Podcast

Jirka Vicherek (00:00:04): Dobrý den, moje jméno je Jirka Vicherek Ahoj, tady Karel Šimánek A vítáme vás u nového dílu Datotalk Podcastu

Jirka Vicherek (00:00:28): Dnešní díl bude speciál. S Karlem máme tak trochu návrat a tak dost návrat do budoucnosti. Dneska se podíváme na to, kam se posunula scéna, zároveň kam se posunul BigHub tak trochu, jako takový studijní case a příklad toho, kam se posouvá celá scéna a budeme se... bavit o našich výzvách, doufání a taky strastech, které vidíme v následujících půl roku až dvou letech, jak se tady AI revoluce projeví. Jak se projeví v datovém světě, jak se projeví v IT světě, konkrétně v IT agenturách a professional services, a jaký dopady možná bude mít na celou ekonomiku a celé Česko.

Tak to je takové malé téma, co jsme si vybrali na návrat k podcastovým mikrofonům. My jsme s Karlem naposledy ve studiu byli drahně let zpátky, je to díl, ty jsi naposled naptáčel v lednu 25. Takže roka čtvrt, co jste mohli slyšet Karla v podcastu a chtěli bychom se v tomhle díle trochu zastavit a neudělat další klasickou epizodu DataTalku, ale spíš se zastavit, nadechnout, usebrat a říct si, jak na tom, co vlastně vidíme a kam to asi půjde.

Karel Šimánek (00:02:01): Je to tak, my jsme se s Jirka u toho podcastu docela dlouho neviděli, ale v době AI, tak ten rok a půl, nebo kolik to je, tak je relativně dlouhá doba a už se nebavíme o tom, jakou technologii zvolit, ale už se bavíme o tom, co mi upřímně osobně pár let zpátky ještě přišlo jako na prostý tabu a těm lidem jsem se upřímně smál a to bylo to, jestli vlastně opravdu v době AI dokážeme přežít, když to takhle přeženu. a řekl bych, ten technologický pojem se vlastně dostává do kůže vlastně úplně těm lidem, kteří byli jako zarytě proti AI, nejenom AI, ale hlavně IT a AI a řekl bych, všechno se mění, svět se zbláznil a to jsou témata, o kterých jsme se chtěli bavit, to znamená, jakým způsobem se ten svět asi dle dvou skromných názorů bude uvět a samozřejmě možná, jak se v tom zorientovat a jak v tom dokážet žít?

Jirka Vicherek (00:03:01): No, já asi začnu historkou. V jednu chvíli jsem četl nějaké historičko nebo něco velmi chytrého, které říkalo, cokoliv nového, co vznikne než je ti 20, je přirozenou součástí světa a nedokážeš pochopit, že bez toho mohli lidi vůbec existovat. Cokoliv vznikne mezi tím co je ti 20 a 35 tak je novinka skvělý všichni by to mělo všichni by to mělo používat a je to jako bomba a cokoliv nového co vznikne nad když už je ti 35 a víc tak už možná jdeme trošku moc daleko už bychom to měli zpomalit a a co si to vlastně ti mladí vymýšlejí. Tak tohle jsem měl vždycky v hlavě, když jsem se díval na nové technologie a trendy, tak jak moc do toho zrcadlím svůj věk a svoji životní zkušenost. Vždycky jsem se to snažil posunout, ať to není v 35, ale ve 40.

Tak tohle je jako jeden mustr, model, který jsem aplikoval na jakýkoliv nový trend a vlnu. A ten druhý, asi všichni, co jsou v technologiích, tak mantra posledních 15 let je Vysvětlovat lidem, že exponenciální růst, ten technologický a lineární vnímání času a světa, které máme jako lidi, tak nejdou dohromady a že lidi jsou vždycky překvapení tím exponenciálním růstem. V covidu to bylo hezky vidět, že vlastně na to nemáme tu přirozené vnímání. No a v posledních dvou letech se přistihnu, že teda ten exponenciální růst a ta přicházející singularita děsí mě a že vlastně se sám sebe přistihnu, že bych to klidně zpomalil. Trošku v klidu, nemusíme to tak hrotit a rád bych si na některé nové věci měl víc prostoru vzniknout.

Moje první otázka je vlastně vnímáš to stejně, je to jako příliš rychlé, anebo je to další shift, tak jako byl nástup internetu a ty jsi zažil nástup neuronek a machine learningu z něčeho, co bylo bráno jako kanon na vrapce a to nikdy nebude, je to výpočetně náročný, proč neděláte tady klasický statistický a matematické metody a vrháte na to tady šelmostroje, tak vlastně to si zažil, tak je tohle další vlna, anebo?

Karel Šimánek (00:05:42): Hele, určitě na dobu nástupu internetu jsem samozřejmě zažil, ale ještě jsem byl v takovém tomu jako věku neproduktivním, kde jsem do těch, kde jsem jako byl takový ten pasivní příjemce, jsem si poprvé zase znám, teď jsem viděl tu jejich jako třicetiletou stránku, tak Hned jsem si vzpomněl, jak jsem to poprvé s mámou někde ještě ve škole otevřel prostě a procházel jsem si ty stránky a říkal wow, to je hustý, ono to umí vyhledat věc prostě. Samozřejmě, ale z pohledu jako dopadu toho dotcom bubble a podobně vlastně jako na na tu ekonomiku, to znám jenom z knížek prostě. Jimma Collins se znáte pravděběné. Good to great a tady ty knížky relativně populární. tak tam je to hezky popsaný vlastně, jaký to mělo impact na ty největší korporace v celém světě a jakým způsobem to nějaký v tu dobu ignorovali, nějaký to neignorovali a dopadlo to, jak to dopadlo, nějaký se furt jako přežili, protože prostě na banky to dost takový impact mít prostě nebude.

Z pohledu té rychlosti, jo, ono vždycky to, samozřejmě ta exponenciální růst je jedna věc, jo, ale prostě jedna věc je exponenciální růst té technologie. Druhá věc je exponenciální růstí adopce. A podle mě ne, vždycky to jde ruku v ruce. To znamená to, že se vám někde zvyšují nějaké výkony načepů, tak to neznamená nutně, že se svět zblázní a všichni se budou bavit jen o AI, což je bohužel, a to už to dneska říkám jako bohužel dnešní trend. Protože z mého pohledu do AIka se pouštějí lidi, kteří s tou technologií nemají vůbec nic společného.

Jsou to zase naopak lidi, kteří se snaží popomáhat těm lidem v tou adopci s tou pracovní efektivitou, což je samozřejmě taky strašně cený. A řek bych, to, co teď vidíme, je, že opravdu ty firmy se zbláznily. V ní všichni vidějí AIko jako svojí, řek bych, Řekl bych otázku života a smrti, myslím z pohledu jako firem. To znamená, buď to i jako těla budete a budete mít nesmírnou competitive advantage. Omlouvám se, ten Anglikanismus a nebo ho dělat nebudete a pravděpodobně prostě skončíte v nějakým jako pelotunu a zkrachujete prostě.

Samozřejmě otázka, jak se bude k tomu chovat stát, regulace a podobně, ale jenom jako z toho pocitu, co si říkal ty ze začátku. Já jsem byl vždycky a naše firma byla vždycky taková, která se snažila ty takový ty early adopters technologií. Furt to děláme, ale musím říct, že se u toho už hezky zadejcháváme, protože sledovat, upřímně já už schválně na otevírám ani LinkedIn, protože pokud ještí, když ho otevřu, tak tam vidím zase nějakou další novinku, co si musím nastudovat. Pár let zpátky to bylo prostě jednou za tři, čtyři měsíce si je refrešovat svoje jedna znalosti, takže je to bude šílený a člověk si musí ještě jako dělat tu konzultační vlastně práci. Furt si musí v hlavě vyvíjet ten obrázek toho, co by vlastně jako dělat si ten názor na tu techn nějak si to kombinovat s těma předchozíma zdalostma a přemýšlet, jak to vlastně jako řekl bych, odkomunikovat tomu klientovi, který samozřejmě jako ho furt bombarduje nebo nás furt bombarduje s těma otázka a co tato technologia, tato technologia, tato tool, má to budoucnost, nemá to budoucnost a podobně a člověk si musí jako strašně rychle v tom dělat Řekl bych o točky, to znamená naprosto souhlasím s tím, že ke mně to přišlo trošku později, ale už bych taky radši zpomalil přímě.

Řekl bych z několika důvodů a už to říká i papež. Přesně. To už je autorita.

Jirka Vicherek (00:09:00): Od papeže bych z pomalení čekal.

Karel Šimánek (00:09:04): Ale o to nejde, myslím si, že obecně ten trend prostě jde to tak rychle a myslím si, že ani Evropská unie, i když je velmi dobrá v regulacích, tak prostě tohle nestí neuregulovat a může se nám opravdu stát, že se nám to utrhne ze řetězu. Já se teda osobně nebojím nějaký jako prostě nějakýho světa prostě z doby terminátora, to se nebojím zatím, ale spíš se bojím opravdu toho, že to může zlikvidovat českou ekonomiku respektive celosvětovou ekonomiku. a řekl bych koncept kapitalismu nebo současné ekonomiky, tak jak už známe, tak proč se skončí.

Jirka Vicherek (00:09:38): No to je silný názor, co tě k tomu vede?

Karel Šimánek (00:09:41): Hele řekl bych všechny ty firmy.

Jirka Vicherek (00:09:44): Já se bojím víc o demokracii než kapitalismu.

Karel Šimánek (00:09:47): To s tím jako trošku souvisí, že jo. Pokud pokud vlastně jako spadne vlastně řekl bych ta doba, kdy budou mít ty peníze nějaká rovnoměrně dost prostředný napříč společnosti a oni samozřejmě nejsou rovnoměrně dost prostředný, ale furt jako Řekl bych, ta velikost té střední třídy je ještě furt relativně signifikantní, to znamená je tady ještě dost lidí, kteří se dokážou ždupné, má prostě mozek, má peníze, ne dobře nemá je tak silný, nechci říkat oligarchové, to už je trošku politika, ale prostě ty nejsilnější subjekty tady v České republice. ale vlastně to kam to kam jde to jajko tak vlastně jakoby cílí k tomu že vlastně ty největší firmy v republice respektive ty největší majitelé firmy v té republice těch peněz budou mít ještě rapidně víc a naopak jako to jajko mimo to že se snaží někde optimalizovat nějaký zisky a podobně tak jako bohužel tak ten rapidní vlastně impact je takovej, že se prostě bude propouštět. A teď jsem zase někde četl nějakou zprávu, že na úřadech práce přibývá prostě člověk lidí vlastně kolem 50 let. To je přesně taková ta sorta lidí, který podle mě už jsou možná trošku za hranicí toho, co si popisoval, že už jako se moc nechtějí přizpůsobovat, už možná nejsou tolik otevřený tomu přizpůsobování, tudíž vlastně jako to je takový ten jako první na snadě, kdo vlastně jako z těch firm půjde pryč.

