Podcast

Dobrý den, moje jméno je Jirka Vycherek.
Dobrý den všem, moje jméno je Hinek Bonner.

Vítáme vás u dalšího dílu DataTolku. Dneska k nám do studia zavítal Pavel Vimmer, zakladatel a CEO Techies at DNA. Vítej, Pavle.
Ahoj.

Myslím si, že dnešní díl můžeme netradičně začít citátem, který zní: „Nejsem programátor, ale přesto mám úspěšnou AI firmu o 170 lidech.“ Tento citát zazněl asi půl hodiny před natáčením od našeho hosta Pavla Vimmera a bude naším hlavním tématem dneska.

Pavle, než se do toho pustíme, možná začněme od tebe, od začátku. Kde začíná tvá pracovní cesta? Jak ses dostal do techu, když nejsi programátor?

Já se pohybuji celou kariéru někde na hraně technologií a spolupráce s talenty. Takže jsem působil ve větších firmách jako Siemens, Continental. Skončil jsem v IBMC a po IBMC jsem založil vlastní firmu.

Můžeme to trochu více projít? Co jsi měl na starosti v Siemensu? V jakém roce jsi šel do IBM?

V Siemensu jsme stavěli talentový program a vzdělávací centrum, přes které procházeli noví zaměstnanci, a pak jsme školili lidi do výroby. V IBMC jsme měli za úkol postavit talentový program, protože IBM hodně akvírovala firmy a na nové technologie neměla lidi. Šlo o strategické rozhodnutí začít si lidi sami vychovávat. Postavili jsme program, v němž jsme vyhledávali nejlepší talenty, jež chodili přes studentské stáže, a vychovávali jsme je na seniorní pozice.

Je nutno dodat, že jste zde vychovali i Hinkova šéfa.

Je to tak, zdravíme Peťa Fedorečka.

Zdravíme Peťu. Kdy jsi byl v IBMC a jak dlouho tam vlastně jsi, tady v té „Velké modré“?

Bylo to přibližně deset let a firmu jsme zakládali v roce 2018. Takže zhruba 2008 až 2018. Proč tě omrzel korporátní život po osmi letech v IBMC?

Mně korporátní život bavil, protože v těch korporacích se dalo dobře intrapodnikat. Jsem takový intrapodnikatel, takže jsme vždycky měli nějakou představu a nějakým způsobem pankáčským jsme byli schopni vytvořit firmu ve firmě. Mě to hodně bavilo, ale v roce 2017 nebo 2018 nám skončila podpora a přišlo mi škoda to, co jsme tam vybudovali, nechat ležet ladem. Tak jsem řekl, že je asi čas zkusit vlastní firmu.

Co znamená „skončila podpora“?

Pro nás, kteří nejsme odchovaní korporátem, to znamená, že podpora vždycky stojí a padá na manažerovi. Když věci děláš jinak a konzumují větší zdroje, potřebuješ mít silnou podporu. Někdy se stane, že korporace rozhodne koncentraci zdrojů na jiné oblasti. IBM se třeba více zaměřila na Německo, a region střední a východní Evropy se tak trochu utlumoval. Takže jednoho dne mi řekli, abych nechal doběhnout kontrakty, které jsme měli – na nichž byly postavené talentové programy. Šlo zhruba o 170 lidí, bylo mi to líto, protože jsme měli dobře našlápnuto i v oblasti inovací.

Co kromě talentového programu jste ještě postavili?

Postavili jsme takzvaný inovační hub, kde jsme okolo zajímavých technologií stavěli zajímavé proof of concept a testovali je zde v České republice. Některé věci se pak dělaly i pro Evropu.

Máš nějaký konkrétní projekt, který tě mrzel hodně, protože ho dnes vidíš všude a mohla to být IBMka, která ho měla?

Konkrétní produkt třeba proof of concept implementace umělé inteligence pro americký Honeywell. Bylo to pro konstruktivní kancelář, která chtěla využít AI ke zrychlení výpočtů u návrhu, aby věděla, jaký bude účinek návrhu. Staré metody, třeba metoda konečných prvků nebo proudění kapalin, byly extrémně náročné na výkon a čas. AI měla pomoci tyto výpočty urychlit. Měli jsme na to našlápnuto v rámci inovačního labu IBM. Když jsme odcházeli v dobrém, požádali nás, abychom projekt dál dotáhli. To byl vlastně náš první projekt.

