že by jsme to na začátku v roku 2013 takhle napsali na takový papír, takhle jako to chceme dělat.
To tak vzniklo prostě.
Jirka Vicherek (00:44:11): A kdyby tobě teď bylo 25 a jako rozhodoval ses, chtěl bys být tady v BI-ku a... Šel bys cestou být freelancer, přidat se k nějaký agentuře, být body shopovaný nebo jít si jako sednout do toho avastu opravdu? Změnilo se to nějak? Vidíš tam nějaký rozdíly anebo bys šel čistě po doméně?
Luboš Bednář (00:44:37): Na to se mě nikdo nezeptal. To je dobrá otázka. Já bych řekl, že s tím, jak jsem se to jako zažil, tak všechno mělo svoje. Ale jako svým způsobem, jo teď to bude se dít trošku možná namyšleně, jo, ale jako závidím těm kolegům svým, jakože to mají jako tak, jak to mají, protože prostě to bylo, že jsem se nevždycky jako cítil jako rovnocenej jako u těch zákazníků, víš, jakože když tam Přijdeš a teď tam jako přijdeš s tím kufrem a teď máš něco jako udělat a teď vlastně odejít a teď tam máš tu mandy rejtu a teď tam jako se na tebe ti ostatní kluci, holky prostě dívají jako na nějakého vetřelce a nebylo to tak jako vždycky takhle, jo, jako ale ten pocit tam nějaký občas jako máš v tom body shopu a zároveň děláš i věci, který bys třeba dělat jako nechtěl nebo jako nedávají ti smysl, ale ty jsi tam nic prostě v tom soukolí. Jo, tak jako to teď je jako jiný, že my můžeme říct zákazníkovi úplně v pohodě, hele to nám nedává smysl, tak to nedělejme a můžeme dělat něco jinýho a ne, že bychom ho hodili přes palubu, ale snažíme se mu to jako vysvětlit a prostě nějak to jako máme v rukou trošku víc.
a zároveň můžeme dělat na těch více věcech jako zároveň, což prostě dřív takhle jako bylo, ale zase za hranou jakési unosnosti, že budu budešepovaný a zároveň budu po večerech fixovat toto, jako bych asi ani v těch, jako Bylo to dobrý, zajímavý, ale kdybych nemusel, tak už bych do toho úplně v takovým nasazení znovu nešel. Radši bych šel tím modernější cestou, jak se to snažíme dělat pro kolegy u nás.
Jirka Vicherek (00:46:22): No a změnilo se to třeba v tom remote, že zase Body Shop znamenal, že musíš být u nich v kanclu a máš jenom jednou barvu bedže, ty si musel do Avastu prostě zapnout monitor a počítač a být v jejich kanclech, až později VPNka. Dneska si představuji, že díky cloudu vlastně jste schopni řešit klienty jako vzdáleně.
Luboš Bednář (00:46:49): No jasný, to se hrozně posunulo a díky tomu to můžeme dělat takhle. Samozřejmě tenkrát to ani nešlo. A teď neříkám zabezpečení a další věci, ale vůbec to myšlení takové nebylo. My jsme neměli možnost to změnit. Dneska my jsme v situaci, kdy nemusíme nic změnit.
To je realita. Tak to jenom využíváme, že ty možnosti jako takové jsou. Takže to se změnilo spíš ten svět a my jsme se k tomu přizpůsobili a hrozně nám to vyhovuje. A spíš se snažíme teďka šťouchat do těch lidí a do těch zákazníků. Potkejme se občas, potkávejme se.
Remote je super, ale bez toho osobního kontaktu to taky není dobré. Takže teďka jsme trošku v té obrácené pozici a nastavujeme si různý jako takový vnitřní kompás na to, kde je ta zdravá míra té kombinace obou věcí.
Hynek Walner (00:47:49): Konkrétně Vy v Indexu pracujete s remotem? Protože z toho, co si povídal, tak si myslím, že hodně dbáte na nějaký komunitní prožitek. Prospolitost. Prospolitost, tak vlastní slovo, děkuju. A zároveň z mojí zkušenosti, nebo co slychávám, mám pocit, že ten šílený experiment jdeme full remote během covidu nějakým způsobem narušil trochu sounáležitost lidí nebo vztah k firmám, k týmům, ke kolegům.