Ty profese, který si ještě pár let zpátky řek, hele to asi AI, jako se jich zatím nebude týkat, tak prostě to jsou přesně ty profese, který jako jdou pryč, jaký podpory, jako kontakt s slověkem a podobně, sice ne všude, prostě samozřejmě ten lidský aspekt bude vždycky důležitý pro spoustu jako profesí, ale prostě říkám, ty firmy v budoucnu a tím myslím, ty velký korporace můžou klidně fungovat tak, že oddělení, který má dneska sto hlav, tak může mít dvě nebo tři hlavy. Jo to znamená prostě dokážeš si představit, že korporace už nebudou mít tisíce lidí, korporace budou mít desítky lidí, možná stovky lidí, ale rozhodně už to nebudou, rozhodně půjdeme na desetinu třeba. Jo a to si myslím, že se stane. Jo tudíž prostě kdo, kdo z toho bude prosperovat ty velký firmy, ty majitele těch velkých firm, udělají tam obrovský nůžky, tudíž to skončí tak, že vlastně jako tu společnost budou ovládat vlastně jako ty nejsilnější hráči a může to vlastně v konec konců ohrozit to, co si říkal ty a to je ta dem

Jirka Vicherek (00:11:56): No a proč je ohrožený kapitalismus?

Karel Šimánek (00:11:58): Já jsem nechtěl říkat úplně kapitalismus jako takovej, ten může být ohrožený jako v důsledku toho, že se potom jako změní třeba jako nějakým způsobem jako svět daní, který prostě nezbytně s tím bude souviset, tam bude muset být nějaký jako brutální progresivní zdanění, aby vůbec bylo na platy těch ostatních lidí, protože už teď to prostě ten stát jako nezvládá. Na tož vlastně v době, kdy prostě bude třeba 30, 40 % nezaměstnanost, to se bude muset všechno změnit. Bůh ví, co se bude dít, tady prostě spousta firm je tady vlastně Další jako věc, jak se to bude jako řešit, odkud ty peníze, asi stát bude mít vůbec možnost ty peníze čerpat a podobně. a nezmíní se kapitalismus?

Jirka Vicherek (00:12:37): Ty bys i typnul, že do dvou let máme nezaměstnost v desítkách procent?

Karel Šimánek (00:12:42): Myslím si, že se můžeme do dvou do tří let dostat k deseti procentů. A je to možná takový jako hodně bajasnutý jakoby pohled z pohledu člověka, který prostě obchází tady prostě desítky firm minimálně v České republice, ale v zahraničí a ty firmy do toho hodně šlapou a řekl bych prostě je to pro ně řekl bych prioritač číslo jedna, dva a pokud a řekl bych vidíte tady prostě v hlavách prostě těch majitelů těch velkých korporací, jo typicky, nevím nějaký Penty, KKCG a podobně, všechny tyhle firmy podle mě jako velmi racionálně vybírají svý šéfy IT a šéfy těch organizací a řekl bych jedno z těch klíčových kápejček jsou opravdu ty jako dramatický úspory. takže ono to opravdu jde vidět, že prostě ty firmy tímhle směrem jdou, budou samozřejmě kdyby tak nešly, tak jsou prostě hloupí, oni prostě musí jako, dokud se něco nezmění, tak kdyby to nedělali, tak se sami jako oslabujou. To znamená samozřejmě je to velmi racionální z jejich strany, ale říkám to skončí tak, že tady prostě se zvýší nezaměstnanost. Já bych klidně typoval, že do pěti šesti let to fakt jako může být klidně jako mnohem víc.

I tohle může jít exponenciální tohle moc jít nemůže, ale prostě může se to hodně jako r a v konecním důsledku se ten svět, jak ho známe, vlastně může jako velmi dramaticky změnit.

Jirka Vicherek (00:14:01): No a nebyli jsme toho světky už předtím, prostě modernizace vždycky zabije nějakou část oborů. Byl nástup IT, takže IT bylo první kost centrum a operations, potom byly ty inovace, ale vždycky Když prodáváš IT řešení, tak tam máš nějakou úsporu nebo uplift a v tu chvíli můžeš říct, že jakékoliv řešení pro zákaznickou podporu bylo, nemusíte mít 20 lidí, ale budete mít 10 lidí na zákaznické podpoře. Takže ten tlak na zvyšování produktivity, snižování headcountu je tu dlouho. Co se zmínilo s AI-kem? Je to jenom jako rychlejší?

Karel Šimánek (00:14:44): Já jsem si, že je to úplně jiný, IT vytvářelo pracovní místa, podle mě to bylo vždycky nákladový středisko, které samozřejmě přinášelo to nějakou hodnotu, bylo to nezbytný pro ten business, ale rozhožně to nespůsobovalo, že mě kou vyhodili. Automatizace, dejme tomu nějaká robotizace, tak tam už nějaký jako náznak byl, ale ty roboti podle mě neměly šanci mít takový impact jako i iCo v dnešní době. To i iCo je prostě mnohem, mnohem chytřejší, prostě to je úplně jako nebe a dudy. Spolev zákaznické péče, tam samozřejmě nějaká vrstva automatizace vždycky šla aplikovat, ale zase končilo to na tom, že vlastně ty firmy si bály něco hloupějšího, čemu nevěřili, pouštět přímo do té zákaznické komunikace, kterou si jako velmi vážili. Řekl bych, i já jako v dnešní době už si troufám říct, že už není tabu a že je to jako standard, který dokáže komunikovat s tím zákazníkem na Podobný, stejný, někdy i lepší úrovni vlastně jako než ten člověk jako takovej, jo.

Řekl bych to AI v dnešní době jako známé, tím myslím, že nejaj, tak podle mě je to jeden z těch prvních jako toolů, který má opravdu ambici, tu lidskou sílu jako ve velkým množství jako ve velký škale nahradit.

Jirka Vicherek (00:16:00): Líbí se mi, jak jsi tam hodil to Gen AI, vlastně je to taky blessed from the past, pamatuju si, že první rok počet GPT jsem velmi důrazně říkal Gen AI, abych odlišil Gen AI a AI a zase tady velký kudos BigHubu a to je přejmě AI before it was cool a Gen AI je jen jedna část propozice a pak je tady platformy a pak je tady klasický starý doblý data science machine learning, tak mám pocit, že to spolklo to celý. A když se podíváš teď, tak kolik z nových klientů je na něco jinýho, že tam nejsou LLMka, že to je třeba prostě ta stará dobrá machine learning datařina, že tam je fakt jako neuronka, že Že třeba tam LLMko je, ale je tam jenom, aby se neřeklo.

Karel Šimánek (00:16:58): Hele, řekl bych třeba dvacet, třicet procent, je opravdu, ale ty základnice se nedozlišujou. Ono hodně se posunulo vlastně i ten způsob, nebo řekl bych, ta škála těch lidí, se kterýma se bavíme, řekl bych, za pát pámbů se bavíme opravdu na úrovni jako bordu, bordu minus jedna, což jako znamená, že opravdu, to je přesně reflektuje to, že to jsou ty lidi, kteří to mají na starosti, jsou ty lidi jako zodpovědný a mají tam vlastní krek Tudíž prostě na rozdíl od pěti let, kdyby se s tobou Bordák jako nikdy nebavil, tak prostě on se s tobou teď jako baví, protože mu řešíš jeho problém a on potřebuje partiáka, kterýmu s tím pomůže.

Jirka Vicherek (00:17:31): A to předtím nebylo, když jsi tam přišel implementovat, nevím, Databricks?

Karel Šimánek (00:17:36): Hele řekl bych, ne, jako že by se s tobou bavil Bordák o této technologie jako velmi výjimečně, řekl bych, jestli byl šéf IT Bordák, tak možná jako jo, ale řekl bych jako standardně, standardně tohle bylo opravdu dumé na jiných lidí a ty lidi, kteří rozhodovali o tom, jak jde business, tak o tom absolutně narozhodovali. A teď, jak se to s nima řeší, tak oni nerozumějí tomu, jestli je to očené, nebo je to machine learning, víme to jedno, oni prostě chtějí ten cíl, samozřejmě přístupy jsou jiný, to tady nebudu vysvětlovat, prostě to je úplně jiná, je to hodně jiná odličná technologie, typicky to směřuje i na trošku jiný KPIčka. vlastně jako ten machine learning a podobně typicky vidíme spíš v těch absolových věcech, kde se snažíme dělat nějakou optimalizaci nebo jako zvědat revení prostě nebo nastavit správně ceny a podobně. To jsou takový ty jako případy, takový ty klasičtější, kde se učíte jako ze statistického vlastního statistického samplu dát, ale řekl bych ta drtivá většina těch caseů, který jako vidíme, tak to jsou takový ty věci, který mají tu největší rojku, což jsou jako buď věci, který jsou Hlavně jsou to věci, které jsou spojené s automatizací velmi složitých procesů. My vždycky říkáme, co jsou třeba ty likvidace pojistních událostí, které byly hodně papírový, strašně odstupů, relativně složitý rozhodovací kritéria, hodně velký nákladový středisko, to znamená, tam jsou ty hypotéky v bankách.

To jsou ty, to jsou takový ty jako úplně ukázkový řešení, který zaplať pámu my děláme docela ve velkým, anebo jsou to podle mě hodně produktový věci. Jo to znamená, to zase směřuje prostě k takovým těm firmám, prostě typu nevím třeba s Fortunou a podobně nějaký jako různý asistenty, na web, který se snaží jako zase zlepšovat tu zákaznickou zkušenost, zvedat zase konverze a podobně. Prostě tady v těch případech vlastně u těch produktových tak cíl je opravdu zvedat tu konverzi, zlepšovat použitelnost nebo ty aplikace a podobně. To znamená většinou je to a nejlepší aplikace jsou samozřejmě ty, který tyhle věci jako křížej dohromady. To si myslím jako že je minimálně jako naše velká výhoda, že prostě jak jsi říkal AI before cool prostě málo kdo to ví.

Ale vlastně jako umět v dnešní době si zmanežovat data, udělat si rozhodnout si, jestli je to GNI nebo je to prostě machine learning a ty věci zkombinovat hromady a ještě k tomu hodit nějakou manažerskou mašličku, tak to vnímám jako, že je prostorádnýho partiáka biznesovýho jako zásadní.

Jirka Vicherek (00:19:58): No a když srovnáš, co jste dělali, nebo co byl ten median poptávky enterprise klienta z Česka před dvěma, třema lety, nebo řekněme dva roky zpátky a dneska, tak kam se to posunulo? Mám pocit, že všichni začali tím samým ne, že to byl první chatbot, lepší chatbot, potom to byl... Knowledge Base, pak všichni přišli z AIBI, prostě stories, doptávejte se na svoje data, tak tyhle tři jusský si byli na začátku a vydevelopovali je všichni a dva roky zpátky, tohle byl ten median, to gro, co je to dneska?