Teď už se dostáváme k Techies a DNA AI. V IBM jsi potkal svého spoluzakladatele.

Ano, s Davidem jsme spolupracovali deset let. Kromě inovačních labů jsem pomáhal s transformací firmy. Součástí bylo vybírat talenty a zjistit, jak v IBM zajistit dobré pracovní prostředí. David byl určitě číslo jedna ze 14 500 zaměstnanců. Společně jsme vybudovali inovační laboratoř na umělou inteligenci a obklopili jsme ji super talenty, kde vznikaly zajímavé projekty.

Jaký je tedy váš, nechci říkat milostný, ale romantický příběh?

Bylo to tak, že jsme byli deset let kolegové. Viděl jsem, jak je excelentně technicky zdatný s unikátní schopností dodávat výsledky. Jednou jsem s ním byl v kavárně a říkal jsem mu, že ho už dál nebudu moci podporovat. On řekl, že je to škoda a že bychom měli založit firmu. Já jsem se smál, protože říkal, že nic neumím, ale že budu generálním ředitelem, abych měl čas na vědu a výzkum. Tak v kavárně vznikla idea založit firmu.

Ještě než pojedeme k DNA, zastavím se u toho tvrzení, že nic neumíš. Jaká je tvoje zkušenost s talentem, když jsi deset let v IBMC vychovával lidi od studentů po seniory? Jaké jsou tvoje největší lekce v práci s talenty?

Nejlepší lidé, které jsem potkal, byli velmi skromní. Byla tam obrovská chuť se učit a růst. Když dostali šanci, velmi si vážili možnosti učit se od seniorních mentorů, byli mezi prvními, kdo pracoval s nejnovějšími technologiemi v Evropě. Důležité bylo také vybírat týmové hráče, protože složité projekty se dělají vždy v týmu, ne jako jedna hvězda. V IBM jsme vytvářeli intrapodnikatelské týmy, které fungovaly jako firma ve firmě. Mnoho týmů pak založilo vlastní firmy, o kterých dnes často čteme ve Forbesu.

Ještě než se pustíme do Techies a DNAI, potkali jsme se díky FuturePort Prague.
Přesně tak, předtím jsme byli oba v Red Buttonu, a tím se naše spolupráce zintenzivnila. Zdravíme.

Jak ses dostal k FuturePortu a jak tě to ovlivnilo v současném uvažování?

Klíčoví byli dva lidé, především Martin Holečko, který přišel s nápadem vytvořit velký inovativní festival, inspirovaný americkým Open Air festivalem. Martin měl vizi, ale málo známých lidí v Česku. My jsme měli něco podobného v IBM s platformou Value Innovation People, kde jsme ukazovali C-level managementu technologické trendy. Když končila podpora našich projektů, byla škoda to nechat padnout. Seznámili jsme se s Martinem, dali jsme dohromady tvůrčí tým FuturePortu, který se stal hodně unikátním a úspěšným festivalem.

Jsem velkým fanouškem FuturePortu a myslím, že jste tady ukázali, co je možné.

Nyní se vraťme k tvé současné misi a sesterským firmám Techies a DNAI.
V kavárně jsi oznámil Davidovi, že ho už nemůžeš podporovat, a on ti řekl, že protože nic neumíš, budeš generálním ředitelem. To je skvělé.

Co jsi potom dělal?

David byl v rámci 14 500 lidí ten nejlepší. Nabídku jsme neodmítli. Nápad vznikal dva měsíce před tím, než jsme řekli ano. Přemýšlel jsem, že by bylo škoda tuto příležitost nevyužít, zvlášť v době, kdy AI může být velkým game changerem. Když jsme se sešli v kavárně, rozhodl jsem se okamžitě přijmout. Pro mě byl David jediný člověk, s nímž bych do toho šel, protože jsem předtím nikdy neměl vlastní firmu.

Jak jste začali poté, co jste zaplatili účet v kavárně?