A hodně firm s tím bojuju teď, jak zpátky vrátit a jestli bude úplně striktní, nastaví se nějaký čas v kanclu nebo se to nechá na zaměstnancích.
Luboš Bednář (00:48:29): Z mýho pohledu teď jsem hrozně rád, že jsme našli takový fajn balans. Vnímám to i zevnitř firmy, kdy v covidu, full remote, prostě všechno hned. A teď se to postupně jako vracelo zpátky, ale my jsme jako v té době ještě neměli nastavený žádnej ani proces, ani jako ani nějaký standard k tomu, co je normální nebo co chceme a jak to má být a nechávali jsme to volně. Ale najednou jsme zjišťovali, že to, na čem jsme stavili, pospolitost, vztahy, lidskost, by se tam mohlo vytratit. On se to nevytrácelo, ale mohlo by se to vytratit.
A v tu chvíli jsme udělali takový nepopulární krok, kdy, a to bylo fakt ještě v roce 2020, jedna lomeno dva, no tak nějak, Tak jsme řekli, že alespoň jeden den za 14 dní každej kolega musí být v kanceláři a vedoucí těch týmů alespoň jeden den v týdnu. A teď u těch některých lidí to mělo už v té době odpor. A to byla chvilka, co to bylo úplně volné. A už v té době to mělo relativně odpora. Ale to jste nám neřekli, já jsem si teďka odstěhoval za Brno a teď budu muset dojíždět a tohle.
Ale ten stejný člověk nebo ti stejní lidé potom třeba po pár měsících řekli, tyjo, já jsem rád, že jste to udělali, protože teďka vím, že bychom jinak ztratili to, proč jsem tady. A to mě to jako potvrdilo, že jsme to jako udělají dobře a že to máme nastaven tak nějak jako zdravě a člověkovi jako při prvním kole prostě nějakého pohovoru říkáme, jo jeden den v týdnu prostě v kanceláři v Brně, nikde kanceláře nemáme, takže si budeš jezdit z Pardubic klidně, ale prostě jeden den v týdnu v Brně. V Brně, nakonec je to ještě pořád trošku jako jednou za 14 dní třeba, pokud nejsiš vedoucí, ale už s tím takhle jako počítej a už od začátku s tím takhle jako, když do toho jdeš, tak už nemůžeš tolik si stěžovat, že to vypadalo jako dobrovoň. Ale v tu chvíli, kdy jsme to jako měnili, tak tam byla jakási jako averze trošičku nebo odpor, ale ten jsme překonali a spíš se nám jako potvrdil, že jsme to udělali jako dobře a teď to nějak jako funguje zdravě bych tak řekl.
Jirka Vicherek (00:50:58): Mně je to hezký konkrétní tip, že ta míra je těžká a že tohle je přesně to zaháčkování, když s tím musíš počítat. Už to není pracovat s Bali nebo už ti to ustřihává tyhle jako hodně šílený a zase předpokládám, že když chci pracovat s Bali, tak se s váma domluvím a tři měsíce tam nebudu chodit a typek je na Bali nebo typka. Tak tomu rozumím, jenom že to tak jako...
Luboš Bednář (00:51:29): Ale ten mindset je prostě od začátku nastavený jako takhle, výjimky jsou jasné, jo, dočasné něco, ale jako tohle je to to grob. Jsme spolu. a ono je to hodně potom vedené tím autonómním řízením toho vedoucího týmu, což on má jakousi zase volnost v tom, jak si některé věci nastavuje v týmu a on je ten impuls, že tam ty lidi potom třeba ten jeden den se potkají v té kanceláři, že se socializují, že si tam udělají ty stand-upy ještě k tomu.
Jirka Vicherek (00:52:01): A kolik máš manažerů a jsou rozdělení nebo jak tahle organizace funguje?
Luboš Bednář (00:52:07): My jsme v, to bylo v roce 20, nějaký, 19, 20, jsme začali budovat takovou jako týmovou organizaci, jako tu dekompozici toho radima s Lubošem do jako jeho si středního managementu, my tomu teďka říkáme prostě skupina vedoucích a teďka jich je. Devět asi vedoucích týmů. To znamená, že máme nějakých devět týmů, který mají maximálně jako šest členů. Víc ne, protože jinak by ten vedoucí se stal manažerem a neměl by jako tu technickou... To je takovýto
Jirka Vicherek (00:52:45): amazonní pravidlo dvoupic.