Karel Šimánek (00:20:46): Já bych říct, že dva roky zpátky, ty žiješ trošku v jiném segmentu než já, teda upřímně, já jsem jako Nějaký témat, co jsem zmiňoval pro ty moje kruhy nejsou zase tak typický typický jako ty BI věci jako ty se tam moc neřešili. Chápu, že pro ty startupový a pro menší firmy je semíčka, kde vlastně třeba Keboola a tady ty firmy jako se pohybovaly, tak to bylo jako extrémně zajímavý. a za mě tohle vlastně odlišilo strašně firmy jako navíc hromádek, kde se začínalo, jak začínali všichni dělat chatboty a knowledge báze, což je furt ta samá věc prostě a podobně, tak spousta firm zjistilo, že vlastně si postavili něco za nějaký peníze a jim to vlastně k ničemu. Vlastně jako co ti to ušetří, to stojí jenom peníze prostě jo, někdo si tam může vymyslet, já jsem viděl spoustu snah prostě tady na to zpočátky rojky a podobně, ty nefungujou prostě nefungujou, nikdo tomu nevěří, není to obhajitelný prostě před tím bordem, to znamená většinou to skončilo jako prostě tak jsme si tady udělali drahu hračku prostě, kterou jsme udělali do šuplíku a nikdo ji nepoužíval jo. Spousta firm prostě si na tomhle jako trošku jako zkazilo v prvních fázích AI-ka, tam byl jako ten klasický downtrend prostě, takovýto vystřízlivění prostě jako že možná aha ono to má svoje limity, tak si na tom udělal takovou jako trošku jako, co je to správný slovo, takový jako lehkej šok prostě a řeklo hele vlastně abychom to úplně neměli být zrovna ty první, který to budou dělat, ale začaly být opatrnější.

Teď najednou zase všichni jako zjišťujou, že prostě aha teď nám jel vlak prostě, už musíme jako do toho fakt šlápnout a řekl bych medián těch věcí nebo řekl bych ten jako středobo těch věcí, který jako jsou teď jako na snadě, tak jsou obecně věci typu opravdu zákaznické péče. která jak jsme se bavili dřív prostě jako tolik automatizovat jako podle mě nešla nebo ne tak kvalitně v dnešní době je to fakt jako šílený co s tím jde dělat my teda zákazníkům obecně říkáme že vlastně to kde je ten limit jsou takový ty jako outboundový koly to znamená když opravdu jako aktivně navoláváš prostě ty zákazníky typicky ještě B2C na B2B kde je to hodně vztahový biznis furt to jde trošičku poznat že s váma mluví stroj prostě už je to jako fakt jako hodně kvalitní prostě vys 11 laps a tak dále ale jde to poznat a na tom si můžete pěkně odvařit jako já když vidím třeba osobně YouTube nějaký video kde prostě strojovej překlad prostě nebo jako strojovej namluvenej hlas tak já to vypínám prostě a řekl bych, že takhle to má jako spousta lidí to znamená samozřejmě ty limity tam jsou automatizace z těch procesů to je prostě obrov firmy hledají ty největší nákladový střediska a samozřejmě se automatizovat jak jsem říkal prostě hypotéky hlavně ty finanční tituce kde opravdu je hodně paper businessu hodně nějakých nestrukturovaných informací, hodně víme jak složitý procesy a tak dále. To jsou jako věci, které jsou jako typický a ty firmy na to mají prostě alokovaný jako desítky, vyšší desítky jako zaměstnanců a ty korporace opravdu fungují ve velkých číslech. a pak samozřejmě hodně i sales, ale tam už to se hodně směřuje po tom, což je dobrý, že se probudili trošku ty zákaznici, který předtím jako tolik nedbali a vlastně identifikují spíš takový ty věci, který už jako ty řekl bych pokročilejší v rámci toho industry, jako to měly vyřešený, což jsou přesně ty machine learningový věci, typu prostě jako jak nastavit spolehlivou cenu, jak dát spolehlivou slevu, jak nastavit produkty, tak aby se nekanibalizovaly, takový ty nějaký firmy to už měly.

Jirka Vicherek (00:24:05): CRMkové věci vlastně.

Karel Šimánek (00:24:07): To bych jako nenek, ale CRMkově asi bych tomu úplně řekl CRMko, ale spíš takový jako ty obchodní strategický věci prostě, který nebyly nový, nejsou nový, upřímně ty neuronky se vlastně pro ty, my proto moc jako nepoužíváme, ty přístupy už se trošku asi posunuly.

Jirka Vicherek (00:24:25): A tím myslíš co?

Karel Šimánek (00:24:28): Typicky, já už upřímně, já to teď poslední nobu říkám docela zesrandy, já jsem předtím byl jako ještě pár let zpátky jsem byl jako hodně hands on a dneska už tady jsou jako pár let zpátky jsem přijmul prvního člověka, který mě ponížil na pohovoru, tak jsem říkal, že už na to kašlu. a zdravíme Tomáša Halamu a od té doby opravdu jako ty kluci se dostávají prostě na nověřitelnou úroveň koukat jim pod ruce to je fakt jako radost a pokud to spojíš ještě s nějakým jako agentický vývojem prostě to znamená když spojíš jako fakt jako geniální matematický hlavy dohromady vlastně s tím agentickým vývojem tak dokážeš prostě během pár dní dostat jako fakt jako masakrální prostě produkt který byl předtím jako předmětem třeba dvou litiju projektu je to fakt jako nověřitelný

Jirka Vicherek (00:25:11): No a to mluvíš o

Karel Šimánek (00:25:13): next best offer nebo obecně tady těch jako řekl bych strategicky, strategicko obchodních nástrojích, můžou to být dynamický slevy, dynamický ceny, můžou to být produktový mixy třeba, což jako asi znáte, že vlastně, když nakombinujete prostě nějaký prodávateli se produktů. Čtyři z nich se prostě jako požírají s těmi dalšími, takže nedává smysl dávat prostě slevy na všechno, že jo, a tak dále. Jakým způsobem, ono je to dodativně složitý, více je kriterální rozhodování, tak jakým způsobem to nakombinovat tak, aby na to zákazníci reagovali vlastně z pohledu pro vás, to znamená profitu nebo revenue nebo pro jako celkovýho počtu prodeje vlastně těch toho zboží jako maximálně. tak to jsou tyhle zase optimalizační algoritmy. To jsou jako věci, který řekl bych, tam zůstávaly trošku jako zanedbaný a řekl bych to, že ne já v dnešní době vlastně jako hodně amplifikovalo vlastně jako tu pozornost k ním, i když třeba ten klient si úplně nevíme si všude, ale prostě si ten klient prvoplánovitě vlastně po těle tématech jako šel zvědomím toho, že je to projekt tohohle typu.

Pravdě pro mě nevěděli.

Jirka Vicherek (00:26:24): Projekt tohohle typu, myslíš jakého typu?

Karel Šimánek (00:26:27): Ale prostě pro ty lidi je všechno AI, nikdo nerozlišuje to, jaková ta kategorie to je, a jakým směrem je to mělo jít. Oni ti řeknou potřeba mi řešit tyhle a tyhle problém.

Jirka Vicherek (00:26:35): Takže vlastně vzal, AI je na bordu, na rozdíl od jakýkoliv jiný technologie, díky tomu to odemklo i věci, které jako domácí úkoly, které mohly dělat předtím, ale vlastně na ní neměli velocity, tak najednou je to AI, takže to chtějí a chápu to správně.

Karel Šimánek (00:26:55): Ale jo ty podle mě cílem minimálně drtivý většiny všech jako manažerů, který já znám, tak mají prostě přímo kápejčko v cílech. Někdo má někde to vidím jako trošku až trošku jako bizár. Vím, že jsou tady jako firmy. Asi nebudu konkrétní, ale jsou tady firmy, který prostě jako mají v kápejčkách to, že mají dělat AI jim jedno, co to je prostě. Což je ten nejhorší případ, ale aspoň zaplať pánu za něco.

Ale nebo jsou firmy, kteří opravdu mají čísla, nevím, ty pojišťovny, vím, že třeba kooperativa se s tím nechlubí, teda chlubí taky klidně. Oni říkají, my nechceme vyhazovat, ale prostě rosteme, roste nám počet třeba pojištních událostí, roste nám počet klientů, znamená chceme růst v objemu. ale nechceme najmat další lidi třeba, protože třeba neexistují na tom trochu, třeba ty likvidátoři prostě oni říkají prostě maj strašný problém je najmout, prostě říkají hle ne my chceme růst, ale tím jajkem si chceme jako doplnit ty ruce, který prostě jako v tuhle chvíli nemáme. Jsou zase firmy, který zase teď jako plácnu třeba pana Řeháka Direct. který prostě naopak se toho jako nebojejte do toho jako říznou ve velkým řekl bych je to jenom vlastně to samý jako jinak trošku komunikovaný přímně a bavíme se o tom, že prostě pan Řák, kde se neplatil tak, že prostě 30% jako zaměstnanců propustí a všechno doplní vlastně jajkem jo vlastně Záleží, jak to samozřejmě, jaké jsou ty správný reální čísla a podobně, ale je to furt to samé z druhé strany za mě.

Jirka Vicherek (00:28:28): Jak se zmínila toho, koho ty nabíráš za poslední dva roky. Posunul se to, jde slyšet, že se posouváš od technologie k softovějším věcem, že vlastně kód technologie je vyřešené, na druhou stranu si říkal geniální matematické masky, tak jako vědecká rigoroznost, tak tam pořád hraje roli.

Karel Šimánek (00:28:57): Ono to má dvě roviny, jednak samozřejmě, že já se už trošku posouvám od technických rolí, samozřejmě furt se snažím být jako hodně up to date, ale už to jako nedělám plně fyzicky. což mě trošku jako taky jako posouvá Jirka dneska když jsme dělali přípravu na tohle rozhovor tak jako říkal hele buď konkrétně říkám konkrétně neumím prostě já jsem řekl Jirkovi tady vždycky sloužil jako takový ten pohůnek který se psal ptal na to na co Jirka jako neznal ty znalosti tak bohužel tady na to už neposloužím

Jirka Vicherek (00:29:24): asi bych tě neoznačil za pohůnka ale spíš jsem viděl že můj technologický skleněný strop je velmi velmi nízko a ty jsi byl hands on

Karel Šimánek (00:29:35): Ne, ale samozřejmě ten svět se, jak jsme říkali, ten svět se mění, řekl bych jako kompletně, jestli se to ničeho dotkne nad rámec vlastně všech těch jako businessových rolí, tak toho IT se to jako týká velmi signifikantně, řekl bych. Z pohledu už tady jako vidíme v dnešní době, to jsem viděl jako x podcastů, včetně vlastně Jirky si natáčel s kým to bylo?