Začali jsme skromně, rozhodli jsme se stavět firmu bez investorů, bez dluhů, nečerpáme evropské dotace. Chtěli jsme mít svobodu vybírat projekty, kterým opravdu věříme. Chceme dělat umělou inteligenci, která pomáhá řešit důležité věci. Využili jsme mé zkušenosti a Davida.

David je velmi náročný na lidi, když někoho pochválí, je to jednou za rok. Viděl ale mé silné stránky hlavně v kontaktech, holistickém myšlení a schopnosti dát dohromady talenty. Inovace a komplexní projekty vyžadují skvělé talenty, které je třeba udržet.

Firmu jsme rozdělili na dvě části. Jedna část nám pomáhá vydělávat peníze. David má zkušenosti s velkými transformačními digitalizačními projekty, je hvězdou v oblasti inovačních laboratoří a vymyslel mnoho unikátních digitalizačních projektů. Vyděláváme vytvářením mikroservisních architektur, data lake a infrastrukturních řešení pro využití AI. To jsou servisní projekty, kdy zákazník zaplatí zpravidla do 30 dnů od dodání.

Všechny peníze, nebo 95 % příjmů, investujeme zpět do rozvoje firmy. Po vytvoření finanční rezervy jsme začali vyvíjet vlastní produkty.

S týmem z IBM jsme odcházeli v dobrém. Bývalý zaměstnavatel nás poprosil o pokračování spolupráce na projektu, který nebyl dokončen, pro americký Honeywell, a pokračovali jsme už jako vlastní firma.

To je hezké, že od bývalého zaměstnavatele máte první zakázku. Kdo byl první klient, kterého jste získali sami?

Jeden z prvních klientů byla ČEZ. Díky tomu, že jsme kladli důraz na týmovou spolupráci, spojili jsme se s bývalými kolegy z IBM, kteří byli v konzultační firmě. Řekli, že chtějí pomoci digitalizovat ČEZ, měli šikovné konzultanty, ale potřebovali technické posílení, znali Davida a chtěli jít do výběrového řízení společně s námi. Sestavili jsme tým a vyhráli zakázku. Pomáháme ČEZ s digitalizací dodnes.

To bylo už v TechEase?

Ano, digitalizační projekty jsme rozdělili do TechEase. Bylo to v roce 2019. Jak si máme tehdy představit TechEase?

V prvním roce jsme opravdu žili v kavárně, zdravíme Kostakofy na Chodově, bylo nás pod deset. Když jsme si tam nevešli ke stolu, začali jsme řešit kanceláře.

Jakou část digitalizace ČEZ jste řešili?

ČEZ chtěl dohnat technologický gap, protože hodně používali SAP a chtěli zavést moderní trendy. Potřebovali poradit, na co SAP slouží a co si raději vyvinout vlastní architekturu. Pomáhali jsme jim navrhnout mikroservisní architekturu, technologickou roadmapu a klíčové milníky pro zavádění moderních technologií.

Zmínil jsi oddělení firmy na Techies a DNAI. Jak přesně to funguje?

Jsou to samostatné firmy s různým zaměřením. Techies dělá velké transformační a digitalizační projekty. Typicky přijde konzultační firma nebo interní tým a řekne, kam by se chtěli dostat za pět let. Potřebují někoho, kdo zná nové trendy v technologiích, ví, jak stavět mikroservisní architekturu, implementovat cloud, nastavovat moderní vývoj v Reactu nebo vybrat správné CRM. Pomůžeme jim říct, co se má přepsat, co je lepší řešení a tak dále.

Je to klasický servisní enterprise IT?

Přesně tak. Spolupracujeme s interními týmy a dalšími IT firmami, naše role je hrát klíčovou roli v inovacích. Minulý týden se k nám hlásil kandidát a řekl, že…

[Text končí.]

Když jsem zjišťoval reference na TechEase, líbilo se mi, že na nějakém webu, kde si uchazeči sdílejí své zkušenosti, říkali, kde je TechEase, a že tam inovují. Tak si to můžete představit v těch technologiích. To je claim na billboardy. Dobře, tak možná mu něco zaplatím nebo ho pozvu na oběd.