Luboš Bednář (00:52:47): Aha, to neznám.
Jirka Vicherek (00:52:49): Že nesmí být mítingy a týmy, kterým nestačí na jídlo. Že to je to nejvyšší počet lidí, co se je schopný domluvit jako u jedného stolu, aby to nebylo služité.
Luboš Bednář (00:53:03): No a my se na to díváme jako tak, že ti vedoucí, zase to jsou jako pro nás seniorby a konzultanti, vedoucí, tým lidové, jakkoliv je nazveme, Ale to nejsou ti manažeři. A nejčastěji, když k nám přijde kandidát na toho seniora, tak nám nejčastěji chodí, víš, já jsem se dostal do manažerské pozice, ale já si pořád chci ušpinit i ty ruce. No a to nemůžeš dělat, když máš tým 12 lidí. Takže my se snažíme, nejspíš intecs bude mít za čas ne 10, ale 20. jako těch týmových vedoucích, ale ta velikost by měla být pořád jako taková.
A zároveň říkáme trošku, že vytváříme takový jako ty samostatný index jednotky, takový ty, co si pamatujeme zřívejška, jak nám to jako fungovalo lidsky, vždyť jsme se tak jako znali, tak se snažíme propracovat takhle jako do té struktury těch týmů.
Jirka Vicherek (00:53:59): To je hrozně milý. Ale rozdělení těch týmů je náhodný, nebo mají nějaké kompetence, nebo jsou podle klientů a vznikají agilně podle projektu a faktury?
Luboš Bednář (00:54:10): To se tak jako různě teď po těch posledních třech letech vyvíjí, ale řekl bych, že teď je to na té cestě, že máme týmy zaměřené více na ten frontend, což je pro nás jako Power BI, datový modelování, ta konzultační rovina, a pak týmy, které jsou víc zaměřené na ten backend, což je pro nás jako ten data warehousing, tady jako Azure, Keboola, ten stack. Data house lake. Prostě cokoliv, jak se to teďka ví.
Jirka Vicherek (00:54:39): Data lake house.
Luboš Bednář (00:54:42): Tak to už je až na konci. Takže takhle a pak máme třeba aplikační, jeden tým aplikační, který dělají takovou tu podporu těm projektům, kde je tam třeba nějaký nedostatek vůbec ve sbírání dat, že tam potřebuješ ta data jako pozbírat a nemůžeš upravit úplně RPčko, no tak tam máme různý Power Apps, Power Automate, anebo teda CShop.net prostě vývojáře. Kteří jako dělají takové věci, jako digitalizují nějaké...
Jirka Vicherek (00:55:11): No a jak řídíš kapacity v takovýmhle rozdělení? Když teď hajruješ člověka, tak už ho máš prodaného? Nebo víš, že bude větší poptávka a potom hledáš, kam jsi ho udal?
Luboš Bednář (00:55:21): My poslední tři, čtyři roky, každý rok rosteme o nějakých průměru 40%, takže my víme, každý rok zhruba, a fakt je odhad, kolik asi budeme potřebat nových lidí, když ještě počít s nějakou přirozenou fluktuací, takže pořád víš, že noví kolegové se budou hodit. A jenom je to spíš o té struktuře, že nemůžeš v jednu chvíli najmout jako pět juniorů, protože by najednou zrozbil pozornost těch, kdo se mají o ně starát. Znamená, že je to spíš o tom, abys zdravě doplňoval ten tým, že dobře, tak když dva juniory, tak potom ale... V tom týmu samozřejmě se musí nějak zajet a mám stop stav a pokud ale vezmu Mediora, tak takovýho můžu najmout klidně dva za sebou do toho týmu. To jsou takový spíš tohle, ale zároveň dneska už to je na těch vedoucích.
Já už do toho nevstupuju.
Jirka Vicherek (00:56:16): Když hajuješ člověka, když jdu k tobě na pohovor, tak můj hiring manager je jeden z těch týmlídrů.
