Podcast

Štěpán Rešl (00:00:03): Dobrý den, já vás tady vítám u historicky prvního dílu Czech Fabric podcastu. Mé jméno je Štěpán Rešl a se mnou je tady Jirka Vicherek. Ahoj všem. Tak ahoj všem. Tak jo, Czech Fabrik Podcast.

Jirko, jsme tady společně, nahráváme podcast o fabriku podle všeho. Hele, o čem to bude?

Jirka Vicherek (00:00:39): Důležité je říct, že mým snem bylo, aby DataTalk byla televize. To znamená, že jsem nikdy nechtěl, aby DataTalk byly rozhovory se mnou a hosty, přestože hostů jako je zrovna Štěpán si moc vážím a myslím, že je to super. tak jsem vždycky doufal, že se najdou další nadšenci, kteří pod DataTalkem budou tvořit vlastní podcasty. A tak jsme se domluvili se Štěpánem, který je tady přední odborník na Microsoft Datastech a nově Fabrik, MVPčko a všechny další štemply.

Štěpán Rešl (00:01:15): Prosím Vás, jenom bych chtěl říct, MVP neznamená v tomhle kontextu Minimum Vable Product.

Jirka Vicherek (00:01:19): Děkuji. Znamená to most valuable player, tak jako Michael Jordan sbírá medaile a tak, tak něco takovýho, ale v microsoftním stacku, takže Štěpán je OG a když jsem měl Štěpána jako hosta, tak to byla skvělá epizoda a řekl jsem si Že takových epizod můžeme mít víc a tím, jak je Fabrik obrovský téma, jak teď jede, tak jsme se se Štěpánem domluvili, že uděláme speciální pořad, který bude vést hlavně Štěpán a já tady budu... Spíš se na něho usmívat a dodávat hloupé otázky a budem vám rekapitolovat největší změny ve fabriku, co se událi, dívat se dopředu, přinášet Štěpánu vhled a vám dávat praktické know-how, jak s fabrikem správně a efektivně zacházet. No a tím, že tohle je první díl, tak bude speciální, my si vezmeme velké sousto a to si vezmeme změny a novinky za celý rok, za celý předchozí rok 2025. Štěpáne, když začneme ze zhora, rok 2025 ve fabriku, nějakou executive summary, prostě než se vrhnem opravdu do kodu jednotlivých feature a hodně hluboko, kde už mě ztratíš, Tak na tý vysoký úrovni.

Tak co znamenal rok 2025 pro Fabrik?

Štěpán Rešl (00:02:47): Já bych možná, než začal hnedka roka 2025, tak se jenom poohlídl na rok 2024, kdy vlastně v podstatě Fabrik přišel do GA na úplném konci roku. GA v tomhle kontextu znamená, že ne, weblity. Ale jas, Microsoft už má hotovou podporu a je schopen odpovídat na to, když se něco pokazí. Vždycky se něco pokazí, známe to, a teď to není jenom problém Microsoftu, to je in general. Takže přišel v podstatě do GE, a s tím startoval rok 2025.

Bajíme se o tom, že teprve se to tady pořádně objevilo, už si s tím nehraje jenom pár nadšenců, firmy to začínají mnohem víc objevovat, začínají se do toho mnohem víc ponořovat. Začíná je to lákat, mnohem víc, což je jako strašně super. Lidi začali mnohem víc experimentovat s střelovýma licencema, kterých v průběhu roku jsme teda taky v podstatě ztratili. Takže už hold začali penízky rítat směrem do Microsoftu. Ale v rámci toho došlo k extrémním změnám, který nám umožnili vlastně se vymanit třeba z těch feature, kterých jsme předtím byli tlačený, který byly relativně dost drahý a můžeme vlastně ho najednou využít mnohem víc efektivně, mnohem víc levnějíc a zjišťujeme, že opravdu ty třeba nízký kapacity, na který jsme už sice od začátku koukali, že by to mohla být sranda, tak vlastně jsou extrémně powerful a jsme schopni na nich jet extrémně dlouho a je relativně dost velký firmy.

Jirka Vicherek (00:04:13): Takže ten nějaký můj pohled, narrativ, to co slychávám, tak 2024 totálně preview, demo, nahraní, public beta skoro, konec 2024 tak to rolujou a v roce 2025 je to už dospělá platforma, samozřejmě ještě ve vývoji dynamická a tak, ale už je to tady.

Štěpán Rešl (00:04:41): Tak, v podstatě bych to podobným způsobem zarámoval. Já bych řekl, že rok 25 byl právě ten rok, kdy to už nedělalo ty dětský krůčky, ale začalo to reálně jako chodit, běhat a začalo to zjišťovat, co dalšího by si to mohlo do svý platformy přidat. I na základě toho, co právě uživatelé chtěli, potřebovali. A co i vlastně třeba inženíři, který si Microsoft tu chvíli nakoupil random z lidí po světě, tak mu začali do toho kafe a říkat, hele tohle potřebujeme předělat, aby to rávně bylo mnohem víc funkční. A ty věci se začaly bývat strašně rychle.

Jirka Vicherek (00:05:16): No, tak se pojďme na ty věci podívat, kde začneme, co je pro tebe to nejdůležitější.

Štěpán Rešl (00:05:23): Hele, za mě jeden jako z klíčových bodů, který přines rok 2025, je jednoznačně podpora čistých Pythonových notebooků. Žádnej PySpark, žádná potřeba využívat mashup engine pro Power Query, respektive pro data flowčka, žádná nezbytnost nutně vždycky sahát na copy activity a data factory, ale čistý krásnej Python. To byla věc, která za mě udělala největší gamechanger teďka ve fabriku za minulý rok. Teda, jasně, myslím, bylo spoustě dalších, ale tohle to znamenalo, že najednou spotřeba našich CUček, který vlastně ve fabriku jsou klíčový, protože s nimi vlastně platíme. tak mohla jít extrémně řádově dolů.

Předtím, když jsem vytočil PySpark, tak jsem vždycky třeba u F2, F4 kapacity musel burstovat. To znamená, automatsky jsem si půjčoval kapacitu dopředu. Což třeba pro PSU Go modely fabriku nebylo dobrý, protože ty se zapneš na hodinu a zaplatí stejně den. Jo, to jako není to, co úplně chceš. Na to, když chceš, aby to vždycky naběhlo na jednu hodinu denně.

A ono jako, ono nejno. Na rozdíl od toho takhle ty Pythonový notebooky mají relativně striktní, defaultní konfiguraci. Startuješ s 16 gigama ramky, s dvouma jádrama a můžeš si s nimi dívat, co chceš. To znamená, bude ti to stát přesně do cučko. Jo, to je naprosto jako skvělý, protože ty víš, že každou vteřinu, kde ten Python 0.2 stojí právě jedna.

Můžeš to změnit, můžeš mít vyšší konfiguraci, nižší, to už jako je na tobě, ale už ten by default říká, jestli nebudeš nic spoučovat do budoucna. Takže zapneš to na tu hodinu, vypneš to po tý hodinu a zapatil si přesně hodinu. That's great. A rovnou tam byly předinstalovaný spousty užitečných základních knihoven. A teď se nebavím o tom, že tam prostě mám hozený pandas, tak to ani neberu.

Ano, to je všude, kdo tam nemá, tak kdyby neexistoval. Ale spíš rovnou, že tam máš předpřipravený Polars, máš tam předpřipravený DugDB, jako prostě zlatej grál pro tyhle transformace. Předinstalovaný všechty základní package a můžeš to jenom vzít a v podstatě plug and play jedeš. Spin up toho notebooku, jasně, všichni co známe Retabricks a známe jeho PySpark notebook, jak víme, že prostě to spin upuje zhruba 15 minut. PySparkový notebooky ve fabriku spin upujou v defaultní konfiguraci do minuty.

Je to z důvodu toho, že vás postupně přepojuje na aktuálně volný server, když to prostě stejně běží furt. Není to tento fakt spin upujete. Pokud máte custom konfiguraci, tak taky čekáte úplně stejně, jako byste čekali kdekoliv jinde. No ale Python, lusk, já jenom lusknu a všechno mi běží okamžitě, je to skvělý jako, takže i overhead z pohodu čekání, tady ty jako waiting time šly extrémně dolů a já vlastně mám možnost s tím dělat úplně co potřebuji a to be honest, je to tak moc powerful, že vás to nechá dělat věci, které byste tam neměli dělat. Já jsem si tam v Python notebooku rendroval videa.

Vedle toho jsem si tam zkusil rozchodit důma a zahrát si prostě trošku nějakou střílečku a jo, vzhledem k tomu, že prostě to podporuje všechno možný, tak tam bude to dělat naprosto jakýkoliv bejkárny. A ono by to jako, nebo on to je vlastně jako jeho símustek, který mi vlastně pomáhá teďka k tomu ukázat ještě jednu věc, protože já jsem zmiňal o tom, že ten Pice Park nás tam třeba stál dost. Jo, no a v rámci toho do dvacet pětky byla přehná jedna krásná věc, která minulý týden dostala další update, takže jako jo poslou vás to furt, jmenuje se to Search Protection, což je věc, která mi umožňuje nastavit, kam maximálně se v rámci svojí kapacity chci dostat s backgroundovými a interaktivními operacemi, to znamená jak třeba zařídit to, aby mi backendové operace nevyhodily všechny reporty. Jo, sice v roce 25 jsme dostali jenom procentování nastavení, takže řekneš maximálně to může využívat 60%, což ještě není vin, ale dobrý. Před týdnem jsme dostali update.

To znamená jako, udělám rychlejskou do roku 26, kdy nám řekli, teď máte možnost si to nastavit na workspace. Tenhle workspace může brát maximálně tuhle kapacitu. A to je už jako výrazný posun, že to je věc, o kterou vlastně křičíme ještě z private bet, že jako tohle bude potřeba v Batman Workspacy, kde máte velký loady a prostě pro mě to tam přesně musí být kepnutý, aby vám nesežrali všechno ostatní. A nebo vice versa, řeknete, ty jsou odemknutý a všichni ostatní vývojáři, kteří se tady s tím hrají, to jsou na maximálně 5%. Na jedno ty kapacity jsou mnohem lépe delegovatelný a nemřte jich mít 350.