DNAI je hodně odlišná v tom smyslu, že ji si můžete představit jako takovou R&D organizaci, kde jsou lidé s širokými zkušenostmi v oblasti matematiky, statistiky a různých domén v oblasti umělé inteligence, a ti jsou schopni nejnovější technologie dostat do reálného nasazení. Typicky vytvořit nějaký proof of concept. Synergie je v tom, že když chcete implementovat umělou inteligenci, musíte vyřešit celou řadu problémů. Prvním je infrastruktura a datová základna, což je přesně práce pro techies. Pak je prototypování, což je hodně nová věc. Ale nakonec to potřebujete dostat do nějakého produktu – třeba ho integrovat, napojit na nějaký systém, vytvořit pěkný frontend – a tam zase vypomáhají techies.

Když říkáme, že je to 70 lidí, předpokládám, že je to techies a DNA dohromady? Ano. Když jsou to dvě entity, jaký je poměr inovací a R&D AI části a technologické infrastruktury? Myslím, že dvě třetiny jsou techies a jedna třetina DNA.

Zmínil jsi synerii mezi těmito dvěma firmami. Jak přesně to probíhá? Přemýšlím nad tím, jestli trochu držíš DNA v izolaci, aby měli fokus na inovace, jak moc vypomáhají projektům techies, jak moc lidé z techies přecházejí do DNA a naopak. Není to náročné?

Projekty jsou oddělené, takže to opravdu držíme odděleně a využíváme velkou synergii v kompetencích. Tým v DNA často potřebuje poradit v různých oblastech – jak využít cloud, jak nastavit DevOps prostředí nebo když se dostane do proof of conceptu a musí vytvořit produkt. Takže si lidi půjčujeme a podporujeme to, aby lidé přecházeli mezi projekty. Typicky lidé do techies chodí za stabilitou, dlouhodobou kontinuitou, máme projekty na pět let, ale zároveň je láká čichnout k DNAI.

DNAI je nahoru-dolů, což je nutné říct, protože když děláte hodně nových věcí, vůbec nevíte, jestli dopadnou. Někdy mají mix – třeba po půl roce, či roce řeknou, že chtějí něco zajímavého a začnou vypomáhat v R&D. Naopak lidé, kteří jsou v DNAI, není na škodu poslat na nějaký komerční projekt, aby viděli a vážili si pohodlí, které tam mají.

Nezlob se, ale pošleme tě na komerční projekt? Ne, vůbec ne. Je to příležitost získat zkušenosti. Nemám nic proti korporacím. Je fajn vidět standardy, jak věci fungují, a pracovat na projektech pro milion uživatelů, což v labu není možné. Je to reálný svět. Myslím, že páka a dopad jsou důležité. Startupy jsou super, ale korporace mají páku. Nemyslíš, Hinku?

Poznámka pro posluchače, kteří neznají Hinkovu osobní historii: Do velké americké enterprise společnosti Workday se dostal tím, že Workday akvíroval malý inovativní, disruptivní startup Stories. Dívám se na Hinka a řeším jeho převod. Moje odpověď je ano.

Zpátky k Pavlovi, teď už víme o Techies a DNAI. Jaká je spolupráce? Sedíte v jednom baráku, ví lidé, že ty máš jiné tričko?

Jsme pořád ve fázi, kdy jsme se z kavárny přesunuli do velkého mezonetového bytu. To bylo i z důvodu, že jsme chtěli domácí prostředí, a jsme tam doteď.

Počkej, velký mezonetový byt pro 170 lidí?

Mám úplně jiné standardy. Zakládáme se na tom, že digitalizační projekty stavíme ve spolupráci s klientem, respektive přímo u nich. Jsou to hodně náročné věci. My nejsme ultrapodporovatelé 100% remote práce, protože potřebujeme být ve velmi úzkém kontaktu s byznysem a tým musí sedět pohromadě a řešit složité věci.

Obvykle tři dny v týdnu team techies sedí u klienta a dva dny pracují z home office, takže nebylo možné bydlet v bytě. DNAI, kde je jádro R&D, už začíná přetékat, a tak hledáme rozšíření v tom bytě. Dole je opuštěná trafika, kterou zkoušíme převést na kancelář.

To zní super.

Říkal jsi, že projekty jsou rozdělené. Podívejme se do techies, jaké tam máme klienty a digitalizační projekty, a naopak, co objevíme v DNAI za inovativní a disruptivní projekty?