Luboš Bednář (00:56:22): To finální rozhodnutí má ten týmlídr. Jakože já s Janou, s HR manažerkou, jsme ti, kteří jsme nejčastěji jako na tom prvním kole a potom ho jako kandidáta, když přes nás projde, tak nabídneme jako do těch týmů a oni potom si udělají to druhé kolo, nějaké testování a finance, všechno si jako už pak jako řeší jako oni. Jestli to se může
Jirka Vicherek (00:56:48): stát, že u jednoho kandidáta se pere teď jako víc týmů?
Luboš Bednář (00:56:52): Párkrát se nám to jako stalo, ne že souboj na nože, ale je to tak, že prostě si řeknou, mně se hodí, mně se taky hodí, no a tak tentokrát to si ho vezmu já a to příště třeba zase jako já to běh.
Hynek Walner (00:57:05): Jak moc je pro tebe složitá ta úloha při takovém růstu udržet vlastně duch indexu, protože vlastně z celého našeho povídání si myslím, že to je pro tebe hrozně silný téma, že všechny, však na to předchozí zkušenost jsou takový Váleční zranění, který dali jasný přesně propis do nějakého desetora indexu, ale zároveň si myslím, že to začne být netriviální úloha, když se zvětšujete takovýmhle tempem.
Luboš Bednář (00:57:34): My jsme totiž zase přirozeně přišli k tomu, že my tím, že ani jeden z nás s radímem, jsme žádnou předtím firmu jako nevytvářeli, ale zároveň jsme v žádné pořádní jako nepracovali. Jo, to znamená, že se to tak, jako jsme se to učili, tak jako za pochodu. A ti kolegové, kteří dneska, jo, máme furt tu zkušenost z té jedné firmy, ale ti někteří kolegové, kteří přijdou s těma zkušenostma, mají jako větší přehled, jak fungují firmy, třeba jako z pohledu interního zaměstnance, než třeba my. To znamená, že my jsme se v té chvíli, kdy jsme začali jako dělat ten, jako tu middle úroveň, tak jsme říkali, my je musíme zapojit. protože oni budou vytvářet ten budoucí index a jediná moje s redimem úloha je propsat do nich tyhle myšlenky, aby je žili, aby to tak vnímali stejně a dát jim tu důvěru a pak to tam zůstane.
Já doufám, teda předpokládám.
Jirka Vicherek (00:58:37): No já samozřejmě vím, že kromě toho, že jim to předáváte ústně, tak jste se pustili i do nějakého obsahu vlastního. Máte podcasty s videozáznamem, takže v tomhle ohledu jste dál než DataTalk. Mimochodem, musíme vyřešit i videozáznam. Myslím, že už se to tady bude dát dělat. A do branding.
Luboš Bednář (00:58:57): A do branding. Jo, jo.
Jirka Vicherek (00:59:00): Jinek hrozně chce, jak se to bude DataTalks.
Luboš Bednář (00:59:03): Jo, tak já se kdyby dentinkem můžu i tak pomoct. Jako pankově jsme k tomu přišli, ale to je jiná otázka.
Jirka Vicherek (00:59:11): No, no, proč si to děláte? Je to asi navázáno na tohle, ne? Jo, jo, jo.
Luboš Bednář (00:59:16): Jako my jsme...
Jirka Vicherek (00:59:17): Fěremní kulturu a...
Luboš Bednář (00:59:18): Tam jsou tři roviny. První rovina je ta interní. To je o tom, co jsme se teď bavili. My se pokoušíme předat tu zprávu, ty informace, ty hodnoty, ty myšlenky dovnitř firmy. No a ono to jako na firmní snídení nezní úplně tak jako tak dobře, jako když to prostě předáme více do kanály a opravdu třeba podcast je jako svým způsobem hodně zaměřený jako dovnitř do firmy, jo, i když se to jako nezdá, protože vysí na YouTube.
Protože někteří noví kolegové nás neměli možnost ani poznat, neví, co byl ten intecs dřív, kdy jsme byli v tom Bronxu v Brně, oni si to nezažili. Takže jim to tam se snažíme propsat, aby věděli, jak tam jsme. První dva dny jsou na ceru.