Takže jako krásně tyhle dvě věci jako přišly, jim uchodem ve stejnej měsíc. Jo, ve stejnej měsíce tohle přišlo, potkalo a začalo to krásně koexistovat pospolu s tím, že to se bavíme, to byl leden unor, kdy jako tyhle ty věci přišly, protože v březnu přišel FAPCON. Taková jako velká událost, kterou si fabrikovej marketingovej tým vystavil jako v podstatě největší událost roku. Konala se to v Las Vegas, konalo se to v Las Vegas a druhá se konala tady v Evropě. To znamená jako točejí to jako proti sobě.

Letos to mluchodem je Los Angeles? Myslím, že. Vím, že zase březnu bude, a pak je zase na podzim tady v

Jirka Vicherek (00:10:57): Evropě. A já se těším, že nám z FAPKONu, ať už to bude v Los Angeles nebo kdekoliv jinde, tak přineseš novinky, ještě když zůstanu u Search Protection a těch pythoných notebooků, můžeš dát ještě jeden příklad, jak prostě řešení fungovalo předtím, co to znamenalo a jak jste to svičili?

Štěpán Rešl (00:11:21): Jo, hele, za první pro nás třeba příchod čistých Pythonových notebooků znamenalo to, že my jsme celý náš framework, který jsme na fabriku měli postavený, vzali a celý reprebuildli. A najednou z kostů řekněme třeba 100 cuček jsme se dostali na 5, jakože ten drop byl extrémní.

Jirka Vicherek (00:11:41): A co znamenalo to mezi tím, jakože napsat celou code base Pythonu.

Štěpán Rešl (00:11:47): No my jsme ji původně měli v Pyce Park Oriented, takže jsme to anorce i rebuildli do Pythonu, do čistýho, respektive my jsme třeba pro interní účely využili Polars, protože bylo velmi jednoduchý učit lidi, který mají zkušenosti s Pyce Parkem, vlastně používal Polars, protože je to strašně podobná syntaxa, je to velmi obdobný. Já třeba osobně jako fakt mám rád DuckDB, je si neskutečná zábava, umí to strašné věci a já tam hrozně rád ukazuju, že my třeba používáme nějaký monitoringový řešení a konkrétní jedna transformace uměla běžet třeba hodinu, protože prostě parsuješ obravitánský logy, ve kterých se bavíme o až tři a půl tisíce různých atributům na čtyřistá různých rekordových alternativ.

Jirka Vicherek (00:12:37): Tak hodina ještě dobrých.

Štěpán Rešl (00:12:38): Jo, jo, jo. Na to, když jako víš, že Pice Park je silně typovej, takže prostě jako ty si nemůžeš dovolit to jako natipovat, jako obrovský. No jenom, že tak kdyby ti nechá dělat, co chceš. Takže já jsem to do něj přepsal, no a z té hodiny běhu jsem se dostal na 3 minuty a 12 vtaře. Běhou.

Úplně toho samýho, nehledě na to, že je to full dynamický a úplně na co mi do toho leze, takže jako za mě, jako, jak mě tohle přišlo, já jsem otevřel flašku Šáňa, bouchnu jsem to, říkám, a je sranda.

Jirka Vicherek (00:13:08): Super a ohledně Search Protection, jak to jste implementovali, ty jsi mluvil o nějakých jako modelových modelových řešení, jak se to dá využít, nějaký konkrétní příklad?

Štěpán Rešl (00:13:22): Hele, reálnej příklad je takovej, že opravdu my jsme tam potom řídili primárně právě to rozdělení, kolik jednotlivých interaktivstvých background operace můžou vzít. To je jako, je to strašně nezbytný. Proč to říkám takhle? Když mám semantický model Power BI a někdo má napsaný nějakej DAX, tak DAX je nejhladovější engine v podstatě, který máme na CUčka. A teď jako to, jako myslím si vší úctou, ale prostě jakmile tam je drobná chybka nebo model není napsaný úplně jako nejlíp.

tak Dax vám umí instantně vystřelit na třeba 20 tisíc procent kapacity. Jo, jenom prostě protože on pod sebou dělá docela velké množství operací, je tam relativně složitý rozklad té kveriny. Vlastně ten engine pod sebou nemá stejný optimalizační engine, jako má třeba SQL na dotazy. Jo, toto tam prostě není, tam je série pravidel, který se musí dodržovat. a holt to prostě potom umí způsobit šílenosti.

Nedej bože, chování běžního uživatele v reportu. Já když přijdu otevřu report, tak report začne rendrovat stránku. Na té stránce se to rendruje po čtyrech. To znamená, čtyři vizuály začínají dotazovat se na data a generujou ten DAXový kód, který se střílí, který vlastně vrací zpátky výsledky. A teď takhle se narendruje celá stránka, uživatel přijde a řekne, já chci vlastně vidět v randu omáčku.

vybere si Frantu Pomáčku a všechny vizuály vygenerujou nový taxolitas a takhle to tam střílí, že nedej bože, že ten uživatel kliká, protože neví, co chce vidět. Jo, a najednou ty vlastně v monitoringu vidíš, jak ti prostě ta kapacita vystřelila do extrémů, přichází ti jako šílně naštvaná zpráva, že nic neběží, protože prostě fabrik má nějakej throttling a nějakou protection pro to, abyste jako nepřečerpali i microsoftní kreditku. a v tu chvíli tohle je jako skvělý nástroj, protože to prostě kapneš. Řekneš, nepojde to na to, tím pádem to spadne na čekání a ten uživatel tu odpověď nedostane hned, dostane ji chvilku později, ale ty si zachráníš třeba tvůj load a náběh tvýho warehouse, což je kriticky důležitý.

Jirka Vicherek (00:15:27): Skvělý, skvělý, děkuji, že jsi to dal takhle v kontextu, tak pojďme dál, tak Pythonní notebooky, Search Protection,

Štěpán Rešl (00:15:35): Unor. Já jsem totiž umyslně zmínil FAPKON, na FAPKONu byla anuncovaná jedna věc a je to strašně ve spojitosti s tím čistým Pythonovým notebukem a to jsou User Data Functions. User Data Functions je v podstatě čistý Pythonovej kód, zase, jo aby toho nebylo málo, Ale je to udělaný, takže ty si tam připravíš ty jednotlivý funkce, který se můžou exekuovat a uživateli pak může spouštět. A tady je tady strašně krásný, k čemu to proboha jako jinak, vždyť mám ty notebooky. Jasně, za první si můžeme říct, že podle relativně dost přístupů notebooky nemají na produkci co dělat.

Ale to, že tam většina z nás máme i s druhámi taky, jako co si budeme. Říkám, to je jeden z přístupů, to není jako prostě dogma, kterýho bych se rád držel. Tohle jako ty funkčny vznikly pro jednu fíčru, která byla třeba v powerběku žádaná od dobce powerběku vzniklo. Writeback. Schopnost nějakým způsobem zapisovat zpátky.

Tyhle ty User Data Functions mají totiž přímou integraci do Power BI reportů, kde Vy můžete vlastně odesílat do nich vaše data, vyloženě podle těch parametrů, který jste si nadefinovali v té Data Functione, tak ty se zapropagují do toho Power BIka. Vy na to nám opojete jednotlivý vizuály, to znamená třeba Text Search Slicer nebo nějaký Dropdown, whatever, a pak řekl jenom Run. Ono to zavolá tu funkčnu, předájí to hodnoty, s tím něco udělat, to zapíše do databáze a může vynoutit zpátky refresh toho vašeho reportu, takže reálně, fakt jste schopni si postavit vlastní writeback, anebo pavl by jakem přímo vlastně secure verzií ovlivňovat běh a jednotlivý procesy ve firmě. To byl jako další velice silný klíčový bod, který vlastně v rámci toho přišel.

Jirka Vicherek (00:17:39): No a zase prakticky, takže já mám nějakou Power BI frontend a tam kliknu ship a mně se to propíše v databáze a všeho a automatizační, takže vlastně Power BI jako frontend nějaký automatizace. Ano, přesně tak.

Štěpán Rešl (00:17:58): Já řeknu jeden příklad třeba z našeho prostředí, kde my jsme se s tím relativně dozhráli, tak je třeba budget. Jo, každá doména má nějaký svůj budget nebo každý manažer má svůj budget a jednou za čas se provádí nějaký budget review, jako prostě v každý jiný společnosti. No a v rámci toho ty potřebuješ vyplnit nějaký texty, případně vzít třeba nějaký kápejčka, kteří jsou ale spočítaný vlastně v tom reportu a teď jako... Teď to chceš vzít, dát na nějaké centrální místo, ať to máš sloučený, no tak ten uživatel pracuje s tím reportem tak jako tak, protože kontroluje na co vlastně ten budget čerpá, ví kolik ho má. No tak se přijála další stránka, kde to automaticky načetlo ty jeho KPI, kteří tam jsou potřeba, on si vyplnil ty statusy, kteří byly a řekl jenom send.

a přišlo to finančním oddělení na kontrolu. My jsme to namapovali, že se i do Teamsu poslala ještě zpráva. Hele, poslal jsem ti review a tomu uživatel se strašně zkrátilo vlastně to, kam všude musí chodit, co musí vyplňovat.

Jirka Vicherek (00:18:56): To musel vytahovat z Power BI, dávat někam tam to počítat.

Štěpán Rešl (00:19:00): Přesně.

Jirka Vicherek (00:19:01): Pak to dát zpátky do Power BI.

