Newsletter

#150 OpenAI & Pentagon aneb velká lež o etických mantinelech

Ahoj,

OpenAI navázali partnerství s Pentagonem, které vůbec není tak etický čisté, jak se nám snaží namluvit, Izraelci začali sestřelovat nepřátelské rakety laserem, Amazonu na Blízkém východě padají na datacentra „objekty“ a vyšla hromada zajímavých AI modelů (jako skoro každý týden).

Je tady další Data Talk newsletter.

Ten nyní odebírá 1939lidí, které zajímají datové technologie, AI a česko-slovenská datová scéna.

 Máte memes nebo vtipné obrázky, o které se chcete podělit? Pošlete nám je na michal@fenekpr.cz.

📅 Kalendář datových akcí

Následující týden:

Pak:

Víte o datové akci, která tady chybí, nebo ji dokonce pořádáte?

Pošlete nám ji na michal@fenekpr.cz.

📰 Novinky, linky a drby

Pentagon dal sbohem Anthropicu, vzápětí podepsal s OpenAI dohodu s ještě přísnějšími limitacemi. Akorát že vůbec

Americké ministerstvo obrany dostálo svým výhrůžkám a rozvázalo spolupráci sAnthropicem, který neustoupil požadavku umožnit využívání Claude k plošnému sledování amerických občanů a hromadnému zpracovávání dat o nich nasbíraných a ovládání autonomních zbraňových systémů.

Ministr obrany Pete Hegseth se navíc nechal slyšet, že Anthropic ohrožuje národní bezpečnost, a jako vůbec první americké firmě mu udělil nálepku „supply chain risk“, která dosud byla vyhrazena převážně čínským firmám napojeným na tamní režim, jako jsou například Huawei nebo Dahua. Prakticky to znamená naprostý zákaz využívání produktů Anthropicu jakýmikoliv státními institucemi. Ten se ale hodlá bránit soudně.

O to překvapivější bylo, když vzápětí přišlo oznámení, že Pentagon uzavřel smlouvu s OpenAI, která má na první pohled ještě o něco přísnější podmínky, než na jakých trval Anthropic – kromě jeho dvou požadavků navíc obsahuje ujednání o tom, že technologie OpenAI nebudou využívány armádou k perzekuci amerických občanů a ani k „rozhodování ve vysoce citlivých záležitostech“, čímž je podle slov OpenAI myšlen například systém sociálního kreditu. 

Proč by ale americké ministerstvo obrany na něco takového přistoupilo, když kvůli tomu, že Anthropic trval na zdánlivě menších omezeních, tak vyvádělo? Smlouva sOpenAI jej totiž ve skutečnosti limituje výrazně méně.

Celý trik spočívá v tom, že smlouva dovoluje využívat dané technologie „for all lawful purposes“ – přesně tuhle formulaci Pentagon vyžadoval i po Anthropicu. Smlouva navíc pokaždé uvádí, v souladu s jakým zákonem nesmí být to či ono prováděno. Podívejme se na to, co ve smlouvě stojí, popořadě:

Člověk najednou v podstatě oceňuje přístup xAI – sice zapůjčili své technologie ktomu samému, ale aspoň se nikomu nesnažili tvrdit, že to tak vůbec není a že nedopustí využívání jejich AI k neetickým účelům.

A výsledek? Veřejnost jim to stejně nesežrala a vyslala o tom jasný signál: Počet odinstalování mobilní aplikace ChatGPT vyskočil o 295 % a Claude se naopak stal nejstahovanější aplikací na americkém Apple Store.

Izrael začal sestřelovat rakety laserem

Izrael jako první na světě nasadil do ostrého provozu protivzdušný obranný laser Iron Beam, který dokáže sestřelovat nepřátelské rakety, drony, ale i dělostřelecké granáty pomocí 100kW infračerveného paprsku.

Laser je neuvěřitelně levný na provoz – zatímco jedna raketa systému Iron Dome stojí okolo 50 000 dolarů a sofistikovanější střely jako například Patriot dokonce vřádu jednotek milionů, jeden výstřel z Iron Beam stojí přibližně 3 dolary.

To řeší dlouhodobý problém: zatímco útočit jde i jednoduchými raketami bez navádění, jejichž cena se pohybuje v jednotkách tisíc dolarů, k jejich sestřelení bylo dosud možné použít jen násobně dražší naváděné střely. Iron Beam cenový poměr kompletně obrací.

Laser ale nenahradí celou protivzdušnou obranu – jeho dosah je pouhých 10 km, při vysoké koncentraci částic v ovzduší jeho účinnost klesá a také musí mít na svůj cíl přímý výhled. Na druhou stranu je systém překvapivě mobilní – lze jej totiž modulárně připevnit na transportér a přejít na napájení masivními kondenzátorovými bateriemi, případně záložními generátory.