Luboš Bednář (01:00:16): A to jsou ty váleční zranění, které ale jsou důležitý, protože to tě formuje. A takže ten podcast byl tady jako z toho důvodu. A pak jsou ty dvě další roviny a to jsou už takový ty jako biznisově HRový, to znamená, že chceme dát lidem možnost nás poznat ještě před tím, než u nás začnou pracovat. Protože chceš, aby ti ta firma nějak byla sympatická, ti to vonilo a nechceš to zjišťovat až později a na té hodinové schůzce to nepoznáš v tom pohovoru. Takže i tohle používáme pro to, aby ty lidi nás navnímali před tím, než k nám nastoupí.
A pak ten třetí, je ta třetí rovina, no a tam asi je to nejvzdálenější v nějaké realitě, že úplně nepředpokládám, že nějaký člověk s rozhovovací pravomocí si bude dívat na naše podcasty z nějaké historii a o dalších věcech, ale Když už o nás jako opravdu jako uvažuje, když už je v tom rozhodovacím procesu a říká si tak koho teda vyberu, tak se třeba alespoň nějakou shorts nebo něco prostě jako se podívá a zjistí jako jestli jsme teda jeho krevní skupina, jak se na některé věci díváme a my máme teďka venku jako pět podcastů natočených jich máme osm a ještě další čtyři budeme natáčet a ty už jsou trošku takový obsahovější, víc takový, kde už tam dáme víc informací. Ten začátek byl takovej o nás, takovej nalacholický bych tak řekl někdy.
Hynek Walner (01:01:52): Luboše, já myslím, že my se pomalu blížíme k závěru tohoto velmi příjemného povídání. A na co se můžeme těšit v Intexu v následujících letech? Na co se ty těšíš? Na čem přemýšlíš?
Luboš Bednář (01:02:07): No, já bych byl hrozně rád, aby tam, už jsme se o tom bavili, aby tam zůstalo to, na čem ten intecs byl postaven, kterým stojí. I přes ten růst, který je rychlej a víme, že příští rok nás bude třeba 60, 70 a dál to nějak asi poroste. A my to nechceme brzdit, protože, a to je to možná to směřování, protože ti lidé ve firmě si zaslouží pořád dostávat ty nové impulzy. A ty, když pracuješ dlouhodobě s těma zákazníkama a oni ti jako neodchází, a chceš tam dávat nějaké nové impulzy, tak potřebuješ jako nový zákazníky. No a když jako přijdou, no tak rosteš, no tak to je jako, to je ta filozofie, to je ta strategie, jo, když to nezní jako strategie, ta strategie je víc potom jako spíš a jak to udělat, aby teda jsme jako udrželi to, co bylo v té malé firmě.
Tak takhle si teďka díváme na tu strategii. No a takže jako když se půjdu jako dovnitř firmy, tak více ještě pořád dál jako předávat ty otěže jako ve firmě těm lidem, těm vedoucím, aby se ještě víc zapojovali do řízení, do rozhodování, nejenom na úrovni těch týmů, ale celýho jako intecs, to je teď jako aktuální téma. Takže my dneska jako konečně i takovou tu formální strategii vytváříme, no protože my jich musíme jako předat těm lidem, jo, jako kde je teda ten směr, jo, a podle čeho teda oni se, když jim dáme tu důvěru a tu kompetenci, tak podle čeho se teda rozhodovat, aby nemuseli pořád chodit za raděma, za luboštěma vtát se, jestli jedeme správnou cestou. Takže to teďka nějak jako dáváme dohromady. a zároveň profesionalizujeme celou firmu.
My tak dlháníme jakýsi technický dluh z minulosti, kdy ta firma to nepotřebovala, nepotřebovala žádný nějaký procesy, aplikace a další věci. A teď jsme hodně teda na to citliví, nebo zejména radím, že... Hlavně žádnou byrokracii pro pána a tak, ale zase odsaď pocať. To znamená, že ta firma, aby fungovala dobře v nějaké velikosti, tak už musí mít jasně dané nějaké věci, aby fungovaly, aby byly znovu použitelné a podobně. Tak ta profesionace je to, čím teď procházíme.
Máme nějaké roadmapy vlastní, nějaký interní backlog. Přetvořili jsme se do situaci, kdy se k sobě chováme jako k externímu zákazníkovi, nebo začínáme se takhle jako chovat. Takže to takhle jako to myšlení jsme tam jako přepěli.
Jirka Vicherek (01:04:46): A co to znamená se k sobě chovat jako k externímu zákazníkovi?