Štěpán Rešl (00:19:04): Podstatě ano, ono se to tam jako vracelo zpátky, protože finanční oddělení to vzalo, takhle si přepsalo hodnoty, dalo to do té databáze a zase to tam další den ten člověk viděl. Takhle to není den. Takhle to není prostě klik. A máš vyřešen, máš optimalizovaný proces. Jako jeden z velkých neduhů pro uživatelé je to, že musí přepínat kontext, když chodí mezi aplikacima.

Proč jim to nedat na jedno místo? A speciálně tady to je přesně to, kde ti to vlastně láká k tomu dělat. Viděl jsem už teda jako jiný bizár, který se s tím jako dal udělat a to je to, že si v tom někdo rozchodil snakea. Prostě Power BI je Redport, rendroval Snake a on si pomocí tlačítek vlastně volal Use Data Function a posouval, alebo měnil ten jeho směr.

Jirka Vicherek (00:19:51): A já si myslel, že ty s Doomem v notebooku si cool, ale Snake Power BI, kam to povede? Ta platformizace.

Štěpán Rešl (00:20:00): Do Pokémonu, to je jasný.

Jirka Vicherek (00:20:01): Do Pokémon, vždycky. Lego Pokémony máme letos, takže všechno. Teď, jak o tom mluvíš, tak to zní jako vlastně powerful a na druhou stranu jako demokratizace pro usery zkrácení a na druhou stranu, když se bavíme o writebacku, nejvíc chtěný a všechno, tak to je powerful feature. Tak zase v jakým je to teď stavu, jako user data functions, Funguje to a dá se a je to jako stejně jako ten notebook, že si nad tím hraješ, můžeš si tam udělat snake a budgeting a je to super. Na druhou stranu udělat v tom pipeline nebo jako velký writeback el tečko, tak na to je to moc user function a málo infrastrukturní.

Kde jsou limity?

Štěpán Rešl (00:21:06): Za mě, já bych to řekl asi takhle, user data function je velmi zajímavá fíčra, kterou by se měly řešit drobní scénáře. A teď jako myslím z pohodu v writebacku, protože jak by s tím člověk začne hrát, tak zjistí, že v Power BIaku ty vizuály, kteří to podporujou, tak mají svoje mouchy, psá tam dlouhý texty, nebo že byste si hodil třeba visivik, tak to prostě jako nehrozí, takže jako narazíš na limity jako po této stránce. Na druhou stranu se to dá docela hezky ty jako functiony v podstatě zapackageovat a pak je můžeš volat právě třeba z pipeliny, jo, takže ty je můžeš využívat pro transformace a je to vlastně jako potom hrozně jako fajn, mimochodem teda podporu data function jsme dostali až půlce roku v pipelině, do té doby tam jako takhle triggerovat nedali, ale jako dobrý už tam jsou, naházíme jim to, oni to zprocesují, odcházejí, abych to jako čistý Python, that's fine. Stejně tak, data functiony maj stejně jako notebooky možnost využívat variable libraries, připojit se na různý bezpečnostní prvky, jako třeba iště ký volt a prostě jako pracovat s těma věcma v podstatě jako tak, jak by se mělo, když bych to tak jako řekl. No, ano, s tím, že to znamená, můžem to brát tak, že je to dneska relativně dost rady.

Já tady u toho řeknu ale ještě jedno druhý hledování. User data function samé po sobě nejsou drahý. To, co je drahý, je většinou ta databáze zatím. Aby tohle mohlo fungovat, tak byly přidané, to už je teda k nějakou chvíli, databáze do fabriku. To znamená fabric databases.

A tam, když si člověk začne hrát, tak zjistí, že to vlastně není úplně levná sranda. A že oni běží spin upnutý strašně dlouho a těch CPUček berou taky relativně hodně, i když vůbec nic neděláte. A je to pak relativně nechý srovnání, jako jestli ta feature se mi vlastně fakt vyplatí na to takhle s tím pracovat, nebo vlastně by mi třeba stačilo to postavit trošku jinak než přímo na těch databázích. A realita je taková, nemusím asi pojď zastírat, často je mnohem lepší to poslat do warehouse, opracovat přímo jakoby s warehousem fabrikovým, a než to odspát do těch databází, protože jsi to počítáte na ty CU, tak je to dost nepříjemný.

Jirka Vicherek (00:23:21): A je to otázka ceny jenom, anebo vlastně jako zase propisovat to do warehouse mi zní jako nelogicky.

Štěpán Rešl (00:23:32): A tak, jasně.

Jirka Vicherek (00:23:34): Bad design.

Štěpán Rešl (00:23:35): Jo, ne, ono a priori, když vezmu jako.

Jirka Vicherek (00:23:38): Antipattern, to je to slovo, co se hledá.

Štěpán Rešl (00:23:40): Když vezmu defaultní logiku, tak cokoliv zapisat zpátky do warehouse, jako z jakéhokoliv frontendu, je špatně. Jo, to prostě jako být nemá. Bojíme se o tom, že bys to filovalo třeba do nějakých supportních tabulek, který tam jsou jenom jako mimo primární schémata. Vůbec to nechci zapisovat jako do hlavních tabulek, v žádným případě tohle ne.

Jirka Vicherek (00:24:03): Ale kdyby databases byly optimalizovaný, dávalo se to s tím jako pracovat, tak to dává smysl.

Štěpán Rešl (00:24:11): No přesně tak, přesně tak.

Jirka Vicherek (00:24:12): Takže tohle je nějaký workaround, který výrazně snižuje cen. Super, super. Díky, tak user data functions, co tam máme dál?

Štěpán Rešl (00:24:23): Hele, teď jsme se bavili strašně moc o Pythonu a strašně moc o nějaký jako protection, vlastně toho, abychom neprotekli. Já bych si u těch protections v podstatě chtěl ještě na chouku zdržet, ale ne search protection, ale vůbecně protekci našich dat. To je jako extrémně důležitý téma, protože fabric vyšel, zase vrátím se na 24 a začátek roku 2025 a my jsme měli několik druhů bezpečnosti. Jako OK, ta platforma jich máš moc, ale dobře. Protože já můžu říct oprávním na úrovně pracovního prostoru.

Oprávním na úrovně itemů, to znamená říct, ale k tomu itemu se dostane tenhle jeden člověk a má prostě lít. Dobrý, ale třeba z pohledu lake houseů, by to znamenalo, že má přístup všude, když mu dám na své item. Další varianta. Založit schémata a normálně je způsobem grantovat grantovat permissiony. Bomba, taky můžu, takže to už máme raz, dva, tři.

Jo? No ale já jsem vývojáč, potřebuji sáhnout na právě třeba data v Lake Houseu. To znamená, potřebuji sáhnout na ty Delta Parkety, kteří se tam válej. No a tam už to jako, tohle není tak jako úplně trivial, že jo? Protože já se tam nebudu připovala tý SQL endpointem.

z nejvyšší prajebnosti. Já půjdu čistě jako buď to tím, ale půjdu vyložené na souborovou strukturu a půjdu přes ABFS. No a to jeho už není úplně trivios řešit. No a v tu chvíli jste tady začal rezonovat zase zpátky jedno strašně důležité jméno. Když byl totiž Fabrik úplně anouncekony na úplným začátku.

tak tam zaznělo slovo One Security. Zněl tam One Lake, zněl tam One Security a pár další takový dle jako, no to je asi tak jako když Microsoft měl ve zvyku všem rvát power, tak tady se rvalo slovo One.

Jirka Vicherek (00:26:08): A One Direction to uváděli ve Sphere.

Štěpán Rešl (00:26:12): Tak a udělali z toho Unity doslova prostě. No a to, o co tady jde, je to, že One Security od začátku je zamejšlený, tady můžu jít jako One Lake Security, tak bych to jako začal ještě jako, takhle bych to jako rozdělil, je zamejšlený tak, že já mám možnost řídit oprávnění vyložené nad těma datama, který vstupují do fabriku a který by mělo být, teď zase jako replikuju ty slova, který byly řečeny kdysi, propagovaný skrz celý ten datovej život. i v různých workspacech, různých itemech na ty lidi. To znamená za předpokladu toho, že bych chtěl omezit uživatelům přístup do těch dát, tak to můžu udělat jednou a ono se to vše zapropaguje. Strašně hezká myšlenka.

Nejúplně jednoduchá implementovat. Je to jeden z těch důvodů, protože trvalo tak vlastně dlouho, než jsme začali o tom vůbec slychat. Ale minulej rok přinesl právě do tady toho docela dost změn, protože jsme dostali read access takovejhle a dokonce read write access v tohoto formátu. Ještě ne, takže bys to zapropagovalo skrz celý životní cyklus, ale už jenom to, že třeba já teďka se chci vezmu si PySpark, připojit na Lake House a vzít si z něj data, k kterým mám přístup. No a já najednou už mám v rámci tady toho Van Lake Security možnost vlastně nadefinovat, kam i ten vývojář vlastně může koukat a rovnou do těch dat, dát do ls, dát tam o ls a vyložně mu tu tabulku jako zamknout.

Tohle je jako docela silnej game changer, že aby tohle mohlo fungovat, tak vlastně já jakmile nastavím nějakou takovouhle bezpečnost nad těm file storage v poslední obfese a nějakej můj tool se na to snaží doťukat. Tak jako co budu dělat? Jak to chování bude? No to chování je takový, že se v podstatě spin upne další Linuxový server. Ten Linuxový server si vezme požadavky toho oprávění, vezme si ty vaše data.

Rozřeže na tu danou složku, kterou vy máte mít dostupnou a temporarily vlastně vám udělá přímej tunel jenom proti ty rozřezaní složce. Takže já vlastně fakt koukám jenom na průřez mých dat a s těma operu i jako inženýr a ve finále pořeknu jenom deploy, no a on se to na deploy s tímhle tím. Jako je to strašně jako zajímavý koncept. Protože pokud se o tomhle bavíme, tak to hrozně moc inklinuje k tomu vyrobit fakt secure prostředí, kdy vývojář nemůže úplně vidět celý data, ale může na tom vzorku těch dat, který jsou pro něj ulčený, tedy transformace připravit, odladit a pak říct jenom deploy a převařme si to někdo, kdo má foloboprávnění a nedeployuje si to jako celé.