V techies je portfolio širší, ale všichni klienti jsou velcí, třeba DHL, O2, pojišťovny, banky. V DNAI je portfolio široké, vzniklo z respektu a nejistoty, kde se podaří najít klienty. Máme klienty z výroby, logistiky, energetiky, zdravotnictví, školství. Začínali jsme proof of concepty a teď začínají vznikat produkty.

Jedním generickým produktem je digitální dvojče, což je platforma umožňující popisovat objekty z hlediska dat – stroj, výrobní linka, lidské tělo, člověk v kontextu zákaznického chování.

Platforma sbírá data a vytváří digitální datové repliky a integruje nástroje pro extrakci hodnoty – anomálie, predikce, root cause analýzy atd. To je základ pro další produkty.

Kdo obvykle zpracovává tato data? Dělá to třeba datové oddělení dané firmy, nebo vy nad tím stavíte produkt nebo službu?

Je tam synergie s datovým oddělením, ale nejen s ním, jde o infrastrukturu, data a byznys. Například digitální dvojče ve zdravotnictví – pandemické digitální dvojče – což může mít aplikaci v personalizované či holistické medicíně.

Do budoucna bude možné popsat lidské tělo daty – analýza DNA, krevní testy, střevní mikrobiom, data o nemocích, jídelníček, Fitbit zařízení, medikace pacienta. Digitální dvojčata můžete porovnávat a sledováním v čase hledat root cause analýzy nebo predikovat stav, do něhož pacient nechcete, aby se dostal.

Stejně tak to může být stroj nebo proces, například supply chain.

Digitální dvojče tak není sci-fi, je to i v medicíně, kde aspoň částečná digitalizace je na dlouho.

Ve výrobě se digitální dvojče spojuje s koncepty Průmyslu 4.0 – například virtuální fabrika pro optimalizaci. My to ale stavíme z hlediska dat.

Ve výrobě si třeba představte, že vezmete moderní stroje a vytáhnete z nich diagnostiku. Realita je, že nemáte jen nové stroje, ale i starší, na které se osadí IoT senzory a začnete data sbírat.

Navíc je MES systém, který dává data o procesech. Můžete vytvořit „rodný list“ výrobku, například při výrobě pračky sbírat data o provozu, materiálu, nastavení stroje, údržbě, pracovnících.

Tím produkt „obohacujete“ a vzniká 360° pohled na výrobu.

Důležité je pak data interpretovat a převést do akce. Například zjistíte, že stroj se do dvou dnů dostane do nežádoucího stavu – dáte tip procesnímu inženýrovi, aby provedl kontrolu.

Nebo se objeví korelace mezi vadným materiálem a nastavením stroje – což je informace pro kvalitu.

Také získáte data pro management.

Ve výsledku je budoucnost v maximálním zjednodušení a přetvoření dat v konkrétní činnost.

Zmínil jsi jednoho klienta ze strojírenství. Jaký je tam stav nyní – jaké věci firma zaznamenává a co z nich získáte?

Ten klient už není náš, ale byl, když jsme spolupracovali s IBM. Projekt byl v oblasti kvality – zachytávání defektů v kovu, například mikroprasklin.

Vytvořili jsme komplexní řešení do fáze MVP (Minimally Viable Product), řešili optiku, která zachytí mikropraskliny na kovových součástkách.

Natrénovali jsme algoritmy, aby chyby zachycovaly lépe a rychleji než lidé, minimalizovaly falešné poplachy a rozlišovaly přijatelné od skutečných problémů.

Dosáhli jsme přibližně 98% spolehlivosti na trénovacích datech.

Tyhle use casy umožňují kontrolovat každý díl, ne jen náhodné kusy, výrazně rychleji a přesněji než manuální kontrola operátory.

Zmínil jsi více produktů v rámci DNAI než jen digitální dvojče. Co dalšího vaříte?

Mám dojem, že jsi v DNAI přenesl intrapreneurship, že jste takové startup studio – R&D, které přetváříte na samostatné produkty, projekty, možná i firmy.

Máte pravdu, tak to máme od začátku. Intrapodnikání je u nás velmi podporované. Snažíme se vytvořit samostatné týmy pro jednotlivé industry, které se soustředí na využití umělé inteligence v dané doméně.