Jirka Vicherek (00:29:57): Říká hodně lidí, možná mislí speciál uplifting.

Karel Šimánek (00:30:01): Je to možný, je to možný, ale v zásadě, v zásadě ta message je taková, že vlastně ten SAS začíná chcípat, jo, to je prostě jako něco, co se tady jako řek bych, na čem začíná být jako řek bych, nějaký koncenzus napříč tomu trhu a řek bych, ty startupy, který mají jenom nějaký jako zásadní fundament, tak jsou v tý SASový, řek bych, rovinně použitelný.

Jirka Vicherek (00:30:25): Ale můžeme se bavit o SAS Pokalypse klidně, ale moje otázka směřovala k BigHubu, tak dlouho jsme tu nebyli a máte za sebou totálně jako rekordní růsty. sázka na AI před ChatGPT, tak se po ChatGPT ukázala ještě desetkrát tak jako výhodná a správná. Když dám BigHub, tak tady mluvíš o korporátech, o Directu a tak, tak podle mě to vztáhneme na mikrokosmos a ta otázka byla, hajruješ jiný lidi, než si hajroval dva roky zpátky?

Karel Šimánek (00:31:09): Jo, jo, myslím si, že jo. Jde o to, že stejně, jak jsem říkal, že vlastně i ty lidi, se kterýma se bavíme, tak se jako diametrálně změnily. Zmá ty potřebuješ mít u sebe lidi, který opravdu rozumějí těm lidem jako na druhé straně. Zmá opravdu, já jsem přesvědčený o tom, já tomu říkám pracovně jako agentura druhé generace, ať to zní trošku znašeně interně. Každopádně vlastně...

to, co jsme se tady bavili, jo, i ty důvody vlastně pro tu sas pokalypsu, nebo jak tomu říkáš, tak ty jsou takový jako, že vlastně agentic coding prostě znamená, že si strašně rychle dokážete vy prototypovat, dokonce vyvinout jakýkoliv řešení. Samozřejmě má to pro a proti své limity a své fuck upy. Každopádně to, co je důležitý, je, řekl bych, ten moderní způsob vývoje, který je hodně produktově orientovaný, a jsou to produkty většinou na míru, tak vlastně jako kledou obrovský důraz na porozumění vlastně tomu produktu. To znamená musíte mít jakoby jasnej, jakoby nakoupený ten biznis na druhé straně, který ví, co děláte. Analityka, který rozumí tomu, co dělají, dokáže popsat od řešení, dokáže ho zadat v nějaký jako hodně standardizovaný, netemplitovaný formě vlastně pro nějakýho hodně seniorní vývojáře a tento řekl bych jako relativně jako flexibilně udělat.

Tady už z toho jako jasně vyplývá, že to, co jsem vlastně třeba říkal o té kooperativě, tak vlastně do jistý míry je vlastně platný pro nás. My samozřejmě Do jistý míry jsme pár let zpátky mohli růst pouze pomocí buď jako produktů, to znamená přepoužitelných produktů, který byly hotový a my jsme jen přepoužívali, anebo pomocí lidí. To je strašně takový ošidný pro agenturu. To, co může být pro firmy jako jsme my, hrozba, ale zároveň příležitost. je to, že to, že opravdu ten důraz vlastně na ty vývojáře už nemusí být jako takovej.

To znamená, my jsme schopní, to, co je vlastně jako esenciální pro to delivery je už spíš jako ta takový ten jako client facing, takový ten jako ta analytická prstva a de facto místo toho, abych měl jako na projektu 10 vývojářů, tak mě tam stačí, když to jako hodně přeženu, tak jako jeden extraseniorní vlastně architekt, který vlastně roku rozumí té technologie. a rozumí vlastně zároveň tomu biznesu. To znamená, z mýho pohledu projekt téměř libovolné velikosti, když se budeme bavit o rozumnejch velikostích projektů, tak se dá udělat téměř ve dvou až třech lidech. V tom smyslu, že analytik standardně popíše to řešení, standardně tak, aby tomu rozuměli agenti, kteří připravují specifikace pro ty vývojáře. a pak už se bavíme o nějakým jako hodně akcelerovaným vývoji, kde vlastně, řekl bych, ten vývojář by měl být spíše jako takový ten human loop vlastně toho vývojového procesu.

To znamená, řekl bych, celý se to otáčí vlastně jako naruby a z nás se stává trošku taková, řekl bych, jako skoro jako konzultační firma v tom jako pravým slova smyslu, že se tady hodně zásobíme jako domenovýma expertama, lidma, kteří mají zkušenosti s tou praxí, s těma procesem a podobně. Tudí se snažíme být hodně relevant A ta technologie je de facto zajištěná tím, že tady máme super nabušený lidi, který rozumějí, mají ty zkušenosti a dokážou nějakým způsobem přepoužívat ty své zkušenosti napříč projektama, ale už potom to neznamená, protože mít 10 vývojářů, protože se píše svým způsobem jako sám.

Jirka Vicherek (00:34:30): No a jak to, že tě nezvalcuje Deloitte a KPMG a velká čtyřka, když oni mají tu konzultační supersilnou, v posledních letech nakupovali i tu technologickou a ta technologie sama o sobě jako přestává být ten bottleneck, že nepotřebují právě 20 typů na Python, protože jim stačí jeden dobrý typek na Python.

Karel Šimánek (00:34:55): Ale já si myslím, že já nechci tvrdit, že nás neválcujou, prostě samozřejmě ten rybníček je obrovský, oni mají celosvětový reach, srovnáváme jako malinkou českou agenturu, prostě už tak malý nejsme, ale furt jako proti ním jsme jako malinký versus jako celosvětovou agenturu. Myslím si, že to, co je relevantní, jsou jako nějaký, nějaký jako track. My jsme vždycky, my si každý rok říkáme, teď se rozdávaj karty, teď se rozdávaj karty, teď se rozdávaj karty. a každý rok jsme si opravdu jako dávali záležené na to, abychom sbírali ty reference z ty zkušenosti a podobně. A samozřejmě, když k těm klientům přijdeš a řekneš, hele, prostě máme tu zkušenost jako hands-on zkušenost přesně s tím, co řešíte, tak je to vlastně, a ty firmy to typicky nemají, tak je to prostě jako rozdíl.

Na druhou stranu ty firmy, já opřímně od nich nemám zase tak, třeba Accenture jsme docela líbí, ty jako do toho jakoby krásně šlapou. Na druhou stranu taky jako občas nemají k nějakým těm procesům jako tu expertízu jako takovou. To znamená, já jsem vždycky tyhle firmy vnímal tak jako, že byly technicky slabší, konzultačně jako výborný a my jsme byli jako hodně silný a teď se jako doplňujeme spíš ten konzultační. My k tomu jdeme jako druhou stranou. A vlastně díky tomu, že k tomu jdeme druhou stranu, tak už máme vlastně ty reference, máme ten track, máme hlavně i pro nějaký věci, kde můžeme, tak máme vlastně i jako docela širokou codebase.

Řekl bych, ono tohle je vlastně jako Alpha Omega, podle mě, co je vlastně důležitý pro tu agenturu 2.0, o který mluvím. a to je to, že ty musíš mít nějaký základní asset. Ten asset už možná nebude tolik jako ten lidský, samozřejmě jako konzultační tolik bude, ale řekl bych asset z pohledu codebase a knowledgebase. To znamená, my si dáváme obrovsky záležet na tom. Aby jsme měli velmi dobře, velmi dobře zdokumentovaný, řekl bych, prostředí toho klienta.

To znamená, máme jakoby, máme prostě ke každému klientovi prostě připravný skily, který jsou prostě popisují jejich textek, popisují jejich omezení, popisují vlastně jejich zabezpečení, samozřejmě v režimu, který můžeme dělat, jo, ale tohle je vlastně něco, co nám jako, řekl bych, ovlivňuje ty agenti a kóděj a samozřejmě to zrychluje prostě onboarding jako nových lidí. Druhá věc je vlastně ve chvíli, když máme t třeba nějaký obecný komponenty, který jsou jako z pohledu IP naše, Tak my třeba, když děláme voicebota, tož je jako jeden z těch hodně repetitivních projektů, tak my toho voicebota už dělali patnáctkrát prostě, jo. A ten textek se jako mění jako velmi jako drobně, znamenáme obecný, zobecněný komponenty, který samozřejmě nejsou relevantní pro toho klienta, ale vlastně jako, když máš ten textek, tak vlastně jako začátek toho kodingu je, hele, tady máš textek toho klienta, tady se podívej, tady do těch dvou repozitářů, tady s toho vem tohle, tady s toho vem tohle. a tady máš specku od Business Analytica, udělejme finální řešení. Takhle si já představuji jako ten zásadně akcelerovaný vývoj a pak už tady jenom o tom, jak ladit vlastně ty interfejsy, ti myslím lidský interfejsy mezi těma analytikama, architektama a biznesákama.

Jakmile tohle se automatizuješ, tak prostě jako dokážeš jako, já si myslím, že to je fabrika s obrovským potenciálem.

Jirka Vicherek (00:37:55): No jak se ti zmínil business model nebo cena tvorba. Když se celé to na hlavu postavilo, tak teď děláš tu arbitráž toho, že ten trh je ještě nastavený na starou cenu tvorbu, ale ty už tvoříš jako průmyslově nebo celý ten trh šel dolů, že vlastně Je to závod a vlastně stejné věci, co stály dva roky zpátky, desetkrát tolik, tak dneska se pereš s cenou s konkurentama na třetině částky, nebo jakoby...

Karel Šimánek (00:38:26): Vůbec, vůbec věc nevnímáme. My vlastně díky tomu, že jsme se vlastně posunuli, my fightíme teď jako, když už tak fightíme s tou velkou čtyrkou. Ty byly jako prostě dvakrát, třikrát, čtyřikrát ražší než my. My tam máme ten prostor, takže možná to spíš tvé je, těžko říct, ale Takže tohle problém není, jo, myslím si, že z poledu třeba cenotvorby je docela challenge, potom jako třeba náklady na ty tokeny, jo, náklady vlastně na to, jestli srovnáváš jabka s jabkama nebo jabka s ruškama, jo, když budeš mít jako vývojáře, který je vlastně z podstaty akcelerovaný, to znamená, bude mít k dispozici veškerý ty asety, který jsem tady popisoval, a bude, řekl bych, teoreticky třeba 5x, 6x, 7x efektivnější než vývojář, kterýho tam dáš vlastně na stejnou cenu od konkurence, který tř tak samozřejmě jak si to nechat zaplatit. Zatím samozřejmě fungujeme v tom režimu, že naše výbáři jsou lepší než jako jiný výbáři nebo minimálně o to se snažíme, ale samozřejmě do budoucna to bude téma a to, jak to vyřešíme, to bych si rád nechal pro sebe, protože to už bych někomu mohl napovědět.