Jirka Vicherek (00:29:04): Takže pokud já si to přechroustám, tak říkáš, že je to na fylama, takže jako na fyzický úrovni, že to není jako někde v metadatech nebo něco out, ale dělám to jako na ty baseline.

Jirka Vicherek (00:29:26): a v tu chvíli ještě jak jsi říkal, že Linuxový server a tak, tak v tu chvíli, když já se toho třeba dotazuju, tak to není tak, že nabere všechna data a potom je oseká, ale už že nabírá ta data, která můžou, takže tam je nějaká optimalizace. Tak a druhá je, že si na tom Na tom fyzickým, takže na tom úplně jako baseline a tam můžeš dávat ty, zatímco předtím jsi to dělal vlastně ze zhora a těch user interface si tam dával oprávnění, ale teď to dáváš z pohledu dat.

Štěpán Rešl (00:30:01): No ono tady jako z UI to pořád vypadá, že to vypadá, že to dělám jako ze zhora, ale reál je taková, že jsi to implementuje mnohonásobně hloubš. A dokonce ono, tady totiž bylo jako samozřejmě spousta vtipálků, který si řekli, hele, tak ale máme One Lake Explorer. To je prostě jako stejně mám OneDrive, který si neinstalluju jako desktop, ale jednou vidím všechny tam, tak to zkusím, ne? Otevřu si One Lake Explorer, jdu na tu tabulku a ono mi to, už si do ní snažím dostat. tak mi to vlastně vyhodí error, že to nejde.

Protože ty data tam sice jako se tváří, že jsou, ale oni už jsou obalení fakt jako fyzickou schránkou, celá ta složka a já se neda chroupu. A musím mít v tu chvíli popsanou bezpečnou cestou, abych se k nim dostal, což je strašně super, jako za mě to extrémní vylepšení. A ještě se tohle bude prohlubovat, tohle má být jako mnohonásobně něco jiného ještě. Když se bavíme o tomhle, že začínáme zabezpečovat tyhle části vstupů, tak se musíme bavit i o tom, že to musíme zabezpečit, i když to přichází dovnitř, ty data. Jo, to znamená, když já vlastně chci ty data natáhnout, anebo chci k ním vůbec přistoupit.

Tož je další jako velká změna, která do fabriku přišla minulý rok. A máme totiž možnost řídit na úrovni každého pracovního prostoru jeho inbound a unbound vlastně prostupy. A dokonce jsme dostali podporu pro eže private linky, což je jako další totálně extrémní změna a extrémní výhoda najednou, protože pokud se budeme bavit o zákaznicích, kteří jsou třeba pod regulacema, Tak tam si častokrát nemůžeš dovolit mít Azure Key Vault nastavený na přístup kdekoliv z webu. To nejde, prostě striktní IP adresy. Dobře, takže jdeš do Azure, zjistíš si IP adresy fabriku.

Zjistíš, že jich má tolik, že vlastně můžeš to stejně jako whitelistovat do Alleluja. Nehadě na to, že se to kvartálně mění. Bomba. Takže ne.

Jirka Vicherek (00:32:12): Že na úrovni IPny to nedává smysl.

Štěpán Rešl (00:32:14): No, úplně ne. Další varianta je využívat service tagy, protože fabrik má své service tagy. Problém je to, že fabrikové služby mají relativně různorodej jako přístup k tomuhle. Ještě tím IP adresám řeknu jednu drobnost, takovou vtipnou. Fabrik sám o sobě má IP adresový range.

Který ale nerespektujou notebooky a nerespektujou to ani jako PySparkový ani Pythonový. Protože technicky co se děje, vám se zpět na linuxový server s jeho IP adresou a přesto se tam snažíte dobouchat. Nedej bože, že v tom jako ETLku máš prostě těch notebooků třicet, teďka každý z nich má jiný a teď ty neví, co to bude zhradit, to je úplně náhodný. Takže nejsi schopnej to jakoby checknout vůbec. No a tady přesně je ten bod zlomu, kde ten Azure Private Link Support dává největší, největší smysl.

Protože já si v rámci Workspace řeknu, že chci vyrobit Azure Private Link pro účely Key Vaultu. Takže, jasně, musí tam být nějaká prerekvizita, takže v Azure mám Virtual Network, v něm mám subnetu a do té subnety vlastně já připojím Fabrik. V pohodě. No to big deal. V rámci toho, já pak vlastně tuhle subnetu připojím do toho KeyVaultu.

To je taky v pořád jako celkem v pohodě, jako nic se neděje. Ve fabriku přijdu do workspaceu, řeknu chci založit private network, teda private link vůči KeyVaultu, dopíšu tam jednotlivý požadavky, řeknu deploy. Tak teďka mám šanci jedna ku, dva ku třem, že to víte. Proč dva kutře nikdo neví, prostě to jako každý třetí fail mnuje, je to tak jako, jestli se to tak děje. No tak to pak zkusím, ono se to jenom založí.

Respektive stane se to, že já musím vypadně nějakou message, v tom kivoltu mi ta message přijde, já ji potvrdím a v tu chvíli se to všechno prováže a já z notebooku můžu používat nativní knihovny jako je třeba notebook utils pro Vás z Databricks MS Spark Utils, úplně stejný, akorát prostě Microsoft to přepsal, umyslně má notebook Utils, proto funguje jak v Pythonu notebooku, tak v PySparkovém. To je ten důvod. No a v tu chvíli já ho můžu použít a jít notebookutils.credentials.getsecret a vlastně můžu si napřímo nativní knihovnou sáhnout do toho zabezpečenýho Key Vaultu, který má přístup jen pro specifický iPad adresy nebo v tomhle případě pro nic výjímat toho private endpointu. A já mám krásně šifrovanou tuto komunikaci. Nemusím vlastně se bát a nemusím vymýšlet žádný jako šílení v obezličky jako využívání Virtual Network Gateways a přes pipeline stahování tohle do jakého randomizovaného souboru, který se náhodně vytvoří někde v Lakehouse, to se přijáhnou notebooku, který to smaže za sebou.

Ne, jo, prostě mám krásnou, čistou variantu. Sáhnu, vrací mi to retraktitový string, se kterým můžu pracovat a můžu ho předávat dál. Jo a tohle přesně jako bylo extrémně důležité, že vlastně bylo přidaný, protože najednou pro spoustu zákazníků, jak říkám, pod regulacema nebo pod těma, kteří mají z pohodu bezpečnosti spousty jako potenciálních issues, tak tohle je přesně za cesta, kterou můžou jít. a obráceně dá se tam zase nastavit to, že do fabriku nebo do toho konkrétního workspaceu jenom, se dá vystupovat z konkrétních IP adres, to znamená můžete donutit svoje lidi, aby se připojili na konkrétní výjemku a z nich se tam šli podívat a nebo vlastně využívali jakýkoliv bezpečnostní tunel prostě a říct, tenhle workspace je tak totálně secure, že prostě tam musíte přichádat takhle a v rámci toho trackujeme každou komunikaci. Za mě strašně důležitý, strašně potřebný a byla to věc, která poměrně hodně šiftla fabrik dopředu.

Jirka Vicherek (00:36:19): Možná ty jsi popisoval, jak tenhle můstek, jak tohle otevření nastavit, tak na jak dlouho je to práce.

Štěpán Rešl (00:36:31): Pět minut? Pět minut. Jo, realita je taková, že tady nepotřebuje žádný kód, ty to vyklikáš, reálně. Ty přijdeš do Azure, řekneš, chci virtuální network. Dobrý založit, založeno.

Přijdeš, klikneš, že chceš o subnety, založí subnetu, dáš tam jednu drobnou úpravu, řekneš OK. Přijdeš do Key Vaultu, řekneš, připojit na virtual network. Done. Přijdeš do fabriku, tady si reálně vyklikáš zase ve workspaceu těch pár věcí, řekneš done. Vecit?

Právě, jako že UI-kově je to krásný. Vykliká to biznesovým životou.

Jirka Vicherek (00:37:05): Což se o za stolika věcech ve fabriku říct nedá. Takže kudos Microsoftu. Co tam máme dál?

Štěpán Rešl (00:37:15): Tak jo, hele, doteďka jsme se bavili o nějaký formě bezpečnosti. A i vlastně těch věcech se ty provazby tady dej nastavoval a tak. To je jako strašně super, ale ono to má ještě jedny konsekvence. A to jsou ty, že když nasazuješ něco do fabriku, ať poprvý, po desátý, nebo prostě jakkoliv, tak to chceš být schopnej nasazovat v podstatě as a code, bych tak řekl. A jasně, spoustu věcí můžeš vyrábět apíčkem, bo technicky všechno můžeš vyrábět přes fabrikový apy, z čehož jako samozřejmě spousta z nás jako benefituje, protože prostě je to výhodný.

A na druhou stranu, jo, fabrik dostal postupně podporu pro Terraform provider, který se postupně jako taky zlepšuje pořád. a tady přesně bylo strašně krásně vidět, protože za to se stalo přesně minulej rok, kdy někdo, já si fakt myslím, že to bylo jako, že zatím hodně stojí Terraform v rámci tady toho, měl s Microsoftem strašně úzkou debatu. i teda proč zmínil Terraform, protože třeba na blogu Microsoft těm byl zmíněný za ten rok tolikrát. I vyložen jako Terraform Provider for Microsoft Fabric byl rozšířený o tohle, tohle a tohle. Jako okej, okej, chápu, ta spolupráce tady bude jako super.

No ale oni přesně potřebovali, aby mohli klasickým Bešovým nebo SSHčkovým přístupem prostě tam ty věci zakládat. nechcete úplně vždycky zsahat jako na apíčko, jako jo, ale ne, no. Chcete úplně, jestli jako površilem pracuji v Azure, prostě řeknu create virtual network, tak tady chci říct, nevím, třeba fabric CLI, create workspace. A stane se to. Jo a přesně tohle se stalo.

