Newsletter

#127 Lék na halucinace? Nevím.

Ahoj,

OpenAI ví, jak na halucinace, Alterego představili sci-fi wearable, vyšla Kafka 4.1.0 a plná verze Pydantic AI, finálně prošly zaměstnanecké akcie a Oracle se chystá nazářnou budoucnost.

A taky je tady další Data Talk Newsletter.

Newsletter nyní odebírá 1816lidí, které zajímají datové technologie, AI a česko-slovenská datová scéna.

DATA mesh je po prázdninách zpět!

Už jste se nemohli dočkat? My taky ne! Po letní pauze se DATA mesh vrací se vším, co na něm máte rádi.

Od 18:30 se můžete těšit na krátké přednášky, které si pro vás připravili Michal Mencl z Carl Data Company, Martin Košina ze SAZKY a Michal Kučírka z EPAM Systems. Na tuhle část je nutné se registrovat.

Od 20:00 pak začíná afterparty, na kterou můžete přijít, i když registrovaní nejste. Dáme si tradiční pub quiz a potom už můžete vesele networkovat nebo sostatními změřit síly v Atomic Bombermanovi.

Partnerem tohohle DATA meshe budou Dataddo, kterým děkujeme za jejich podporu. ❤️

Máte memes nebo vtipné obrázky, o které se chcete podělit? Pošlete nám je na michal@fenekpr.cz

📅 Kalendář datových akcí

Následující týden:

Pak:

📰 Novinky, linky a drby

OpenAI mají plán, jak vyřešit halucinování AI modelů

Podle nového paperu od OpenAI je halucinování AI modelů možné téměř kompletně odstranit. A ani by to nemuselo být tak složité. Stačilo by umělou inteligenci naučit říkat „nevím.“

Podle výzkumníků z OpenAI totiž halucinace vznikají ve chvíli, kdy model nezná správnou odpověď, a proto zkusí vygenerovat něco, co by správně mohlo být. Je to následkem toho, že během tréninku jsou modely odměňovány pouze zasprávné odpovědi. Následkem toho je pro model výhodnější si zkusit odpověď tipnout – pokud odpoví špatně, je to hodnoceno stejně, jako by přiznal, že správnou odpověď nezná.

Řešením by proto mohlo být částečně oceňovat modely při tréninku i za přiznání své nevědomosti, případně penalizovat sebevědomé špatné odpovědi. Tohle jednoduché řešení má ale jeden háček.

Stejným způsobem by se musely upravit benchmarky, pomocí kterých se AI modely nezávisle testují. Všichni tvůrci frontier modelů se pochopitelně snaží, aby se mohli pochlubit co nejlepšími výsledky a ukázat, že jsou lepší než konkurence. Pokud by ale model v testu, který odměňuje jen správné odpovědi, odpovídal, že neví, zaostával by jeho výsledek za modely, které by si v případě nevědomosti zkusily tipnout a občas díky tomu trefily správnou odpověď. A zaostávat za ostatními si nikdo v těchto AI závodech ve zbrojení nemůže dovolit.

Aby se tedy AI modely mohly naučit říkat nevím, bylo by nutné, aby desítky faktografických benchmarků změnily svoji metodiku. Je to realistické?

Nevím.

Wearable zařízení, které ví, co chcete říct

Bostonský startup Alterego, který je spin-offem MIT Media Lab, představil wearable zařízení, které dokáže pomocí elektromyografie snímat vzruchy mířící z mozku dosvalů používaných při mluvení. Díky tomu umí rozklíčovat, co se chystáte říct, bez toho, abyste to vyřkli. Zároveň vám ale neskenuje mozek – vaše myšlenky jsou před ním v bezpečí.

Zařízení je také propojeno sAI agentem, který na základě vašich povelů může ovládat aplikace nebo odpovídat na vaše otázky. Díky malým kamerám na zařízení umělá inteligence také vidí to, co vidíte vy.