Jirka Vicherek (00:39:28): No ale tak v tuhle chvíli se nic nezměnilo v tom biznisu. Zatím ne. Jako, že dáváte mendeje, mendej rejty.

Karel Šimánek (00:39:35): Hele, samozřejmě...

Jirka Vicherek (00:39:36): Napočítáte, use case, mandate rate a...

Karel Šimánek (00:39:39): Většinou ne, většinou klienti naše Mendej ani nevěděj, jo, ale já vím, že se to teď jako hodně omílá na tom trhu, že vlastně jako spousta firm jako switchuje do FotoF. To znamená prostě dejte nám cenu za řešení. a my takhle už jedeme řekl bych jako drtivý většině projektů už takhle jedeme dlouhodobě pro nás straně jako zase tak jako zásadně nic novýho a řekl bych jako je to naše výhoda že už jsme takhle jako byli zvyklí funguvat předtím

Jirka Vicherek (00:40:06): jak se změnil tím pádem to delivery nebo když ten business case je vlastně stejný tak když se podíváš dva roky zpátky přijde projekt jak funguje a dneska No, to je rychlejší POC, některé věci už neděláte, protože nemá smysl, nevím, vy asi neděláte moc frontendu, ale takový ty jako wireframe, wireframe už přeskakujeme, protože už rovnou máš demíčko a ten mezikrok nedává smysl, nebo.

Karel Šimánek (00:40:37): Hele wireframe neděláme už, jsme dělali ještě dva roky zpátky třeba. POC, řekl bych, zásadně neděláme, to jsme si řevolili jakože nějaká competitive advantage, kterou jako volíme, snažíme se ukazovat na to, že máme zkušenosti a nemusíme dělat POC k tomu, abychom dokázali vlastně to, že něco funguje. Z pohledu vlastně toho projektu se snažíme opravdu jakoby řekl bych pro ten business a to se opakuje.

Jirka Vicherek (00:41:03): A promiň, ještě POC neděláte, nebo už se na tom trhu nedělají?

Karel Šimánek (00:41:08): Ne, my klientom říkám, že nepotřebují. My nepotřebujeme, jako v zásadě pokud my máme jako dostatečnou jistotu, že ten projekt jsme schopni má bez POC, což jako nám třeba řekl bych na základě dřívější zkušenosti a podobně, tak prostě si řekneme, hele, my vám to uděláme přesně v tom režimu, který jsi říkal, pokud se nám to povede, tak nám zaplatíte, pokud se nám to nepovede, tak nám nezaplatíte. To dává tomu klientovi dostatečnou důvěru k tomu, že POC nepotřebuje. Samozřejmě nechci to úplně poušelizovat, že ve 100% to takhle je, ale řekl bych drtivý většině to POC vlastně nedává vůbec rádný smysl.

Jirka Vicherek (00:41:47): Můžete to rozvinout proč? Protože už je to moc rychlý a to je mezikrok tak jako wireframe.

Karel Šimánek (00:41:53): Já jsem vždycky vnímal POC jako, že je vlastně něco, kde prokazuje dodavatel svoji kompetenci, něco vyřešit. My se snažíme k tomuhle používat náš jako track record, který si myslím, že už je jako dostatečně silný na to, aby jsme dokázali tomu klientovi, řekl bych, prokázat, že to není potřeba. Myslím si, že to přidává důvěru vlastně pro BigHub, protože vlastně, když ten klient vidí, co máme za sebou, tak se třeba nebojí tolik vlastně jít do nějakého rizika, když tamto riziko de facto není.

Jirka Vicherek (00:42:24): Takže neděláte POC a máte zrychlené projekty anebo jako větší output, když vezmeš dva roky, tak zase je to tady revoluce, všechno vypadá jinak, tak znamená to, že věci, co trvaly dva roky, tak najednou trvají tři měsíce.

Karel Šimánek (00:42:42): To si myslím, že jo, to určitě je tak, jako je. Hle, já jsem jako toho názoru, že agentic development je revoluce, brutální revoluce, která může být ve špatných rukou jako velmi zlýpá, no upřímně. Nechci jmenovat, ale už jsem na tom trhu viděl, protože já to beru jako že problém dneška. To je to, že spousta lidí si myslí, že když má dnešní době Claude Code nebo má kodex, takže dokáže všechno sama. Já teď nechci, aby to vyznělo tak, že jsem prostě z agentury, že vlastně jako mi to vadí.

Mě vadí to, že jsem už zažil xkrát, že to prostě dopadlo špatně. A to je to, že pokud jste ve složitým korporátním prostředí, tak prostě ano, vy si dokážete nakódit nějakou aplikaci, která vám nějak jako dočasně nějak pomůže. To, že ta aplikace padá, to, že vlastně jako nefunguje tak, jak jste vlastně chtěli pořádně, to, že není jako zabezpečená, to, že není správně naintegrovaná, to, že není vůbec jako dle korporátních practices, to, že architektonicky třeba úplně špatně spolu jako nějakého budoucího škálování, tak to samozřejmě člověk, který v tom nemá jako praxi, tak jako prostě není schopný odhalet. Jo, to znamená, dokonce jsem viděl několik, jakoby... Řekl bych, já teď jak to říct, abych někoho neurazil, já to zkusím zobecnit.

Viděl jsem několik firm, který se snaží jako dělat prostě nějaký třeba nearshoreový vlastně jako nějakým způsobem, jakoby mají furt stále ve strategii v dnešní době, že mají, že chtějí dělat nearshore development. nebo offshore development to asi jedno, ale v zásadě využívat levnější zdroje prostě k tomu, aby se vlastně jako jakým jsem škáloval ten vývoj. Pro tyto zdroje a teď tě zase nechci někoho urazit, prostě já čest výmkám, ale typicky bylo jakoby pravda, že tyto zdroje byly trošičku slabší než ty zdroje třeba co byly tady v republice nebo v Americe a podobně. Jde o to, že pokud dáte špatnýmu vývoři takovýhle nástroj, tak se podle mě ze špatnýho vývoře stane super špatný vývoř. Na druhou stranu to platí úplně stejně obráceně.

Pokud dáte skvělýmu vyvovařek, který už byl efektivní předtím, tato nástroj, tak se z něj stane superman nebo bůh prostě a dokáže dělat věci, které normálně trvaly dva roky, tak to udělat za týden, teď samozřejmě přiháním, ale až takovýhle jako možný akcelerace, myslím si je 10x, 12x jsou nějaký jako odhady, který tady interně jako máme. samozřejmě záleží, co je ta baselina, s čím to se Vždycky se s tím dá hrát, abyste měli lepší marketing.

Jirka Vicherek (00:45:07): Co to znamená pro tebe a pro každodenní fungování BigHubu a klienty a tak? Jo, protože to je jako zase, tak je to akcelerace, všichni to používáme, je to wow, je to tady, jakože je to tady, tak to FOMO vstříká uši má, ale jak to poznám na BigHubu, jako na konkrétní firmě, že víš, my takhle o tom mluvíme, ale jako to je přesně, ale v Německu mají furt faxy.

Karel Šimánek (00:45:41): Hele, uvidíš to tak, že vlastně BigHub se snaží brutálně škálovat svoji analytickou řekl bych vrstu. Naše inzeráty jsou zdrotivý většiny prostě jako směřují do té analytické úrovně, což jako indikuje to, že vlastně ty modely nevyvějejí a ty architekti nevyvějejí, bez toho by měli dostatečně dobré popřené zadání. Kláde to přesně ten důraz, prostě jako ta úzká vrsta vzniká prostě přesně na té analytické rovině. To znamená, tohle je prostě první věc.

Jirka Vicherek (00:46:06): Že najednou máš více analytiků než hardcore vývojářů.

Karel Šimánek (00:46:09): Zatím to tak není, ale dobrou jsem bych to tak chtěl mít. A druhá věc je taková, že opravdu ty projekty jsou a to jsme říkali jsou opravdu rychlejší, jsou uniformnější vlastně a pokud a vlastně jsou čím dále rychlejší, ten akcelerátor funguje opravdu jako akcelerátor nejenom jako, že zrychluje ten vývoj per se, ale zrychluje zrychlení. Což je na tom podle mě to nejfantističnější.

Jirka Vicherek (00:46:37): No, co jsou základní nějaké aspekty toho šelmostvé architektury přepoužitelných řešení, které držíte a jak se staráš o tohle rodinné stříbro?

Karel Šimánek (00:46:50): Je to furt něco, co se, jako samozřejmě máme per partez a snažíme se to co nejvíc automatizovat po kouskách, ale říkám, pokud jsme se na něčem shodli, že je to prostě stříbro, který máme, který by měla jako firma vlastnit, tak to jsou ty, řekl bych, kousky kódu, který můžeme vlastnit z pohledu jako duševního vlastnictví. a umožní nám vlastně na základě podobnosti tady toho kódu, který už je odvalidovaný, nasazený a podobně, tak vyvinout další artefakt, který je vlastně jako specifický pro toho zákazníka.

Jirka Vicherek (00:47:21): Takže jako architektura voicebota je něco, co jste dělali několikrát a máte to a je to prostě ready. Přijde konkrétní zákazník, vy vezmete jeho kontext a v tu chvíli tu obecnou architekturu a dokonce nějaké přepoužitelné části berete a tím máte rychlejší time to delivery.

Karel Šimánek (00:47:43): Já si myslím, že 80, 90 % jsme schopni jako zvládnout extrémně rychle. Pak samozřejmě těch 10 % už je pomalejších, protože to už jsou přesně věci, které jsou hodně specifické pro toho zákazníka. A já jsem přesvědčen o tom, že pokud něco bude mít cenu vlastně v rámci agentů, jako jsme my, tak je to přesně tady to vlastnictví.

Jirka Vicherek (00:48:01): OK, tak teď bych se vrátil k té SAS Pokalypse a k tomu SASu. Sám jsem si říkal, že SAS business model nebo ten SAS trh bude mít problém, protože to byla monokultura, takže výsíčka vyrostly na SASech. Věci, co neměly být SAS, tak a měly být jako jedno jedno zaplacení aplikace v appstoru. kde máš dát prostě 100 korun a už to neřešit, tak byly subscription za 30 korun měsíčně, přestože to nedávalo smyslu. Takže tam jsem viděl, jak ta subscription je příliš glorifikovaná na jedné straně.

Přišel vibecoding, sám jsem toho, že zase Asana nějak zdražila a my jsme si napsali Asanu za víkend, nebo když říkám my, tak moje kolegyně Klára, která nikdy neudělala řádku kódu, tak udělala a alternativu naši vlastník Asaně. Jo, to jsem netušil, že i takové komplexní řešení už zvládne někdo bez IT vzdělání a zase je to, má to všechny chyby, o kterých jsem mluvil, ale to... Pro vás dobrý. Jo, to, že to tam je, tak na jednou Asana přišla o 30 dolarů měsíčně, je to pro. A takhle to vidím, že jeden vedle druhého, takže...