Dostali jsme fabrikový sílajko. Naprosto fantastická věc, protože najednou já můžu ovládat fabrik klidně, můžu ovládat fabrik klidně pomocí Raspberry Pi, který mi běží po televizí a nemám ten problém. Jako pustím na to ještě Clauda a řeknu mu bav se. Takže mám díky tomu zase o spoustu víc variant, jak s tou celou platformou pracovat a najednou třeba nasazovat něco, je otázka jako pár minut. Chci vyrobit workspace, naklik, jako vyrobit tam lake hausy a tedy.

Dobrý, no tak pustím jako jeden velmi jednoduchý jako v podstatě bešový komandu. a mám hotelo, pak už jenom přijdu a deployu zbylý věci. Takže pro případu toho prostředí to jako CLA jako fabrikový bylo extrémně nezbytný, minulý rok se objevilo oficiálně po FAPKONu a mezi tím dostalo různý jako další vylepšení. No a o to větší sranda, to bylo v ten okamžik, kdy byl vypuštěný ještě fabrikový MCP server, jo, který v byloženě umí komunikovat s těm C-likem a rovnou má naučený i různý chování, právě co s tím můžeš potřebovat. A mimochodem ten fabrik MCP server je dostupný úplně pro všechny.

Stejně tak jako třeba Power BI dostalo tři minulý rok. MCPčka to jako to už je potom. Ano, teď si tady všichni hraju na oprach a prostě rozhazuju MCPčka, je to tak. Samozřejmě pak nějaký nainstaluješ na Maca a zjistíš, nepodporuje to silicon procesors, ne, tak nic, ale dobrý, většinu z nich můžeš. Najednou máš i z pohodu AIka, vlastně já zmiňuji Claude, protože prostě je to jedna z mála, který nějak opravdu uchvátil tím, jak je jako versatilní a dá se s ním pracovat jako velmi zábavně.

A speciálně s jeho podporou mcp serveru, kde on jako tam má poměrně jako zábavný pochopení pro ty věci, který chceš dělat. Tak z toho najednou umíš vytěžit extrémní jako benefity a ty věci dělat strašně rychle. A proč jsem zase zmiňoval Terraform? Protože přesně tyhle věci vyšly a Terraform hnedka další článek na Microsoftin blogu, Terraform Provider for Microsoft Fabric dostal rozšíření o Fabric CLI, Workflow Identity a mcp servers. Jo, tak tady někdo to dělal jako přímo jako s jejich inženýram a to šlo jako hezky ruku v ruce, ale je to perfektní, protože v tu chvíli ty nasazuješ všechno as a code.

Jirka Vicherek (00:41:37): No a nasazuješ všechno, jakoby zase dokážu si představit, že jsou tam omezení, že některý funkci máš jenom v UIku nebo někde.

Štěpán Rešl (00:41:46): Je to tak, ještě se to pořád rozšiřuje, jako teď nebudu zabíhat umyslně do detailů, co všechno můžeš a nemůžeš, ale za ten rok 25 se tohle tak strašně posunulo dopředu, Že realita je taková, že velmi blízko jsme tomu, aby se opravdu mohli nasazovat všechno. Třeba na začátku roku 25 verzování itemů jako do gitu ve fabriku byla docela slušná tragédie. Takže jo dobrý, pár věcí šlo verzovat, ale jako nic moc. V listopadu bylo oznámené, že každý jeden item je 100% verzovatelný. Všechny metadata, jo, to je přesně ta ukázka toho, jak prostě za jeden rok, tady prostě byl extrémní hype okolo toho a naskákalo strašně moc věcí, jasně, všichni se furt budeme krpat na tom, že No a co dej ta line pořádná?

Co nějaký pořádnej datovej katalog? Hele, jako zrem tom, co se tam všechno děje, já bych jenom čekal, kdy to přijde. Jako jasně, máme podviu, který nám něco z toho je schopný udělat, ale zrem tomu, jak fabrik tak strašně rychle mění tyhle věci a posouvá dopředu. Já bych se vůbec nedivil, kdyby jako přišel nějaký internit tým, který řekl, jo, mimochodem, tady to máte. Protože úplně stají se takové objevolství hlajko a vůbec mě jako tyhle ty jednotlivé věci a třeba říkám nasazování as a code za mě neskutečná výhoda jako pro standardizaci řešení, když nasazujete vlastní framework pro tu život pravdu jako nasazujete ty věci vždycky stejně jako úplně vždycky stejně nebo máte jednu změnost to nadeplojovat na všechny vaše zákazníky nebo do všech vašich departementů najednou OK, tak jak to má být?

Prostě může to být jistý.

Jirka Vicherek (00:43:28): Jo, já to vnímám podobně, že zrovna Git byl fackovací panák, že to bylo lehký, jo, jo, fabric platforma, která nemá dokumentaci, super platforma, tak jako, že to bylo na snadě, jako data lineage, jako že... ovládat celou platformu Lazy Code, mít plnou podporu Pythonu a tak data lineage je o hodně níž, když máš i dokumentaci a všechno, tak vlastně zase potřebuješ git bez toho, abys měl git a všechny itemy, tak data lineage stejně neudělat.

Štěpán Rešl (00:44:05): No třeba to je strašně zvláštní, protože Microsoft Fabric je stavěný velmi jako zábavně z pohodu metadat. Jestli se v tom někdy někdo zkoušel jako z posluchačů hrabat, já totiž bohužel jo a možná až moc, tak zjistí, že tam je strašně moc jako servisních tagů, který se mezi sebou jako provazbujou a ty jsi schopný si tu lineage napsat sám. A jako úplně komplet, jako od úplně jako vstupů, který ti přicházejí, pokud jako máš i třeba data gate vyjata až to z onpremu, tak od toho onpremu do koncovýho reportu, takže schopnej to jako pro vás byt.

Jirka Vicherek (00:44:41): Protože to mají otagované.

Štěpán Rešl (00:44:42): Protože to mají velmi dobře otagovaný, pokud samozřejmě, když pak děláš nějaký šílenosti, třeba v transformacích, tak pak už jako záží o tom, jak to je postavený. My třeba máme metadatový loader, ve kterým vlastně my si tagujeme ty transformace, takže my si dopočítáváme ten zbytek, takže pak to jako Vyrendruješ docela jednoduše.

Jirka Vicherek (00:45:01): Když máš všechna data, to potom se nejtala je neč, nebo všechna metadata.

Štěpán Rešl (00:45:05): Ano. A paradoxně je docela vtipný, že on ti nechává fabrik i ty tegy doplnit. Když prostě ti zjistíš, že z nějakého důvodu ti je třeba do semantického modu nedal, tak ty můžeš otevřit semantický model, protože dneska většinou už to máš jako PBIP. a do těchto model souborů ty je můžeš doplnit. A dokonce tam je jako fakt sranda, že ty máš tabulku, ta má svůj lineage tag, pod ním máš sloupce, ty mají lineage tag a tyhle lineage tagy pak najdeš ve vizuálech.

Takže ty víš, kudy ti to opravdu teče. Jakože tohle jako, reálně si myslím, že tam na pozadí někdo nad tím jako fakt hodně přemýšlel, jako je to udělání velmi zábavně a o to víc mi to jako inklinoje k tomu, že jenom čekám, kdy prostě přijde nějaký nativní řešení, který řekne, damn.

Jirka Vicherek (00:45:51): Super, když dostanu ještě u CLI, tak co nejčastěji děláš přes konzoli nebo přes MCP server nebo jako zase nějaký workaround něco, co předtím si klikal nebo šel přes API a teď to děláš as a code.

Štěpán Rešl (00:46:06): Jo, hele, jedno ze základních pravidel, který dí, já se snažím naučit ty firmy, když tam jakoby přicházím, tak je, nemůžete nechávat uživatelé zakladat Workspacy, to nejde, jo, je to instantní bordel, je to instantní problém. V tomhle tom případě, jako je třeba strašně super udělat tiketovací systém, říct, ale chci založit pro nějaký konkrétní účel, No a už máte předprávány CLA šablony, který vlastně jenom řeknou deploy. Jo, doplňují tam toho uživatele rovnou mezi, protože já když zakládám ten workspace, jaká tam můžu definovat i uživatele, který tam budou. Takže prostě rovnou konkrétní admini tam jsou a toho uživatele to tam dá třeba jako membra nebo contributora v závislosti na blablabla a můžu tím rovnou nastavit na tom workspaceu konkrétní parametry. Což je prostě jako.

Jirka Vicherek (00:46:53): A tu předpokládám, že si přes API vlastně ani nemoh.

Štěpán Rešl (00:46:57): Vzadím k tomu, že umím replikovat každý UI-kový chování přes API, tak mohl. Jenomže pro spoustu těch operací ty potřebuješ uživatelský token, což jako zase ti nechce úplně vždycky ukrást tohleto, anebo teďka to, co Minecraft začal dělat, tak spousta zajímavých operací, tak to vlastně chrání přes MWC tokeny, který už generovat není úplně jako No co ideální, hlavně ty k tomu většinu nemáš vůbec jako věci, jak to udělat. Ono si to hlídá docela dost jako věcí, který se musí stát, musíš mít docela dost tokenů, zpětivé guidů, který potřebuješ pro ten konkrétní moment v dané situaci, ne ta cesta. No a to CLI jako ti to prostě jako řeší a dává ti strašně elegantní cestu. Prostě jo je jednoduchý napsat fabric, pomlučka CLI, jezera create workspace, pomlučka, pomlučka name, dát tam název a takhle prostě jedeš a deployuješ to, jenom to prostě pouštíš a fakt je to může pak, jak jsem to říkal, ale spravovat tam jako raspberry nebo orange pie, kdybych jako chtěl být jako jo levnej.