Jak systém funguje v akci, můžete vidět v následujícím videu. Samotný infračervený paprsek pochopitelně neuvidíte, ale rakety, které vybuchují jen chvíli po jejich vystřelení, ovšem ano.

🗞️ Další novinky:

📄 Články, papery a newslettery:

☕ Data gossip:

🎙️ Podcasty, videa, přednášky:

📚 Random trivia

Věděli jste, že Netflix byl původně zásilková půjčovna DVDček?

Psal se rok 1997. Reed Hastings zrovna opouštěl pozici CTO softwarové firmy, zekteré jen nedlouho předtím exitoval. S sebou vzal i svého kolegu Marca Randolpha, který byl jejím viceprezidentem zodpovědným za marketing, a společně plánovali založení něčeho nového. Uvažovali o tom, že by rozjeli po vzoru Amazonu nějaký e-shop, ale pořád nemohli přijít na to s čím. Pak ale slyšeli onejžhavější novince, která se chystala nahradit videokazety – filmech na DVD. Hned je napadlo: „To by přece šlo posílat jako dopis v obyčejné obálce!“

Pak jim ale došlo, že filmy si málokdo kupuje – většina lidí chodila do videopůjčovny. V březnu roku 1998 proto představili naprosto nevídanou službu: Zákazníci, kteří si chtěli půjčit film, nemuseli jezdit dopůjčovny a doufat, že jim ho zrovna někdo nevyfoukl – objednali si ho přes internet a přišel jim poštou až do schránky!

I když měl Netflix na začátku k dispozici jen 900 titulů, o službu byl od prvního dne obrovský zájem. Jen 15 minut po jejím spuštění web pod nečekaným náporem zákazníků spadl a donutil Hastingse s Randolphem běžet narychlo dokoupit a nainstalovat další servery. I přes to, že jim služba většinu dne nefungovala, nastřádalo se za něj 137 objednávek – na rok 1998 a zbrusu nový formát, který si valná většina lidí neměla na čem přehrát, poměrně slušné.

Zákazníky oslovili geniálním tahem: Neúčtovali si poplatky za pozdní vrácení filmů. Filmoví fanoušci totiž byli tou dobou pořádně naštvaní na Blockbuster a podobné videopůjčovny, které z těchto poplatků v podstatě žily a zákazníka sedřely z kůže, pokud film nevrátil včas. Jediným pravidlem Netflixu bylo, že dokud nevrátíte předchozí film, nemůžete si půjčit další.

Jen o rok později ale přišel s další revolucí: Místo placení za každý film si mohli zákazníci za 15,95 dolarů koupit předplatné, v rámci kterého si mohli nechat poslat filmů, kolik jen chtěli. Na konci roku 1999 už měli 239000 předplatitelů – na rok 1999 a pořád poměrně nový formát naprosto neuvěřitelná čísla. Zájem byl tak velký, že místy museli manažeři objíždět obchoďáky a filmy skupovat zaretailové ceny, aby poptávku uspokojili. 

Růst (a s ním spojená nutnost rozšiřovat kapacity) byl tak prudký, že firma fungovala dlouhé roky ve ztrátě. Do černých čísel se dostala až v roce 2006, kdy už si službu předplácelo 6,3 milionu lidí. I když byznys vzkvétal, Netflix se rozhodl pro nečekaný tah, o kterém Reed Hastings snil v podstatě od založení firmy: V roce 2007 spustil streaming.

Původně doplňková služba, která byla předplatitelům dostupná zdarma, rychle začala hrát prim. Během následujících let jejich počet dál raketově rostl, DVDčka si ale nechala posílat čím dál tím menší část z nich. Bylo zjevné, že Netflix vsadil na správného koně. V roce 2012 pak služby oddělil – streaming dál rostl do nebes, DVDčka si držela čím dál tím menší skupinu věrných.

Služba ale fungovala až do roku 2023, kdy ji Netflix nadobro zařízl – k velké nelibosti přibližně milionu srdcařů, kteří nedali na fyzické nosiče dopustit.

⚒️ DATA JOBS

Hledá vaše firma někoho na pozici spojenou s daty?

Pošlete nám odkaz nainzerát na michal@fenekpr.cz a my ho rádi zveřejníme.

Chcete si přečíst naše starší newslettery? 

Někdo vám newsletter přeposlal a vy jej chcete taky dostávat?

Data Talk není pay to play! Pokud chcete sdílet svoje know-how či obsah od vaší firmy, napište nám!

A pokud vás naše práce baví a poskytuje vám hodnotu,

můžete nám poslat finanční podporuna kafe!