Využití by se nabízela celá řada – od navrácení schopnosti mluvit těm, kdo o ni přišli, přes psaní textu rychlostí myšlenky až po nahrazení ovládání zařízení hlasem, které pochopitelně lidé nechtějí používat na veřejnosti.

Zatechnologií je poměrně solidní výzkum, je ale otázkou, nakolik bude zařízení vpraxi funkční. A samozřejmě jestli budou lidé ochotní nosit zařízení připevněné nahlavě.

Další novinky:

Data gossip:

Podcasty, videa, přednášky:

Random trivia

Věděli jste, že bojkotování se jmenuje podle jistého pana Boycotta?

Charles Cunningham Boycott byl anglický pozemkový agent, který v západoirském hrabství Mayo spravoval půdu lorda Johna Crichtona, 3. earla z Erne. Bohatství tehdejšího irského panstva pramenilo právě z jejich půdy, kterou pronajímali. Její vlastnictví bylo tehdy koncentrováno v rukou pouhých 0,2 % obyvatelstva, polovinu dokonce vlastnilo jen 750 nejbohatších pánů. Lord Crichton, který vlastnil přes 16000 hektarů půdy, patřil k těm nejmajetnějším.

Sedláci si půdu museli od vrchnosti pronajímat, obvykle za velmi nevýhodných podmínek. Standardem bylo uzavírat smlouvy o pronájmu pouze na dobu 1 roku bez jakékoliv záruky, že jim bude další rok prodloužena. Výše nájemného pak záležela čistě na libovůli majitele. Zemědělcům nezbývalo než se podřídit, pokud se nechtěli z pozemků poroučet a vše, co na nich vybudovali, tam zanechat.

Farmáři proto v roce 1879 zformovali Irskou národní pozemkovou ligu, jejímž cílem bylo prosadit spravedlivější pravidla. Bojovala za spravedlivé nájemné přezkoumatelné soudem, právo nájemců na prodloužení smlouvy, pokud nájemné řádně platili, a za to, aby měli sedláci možnost si půdu od panstva koupit.

Rok na to postihla západ Irska krutá neúroda, kvůli které si mnoho sedláků nemohlo dovolit zaplatit vysoké nájemné na další rok, které měli v září zaplatit. 13statkářů, kteří hospodařili v hrabství Mayo na půdě lorda Crichtona, jej proto požádalo o snížení nájemného o čtvrtinu. Earl jim nabídl 10% úlevu, kterou přijali pouze dva z nich – zbytek si nájemné stále nemohl dovolit a tak je čekalo vypuzení z panské půdy.

19. září se ve městě Ennis v hrabství Clare konala schůze Pozemkové ligy. Její předseda a spoluzakladatel Charles Stewart Parnell se během svého projevu otázal shromážděného davu: „Co dělat s těmi, kteří si pronajmou půdu po vyhnaných farmářích?“ Když se mu podařilo uklidnit dav skandující „pobít“ a „postřílet,“ navrhl lepší řešení: s novými nájemci se za žádných okolností nebavit a ostrakizovat je zmístní komunity – dnes bychom řekli bojkotovat.

Tou dobou už Charles Boycott pilně pracoval na vykázání oněch 11 sedláků, kteří si nemohli dovolit nájemné, z pozemků lorda Crichtona. K jejich konečnému vypuzení mělo dojít jen 3 dny po schůzi Pozemkové ligy v Ennis, 22. září. Podle tehdejšího práva muselo být oznámení o vykázání z půdy doručeno do rukou nájemce nebo jeho manželky. Kestatkářům se proto vydal soudní doručovatel, kterého doprovázelo 17 policistů. Očekávali totiž problémy – a očekávali velice správně.

První tři oznámení se podařilo doručit bez problémů. Když však chtěli doručit další, manželka sedláka Fitzmorrise jej odmítla převzít a začala mávat rudou vlajkou. Natento signál se vyvalil dav žen z okolních statků, který po doručovateli a jeho doprovodu začal metat kamení a kusy bahna a hnoje, což je rychle donutilo kústupu.