Jo si je orange pie dvojka, je to tam jako malinká destička, nemá to výkon vůbec ničeho, ale je to sranda.

Jirka Vicherek (00:48:14): A přesně, čím ovládáte Váš fabrik vy?

Štěpán Rešl (00:48:21): Jo, ale počkej, to je dobrý, to je dobrá otázka, schájenejte nám věně, tohle by mě fakt zajímalo, čím ovládáte

Jirka Vicherek (00:48:26): Váš fabrik? Čím nej, přesně, máme tady sadu otázek. Jakou hru jste vyspěnovali na jaký platformě, která nedá vůbec smysl, jako Štěpán Duma ve fabriku a někdo jiný háda v Power BI, tak to je otázka číslo jedna. To rádi pozbíráme. Festival počítačových hraných na alternativních zařízeních, tak to je jedna.

No a tohle je druhá.

Štěpán Rešl (00:48:58): Hele, já to asi zkusím ovládat přes pračku. To bude sranda. Jakože to, že někdo rozjel Skyrim na lednici, dobrý, ale ovládat fabrik přes pračku by byla ještě větší sranda.

Jirka Vicherek (00:49:10): Přesně. Prosím tě, děl si něco s pračkou, ona vůbec nepere. A ty se podíváš a sakra. Sakra, ono mi to založilo 50 workspaceů. A všichni se jmenují barevné 40.

Badevné třicet na devětset lupáček, očkej. No, takže síla jako Game Changer to další. Jo. A mně se tam líbí zase, když se podívám na high level, tak co byl můj trochu strach, že v té AI demokratizační vlně one for all prostě prostředí, kde můžeš data scientistu, data inženýra, BI specialistu, i svýho bordáka, co nikdy neviděl kod pustit a pro všechny a to, tak to je vždycky, to je marketing, to je marketing, jako one size doesn't fit them all, never, no, tak tomu už po těch letech vlastně nevěřím a trochu jsem se bál, že i s Power BI a tak, že to budou hrozně tát do těch uživatelských funkcí, že to bude zbastlený, Že to bude jako vypadat hrozně dobře a bude to bude to prostě na prospektech a bodějáci budou říkat jo to chci konečně, ale přitom ten podvozek bude pořád jako seslepovaný starý servisy dohromady, ale teď jak mi to vyprávíš, tak to zní, že ta priorita byla opravdu pro ty nejhlouště data engineers a experty, tak vlastně jim dát možnost to ovládat a udělat z toho powerful platformu pro ty power usery as first a potom rolovat nějaký demokratický, anebo je to jako tvůj bias, že jsi power user expert hrozně hluboko a tak z těch novinek vlastně vybíráš ty víc infrastrukturní, víc data engineersky, víc jako hluboký as a code.

Štěpán Rešl (00:51:18): B je správně. Já jsem explicitně vybral ty novinky, kteří jsou zajímavý pro mě. Já jako samozřejmě věnám spousta dalších variant, který jsou víc marketingový, kteří jsou víc jako end user smězovaný a jsou tam věci, který mi za minulý rok přišli a jsou to přesně ty věci, kde já jsem měl třeba extrémní obavy, jakmile to uvidí nějaký borděák, co to vyvolá. Typický příklad toho byli fabrikový agenti, data agents. To jsou agenti, který vlastně já si můžu potenciálně natrénovat na to, aby odpovídali konkrétní biznesový otázky a když se potom uživatel ptá kopelota, tak kopelota se může dotazovat tyhle jako...

Už specializovaných agentů, což jako furt nezním tak špatně, muselo by to úplně jako dobře fungovat. Dneska je to třeba už násobně lepší, jo, zase jako ono, když to vypustili v podstatě z pohledu, zase právíme se popconu, to znamená breznu, Tak to v Evropě nefungovalo. Tady to sypalo Evropěcet konstantním způsobem. Dneska už to relativně dobře funguje, dá se to nastavit. Váže nás to teda k tomu, že je to potřeba nějakým způsobem licencovat?

A ano, ve fabriku platí, že jedno licence vládne všem? Je tady ale naštěstí, a teď jako fakt velkým slovem říkám naštěstí, podpora pro to, že já můžu mít separátní kapacitu, třeba právě jenom F2 nějakou s těm malečkou, mě to jako nepálí v kapse, a říct, že všechny Copilotí kosty se bylujou do ní. a je úplně jedno, na jaký kapacitě já se dotazuju, vždycky z toho na bylu je tam. Tohle mimochodem taky přišla jako novinka, znameně Fabrico Pilot Capacities, je to normální F, jenom při jednoho zaškrtávatko, zaškrtnul, no toho. Takže tenhle jako v podstatě pro mě bias pro ty manažery a teda tam je taky.

Ale taky se na něm hodně pracuje, ale to, co já právě chci ukázat, že byť marketing by nejvíc stačit tyhle ty jako novinky, prostě hej, máme tady tohle a tohle, tak na pozadí vzniká takových úprav na ty jako technický rovině a ty sekuritní, infrastrukturní, který jako nejsou tak promovaný, ale vlastně jsou klíčový pro to, aby my jsme byli schopni tu platformu někam dodávat a klíčový pro to, aby někdo tý platformy mohl věřit.

Jirka Vicherek (00:53:50): Mám z toho radost. Zase byl jsem trošku biased a fabriku bylo všude tak hrozně moc a ještě nebyl na to ready, že jsem si říkal kam jako všechna tohle řvaní a povyk jako povede a jestli jsou schopni deliver, jakože zase 100 promise over deliver, tak to znělo jako Velký overpromise a to delivery na začátku nevypadalo to, ale tak z toho, co říkáš, tak 2025 inženýrský, strategicky a architektonicky, jakož na úrovni architektury ty platformy, tak jako samý bengry.

Štěpán Rešl (00:54:34): Jo, takhle se to stalo strašně ulicí, já tady mám ještě jeden speciální bod, který se stál, který krásně ukazuje to, že jsou si vědomi i třeba vlastní chyb, za co já jsem strašně jako happy. A ten tým, který je odpovědný za lake hausy a warehouses, je řízený jedním člověkem. A ten člověk je extrémně dedicated svojí práci. Ty lidi, kteří zažili v Power BI, jako data marty. tak vědějí, o kterým týmu mluvím, protože je to furt ten samej tým.

Data Marty umřel, to jako umyslně, ale to byl pilotní test toho, jestli vůbec něco takového může v Power BIku vzniknout. A když se objeřil, že může, tak vlastně fabrik nabral extrémní obrátky. No a ten problém, který tady dlouhodobě byl, bylo to, že já mám lake house, Já do něj naleju data jako delty a teď se mi z toho jakože stávají tabulky a já se můžu na ně tím způsobem přes tý SQL endpoint dotazovat. Super. V začátku je to prezentovaný jako nahradu data instantně vidím.

Tak to nikdy nebylo. Ne, to prostě jako nejde. Ten sýklovej endpoint musí zaregistrovat ty data, on si musí rozšířit schéma, vědět, kam se dotazovat dál. Je hezký, tady mám checkpointy deltový, tady mám ty JSONový logy, který mi říkají, ha, něco se změnilo. Ale pokud vlastně neproběhne tahle kontrola a nedojde o rozšíření pro ty metadata pro ten sýklovej endpoint, tak já se jako je to neuvidím.

No a tahle tzv. metadatová synchronizace běžně trvá pár vteřin. Jenomže a tady je jako docela klíčovej prvek. Od začátku je v dokumentaci napsaný používejte vacuum, používejte optimize na ty vaše tabulky, aby prostě tam nebyl příliš velký množství checkpointů, příliš mnoho JSONů, blablabla. Abyste neměli extrémně velké množství malých parketových souborů, protože se dostáváme do typického datového problému, problém velkého počtu malých souborů, že jo, známe ho všichni, milujeme ho, takový dobrý bizár, ale prostě je to tak.

A v tu chvíli, když právě jsme tam tyhle věci měli hodně, tak synchronizace toho endpointu trvala, dokážeš si typnout, jak dlouho?

Jirka Vicherek (00:56:49): Tak když jsi říkal tři vteřiny, tak já bych řekl tři minuty.

Štěpán Rešl (00:56:52): Řádověděl. Dobrý, já jsem čekal i tři dny. Jo, a to je přesně ta ukázka toho bizáru, který prostě jako může nastat. A ty jsi nad tím neměl kontrolu. Ty jsi nevěděl, jestli už to je synchronizovaný nebo ne.

Takže si představ, že ty vezmeš svoje data, naléješ je do Lake House'u třeba už jako zpracovaný Pythonem a teď přijdeš Power BI, jak je vidět zaslavně a chceš se jako na ty data podívat a vidíš tady. a nevíš, kdy uvidíš nový, nevíš, kdy ho máš refreshnout. Ty jako nejsi schomně uživateli nic říct, to je jako nekontrolovatelný, nebo nedej bože právě ten bias, každý uživatel si může transformovat data, dáme jim data flowčka, a ty data flowčka si sahají na lakehouse prostřednictvím seqlového endpointu, takže zase, já koukám na starý data. To prostě není možný, jako my si nemůžeme dovolit dát do warehouse data starý a vydávat je za nový. Prostě to nejde, nebo nedej bože potom do reportu.

No a z toho důvodu tady existuje, vzniklo apičko na ruční refresh vlastně tohohle endpointu. Takže ty vlastně můžeš nálejt data, trygnout refresh, skenovat vlastně průběh, protože je to krásný a synchronní, takže jako můžeš si to jako sbírat a vtuchy, když to doběhne, tak tedy na všechno ostatní. A tím, že ho vynutíš, tak on nemusí čekat na registraci, že k změně došlo. Což mimochodem ta registrace, že k změně došlo je ta věc, proč si čekal třeba tři dny, protože už bylo takový množství souboru, že už to nebyl schopný z toho dobře čeknout. Takže najednou máš nový endpoint, kterým tohle můžeš dělat.