S tím úplně souhlasím. Myslím si, že je velmi špatný čas na to dělat většinu SaaSových aplikací. Na druhou stranu, to, co teď popisuješ, tak přesně přepouštitelně věci, nějaký mustr a konečná implementace, nějaká specializace, tak na tom vyrostl SaaS, ne? Vlastně to bylo, jako SaaS požral zakázkový vývoj. Proč byste dělali...

300 CRM na míru, když někdo udělá nejlepší CRM-ko a vy si ho jenom trochu ohnete na vaši konkrétní přípravu, ale ta obecná úloha CRM-ka bude stejná v 90% těch případů. Tak na tomhle vyrostl SAS a teď přichází Vibe Coding a každý si uděláme vlastní CRM-ko. Na druhou stranu tam musí být někde jako mezi krok, ty tady mluvíš o těch korporátních, vy sami do toho přicházíte s nějakou architekturou, tak už je to jako blíž produktu o trošku, že to furt na míru čistě, ale zrychlené tou infrastrukturou, tak už od produktu to není daleko, tak jak v tomhle se naviguješ?

Karel Šimánek (00:50:29): Hele, moje takový ten bod rozhodování je vlastně, já to vždycky klientům říkám taková, že ten SaaS, který si mají koupit, tak by měl být dostatečně komoditní. To znamená, ty se o tom bavíš, že si vyvapodíš frontend a nějaký jako prostě flowchart, ty takovýhle věci, kde si prostě přesuváš tásky, samozřejmě proč si to nekoupit, protože ale vždycky říkám, že to, co je zásadní pro ty korporace a to, co vlastně ty korporace budou i v tom režimu, který jsme tam dřív popisoval, že tam prostě v té korporaci bude málo lidí a budou pracovat ty agenti, tak ty agenti de facto budou prostě to jako zásadní know-how vlastně té korporace. Proto říkám, jakákoliv biznesová logika, která popisuje, jak ta firma funguje, co dělá, jak dělá, to by ta firma měla vlastnit. To, že si potom jako, to znamená, že to řekl na příkladu CRMka třeba prodeje, to, jakým způsobem určuješ cenu, by nemělo dělat CRMko. To bys měl dělat sám vedle v rámci nějakého agenta, který ho vlastníš.

To, že to potom zobrazíš tomu obchod Jákovi nebo Komkliv v rámci toho frontendu, to je naprosto v pohodě. Ten pattern by měl být takový, že pokud to dá jednoduše odstřihnout a nahradit za něco jiného, tak je to v pohodě. Takhle nad tím jako přemýšlím já.

Jirka Vicherek (00:51:48): A mají ty firmy v tomhleto IP? Není to jenom jako setrvačnost velkých firm a dobrých rozhodnutí 30 let zpátky na trhu, který není tak dynamický, aby je vlastně smetl? Víš, že často, ať už jde o menší firmy nebo ty velké korporáty, tak mám pocit, že vždycky jsem tak trochu zklamaný, že si říkám, tak je to evil corporation. Ti přece musí mít data v pořádku. Přece na dva kliky budou vědět, co jsem dělal do ní v létě.

Vždycky takový ten jako prostě dali čtyři miliardy dolarů do tady user targeting věci, tak to budou mít moji uživatelskou cestu budou mít ze zhora dolů a potom se tady budem bavit o jogurtech a vyskočí na mě SMS, nemáš chod na jogurta, já si říkám, jo takhle propracovaný to mají, ale ve skutečnosti vůbec, ve skutečnosti tam mají bordel, pravá ruka neví co dělá levá, legacy code, legacy systémy, Prostě legacy komunikace, zjistit, že celý to stojí na třech lidech, co umí kobol a nemůžou je vyhodit a jako když se dostaneš do té reality, tak je to jako tak tam IP není jako my známe svý, víme dokonale přesně, kde je náš zákazník a víme, co mu kdy prodávat, tak takový jako

Karel Šimánek (00:53:24): Hele, já to vnímám, já to vnímám, ale samozřejmě takovýhle případy jsou, jo, nechci jmenovat nějaký firmy, prostě velký firmy na Českém republiku takovýhle existujou, mají spoustu bordelů, řekl bych, že přesně pro takovýhle firmy je potom jako zajímavější spíš si to vzít zvenku, koupit, ale prostě jako nechat si udělat jako na míru, protože nejsou postižený tím jako tím tou interní, že jsou paralyzovaný interně, no. Na druhou stranu, řekl bych, drtivá většina minimálně našich zákazníků si myslí, že tohle je prostě povinnost Ať už fungují interně jakoliv, ty agenti je vlastně něco jako novýho, to je jako nová vrstva, to není jako, že oni se mají jenom povídat s třeba ostatníma systémama, který už tam, někde je to složitější, někde je to jednodušší samozřejmě, ale měl by se umět povídat s třema systémama, ale vlastně ta agentní logika je vlastně něco novýho, co do té firmy jako dáváš, to znamená nebojuje s nějakou změnou, ale bojuje vlastně s ničím, že tam dáváš jako něco úplně novýho. A Podle mě veškerý management těch firm si prostě uvědomuje, že tohle je jako jejich klíčový asset, který musí vlastnit.

Jirka Vicherek (00:54:26): No a OK, hele, chápu a skočím k něčemu jinému, co se řeší teď a to je z jakýkoliv strany a to je token maxing, to je jako cena za to AI. To je jako teď mám feed plný jako foru, jak přijde CEO a říká. Co je to za fakturu? API OpenAI 700 tisíc dolarů. Co to má být?

Teď to je dražší, než jsou všichni naši programátoři. A oni říkají, no tak chtěl jsi token maxing, máme token maxing. Tak jak se na tohle, tak říkáš, že to je nová vrstva, říkáš, že jdete po kápíčkách, tak je tam jako snažší rojka a jako jednodušší ten business case vytvořit. A na druhou stranu pořád je to drahý, neví se, jestli to nebude dražší náhodou a jak se na tohle dívají klienti a jak to řešíte vy interně?

Karel Šimánek (00:55:22): Ale bude to masakr samozřejmě, protože minimálně dle těch informací, co mám já, tak prostě ty ceny jsou furt jako pod nákladama.

Jirka Vicherek (00:55:31): Jasný, to je jak Uber, když jde do nového města, tak za každou jízdu, kterou jsem vám udělal, tak vlastně tratí prachy. Jsou to pálí peníze investorů, aby je přeměnil na market share.

Karel Šimánek (00:55:42): Ale to znamená, první věc je jakoby, řekl bych, model, jak ty vývojáři ty modely používají. Samozřejmě někdo to používá ty jako subscription based, někdo to používá jako na token based, prostě někde už to vynocují, někde ne. samozřejmě i tady tím modelem prostě jenom blbým používáním tady toho tak prostě řekl bych utracíte zbytečně hodně peněz.

Jirka Vicherek (00:55:59): No jak to máte nastavené vy?

Karel Šimánek (00:56:01): Hele záleží jak moc v throughputu vlastně těchto kinů potřebujeme, ale řekl bych, že pro běžného viewer u nás stačí prostě když má buď jako cloud a prostě subskripci tu 120 eurovou prostě pročku, jestli se nepletu, teď bude dražší. A nebo vlastně třeba kodex, který prostě furt jako pro nějaký věci jako lepší. a tam vlastně stačí třeba ta stoverová subskripce, že se nepletu a ta je úplně jako, ona samozřejmě občas jako dojde, ale prostě za dvě hodiny se refresh ne, pokud máte dostatečně orchestrátor, jakoby na tom místě a plánovačí režim, tak prostě jako to zase nějaký jako zásadnější režim není, ta zásadnější změna není. Samozřejmě já třeba když jsem s tím začínal, tak jsem se furt jako dokupoval ty kredity, protože jsem neviděl, že stačí si počkat, že jo, takže prostě samozřejmě jsem utratil úplně jako nesmysl, mezi tím, když jako jsem zj Ahoj, asi stačí 4 dní nepočkat, tak to možná jako... To znamená, dost často je to prostě i tenhle efekt.

Neříkám, že drtivý, ale samozřejmě to není ten fundament z toho problému. podle mě to, co potom jako může dávat začít smysl a my to už částečně.

Jirka Vicherek (00:56:58): No takže z nějakého pohledu byly navýšení nákladu prostě 120 euro dolarů na vývoje.

Karel Šimánek (00:57:06): To už je za mě v pohodě, pokud ten vývojeř desetkrát efektivnější, jak jsme říkali, tak je to prostě furt jako nic. A druhá druhý pohled je takovej, že pokud je to opravdu jako nějaký jako heavy agentic coding. tak je potřeba ty modely využívat jako co nejefektivnější, to znamená co nejměnší počet iterací samozřejmě, to znamená co nejkvalitnější specky, co nejkvalitnější postupy, to je prostě jeden kámen úrazu. Druhá věc je samozřejmě kombinace modelů, prostě nepotřebujete na všechno používat Opus prostě. My už tady experimentuje vlastně na Alze, když se všichni podíváte, tak prodávají vlastně Nvidia Spark třeba, což je vlastně něco, co má v sebe A100.

která dokáže provozovat třeba ty malé modely, ty kimi dvojky a podobně, které nejsou nejlepší pro všechny typy kódů, ale minimálně takový ty jako ladění, kustomizace a podobně, je to good in a furt. Nějaký firmy, co víme, my to zatím neděláme, zatím nad tím přemýšlíme, protože ta investice je třeba půl milionová, tak je třeba koupit si šest prostě minimacků, spojit je prostě kabelem a dáte na ně ten nejnovější deep seek. který je vlastně řekl bych na úrovni vlastně těch nejnovějších vlastně kodexů že jo takže už se dostáváte jako na když to uděláte v mase tak se to může začít vyplácet a samozřejmě poslední jakoby řekl bych pohled a to je třeba můj čerstvý tady jsou děláme tady zase když se dotkneme trošku těch dát tak na českém trhu nějaký jako migrační projekty jako datový A to jsou typicky věci, kdy vyvinete nějaký skilly, nějaký agenty, který vlastně dělají tu translaci toho jazyka z jedného jazyka do druhého nebo z jedné platformy do druhého. Typicky to přeloží, exekuje, sbírá feedback nebo se skládá to do správné struktury a udělá tu otočku několikrát, dokud se vlastně jako netrefí. Tyhle projekty, když jsou opravdu v obrovské škále, děláte to třeba pro banku, nemůžu jmenovat bohužel, tak zjistíte, že na ten projekt by jsou třeba 30 lidí.

a prostě pokud vám ty ty kony budou stát stejně jako jeden člověk jako navíc nebo dva lidi navíc, tak je to furt jako lepší, než tam mít třicet, tak tam budou mít dvanáct prostě a deset lidí a dva prostě, který jako zaplatili tokeny, tak se to furt vyplácí.