Luboš Bednář (01:04:49): Protože my máme vlastní, to je ten technický dluh, který odbavujeme, to znamená, že my upravujeme vlastní nějaké ty procesy, aplikace, knowledge base, sdílení znalostí, šablony, Onboardingy a další věci. A do toho jsou zapojení ti lidé samotní, kteří ale zároveň pracují pro zákazníky. No tak vždycky, když máš té práce hodně, tak když si najdeš čas na ty interní věci? Nikdy. A to je naše dlouhodobá bolest nebo byla.
A takže my se musíme k sobě chovat jako k externímu zákazníkovi.
Jirka Vicherek (01:05:22): Takže vyhráte normálně bidding, index versus... Jako z Marks and Spencer.
Luboš Bednář (01:05:28): Jako svým způsobem, jo, ocenujeme si ten čas takhle, jo, teď říkám i jako jako vizi, my teď tou transformací procházíme, jo, ale to je ta budoucnost, co nás jako čeká, takže chtěli bychom se dostat do situace, kdy máme opravdu jako náš interní čas je jako taky nějaká částka, prostě nebo ty hodiny prostě, který jako zvažujeme a díváme se na to, jestli si vytvoříme vlastní HR portál. A nebo koupíme cizí a takhle. Takže na to se díváme a zároveň, že máme nějakou omezenou kapacitu tomu, čemu se můžeme věnovat v tom čase mezi těma zákazníkama, tak ať se věnujeme těm důležitým věcem. Ať se věnujeme tomu, co nejvíc lidi trápí, to znamená proto máme nějaký společný backlog. Proto máme nějakou prioritizaci, proto ta rada těch vedoucích se tak jako dohaduje, co jim nejvíce by mohlo být užitečný a na tom se pracuje.
Takže to je ta vize teďka do budoucna té profesionalizace. Moje osobní, kdybych z mé osobní stránky, tak já jsem... postupem teďka těch poslední tři roky byly hodně takový turbulentní, kdy já to tak říkám někdy, že každý rok se probudím v jiné firmě a v jiné roli. Ten růst nás prostě tak posouvá, že pořád je to nějaká jiná prostředí a ta jiná rola je ta, že V roce 2021 jsem si říkal, že by bylo dobré aktualizovat web, tak jsme se domluvili s Radimem, že zkusíme nějakou jednu, dvě stránky aktualizovat po sedmi letech. No a za pár měsíců jsme měli kompletní rebranding z Intelligent Technologies na intecs.
Měli jsme úplně novej web. a ještě jsme seděli v jiných kancelářích jako z cejlu, jsme seděli jako naši maske ve 20. patře, takže takhle se to někdy jako stane a potom další rok zase jsem si říkal, ty už je nás jako hodně a já furt dělám jako komplet HR, ale jako komplet, od onboardingu, nábor a všechno a prostě můj kalendář byl prasknutý a říkal jsem si, můj cíl, ještě s mým koučem jsem to tak jako probíral, Můj cíl na ten loňský rok byl najít člověka, kterému můžu důvěřovat na HR pozici. A máme Janu, která se to povedlo a už ček a jdeme dál. A letos jsem se probudil ve firmě, kde jsme si říkali, pojďme z mé pozice profesionalizovat obchod a marketing.
Takže v tomhle teď dál pokračujeme. A to je asi budoucí Nkex.
Hynek Walner (01:08:02): Tak to jsou krásný plány.
Jirka Vicherek (01:08:04): Krásný plány. Moc ti přejem, ať firma, ve které se probudíš příští rok, je pořád ten index, do kterého jsi kdyžsi zamiloval. A ať se vám hrozně daří. Děkuji moc, že jsi přišel a že jsi sdílel svý příběh, své cestu.
Hynek Walner (01:08:20): Díky moc. Děkuji za pozvání.
Jirka Vicherek (01:08:24): A to je všechno. Díky, že jste doposlouchali další díl DataTalku. Díky taky našim partnerům, BigHubu, Deepnoteu, Mantě, Notinu, Ataccamě, GymBeamu, Seznamu.cz a Muse. Pokud Vás zajímá víc informací ze světa datových technologií a se československé datové scény, navštivte naše stránky datatalk.cz. Necht Vás provází data.