Z dokončených produktů máme SaaS řešení pro supply chain – není to tolik o AI, spíš matematická optimalizace, predikce poptávky a optimalizace skladových zásob ve zdravotnictví.

V bioinformatice jsme poskládali unikátní produkt spojující asi 30 open source nástrojů, big data databází a robotizační engine pro zjednodušení a urychlení analýzy DNA.

Pak máme produkty kolem rozpoznávání obrazu. Tento měsíc jsme dokončili unikátní produkt, hybridní systém kombinující GPT a…

Váš vlastní model či spíš knihovnu?

Ano.

Produktů vzniká nyní více, abychom hledali generické věci napříč industriemi, které pak zakomponujeme do platformy umožňující AI využívat jako SaaS.

Pokud vznikne úspěšný produkt, plánujeme kolem něj postavit firmu. Lidem ve firmě říkáme, že tuto příležitost budou mít. Počítáme s tím, že někteří odejdou z DNAI a založí produktovou firmu s vlastním vedením, kulturou a strategií škálování.

Někde do světa půjdeme s konzultingovými firmami, jinde pouze s částí řešení, kterou zakomponujeme do produktů úspěšných firem. Máme i tendenci vytvářet vlastní produkty.

Zmínil jsi několikrát synergii a spolupráci s konzultantskými firmami. Jak toto funguje? Jaké jsou výhody a nevýhody tohoto přístupu? Doporučil bys to každému, kdo zakládá AI, technologickou a inovativní firmu?

Jsi profesionální editor českých podcastů.

Úkol:
Přepiš text do spisovné češtiny.

KRITICKÉ:

• Zachovej 100 % obsahu
• NIC nevynechávej
• NIC nezkracuj
• Význam musí zůstat stejný

Pravidla:

• oprav gramatiku
• oprav diakritiku
• rozděl do odstavců
• zachovej všechny informace

Text:

Je lehké získat si přátele ve Velké čtyřce, protože ti to umí dobře prodat? Ale nám se to zatím daří u digitalizačních projektů. Tam máme technickou kompetenci, takže tam to jde relativně rychle. A u těch iJakových produktů jsme na začátku. Jsou tam zase dva přístupy. Jeden spočívá v tom, že využíváme technologie, které už na trhu existují, a na těch stavíme, protože nemá cenu budovat všechno od začátku.

Třeba naše produkty fungují na AVS, nebo běží v Azure, a právě tam máme dobře našlápnuto s Microsoftem. Je to opět jeden produkt v oblasti vzdělávání, kde používáme digitální dvojče pro personalizovanou výuku. Jsme ve fázi, kdy máme funkční MVP a dohodnuto, že bude nasazen na třech školách, takže bude fungovat. Microsoft ho pak oficiálně zařadí do Azure a pomůže nám s jeho propagací ve světě.

Ale zpátky k consultingu. Je to typický trade-off u klientů? Jste tam spíše jako technologie, anebo tam jste jako například KPMG, Deloitte nebo někdo podobný?

U Velké čtyřky to trvá dlouho, stále s kolegy vymýšlíme, co bychom dokázali nabídnout. Děláme osvětu. Kluci mají skvělé kontakty, ale jsou to takové velké zakázky, že to prostě trvá. Není to, že za měsíc máte vyhráno. Z mých zkušeností, u digitalizačních projektů to trvalo i rok až rok a půl, než se něco podařilo prodat.

Dobrou zkušenost mám s menšími konzultantskými firmami, které nám důvěřovaly. Už u zákazníka byly a pomáhaly třeba managementu zavést agilní metody, anebo pracovaly s leadershipem a týmem. Pomohly nám otevřít dveře. Přišli a řekli: „Tady máme alianci s partnery, kluci jsou dobří v implementaci umělé inteligence pro supply chain, což právě teď řeší jedna z největších dopravních firem.” Pomohli nám otevřít dveře, zaručili se za nás, že jsme dobří, a z té schůzky jsme odešli opravdu s objednávkou.

Teď dokončujeme proof of concept, které funguje, a máme dohodu, že když projekt přejde do produkce, budeme řešit technickou část a konzultantská firma se postará o soft skills, aby bylo vše dobře přijato zaměstnanci a implementováno tak, aby nové procesy dávaly smysl.