Máte teda dva, bych chtěl říct. Ono to šlo i předtím tady to dělat, jenom jeden byl neoficiální, takže někdo byl oficiální. A zase to byla ukázka toho, že oni si byli vědomí ty chyby. Já když jsem se s Charlesem o tomhle bavil, tak Charles je vlastník toho celého týmu. Říkám, hele, jako ten Lakehouse je nepoužitelný.

Jako pokud tam necpu tenhle endpoint, ten jako ten privátní. Říká No, bohužas jsme si toho vědomí. Je to z důvodu toho, jak je to dneska napsaný, my to snažíme se jako preinženýrovat znova, aby jsme to jako vymysleli líp. V tuhle chvíli to, co my uděláme a budeme to šipovat příští týden, tak je to, že vznikne tohle nový apíčko a je to prostě jako temporary solution, než ten problém za vás vyřešíme. Jo, že opravdu adresujou ty problémy, rávně se k ním snaží stavit, že aspoň nám dají nějaký quick fix, jako je třeba tohleto a na pozadí oni půjdou nebo jsou ochotní jít a rebuildovat celý ten engine, který k tomu napsali.

Což jako za mě hodně jako klobouk dolů, jako ten, já jsem se bavil se zbytkem toho týmu, ty lidi jsou jako opravdu dedicated, jako za to jako mají ode mě velký respekt, speciálně tenhle tým.

Jirka Vicherek (00:59:49): Možná jak se jmenuje Charles příjmením, ať ho můžou... Charles Web. Kdybych měl takový jméno, tak taky jsem v Microsoftu někdo.

Štěpán Rešl (00:59:58): No oni tam mají dva weby.

Jirka Vicherek (01:00:01): Christopher a Charles. A takže Charles Web. Můžete sledovat jeho tým, tak to je super doporučení.

Štěpán Rešl (01:00:11): Určitě, mohl hledem, Charles je člověk, který chce každý feedback. Charles je člověk, který si říká rozstřílejte můj tůl naprosto na nejnižší prvočísla. My jsme se poznali tak, že já jsem mu poslal asi 15 A4 k toho, co na Data Martech je blbě. a on mi za deset minut odpovídal, můžeš na call? Připojil jsem se na call, tam mi deset minut děkoval a pak zavolal svoje inženýry a procházeli jsme bod po bodu a rovnou jim dával timeline, kdy ty věci budou fixlí.

To je extrémně radikový člověk. Opravdu super.

Jirka Vicherek (01:00:44): Wow, skoro škoda pro Microsoft, jak o tom mluvíš. A hustý, to zase v kontextu toho, že v velkých enterprisech takových lidí bývám méně málo, tak o to větší kudos Charlesovi. Co tam máme dál?

Štěpán Rešl (01:01:03): Hele, já tady mám ještě jednu takovou dosa horkou novinku. Na závěr bych takovil. Hot take. Tak, je to věc, která byla anouncenutá na Ignitu. Jo, to znamená na úplném konci roku.

Kdo z vás sledoval Ignite, tak jste asi zachytili, že historicky Microsoft všude dával Power, pak tam dával One. A teď dává dvě písmená, se který máš to veznat úplně všechny. IQ. IQ. Máme Work IQ, máme Office IQ, jestli si to pamatuju dobře.

Máme Azure Foundation IQ a máme Fabrik IQ. Což je další, poměrně jako velká novinka, která je mířená právě na biznisový uživatele. Víc, a teď říkám víc, protože ono to jako bez toho IT a lidí okolo opravdu nepůjde, ne.

Jirka Vicherek (01:01:57): BFučka úplně ne.

Štěpán Rešl (01:02:00): Technicky na co Fabric IQ cílí a kde je ta celá myšlenka. A teď bavíme se o tom, že to je to preview, je to vě strajka hodně preview, takže prosím vás přistupujte k tomu tak. Zároveň bylo odkryte jich párka let. Všechny ostační druží Minecraft strašně jako blízko u těla a nenechává nikoho moc pod to nadzíše, takže jsem strašně zjistavý, jako kam tohle všechno půjde, protože je to na jednu stranu strašně excited, na druhou stranu jakám proboha proč, ale OK. První věc je tam ontologie a teď se schválně v hlavě zkuste zamyslet, kdo z vás ví, co je to ontologie a teď nemyslím tu filozofickou.

Já to třeba nevěděl, já to řeknu jako velmi napad za to. Já jsem to slyšel jako je, jo, dá to vám tak je. Jak si tohle přechroupat? No je to směsice. Glossary.

Tak, přesně. Je to směsice více věcí, jedno z toho je právě glossary. Který známe ale všichni. Plus nějaká jako provazba i těch jako řekněme datovejch celků na biznisový prvky. A jejich potenciální přepoužitelnost.

Takhle je to Microsoftem uchopený. a mimochodem, aby to bylo AI ready. Tohle celý dohromady prostě pro nás.

Jirka Vicherek (01:03:17): AI ready chápu, napojení biznisových celků, tam jsi mě ztratil.

Štěpán Rešl (01:03:22): Já popíšu, co ti myslej. Ono v rámci ontologie jde o to v podstatě v podstatě vzít itemy, který ve fabriku máte, lake hausy, warehouses, event hausy a semantický modely. No a na ty data, které už tam existují, respektive na ty dimenze, respektive jejich atributy, namapovat biznisový vyjádření. Microsoft to ukazoval na příkladu letiště, kdy máte letadlo a říct, že letadlo je v provozu, bude ze tří směrů vypadat jinak. Když to bude finance nebo finanční pohled, tak letadlo je v provozu, znamená to, že může prostě lítat, může jako fungovat a vydělává prachy.

A pokud to bude z pohodu řízení leteckého provozu, tak letadlo v chodu znamená to, že se hejbe. Že jako, jo a to už jsou úplně jiný dva přístupy. Přesně, jsou už dva úplně jiný přístupy a z pohodu inženýrů zase letadlo je v provozu, znamená to, že jim právě vodyhl z hangáru říkají, yes! Jo a máme tři rozdílný přístupy k stejnému pojmenování. No a cíl tady v rámci toho je takovej, abyste byli schopni vlastně ty konkrétní entity, který jakoby datový, který se vztahujou pro ten váš problém, který tady tomu pojmenování nějakým způsobem takhle sestavit.

A jakmile já tohle vlastně mám sestavený, tak ta v podstatě IQ složka by měla být schopná hlídat, jestli tenhle ten stejný druh dat a vlastně tyhle stejný data se s tím stejným problémem už se nikde ve fabriku nevyskytilo, aby nevznikaly duplicity. a abych to případně narouboval jako by společně a abych měl možnost i vlastně potom dát nějaký graf a tady se bavíme o tom, že do fabriku přibli ještě grafový databáze a vlastně vůbec jejich jako prezence.

Jirka Vicherek (01:05:11): No, takže vytvářím nějaký knowledge graph.

Štěpán Rešl (01:05:13): Tak, takže knowledge graph, kde mám vlastně jednotlivý tyhle jako businessový celky, který pod sebou obsahují ty jednotlivý datový entity. a cíl toho celku je takovej, aby AI mohl přijít podívat se na ten graf optikou toho konkrétního departamentu, když mu položím ten dotaz a on ví, který ty data pro tu danou problematiku zrovna kde najde a jak si je vzít, aby s nima mohl udělat cokoliv dalšího. Protože k tady tomu oni nám, jak jsme zde bavili o těch data agentech, tak ty tam jako přesně to se nebojí, ale vedle toho přišli s další komponentou, která se jmenuje Operational agent. Operational agent má realtime koukat právě na ty naše data, které jsou právě napíchnuté v tomhletom komplexu, a má být schopný rovnou vyvolávat reakce. Znamená říct, hele z pohodu biznesu naše, zase řeknu, letadelo, prodělává v tu chvíli, když stojí.

Proč tady máme pětlu, tady stojí? A rovnou vlastně triggerovat tyhle operační věci. jo, to je jako je tam myšlenka.

Jirka Vicherek (01:06:15): Insighty nějaký, vlastně push to action. Je to.

Štěpán Rešl (01:06:19): A tohle je ta myšlenka zatím jako IQ.

Jirka Vicherek (01:06:21): Takhle na papíře to zní dobře, na druhou stranu spíš zase z mého laického, tak si připravu půdu pro ty agenty. a samou osobě jako řešení na glossary nebo to, tak to asi nebude dokonalý a vlastně možná nějakou část práce a discovery a tohoto udělá, že nezačínáš na čistým papíře a neobcházíš oddělení a neříkáš Čemu říkáte obrát, ale máš nějaký mustr, ale na konci dne stejně budeš muset obejít ty oddělení a udělat si pořád.

Štěpán Rešl (01:07:00): No jasně, tohle je právě třeba cílný na to, aby právě to v podstatě tu ontologii, což je separatně item ve fabriku, tak vlastně, aby v podstatě naplnil biznes. Jasně. Aby si ty ontologie vyrobily vždycky ty departamenty a potom vlastně zprávce to jenom jako celý provázal. Je tam relativně hodně práce, která se musí stát, aby tohle mohlo fungovat. A zase říkám, je to v preview, spousta věcí tam ještě třeba nefunguje.

Já jsem to viděl, říkám, já si to potřebuji osahat, vyzkoušet, protože zatím je to pro mě strašně neuchopitelný, jak s tím fungovat. Přišel jsem, píchnu to na Lakehouse, který má v sobě schémata a řekl mi to, nepodporujeme. Tak právě jste mi zabili jako veškerou funkčnost. Neříkám, že to tam už třeba teďka není. Já jsem od té chvílika neměl se s tím úplně možnost hrát.

Takže já umyslně prezentuju tu myšlenku a jsem strašně zvědavý právě tady u tady toho, co to bude za tři měsíce. Jak se to posune? Já věřím, že docela hodně jako vzhledem k tomu, jaký jména Microsoftí se okolo fabrik IQ motaj, tak tam na pozadí se děje něco velkýho a bude to sranda ještě.