Zprávy o těchto událostech se rychle rozšířily po celém širém okolí. Druhého dne se u farmy Charlese Boycotta, kterou měl spolu s rozlehlými pozemky bezúplatně propůjčenou od lorda Crichtona v rámci odměny za jeho služby, shromáždily stovky statkářů z celého kraje. Tento dav Boycottovým zaměstnancům „důrazně doporučil“ pro něj přestat pracovat, jinak se se zlou potáží. Kromě toho, že přišel osvé zaměstnance, jej také více či méně dobrovolně přestal obsluhovat místní kovář, pradlena, veškeré obchody a dokonce i pošťák. Pro poštu mu sice několik dní do 10 kilometrů vzdáleného Ballinrobe chodil jeho synovec, místní si jej však nakonec chytili a jeho novou profesi mu taktéž rozmluvili.

Po měsíci se zoufalý pan Boycott rozhodl celou situaci rozmazat v tisku. Jeho dopis, ve kterém popisoval své strasti, otiskl deník The Times a z prvního historického bojkotu se stalo téma, které sledovaly celé Britské ostrovy. Tisk stál převážně na jeho straně – jak by taky ne, když z pohledu zbytku království zdivočelí irští vidláci utiskovali chudáka anglického gentlemana. Na pomoc Boycottovi byla uspořádána sbírka, ve které se podařilo vybrat 2000 liber (v dnešní hodnotě cca 307 000 liber). Tento výtěžek měl posloužit k vypravení ozbrojené expedice na záchranu Boycottovy sklizně. Proti tomu se však postavil šéf britské správy Irska William Edward Forster, který nechal v tisku slyšet, že rozhodně nedovolí přechod stovek ozbrojených Angličanů přes Irsko kvůli něčemu, na co stačí 50 nádeníků, azcelé expedice nakonec sešlo.

Nakonec se našlo okolo 50 dobrovolníků z řad severoirských protestantů, kteří se v listopadu vydali pomoct Boycottovi sklidit úrodu. Na jejich ochranu před hněvem místních s nimi byly vyslány 4 regimenty královských husarů a přes 1000 policistů. Podle tehdejšího tisku celá tahle operace nakonec stála státní pokladnu okolo 10000 liber (dnes cca 1,5 milionu liber), přičemž se podařilo zachránit úrodu v hodnotě okolo 500 liber (dnes cca 77 000 liber). Po dokončení prací doprovodili husaři Boycotta a jeho rodinu do Dublinu, odkud jen několik dní poté odpluli do Anglie.

Charles Boycott však zanechal v Irsku nesmazatelnou stopu. Podobné nátlakové praktiky, které po něm pojmenovali bojkotování, se staly hlavní zbraní irských zemědělců v jejich boji proti majitelům půdy,. Do konce roku se rozšířily po celém Irsku, což nakonec vedlo k přijetí pozemkového zákona, který v roce 1881 zavedl přesně to, o co Pozemková liga usilovala – nájemné přezkoumatelné soudem, právo na prodloužení nájmu a možnost půdu od panstva odkoupit.

⚒️ DATA JOBS

Jestli vaše firma hledá někoho na pozici spojenou s daty, pošlete nám odkaz na inzerát na michal@fenekpr.cz a my ho rádi zveřejníme.

Data jobs taky taháme ze stránek partnerů, Startupjobs, Cocumy, z newsletteru prg.aia vlastě odkudkoliv se dá.

Chcete si přečíst naše starší newslettery? 

Někdo vám newsletter přeposlal a vy jej chcete taky dostávat?

Data Talk není pay to play! Pokud chcete sdílet svoje know-how či obsah od vaší firmy, napište nám!

A pokud vás naše práce baví a poskytuje vám hodnotu,

můžete nám poslat finanční podporuna kafe!