Vidím tedy velkou synergii jak s velkými konzultantskými firmami, tak s malými. Není důležité, jestli jde o technický consulting, nebo firmu zaměřenou na soft skills, která má dobré vazby na management.

Pavle, jak těžké je toto všechno řídit, když máš jednu misku i startupy, druhou business consulting a lidi mají velkou míru svobody a mohou si vybírat, co je baví a inovovat? Přitom to je byznys, který musí nějakým způsobem fungovat a živit se. Jak to zvládáš?

Je to opravdu těžké. Kdybych tvrdil, že to jde lehce, lhal bych. My sami hledáme způsoby, jak to dělat. Firma se během roku zdvojnásobila, jinak to vypadá, když máte do sta lidí, a jinak, když je více. Proto ladíme systém a připravujeme základní pravidla.

Co se nám osvědčilo, je, že týmy by měly být rozumně velké – ideálně do pěti až deseti, maximálně patnáct lidí. Velmi důležité jsou dvě klíčové role – technický lead, který musí být velmi zkušený, a někdo, kdo rozumí byznysu a žije produktem. Pokud toto kombo funguje, je to skvělé.

V podstatě neustále replikujeme náš úvodní setup z kavárny. Kde je tato kombinace silná, tam je minimum problémů. Já můžu být spíše v reaktivním módu, nebo v roli „kazatele“, který dává palec nahoru či dolů a drží tým na správné cestě.

Snažíme se kulturu a to, co má každý tým dobré, sdílet napříč firmou. Například tým Foxino perfektně zavedl Product Board pro produktový vývoj. Jiný tým zase nastavuje vhodné metodiky vývoje v oblasti umělé inteligence. Jiný tým implementoval DevOps. Snažíme se, aby se tyto pozitivní věci šířily napříč týmy.

Jak to děláte? Interní vzdělávání, nebo hodně komunikace?

Je to také náročné. Proto jsme posílili marketingový tým a máme roli komunitního lídra. Lidé z týmu pak přicházejí a sdílejí zkušenosti, třeba z jiných firem, kde komunity dobře fungují. Zaměřujeme se na to, aby se jednotlivé týmy, které jsou samostatné v určitých oblastech u zákazníků, propojovaly skrze komunitu.

Například Foxino Team má 30 frontend developerů na různých projektech. Vzniká komunita, kde si kluci sdílejí best practices – například: „Toto jsme implementovali na projektu, zde je přepoužitelný modul, nemusíte to dělat od nuly.“

Nebo komunita lidí pracujících s EIJ si například vzájemně ukazuje, jak využít GPT-4 pro automatické generování unit testů, či jak vytvořit třeba 80 % dokumentace ke kódu automaticky.

Podporujeme takové aktivity a chci, abychom si zkušenosti v rámci firmy aktivně sdíleli. Dále máme určitá pravidla, která dávají činnostem rámec. Například neděláme neplacený pre-sale, nebo jen v některých specifických případech.

Je to zpětná vazba z trhu – pokud přijde dobrý nápad, třeba seniorní pracovník, který u nás dělá rozpoznávání obrazu, má nápad na produkt, tak mu otevřeme dveře a pomůžeme najít někoho, kdo by ten nápad zaplatil. Může si ho najít i sám. Pokud peníze najdeme, začneme proof of concept, pokud ne, projekt nebude realizován.

Důležité je i to, že se snažíme věci dělat přepoužitelně a škálovatelně. Stavíme je jako stavebnice z lega, aby to, co vytvoří jeden tým, mohlo využít i jiné části firmy. Ale i to je náročné, musí k tomu sednout tým architektů a dohodnout se, co ano a co ne.

Není to černobílé a rozhodně to nefunguje stoprocentně. Ale je to směr, který nyní sledujeme.

Pavle, kde přesně v tomhle vidíš svou roli? Kde je tvá největší přidaná hodnota? Jde o rozvoj byznysu, zakládání nových poboček, zvětšování týmů nebo zpevňování komunitních vazeb? Práce s talentem, což je tvůj originál?

Mě asi nejvíc baví hrát si s ekosystémem – vytvořit ho. Když to řeknu upřímně, generuje to tolik problémů, že většinu času trávíte řešením problémů a jen část věnujete přemýšlení a úpravám.