Jirka Vicherek (00:59:21): A okej, ale tak tohle jsou jakoby projektový věci, kdy poměřuješ, jestli by to byly tři výváři navíc a jich prostě mendej rejty, anebo tam spálíš tokeny, to je lehký. Ale když uděláš řešení pro klienta, tak to řešení běží na LMku, tak zatímco předtím, když měl prostě nějaký příznakový, tak vlastně ani nevěděl, že to něco stojí, tak bylo nějaká obsí vzadu.

Karel Šimánek (00:59:50): To jsou trošku jiný tokenedra.

Jirka Vicherek (00:59:52): No, že jakoby, že při vývoji OK, tak to poměřuješ s fruit boot prostě vývojáře a produktivita. No tak vývojář plus 100 000 v tokenech je dvakrát to, co vývojář, vývojář to jí méně 100 000, tak super matrika vychází, kupujme tokenu víc. Na druhou stranu ve chvíli, kdy děláš řešení pro klienta a děláš mu chatbota, tak dokud ten chatbot běžel na nějakém stromové struktuře nebo měl předpřipravené odpovědi a tak to nikdo používal, ale nikdo nevěděl ani kolik to stojí ve chvíli, kdy tam máš, že každá konverzace se zákazníkem stojí tři koruny a to neříkám třicet říkám prostě nebo padesát centů. Tak najednou ten compounding efekt toho, že nám volá deset tisíc zákazníků, tak může to někoho svědět a může to ještě někoho svědět, když ty mu tvoří řešení, říkáš takhle bude fungovat a máš napočítaný business case a na druhou stranu jako třeba za tři měsíce budou tokeny dvakrát dražší.

Karel Šimánek (01:01:06): Hele, já si myslím, samozřejmě je to validní, jo. Z mý zkušenosti ty modely, ty velký, který byly předtím používaný, když teda velmi třeba Microsofty, PTUčka a podobně, který jako stály, třeba to padesátka stála, jakých 14 tisíc euro bez rezervace, měsíčně, což bylo docela dost, tak v dnešní době docela velmi obstojně zvládají ty malý modely. Ty mini, nano a podobně, který to jako, který potom jako stojí z lomeček, samozřejmě i jejich cena bude růst. Ale já jsem optimista, že budoucí kvalitnější modely, které budou menší, tak budou minimálně stejně kvalitní jako ty předchozí. jako první jako můj výš, ale samozřejmě se ukáže.

A druhá věc, co jsem tady zmiňoval, podle mě si myslím, že ty modely budou, bude růsta open source komunita.

Jirka Vicherek (01:01:55): Budou se víc lokalizovat.

Karel Šimánek (01:01:56): Budou se víc lokalizovat. Víme, já teď nevím, jestli je to public, takže to nebudu říkat, ale vím, že tady existují jako velký technologický firmy v Evropě, který uzavírají obrovský partnerství s Mistralem třeba. a chtějí si dotrénovat vlastní modely, kteří si budou provozovat vlastních datacentrech. Ten hardware prostě, ano byste viděli, co teď dělají prostě v té NVIDii, prostě ty čipy se zmenšujou a zrychlujou, samozřejmě vás to nepřekvapuje, tak ten hardware se strašně zlepšuje, tudíž jako nebyl bych moc překvapený, kdyby vlastně i ty grafický karty a vlastně ten hardware nutnej k tomu, abyste byli schopni jako mít provozovat vlastní jako model. třeba i doma, nebo prostě pro vývojáře třeba jako na svým stole, tak byl řekl bych jako dostupnej, tudíž prostě potom jako tenta závislost třeba na těch velkých hráčích jako odpadne.

Jirka Vicherek (01:02:43): Já si myslím, že vlastně to, co se stalo s Opusem Loni a všemi, co ho doběhlo, je, že už je to good enough, že vlastně na... Jako, že se nějaký ten skranějí strop prorval a už na coding je to prostě good enough, ty nepotřebuješ jako 10x lepší model na to, aby ti to 10x pomáhalo a mám pocit, že ta hra se přesunula do harnessu nebo do té infrastruktury do toho toolingu. že první jsme řešili jako modely, potom kontexty, takže ragy a jak do toho dostat a jak vlastně první jako ještě jak s tím mluvit, promptovat, potom jak do toho dostat kontext a jak optimalizovat to promptování interní řekněme systémový prompt a takový. a v jakém jazyce a markdowny a to a teď jsme úplně v harnessu a a už jako neslyším úplně tu, slyším mnohem častěji diskuzi, jestli teda Claude Code, kodex nebo prostě Cursor, jakoby je tvoje idčko nebo tooling. než, že a pustil jsi tam Gemini nebo OpenAI, jakoby, že tyhle už jsou náhraditelný, ale ten kontext možná, o kterém mluvíš, ta infrastruktura, toto je interní architektura, už na úrovni nadlivce nebo firmy, tak tam mám pocit, že teď je...

ta největší hodnota nebo to největší IP, ta největší leverage, že už bys neudělal sraz lidí, co používají Gemini, ale udělal bys sraz lidí, co používají Claude Code.

Karel Šimánek (01:04:34): A já jsem třeba překvapený tady v tom kontextu, že jsou furt s razy lidi, co používají Snowflake nebo prostě data prax to je úplně stejný jako v rámci toho agenti codingu je to vlastně už úplně jedno. To znamená máš pravdu, že vlastně ta diskuze se posouvá o úroveň vejš. A to je furt jako v kontextu to samý, že prostě jako baví se spíš o přístupu cíly, záměrů a podobně, ale už vlastně neřešíš tolik tu technologice pod tím. Ty modely to strašně zjednodušujou a vlastně v tomhle kontextu máš pravdu, že ano, je to good enough, tudíž vlastně větší šance pro rozvoj to open source, prostě má trošku větší často doběhnout prostě a už ten bar není tak vysoko.

Jirka Vicherek (01:05:11): No, moje pointa byla, že kdyby přišlo zdražení, prostě od září všechny tokeny prostě plošně dvakrát tolik prostě výjde studie, že pokud během půl roku nezačnou vydělávat prachy, tak to celý spadne a bankrotuje. Najednou přijdou všichni ostatní, že to je stejně. a ze dne na den prostě všech, jako všechna LLM infrastruktura dvakrát zdraží, co se stane, no tak vlastně zase asi nějaký zdražení je pravděpodobný a co se stane a tak za mě, zaprvé jsou ty starý modely, prostě tak budeš použítat půl roku starý model, ne týden starý model, před půl rokem ti stačil a byl jsi z něho nadšený, tak trošku tu FOMO a hedonickou adaptaci, tak tak zas tak rychle, aby ti utekl svět, když nepoužíváš dva týdny starý model, tak zas tak rychle to podle mě neběží a a lepší to dobře integrovat, než skákat na každý x post, který potkáš. Tak to je první část. Druhá část je, že právě ten tržní ekonomika bude fungovat tak, že čím víc lidí, tak bude poptávka po řešení, jestli najednou vyjedou, a to doufám, že ne, čínsky modely.

tak toho bych se bál, ale jestli v tu chvíli přijde někdo s menšíma lokálníma modelama alternativou, protože tam ty prachy jsou.

Karel Šimánek (01:06:44): Podle mě to je jako skoro nevyhnutelný. Já jsem teď někde četl článek vlastně kolik jako lidí v Číně se vynuje prostě jako na vysoký úrovni vlastně vývoji jajka. Je to prostě nějak jako devětkrát tolik než na celém jako světě zbytek.

Jirka Vicherek (01:06:56): Nejvíc lidí že v Číně.

Karel Šimánek (01:06:58): to chápu, ale to je moje oblíbený, ale furt furt jako porovnávali, jakoby řekl bych jako ty experty vlastně v tý v tý, samozřejmě záleží, jak i mě řejo, ale prostě jako pokud porovnává vlastně jako úplně ty nejvíc high grade prostě jako lidi vůči tomu zbytku, tak je to furt jako fascinující prostě. To znamená, já si myslím, že to, co říkáš ty, že ta Čína do toho prostě bude jako vtlačená, to si myslím, že se stane a myslím si, že pan Trump tomu prostě jako bohužel jako nepomáhá. No to co se stalo to co prostě jako dělá řekl bych Trump firmám jako americkým jako je Microsoft a podobně tak podle mě jako moc to o nich neslyšíš, ale podle mě to je masakr. Podle mě jako úplně likviduje veškerou prostě americkou technologickou expertizu nebo řekl bych jako zastoupení tady v Evropě.

Jirka Vicherek (01:07:45): No v Evropě je otázka, jak je důležitá pro ně Evropa a jak moc to, že začnou dělat pro ministerstvo války, tak je větší klient než tady čtyři regiony v Evropě. Zase já tam to na to jsem malý pan. ale já tam hledám ten silver lining a vlastně za mě silver lining a možná to může být trochu směřování k závěru a pozitivnou tak pro mě silver lining je Poprvé, když se podívám na Evropskou unii, tak je větší tendence a zase mám pocit, že k federalismu, že jako vlastně lidi po tom Brexitu a to, tak vlastně zpátky si říkají, tyjo, tak tady sami v Evropě, Čína, Irán, Indie, prostě Rusko, tak možná bychom se měli zase semknout, možná to nebyl tak dobrý nápad.

Karel Šimánek (01:08:50): Že jim to trvalo, co?

Jirka Vicherek (01:08:51): No, každý sám za sebe, tak to je jako jedna, které zase nevím, jak moc je to v mojí publině, ale po tom, co mi sen o Evropské federaci úplně zmizel, tak zpátky o něm slyším, tak to je jedna. Startupy a technologie jsou primární téma, EU Inc, 28. režim, teď European Scale-up Fund, prostě mám, a zase jsem hodně bá, já stál mám pocit, že poslední dobou Jde z Evropské komise a ten narrativ je opravdu drak jeho zpráva, konkurenceschopnost být ve světě nějakým pořád relevantním ráčem. využít Evropské unie jako jednotného trhu, což tady zas dlouho nebylo. Tady byly zase jiná témata, tak tohle mi přijde skvělě.