Jirka Vicherek (01:08:10): A když se podíváme na celou tu IQ suite, tak je to čistě nejmení, že teď všude má ti IQ, anebo je to jakoby řada, která je.

Štěpán Rešl (01:08:20): Propojení všech těch celků dohromady, reálně. Jako

Jirka Vicherek (01:08:23): otevření agentů možná?

Štěpán Rešl (01:08:25): Ano. Tak ono, to co se i když jeho stalo, průběho teď nevystavil minulý rok nebo už částečně před minulý, tak je to, že došlo k sloučení všech vlastně copilotů v podstatě do jednoho a už máš jenom agenty, kteří to distribuují, což jako je přesně ten jako jeden velký benefit, a tě jich nemáš 150, to příklad Power BI jako jich měl 8, Power BI jako měl 8 vlastních copilotů. Jako to byla schizofrenie na Entou, ale měli spolu připovídat, teďka aspoň trochu. Takže ta představa toho, že já vlastně propojím vlastně všechny tyhle světy a to znamená.

Jirka Vicherek (01:09:00): Mně to připomíná, promiň ještě do toho skočím, mně to připomíná Google, protože tohle byl trošku systém Google, jakože vlastně jednu funkčnost v různých jako Stejná funkčnost je jinak pojmenovaná v různých částech, v různých řezech a vlastně, když to vyšlo, tak si věděl, že to zavřou, že to je jako testovací, ale že z toho vznikne jedna platforma nebo tři různý a tak, tak tohle... Mě zní vlastně zajímavě, že jsem vnímal, že Google je víc agilní v tomhle, ale tím méně můžeš věřit jako nový funkci a Microsoft byl pro mě víc waterfall jako ledoborec jdeme tímhle směrem, ale teď jak o tom mluvíš, tak tam slyším nějakou jako agilitu zkoušení sami nevíme a uvidíme, co z toho bude.

Štěpán Rešl (01:09:53): Tím, že teď jako u tady toho rozhodně jako neznam jejich plány, tak bohužel nemůžu jako na tohle úplně reagovat dobře, ale mě zatím ta vize přijde zajímavá v tom, že opravdu chtějí vzít jak frontírový nástroje, to znamená officeový, prostě do nich tohle narvat, aby už tam si začal budovat tuto jakoby knowledge, včetně toho mít takové brávě fabrikovou, včetně toho mít tu Azure Foundation IQ, což je jako je strašně navštíko zajímavý koncept, který tady jakoby vzniknul. Mimochodem Fabric Foundation má strašně silnou pro vás budou s fabrikem. Jakože strašně jako.

Jirka Vicherek (01:10:32): Azure Foundation.

Štěpán Rešl (01:10:33): Azure Foundation. Ty jako ty modely, který tam budeš vyrobit, tak vlastně se tady přímo mapovat s fabrikovýma loadama. Reálně se mi strašně líbí, jak Microsoft mnohonásobně víc, minimátra v mých očích, propojuje ty technologie dohromady a dává tomu jednotný ráz.

Jirka Vicherek (01:10:51): Což zase v této škále produktů, platformů, cílověk a všechno není vůbec triviální uřídit.

Štěpán Rešl (01:11:00): No to ne, jako ze strašně velký množství zaměstnanců, týmů a velká míra prioritizace na všech věcech, na všech těch vývojech, jako není to sranda. Měl jsem možnost nahlédnout pod pokoličku, jak probíhá i ten developerský proces, včetně toho, jak probíhá výběr priorit a jejich zaplánování a nemají to jednoduchý. Jakože chápu, že my budeme nadávat vždycky, to prostě budeme, ale jako snažej se.

Jirka Vicherek (01:11:27): Jo, hele za mě, zase líbí se mi, jak jsi kritický a říkáš věci, co si myslíš, dost na plnou pusu, ale na druhou stranu z tohohle povídání mám jako mě se zvedá důvěra a jako kudos Microsoftu a konkrétně ve Fabrik velmi jako z něčeho, co byla slepenina, tak za rok takovýhle posun, tak to ani u startupových řešení nebo jako násobně menších projektů a věcí tak hodně hodně kudos hodně klbouk dolů.

Štěpán Rešl (01:12:09): No možná abychom to zkusili zarámovat, tak dneska jsme s tady prošli nějaký novinky, který se stavuje za rok 25, jenomže už je rok 26, že jo, to znamená novinky brzo budou další, nehledá to, že jako dobrý, fabrikový novinky vycházejí každý měsíc, je toho jako hodně, ale blíží se nám zase událost, jako teď už každý rok, kdy se toho anouncují nejvíc, kdy se anouncují věci, který věcším člověk nečeká, alias Fabcon, i dneska tady několik rád padnou ten minulej, a čeká nás vlastně ten další, který bude probíhat v březnu. Rozhodně si myslím, že to bude věc, kterou je dobrý sledovat, protože opravdu už tam jako enuncijou velký věci. Většinou ty věci, když se tam enuncijou, tak jsou early phases, takže bych to i tak jako s tím bral, ale aspoň je vět, kudy vlastně ten Microsoft se vydává. Je to v tom jako velmi pragmatický a velmi jako příjemný to sledovat. Odmyslete si 90% marketingu a pak jako si dostanete k realitě.

Prostě chápem, ten marketing hype je tam potřeba. Já jsem strašně zvědavý, co vlastně ten Fabcoin přinese, protože těch věcí může být relativně hodně. Pořád je tady strašně silnej tlak na tu agentivizaci, vlastně přidávání i těch MCP serverů. a to, že vlastně minule byl takový velký tlak, aby stihli do toho FAPKONu vlastně posledního, který byl v říjnu, dodat, že jsou všechny itemy verzovatelný, byl jako šívený, takže jsem strašně zvědavý, co teďka vlastně se státím objeví. Za sebe čekám zase nějaký novinky do realtime, prostě tak jako bejvá.

Čekám spoustu nových informací právě o Fabric IQ. Myslím si, že tam jako těch novinek tomu může přilítnout docela hodně. A jestli jste si všimli docela zajímavýho patternu, tak každý fabkon Microsoft oznamuje spolupráci s nějakou další firmou. Jakože měli jsme, Microsoft spolupracuje s Oraclem, Microsoft spolupracuje se SAPem a vlastně do fabriku byly velmi rychle potom přidávaný connectiony přímo do těch toolů, abyste z toho co nejrychleji zatáhli data. Což jako, jsem strašně zjedevý, kdo přijde teďka.

Jako když anounceli před časem spolupráci se Snowflakem, Tak jsme všichni čekali, co z toho bude. A vlastně ta aktuální integrace Snowflake vs. Fabrik tam a zpátky, jako je hustá. Kdy vlastně víte, že v Lakehouseu vy můžete pokládat otázky přímo na data uložený v icebergu. A stejně tak ze Snowflake můžete pokládat data uložené otázky na Deltě.

A vyloženě tam jako tuhle integraci mají a je to jako velmi krásný pozorovat. Protože v tu chvíli vidíte, že ten jako kolos jako Microsoft už si nehraje tolik na tom svém písečku, ale víc přemýšlí z pohledu toho, hele dobrý, všichni používají něco, protože všichni jsme dobrý trochu v něčem jiném, tak to prostě pojďme spíš jako otevřít a pomoct si tady tím jako jak to dotáhnout a vlastně ukázat, hele naše platforma umí fungovat se všim, strašně zjedavě jaká další firma jako se do tohle steku přidá.

Jirka Vicherek (01:15:11): Z biznisového market pohledu je to velmi zajímavý, protože jako přímý napojení na přímou konkurenci z toho jejich segmentu Enterprise, tak možná někde tam jim Snowflake běží a tohle má být ta centrální One Platform. Tak je to odvážný, ambiciozní a zase tleskáme. Děkuji, že zmiňuješ ten Fabcon, protože tím bych to vlastně uzavřel pozvánkou na náš, tvůj. Já jsem tady supporter, já jsem Robin k tvému Batmanovi.

Jirka Vicherek (01:15:52): Takže už se teď můžete těšit na další díl Czech Fabrik podcastu se Štěpánem a mnou a ten bude právě pro Fabconu a před Buildem, takže někdy v Dubnu se můžete těšit na další epizodu vašeho nejoblíbenějšího a nejlepšího podcastu o fabriku v Česku, která vyjde zhruba za 2-3 měsíce a kde se právě podíváme Jak se ta tvá očekávání naplněla? Co teda můžeme čekat, že na buildu budou prezentovat a kam se Microsoft Stack a Fabric ubývá?

Štěpán Rešl (01:16:32): Já jsem na to hrozně zvědavý, jsem hrozně rád, že jsme zde o tom mohli i teďka se nějaké podpovídat o tom Substance Rock 25. Těším se na tu další, protože můj excitement do těch noviny je velký, takže je prostě strašně zvědavý, co tam bude bublat v tu chvíli, když to anúncenou. A ještě jedno moc děkuji za pozvání. To je hrozně fajn.

Jirka Vicherek (01:16:52): Díky moc.

Štěpán Rešl (01:16:54): Tak a děkujeme i vám všem, kdo jste si poslechli tenhle podcast. Doufáme, že se vám náš novej podcast líbil a že se budete na ně pravidelně připojovat. Teď už jsme anounceli téma na ten další. Nebojte, máme jich pro vás připraveno mnohem víc, takže se můžete těšit. Mějte se krásně a ahoj.

Ahoj.

Jirka Vicherek (01:17:15): Děkujeme, že jste doposlouchali až sem a díky taky našim stálým partnerům, členům DataTalk klubu. Těmi jsou Sazka, TV Nova, Direct Technologies, GoodData, Miton, Colours of Data, BizzTreat, FLO, Carl Data Company a intecs. Díky moc za podporu a nechtě vás provází DataTalk.