Máme ekosystém stovek týmů, ekosystém firem konzultačních, softskillových a jiných dodavatelů, a také ekosystém produktů, jako jsou platformy a jednotlivé nabídky.

Co myslíš tím ekosystémem?

Je to širší systém – to znamená, jak rozčlenit týmy, jak mají fungovat v daném rámci, co by mělo být sjednocené a kde je prostor pro svobodu. Už musíme zavádět i základní procesy, rozhodovat, kam něco pustit, a nastavovat generické věci – například standardizaci a synergii mezi firmami.

Také budujeme holding, kde vznikají různé uzly („ceřinky“), a hledáme spravedlivý systém odměňování. Nemáme žádný akciový program, ale řekl jsem, že když tým vytvoří produkt, který začne vydělávat, spravedlivě se podělíme. Ptáme se, jak umožnit lidem odejít třeba z týmu v TechEase a založit si vlastní firmu se správným podílem.

Pak je ještě širší ekosystém, kdy experimentujeme a spolupracujeme s malými i velkými konzultačními firmami. Za mě je to škola, ze které přebíráme to, co se osvědčí, a pak to replikujeme a standardizujeme.

Pavle, prošli jsme tvojí dosavadní kariérou a teď to vypadá, že stojíš na prahu něčeho opravdu velkého. Jaké máš lessons learned ze svých let praxe? Co bys doporučil našim posluchačům, pokud nejsou programátory, ale chtějí se pohybovat v těchto technologiích?

Jaké jsou pro tebe důležité hodnoty, které si z celého příběhu odnášíš?

Kdybych to viděl na začátku, asi bych se bál do toho jít. Proto je podle mě důležité začít – mít odvahu udělat první krok. Není možné to naplánovat. Pak jde o to nebýt rigidní, ale být kreativní a umět reagovat na to, co vás potká – jaké klienty a lidi.

Obecně je naše cesta hodně o spolupráci. Snažíme se být kreativní v tom, jak spolupracujeme – ať už s technickými nebo netechnickými lidmi, ať už jde o dvě firmy, či širší ekosystém partnerů.

Máme řadu aliančních partnerů a náš fokus je být excelentní v technologiích a v umělé inteligenci. Strategicky jsme se rozhodli, že nebudeme dělat hardware – což je prostor pro spolupráci s firmami, které dělají IoT sensoriku nebo optiku. Stejně tak nebudeme dělat consulting, což nám dává šanci spolupracovat s konzultačními firmami.

Když nad tím přemýšlím, našli jsme si takovou unikátnost – komplexnost, která nám umožňuje zvládat složité projekty. Když najdete unikátnost, máte šanci na trhu dělat zajímavé věci.

Pavle, pomalu se blížíme ke konci příjemného rozhovoru. Na co se teď těšíš? Co tě čeká a co tě naplňuje radostí z návratu do tohoto velkého šíleného ekosystému?

Mě to moc baví a nejvíce se těším na lidi, protože pro mě je to splněný sen. Je to úžasná univerzita, s velkou pestrostí a výjimečným týmem. Mám obrovskou radost, když vidím, jak se věci reálně posouvají. Nejsou to jen nějaké vzdálené vize, ale každý týden vám mohu ukázat pokrok. Jsem na ně moc pyšný a rád si s nimi užívám práci.

Chtěl bych jim za to moc poděkovat, protože je to velká radost pracovat ve firmě s tolika výjimečnými talenty.

Takže zdravíme do Techies a DNII a děkujeme tobě, Pavle, za příjemné povídání. Věřím, že se tu ještě uvidíme a možná s tvým cofounderem půjdeme do větší hloubky, protože technologicky je tam mnoho zajímavých věcí, které nám jako generální ředitel nemůžeš vždy podrobně představit.

Děkujeme za skvělé povídání, někdy příště.

Taky děkuji moc.

A to je všechno. Děkujeme, že jste doposlouchali další díl Datatolku. Děkujeme i našim partnerům: BigHub, Vypnout, Manta, Notino, GeneBeam, Seznam CZ a Muse.

Pokud vás zajímají další informace ze světa datových technologií a československé datové scény, navštivte naše stránky datatolk.cz. Nechť vás provází data.