A to třetí, co říkáš, tak je já poprvé v historii, nebo poprvé, co v tom jsem za posledních 15 let, tak si myslím, že Made in EU má přidanou hodnotu na softwaru. To jako v životě nebylo. Jakože byly to na jiných věcech, ale na softwaru jako Proudly Made in EU, tak to jsi neměl na tom webu. Měl jsi tam Proudly Made in Lisbon nebo když byl někdo toho in Paris třeba. with love from Prague, tak tam byli, ale nic to neznamenalo, bylo to jako, že si spíš bodáš do vlastní nohy a teď mám pocit, že vlastně říct, jsme evropská firma má přidanou hodnotu, že od té doby, co Trump vypnul všechno těm analytikům a advokátům toho soudního dvora nebo co to bylo, 11 lidem přes noc najednou vypnul všechny americké služby, protože dal na blacklist, tak to všem došlo, jaký vendor lock máme vůči Americe a od té doby ten push po evropských řešení, jak tady Microsoft chodí a co říká, jak říká v jakýmkoliv případě sporu, tak to tady rozdělíme, bude evropský Microsoft, tady máte vlastní, vaše vlastní data centra a Trump na to nebude moci sahat, velmi diplomaticky.

Tak to se mi líbí, jakože Stemple Made in EU má poprvé přidenou hodnotu.

Karel Šimánek (01:11:20): Souhlasím, souhlasím. Já tam vidím jako taky spoustu pozitivních znaků. Máš pravdu, že vlastně ta Evropská unie vznikla jako ekonomická organizace? Dlouho nebyla. Teď konečně si to asi uvědomujou, že vlastně jako jednak ta ekonomická soběstačnost je důležitá.

Jednak samozřejmě i soběstačnost spolu do těch technologií, které jako... berou, že jsou důležitý pro rozvoj. Samozřejmě zatím tam nejsme, prostě bavíme se o tom, že není tady tak datacenter třeba nemáme tady čipy, to je druhá věc prostě.

Jirka Vicherek (01:11:50): Drahou energii máme.

Karel Šimánek (01:11:51): Máme drahou energii, ale ty čipy třeba to prostě Evropská uniež taky zařadila na prioritu mám pocit, že se to má stavit někde ve Francii, nebo kde nějaká továrna, prostě, že už nebudem závislí tolik na Tajwanu, který je prostě samozřejmě zase jako strašně risky spolel zase někoho jiného. nebo ty Ameriky nebo NVID a podobně. Nikdo neví jakoby jaký kurvítka a podobně mají prostě v rámci těch toho svého hardwareu. Nikdo to neví pravděpodobně. A to i přesto, že by to mohlo být řekl bych z poledu právního, dostatečně separovaný, tak si myslím jako, že furt jako tu fyzickou fyzický override tam někde můžou mít můžou.

Tudíž, když to zakončíme pozitivně ano,

Jirka Vicherek (01:12:32): Ve všech čipech je kurvítko

Karel Šimánek (01:12:37): Ne, myslím si, že Evropská unie si to uvědomila, že je to strašně dobře a teď jsem dokonce četl, že se chtěj jako rozšiřovat, že chtějí expandovat, že chtějí přímo u Kanadu a takovýhle věci, nevím jako do jaký míry, je to realistický, co jsem četl, já jsem dneska někde a dnesu a myslím si, že je to krok s právným směrem, jo myslím si, že ta ekonomická federace by měla fungovat standardizace, ty regulace budou potřeba, Evropská unie je výborná v regulacích, myslím, že s AI bude mít co dělat, myslím si, že jsme to prv na začátku, že ty regulace budou být jako mnohem přísnější, mnohem přísnější, z pohledu toho, aby prostě jako nebrali lidem práci a podobně. A nebo zde nyní AI, jo, další obrovský téma, který podle mě je jako na stole, nebo za rouhem. A podle mě, až se tady budeme bavit za rok prostě na podobný téma, tak si myslím, že zase všechno bude úplně jinak, ale doufám, že Doufám, že tady ty věci prostě...

Jirka Vicherek (01:13:22): Tak mi dej nějakou prognozu.

Karel Šimánek (01:13:24): Do roka a do dne. Do roka a do dne. Tak bavili jsme se, dáme 10% zaměstnanosti.

Jirka Vicherek (01:13:30): To podle mě prohrájí se to do roka a do dne, 10% se nestane ani náhodou. Tak uvidíme. Tak hele, opa nákáže ani 5%.

Karel Šimánek (01:13:42): To mě zajímalo, kolik je teď. Bylo tak 3-4%.

Jirka Vicherek (01:13:45): Podle mě jsme 1,5%.

Karel Šimánek (01:13:48): To už myslím dlouho nebylo.

Jirka Vicherek (01:13:50): No tak je 4,8.

Karel Šimánek (01:13:52): Tak dobrý, tak už chybí jenom 5,2. Tak co měníš, měníš svůj názor, že prohraju. Duben 2026, 4,93.

Jirka Vicherek (01:14:02): Husty, tak to má většinu, než jsem myslel. No, tak se vsadíme o těch deset asi. Dívám se, že deset nebylo za posledních 20 let. Tak to by bylo. Nebo ať nejsem to.

Sedm a půl. Ok. Sedm a půl. Takže slyšeli jste naši sásku a řekli jsme o co, takže je to dobrý. O panáka jsem říkal.

Což je velký, protože skoro vůbec nepiju, takže je to velká daň. velká daní. Super, tak díky moc za pokec, díky moc za pokec. Doufám, že naši posluchači nebudou mezi těma nezaměstnanýma, naopak pomocí AI si vytvoří nový produkty a firmy a naskočí na ten x 100x tvoření hodnoty pomocí své agentní infrastruktury. Možná úplně na závěr, někdo, kdo v tom je stejně hluboko jako ty, ale třeba o dva měsíce pozadu, tak co nejvíc ti ulehčilo přemýšlení nad tímhle, nebo trik, hack za poslední dva měsíce, nějaký nový tooling, nový směr v posledních dvou měsících, co tě nadchl?

Karel Šimánek (01:15:28): Hele, já jsem vždycky byl strašně skeptický vůči, jak jsem říkal, já mám hodně práce v dnešní době takový jako hodně administrativní a podobně. A vždycky jsem samozřejmě štvalo prostě třeba jako JGPT a podobně prezentace a upřímně kovář oba kobla chodí bosa. Já jsem byl ten poslední, který jako používal AI k akceleraci sebe. Protože jsem si vždycky jako postaru vždycky říkal hele já to stejně prostě tu extra mile tam stejně musíš dostat sám. a upřímně našel jsem si docela krásný workflow vlastně, který už mi dokáže vytvořit jako fakt jako libovou prezentaci, která by nevypadala genericky.

Strašně mi to upgradovalo život. Já si nemyslím, že je to něco, co jako někoho posuná jako tady jinýho, protože většina posloucháčů pravděpodobně tady v tom bude mnohem dál než já. Já se spíš snažím jako přemýšlet o tý jako AI enterprise architektuře, ale vlastně tady to mě vždycky strašně jako nechci říkat mělo, já jsem samozřejmě ty tuly používal, ale určitě netulik. Já jsem na to neměl čas a prostě poslední dobou jsem si jako fakt dal prostě pár víkendů a prostě trošku jsem se tomu začal věnovat a je to masakr, to masakr.

Jirka Vicherek (01:16:36): Ale to je pro mě vlastně to je to co já jsem si uvědomil, že Už to tam je, už není na co čekat, jako ty bariéry i pro mě úplného lajka jsou dolé a jediný co to chce je víkend času, že ten čas je zajímavá proměna v tom, je to přístupný, není to drahý, existuje na to dost zdrojů, můj ultimátní hack bylo řešit s AI moje AI. Jakože vlastně to bylo ten absolutní analog, že cokoliv řeším, tak první se ptám AI a díky tomu, i když řeším, jak posunout svoji nějaký tady toolset, tak první to řeším s AI.

Karel Šimánek (01:17:24): To mě vždycky jako strašně děsí, kdy řešíš něco, co je, já nevím, já nevím, jestli vás to někdy napadlo, jo, ale mě to možná trošku už odvíme diskuzi, jo, ale Představte si, že řešíte vlastně jako svůj třeba jako problém, kde jste třeba nedej bože na hraní zákona, jenom jako a ptáte si toho AIka vlastně, jestli je takovouhle věc, jako udělat můžete nebo nemůžete prostě, jo prostě takový ten čistě jako nejvní dotaz, který by vás jako pravdě pro mě nenapadnul, nebo byste to neřešil, že byste se neměli koho zeptat a pak se zeptáte Je tohle legální? Prostě přemýšlel jsem, že bych si třeba převáděl peníze mezi účtama a nevím, jestli je to zdaněný nebo není zdaněný. Nebudu konkretizovat. No ale zase se ptáte, jestli to, co jsem provedl, tak vlastně jestli je v pohodě nebo není v pohodě. Řešíte to třeba ex post?

a teď se tady vlastně bavíme vlastně na jako podle mě téma toho, že by vlastně jakoby ty ty firmy mohly monitorovat toho, na co se tam jako ptáte, tak je prostě furt jako na stole. Já nevím vlastně jako mě to trošku děsí vlastně i z pohledu takového toho sociálná, že vlastně ty lidi toho asistenta mají jako za nejlepšího kamaráda. Já to mám úplně stejně, já se s ním bavím úplně o všem, prostě brainstormuji jakýkoliv nápady, validuju si nápady a podobně.

Jirka Vicherek (01:18:38): Tohle mě vyřešil internet. Jakože zase jsem úplný edge case, ale otevřená kniha, tak transparentně to jde. Já se zeptám také. Nestytím se za svoji browsing historii, protože vím, že ji všichni máte stejnou. No, rozumím, já si vždycky říkám, že když se ptám na to, jak optimalizovat...

třeba licence v Cloud for Team, tak se vždycky ptám i ChatGPT, protože si říkám, jestli nemají nějaké interní nastavení, že mi neporadí tu jako správnou tu, aby si nesahali sami sobě do marže, tak to se ptám vždycky toho druhého providera, jak trochu si to zlepšit do toho prvního, tak to dělám, ale jinak se zase tak moc nestydím. Myslím si, že to je, co je super a to je můj silver lining, že pokud budeme všichni bez práce, tak pořád budeme lidi a lidi z nás nedělá naše inteligence a schopnost vyplňovat tabulky a to, tak to není nejvíc lidská věc, kterou máme.

Karel Šimánek (01:19:49): Já to beru pozitivně, když budeme bez práce, tak budeme mít hodně času, budeme se moc věnovat vlastním dětem a konečně budeme mít čas na to doložitý, co bychom měli mít. Samozřejmě, konečně to přišlo, státe postarej se o nás.

Jirka Vicherek (01:20:02): A s tímhle skončíme, díky moc a nechtě vás provázejí data.

Karel Šimánek (01:20:06): Mějte se, na shaneu.

Jirka Vicherek (01:20:11): Děkujeme, že jste doposlouchali až sem a díky taky našim stálým partnerům, členům DataTalk klubu. Těmi jsou Sazka, TV Nova, Direct Technologies, GoodData, Miton, Colours of Data, BizzTreat, FLO, Carl Data Company a intecs. Díky moc za podporu a nechtě vás provází DataTalk.